Grimmworld: Redwood II - Pod lesem

Anotace: Pokračování Grimmworldu, tentokrát s dějem, ale můj prokletý popis mě prostě neopustí :( :D

Redwood
K večeru jsme vyrazili na naše stanoviště. A když jsme posekali pár stromů, věnovali jsme se těm pozoruhodným kamenů. Orewien ihned začal prozkoumávat prostory mezi kameny. Boreing a já jsme stopovali pavouky k místu, kde vylejzají. Objevili jsme díru pod kamenem, která byla velká jako lidská hlava. Začali jsme do díry kopat naší těžařskou výbavou. Zavolali jsme na Orewiena, aby nám přiběhl na pomoc. On však nepřicházel. Ohlídli jsme se po okolí a nikde ho neviděli. Přestali jsme kopat a vydali se do míst, kde byl náš elf naposledy.
Po chvíli zkoumání houštin se Orewien vynořil ze země a zajásal radostí:
„Našel jsem tunel!”
Boreing neváhal a okamžitě se k Orewienovi rozběhl se slovy:
„Uhni! A ukaž mi kde je ten tunel!”
Orewien neváhal a ukázal nám v křoví ukrytý vchod do temnoty podzemí.
Byl lemován prastarými kameny, které byly lemovany runami, ty však byly už zarostlé stoletým břečťanem. Boreing proklestil cestu skrz trniska. Vytáhl jsem louč. Zapálil ji. A pomalu sestupoval po příkrém schodišti do hlubin.
Jak jsme sestupovali hlouběji, ucítili jsme pach rozkládajícího se těla. Pach posiloval, až nakonec se nedalo téměř vůbec dýchat. Boreing začal upadat do bezvědomí a mě se taky začal točit celý svět.
V tom se Orewien okamžitě prorval před nás a začal mávat rukama. Oči mi už ztěžkly a ta samá tíha se mnou hodila o zeď tunelu. Skutálel jsem se až ke konci schodiště. Podlaha byla pokrytá něčím měkkým a slizkým. Neměl jsem síly na to, abych se postavil na nohy. Záblesk modrého a zeleného světla bylo to jediný co jsem viděl ještě předtím, než se mi svět ponořil do tmy.

Probudil jsem se pod schodištěm. Kousek ode mě ležel ve stejném stavu jako já Boreing a Orewien se nad ním skláněl. Konečně jsem popadl dech. Orewien sebou úlekem trhnul, div se nepraštil o zeď tunelu. Okamžitě se ke mě rozběhnul.
„Algrene! Hlavně se nehejbej! Lež v klidu!” s těmito slovy nade mnou natáhnul ruku a v ní se mu mihotala zelená záře. Ruku mi položil na ústa. Zamumlal něco nesrozumitelného. Ucítil jsem obrovskou bolest v celém těle a hned na to jí vystřídala obrovská úleva. Orewien odtáhnul ruku od mých úst a v ruce se mu kroutil jakýsi shluk černých úponků.
Boreing se mezitím taky probral k životu a začal se dusit, jak se snažil dýchat. Orewien neváhal a rychle skočil k Boreingovi. Černý chuchváec mu v ruce vzplánul a proměnil se v popel. Orewien z Boreinga vytáhnul stejný shluk úponků, jaký jsem měl v sobě já. Po chvíli jsme oba s Boreingem nabrali dost sil se postavit.
„To co nás zastihlo bylo obranné kouzlo,” osvětlil nám Orewien a zvědavě si prohlížel zdi, „máte jediný štěstí, že kouzlo věkem zchátralo a nezabilo vás ihned.” Teprve až potom jsem uviděl obrovských seskupení těch černých úponků. Při bližším prohlédnutí jsem si uvědomil, že jsou to těla obalená tou smrtící rostlinou. Musí tu být už desítky, některá stovky let. Boreing se postavil, zvedl svou stále hořící louč a pokračoval tunelem. Já a Orewien jsme ho následovali a všímali si zajímavých výjevů na stěnách.

Nezvláštnější ze všech byl obraz, na kterém byly znázorněny tři postavy. Nalevo byl vyobrazen jakýsi obr, který byl třikrát větší než postava uprostrěd. Prostřednímu se klanila postava napravo. Prostřední byl stejný jako výjev nalevo, akorát v ruce držel předmět, ze kterého vycházela zřejmě záře. Ta záře směřovala až k obrovi a utvořila kolem něj jakýsi obal. Další obrazec ukazoval pouze obří postavu v ohromných plamenech, které tvořili kolem obra spirálu od hlavy dolů.

Cestovali jsme tunelem ještě dlouhý čas, než jsme došli až do kulaté místnosti.
Z místnosti vedly původně 2 cesty: ta kterou jsme přišli, naproti ní byla kdysi průchodná cesta zavalená zbořeným stropem tunelu.
Uprostřed místnosti byl do podlahy zasazen jakýsi oltář. Na něm bylo na hromadě mnoho předmětů, které z dálky nešlo rozeznat. Boreing se k oltáři narozdíl od Orewiena nehrnul, místo toho si prohlížel další obrazce na zdech místnosti. Já jsem přistoupil k Orewienovi.
„Našel si něco Orewe?”
„Jsou to staré svitky a záznamy. Řekl bych, že jsou z ještě z dob Podzemních. Akorát tu nemůžu najít žádný...”
V tom strnul a užasle hleděl na malý zaprášivělý kámen.
„Je to on! Já ho našel!”
S těmito slovy sebral kamen a triumfálně jej svíral v ruce. Orewien našel fragment hnědého Grimmu. Byl to jeden z chamberů, ty je velmi vzácné najít a hlavně jsou velmi drahé.
„Za to bude penež! Musíme okamžitě zpátky do Redcrownu a najít kupce!” navrhnul okamžitě Boreing. „Ani nápad! Vypravíme se do Oakhearthu, tam mi mistři mágové vytvoří Grimm!” protestoval Orewien.
V tom mi došlo, že způsob, kterým z nás dostal úponky, byl magického původu.
„Jak jsi z nás dostal to černý?” zeptal jsem se elfa.
Orewien provinile vytáhnul z kapsy Grimm. Byl to malý Grimm jen s dvěma chambery.
„Tenhle jsem našel u vchodu dřív než jsem vás sem zavedl,” doznal se nám.
Chvíli jsme se ještě bavili o tom, co dělat s fragmentem. Boreing jej chtěl pořád prodat a odcestovat do Jezer. Orewien si chtěl nechat vytvořit Grimm. Mě se zamlouvaly nápady obou mých přátel. Ale měl jsem trochu jiný cíl. Kdybych neměl to štěstí a nevšimnul si dalšího fragmentu, můj plán by mi těžko prošel. Další fragment ležel pod oltářem a byl to taky chamber, takže krystal z Grimmu. Oba přátelé užasle zírali na můj objev. Ani chvíli neváhali a prozkoumali okolí po dalších fragmentech. Bohužel už tu další nebyly. Akorát Boreing našel u zdi pohozený předmět z černokovu. Byla to schránka o velikosti dvou dlaních. Boreing jí tu chtěl nechat jako zbytečný odpad, já však od Samaritana znal hodnotu podzemních pokladů.

Kdysi mi ukázal jeden malý blištivý drahokam, který našel v Tunelech. Položil mi otázku:
„Kolik si myslíš, že stojí tahle věc?”
Já věděl, že se nejedná o fragment a tak jsme si tipnul, že by to mohlo stát jako nová dýka. Samaritan se mi vysmál, že se možná s mými obchodnickými schopnostmi zmýlil.
„Máš pravdu, že tenhle kámen, kdyby byl z povrchu, tak bude stát zhruba tolik jako rudá dýka. Tenhle kámen ale není z povrchu, je z Tunnelů. Lidé věří v mytické předměty moci a věří, že právě takové se nachází v podzemí v Tunelech. Stačí je přesvědčit, že mají pravdu a zaplatí ti za tenhle kamínek všechno co mají, ačkoliv je to pouhý kámen z povrchu, který jen dlouho ležel pod zemí.”

Tohle moudro, mi ve Středu mnohokrát pomohlo okrást hodně naivních lidí. Ale zdejší elfové nemají dost zlata na utrácení a halvně nejsou tak hloupí, aby mi věřili každé slovo. Potřeboval jsem se dostat pryč z Redwoodu. Tady můj obchodnický potenciál trpěl a nemohl se rozvíjet. Naštěstí nález těchto fragmentů mi otevřel dveře s nápisem naděje dokořán. Můj plán, jak naložit s těmi fragmenty, byl poměrně jednoduchý:

Dostanem se přes bojovou zónu až do Středu, tam s pomocí Samaritana najdu nejvýhodnější poptávku po fragmentech hnědých Grimmů a artefaktů z Tunelů. Pak všechny tyto věci prodám a založím si vlastní obchodnickou společnost. Jednoduchý plán. Nejtěžší bude dostat se před bojovou zónu a získat si audienci u Samaritana. Dříve než se vypravíme, musím najít nového obchodního partnera pro Samaritana tady v Redcrownu a vytyčit obchodní cestu,která nepovede zkrz válenčné oblasti, jinak mě Samaritan nevyslechne. Musím hned teď najít nějakého obchdoníka, který nemá averzi vůči kapitalistické politice středu a nebojí se riskovat pro zisk...