Duhový déšť

Anotace: Neterovy myšlenky - Kapitola 4. - Duhový déšť Dejme tomu, že u sousoší Vítězství malý vnuk položí svému dědovi otázku a ten odpoví příběhem ;)

Sbírka: Neterovy myšlenky

Duhový déšť

Ve Skvostném Městě měli pouze jednu budovu, kterou zdobily zlaté hlavy chrličů. Měla kruhovitý půdorys a pyšnila se deseti věžemi, které byly propojené klenutými oblouky.
Škola temnomladých měla třídy zvláště pro děti Křižáků i pro Temnomladé. Výuka byla pro děti stejná, totiž učitelé se střídali. Děti spolu trávily čas o přestávkách a o hodinách tělocviku. Ve třídách standardně seděli za sebou po dvojicích – dva chlapci a dvě dívky v každé lavici.

„Ano, ano, žáci a žačky po dvou v lavicích, usazeni podle bydliště, plánovaných schopností a barvy své výbavy,“ opakovala hrdě sodora Xirara před zahájením výuky.

Jednou se stalo, aby rovnováha mezi pořádkem a chaosem, stála na zdánlivou chvilku na straně chaosu. Ve škole Zlatých chrličů v zadní lavici sám a oděn do tmavého purpuru s temně purpurovým prutem, ve třídě onerodů seděl prvňáček Neter.
Právě po tom, co Xirara doopakovala své ranní dogma, do třídy onerodu vstoupil Scoran Omorm (ředitel školy) i přes údivné pohledy všech a zvláště pak sodory, přivedl lidskou dívku a posadil ji na jediné volné místo vzadu. Při odchodu Omorm dal sodoře papírek. Paní sodora Xirara věnovala textu letmý pohled a představila novou žačku jako Innoru Feruley. Později známější pod Inferou. A tak nebylo ve třídách a lavicích onerodů a jiných, žádné místo neobsazené.


Netera z hloubání vytrhl rozkaz Infery, ohledně ukončení odpočinku, byly to dvě slabé hodinky, ve kterých něco pojedli a trochu se prospali. Ve vzduchu bylo cosi zvláštního, Neter si nedokázal hned vybavit, kde jen takovou zvláštní vlhkost cítil. A nikdo jiný nedal na sobě nic znát, tak ani on tomu nevěnoval delší pozornost. Do dvou minut bylo sbaleno a přikrčeni u zdi hledíce směrem na město.
Terb dostal pokyn ke zrušení ledového štítu, který až do této chvíle pohlcoval světlo z hlavní ulice a tím na konci slepé uličky byla tato odbojová skupina bíloskvostných dokonale kryta lidskému zraku.
Šlechtici byli pověřeni k prozkoumání hlavní ulice a okolí ve směru kam skupina mířila, tedy na jih Skvostného Města. Jen jejich tmavé pláště zmizely na patnáct minut za rohy hlavní a vedlejších ulic, byli pánové Relilux, Fiodilux a nejmladší Labelux zpět.
A právě Labelux hned spustil, že jejich směrem jde z povrchu na padesát Křižáků a vezou nějaké bedny a nesou předměty vypadající na pruty Temnomladých.
V tu chvíli Infera na nic nečekala a v temné slepé uličce rozmístila své muže na místa podle jejich schopností boje. Potřebovala dobře vidět na hlavní ulici zůstat co nejméně nápadní.
Tedy, napravo za haraburdím schování a připraveni k boji Cerb a Infera, nalevo Terb a Lerb za něčím co mohl být velký kontejner a zbytek včetně Netera asi čtyři metry v pozadí chráněni stíny a připraveni na pomoc svým přátelům v přední linii, kdyby došlo k prozrazení jejich úkrytu.
Za deset minut, některým připadající jako věčnost, se objevili na hlavní ulici první lidé i se svou válečnou kořistí.
Labelux měl pravdu. Z beden, které se převážely asi šest metrů od nich na speciálních robotických transportérech, čouhaly oděvy jejich krajanů a sem tam přes okraj vysela zvláštní kombinéza, kterou nikdo z nich před tím neviděl. Pak je míjeli lidé a jejich už tak tísnivé podezřejí se potvrdilo. Lidé nesli pruty a miskoštíty. Za stálého prohlížení,chlubení se a směňování kořisti, pomalu zástup Křižáků zmizel z dohledu. Čekali dalších deset minut a když už neslyšeli ani hlasy ani kroky Infera ukázala na Labeluxe – ten si rychle vzal svůj tmavě červený prut a miskoštít stejné barvy – a šel prozkoumat okolí.
Mezi tím si navzájem vyměnili smutné pohledy, něco říkat bylo zbytečné. Každý oděv ladil s výzbrojí, kterou temnomladí obdrží už jako novorozeňata. A výzbroj nyní vlastnili lidé, kterým může sloužit maximálně jako válečná trofej, ale jako zbraně pro umění je nikdy nepoužijí.
Bojeschopní z řad podzemního lidu byli zabiti při ústupu zpět na povrch planety Země.

Za patnáct minut asi, se Labelux vrátil a na první pohled se lajlajovi Orovovi zdálo, že se kamarádovy na tváři tetelý úsměv. Stoupl si na začátku slepé ulice doprostřed, místo aby o tom co viděl nebo neviděl podal hlášení Infeře a nehýbal se. Neterovy blesklo hlavou, že duhová voda to je krásná vlhkost.
V tu chvíli se se zablesknutím Labeluxovy odtrhla od těla ruka. Dopadla před mladého šlechtice, doprostřed ulice na úroveň Neterova úkrytu. Vzápětí to samé se stalo s jeho nohou.
Cerb a Terb sahali po miskoštítech, ale Infera s rukama na šavlích jim posunky zakázala, aby nic nepodnikali.
To, že se Labelux postavil doprostřed ulice a na samý začátek tohoto proklatého místa mělo duchapřítomnost pravého šlechtického taktika. I za cenu svého života neodhalil přesnou pozici a rozmístění skupiny do které patřil. Jít rovnou k Infeře, poskytl by Křižákům bod na který by mohli soustředit palbu těch blesků. Za cenu svého života, dal svým aspoň malou naději, když už ne na život, tak aspoň na nelítostný boj muž proti muži.Což byla doména nejen temnomladých ovládající Umění, ale i Infery, která bravurně zvládala umění s Frixcovými šavlemi.
Než Labeluxovo tělo dopadlo na zem, jeho hlava vybuchla v obrovských gejzír mozku, kostí a šlechtické krve.
Nyní i v zadních řadách viděli, jak k nim přichází šest lidí, ozbrojených a dychtivých lidí. Došli k Labeluxovu torzu, které už na svém místě mělo pouze ruku a nohu, ještě dvakrát vystřelili do krvavé hromady cárů tmavě červené a krvavě rudé. Touto směsí prošli dále do slepé uličky. Zatím v poklidu a také soustředěné připravenosti vše bíloskvostní sledovali.
Strach ze smrti, nervozita, nejistota vlastním nadáním a přání na odvetu, to viselo nad jejich hlavami. Rozkaz bude brzy vydán, pravda jejich dovednostech a masakr jedno budou. Všichni se v duchu upnuli k velitelce, na Inferu.
Lidé se dostali za začátek hranice vstupu do slepé uličky, jeden z nich už držel tmavě červený prut a miskoštít nebohého Labeluxe.
Jak prošel za Labeluxovo tělo i poslední z šestice lidí. Infera křikla: „Teď.“ Cerb, Terb, Lerb odhodili své miskoštíty k začátku ulice a okamžitě jedinou cestu zatarasila ledová hmota pohlcující světlo z hlavní ulice. Nyní se slepá ulice položila do naprostého přítmí.
Infera měla v rukou Frixovy šavle a ohnala se s nimi po prvním lidském tvoru, který se u ní nachomýtl. Uhnul. Podařilo se oddělit část střelné zbraně a tím ji vyřadit z provozu. Křižák měl pohotově v ruce nůž, Infera byla rychlejší, než stačil bodnout, dala šavle na sebe a roztočila se celá kolem do kola. Ostří nastavila tak, že při setkání s útočníkovým krkem každé našlo svůj cíl. Hlava odlétla někam mezi odpadky. Na jedné šavli - té spodní – zůstalo kolečko části lidského krku, s tepnami, masem, žílami a částí ohryzku, který před chvilkou křupl a to vše s dokonalou mozaikou plovoucí v té trošce krve.
Neter věděl, jak moc je s těmito zbraněmi dobrá, po téhle podívané se oba tábory probraly z letargie.
Orova ve snaze použít svůj prut jako trubku neuspěl. Pouze zaduněla o záda jednoho z nepřátel, ten se otočil a ranou pěstí ho srazil k zemi. Orova byl omráčen a vyřazen z aktivního boje. Dotyčný voják začal mířit na Orovovu hlavu a než stačil vystřelit, tři zbývající šlechtici ze svých prutů poslali do prostoru směrem k ledovému štítu ohnivé koule. Jedna minula Lerba jen o vlásek a narazila do ledové stěny. Druhá se rozprášila o zeď domu. Třetí udělala z Orovova útočníka nehybnou šedavou sochu, ve které pluly jasné rudé plamínky ohně. Infera hodila svou šavli tím směrem a socha se rozpadla.
Zbývající muži neotáleli a začali střílet a krýt se za haraburdím, kterého tu bylo dostatek. Cerb a Terb vzali pruty a veškerou zbývající silou umění se snažili mrazivými paprsky zasáhnout útočníky a však bez výsledku. Pomohlo to, aby se zatím neodhalený Neter mohl ke čtyřem útočníkům přiblížit, vůbec netuše jak zasáhnout. Začal se snášet déšť barvy duhy v tu chvíli opět začali pálit Křižáci a to na všechny pozice bíloskvostných. Neter se vzápětí ocitl vedle Infery, které barevný déšť i jako jemu ulpíval všude a pomalu se vsakoval do tkanin látek jejich oděvů.
Po spršce výstřelů Neter už přesněji viděl na místo odkud se střílí a tím směrem, kde naposledy viděl útočníka hodil svůj temně fialový prut jako tomahavk. Ten, ale letěl vodorovně a přímo. „Něco se s tím tmavě fialovým předmětem děje,“ pomyslel si. Jeho třiceticentimetrový na výšku a o tloušťce čtyř centimetrů prut. Za letu změnil svůj tvar na dvoumetrový oštěp o tloušťce centimetru jednoho se špičatými ostrými konci. Zabijáckou přesností, protíná ne jednoho, ale dva nepřátele, kteří ve stejnou dobu a místě kontrolovali vyklonění a nekrytí děj na bojišti ulice.
Neter pomocí vlastní vůle volal prut k sobě. „Pošetilost,“ pomyslel si.
Všem se naskytl pohled na dva vojáky, které ještě za živa spojuje k sobě hlavami tmavá úzká dlouhá tyč. Ta prvnímu pronikla do hlavy lícní kostí a pokračovala do týla druhého vojáka. Svou hladovou cestu skončila, když hlavy byly uprostřed. Obraz tvořící pomyslné písmeno T. V tu chvíli a ještě v těle útočníků z temnofialového oštěpu vyšly ostré metrové bodce, těla se roztrhala na kusy. Prut v nové podobě spadl na zem, bodce zajely zpět a do původní podoby se na konec vrátil i prut samotný.
Chvilka nepozornosti zbylých vojáků stačila Lerbovi, zbylé dva útočníky zmrazil a opět promluvily šavle Infery, dva seky a sochy z ledu skončily jako socha s plamínky uvnitř – na maděru.
Orovu urychleně probrali z omráčení, nikdo nebyl vážně zraněn, těla mrtvých a jejich případné ostatky odtáhli do zadní části slepé uličky, jako výstroj a zbraně.
„Už nás je jen devět,“ poznamenal Neter.
A jako ostatní nevěřícně sledoval duhový déšť krájet temnou noc a její přisluhovače stíny.

„Ten déšť znamená, manipulaci lidí s Magickými sloupy, takhle zahubí veškeré zdejší rostlinstvo,“ doplnil Cerb. „Mají štěstí, že nespustili místo duhového deště, déšť tvořený lávovou tekutinou a my také,“ upozornila vážně a se strachem v hlase Infera.
Moc dobře si pamatovala, že jako malá pozorovala tyto krásné ale i smrtelně nebezpečné tekutiny proudit při oslavách chrliči domů a věží. Padající obdivuhodně i z deseti metrových výšek, tvořící sloupy nejroztodivnějších, překrásných barev a odlesků. Ale padaly do ozdobných skruží a jezírek z kamene a ztrácely se v lávových studních, aniž by uškodily. Dlouho už takovou krásnu nespatřila, dvacet let.

A opět si všimla, že se Neter dívá jejím směrem jakoby hledal odpověď na to, co se právě přihodilo. A toho výrazu určité beznaděje a nadšení z toho, že on míšenec, též projevil své Umění. Ano, byla velitelkou a podařilo se jim ubránit a odrazit útok Křižáků, opravdu si uvědomila, že jsou pryč doby cvičišť a klamných útoků. Šlo o život.

Neter nenáviděl lidi a tím i část sebe, musel by zatratit i Inferu, kterou miloval už od prvního pohledu, ač si to připustil teprve nedávno.