16.Kapitola - Sladká odměna -

Anotace: - Výkřiky ze tmy - Pootevřel ústa a začal se vpíjet do mých rtů. Zavřela jsem oči a chtěla se oddávat jeho laskajícím polibkům. Nedokázala jsem na nic myslet, dokonce jsem se ani nebránila. Polibky jsem mu bez ostychu energeticky oplácela..

Sbírka: Výkřiky ze tmy

,,Pusť mě! Co si to vůbec dovoluješ?!‘‘ vyjekla jsem.

,,Zmlkni tady se ptám já.‘‘

,,Já nic nevím.‘‘

,, A co ta mrtvá holka? Myslela sis, že se to tady neroznese?‘‘

,,Zajímalo mě to.‘‘

Usmál se ,,víš zvědavost se nevyplácí.‘‘

,,Ty jsi ji znal?‘‘ zeptala jsem se ve snaze v kladnou odpověď. Pustil mě a protentokrát nic neříkal.

,,Takže si Kathleen znal.‘‘ nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

,,Pšt,‘‘ vyhrkl ,,neříkej její jméno nahlas.‘‘ rozzlobil se.

S vyděšenýma očima jsem ho sledovala.

,,Ano znal jsem ji. Znal ji každý.‘‘ odpověděl.

,,Proč se nenašel vrah? Musí existovat.‘‘

,,Přestaň se v tom vrtat.‘‘ řekl výhružně.

,,V té koupelně jsi mě napadl.‘‘ napřímila se tentokrát bez ostychu.

,,A?‘‘ odsekl jedovatě.

,,Ona tam umřela!‘‘ zašeptala jsem.

Všimla jsem si jak pobledl, ale hned se vzpamatoval ,,a co jako? Jen chcípla další děvka.‘‘ usmál se.

,,Si hrozný grázl. Jak to můžeš říct?‘‘ rozčílila jsem se.

,,Řekl jsem, abys snad zmlkla, nebo ne? Konec konců si ji stejně neznala. A jak jsem řekl, přestaň se v tom hrabat.‘‘

,,Nebo co?‘‘

,,Nebo se ti to nemusí vyplatit.‘‘ přivřel oči a odešel pryč.

Dívala jsem se jeho směrem s nevěřícným výrazem. Zajímalo by mě, co se mu honí v hlavě.

,,Tady jsi.‘‘ objevil se Michael.

,,Ahoj.‘‘ pousmála jsem se.

,,Šel jsem si pro tebe.‘‘ svůdně se usmál a přiblížil se ke mně.

,,Pro mě?‘‘ nervozně jsem si polkla.

,,Jo. Nechci, abys prošvihla další hodinu sebeobrany-bojového umění.‘‘ dodal rychle.

,,To znamená?‘‘ nadzvedla jsem jedno z obočí.

,,Že jdeme do tělocvičny. Hádám, že jsi nic nejedla, takže až skončíme zajdeme se spolu najíst.‘‘

,,To máš hezky naplánované.‘‘

,,Zahlédl jsem tě s Melanií, ale pak si se mi ztratila.‘‘ opět se svůdně pousmál.

Prohrábla jsem si vlasy, neboť mě nenapadla žádná pořádná výmluva.

,,Tak pojď.‘‘ popoháněl mě.

Bylo zvláštní se převlíkat v té šatně, kde se jen pár krků stalo to, co se stalo. Ať už semnou či s ní.

Převlékla jsem se, jak nejrychleji jsem to dovedla, vlasy si dala do culíku a co nejrychleji mířila do tělocvičny. Být sama tam dole nebylo dvakrát příjemné.

,,Páni jsi i rychlá.‘‘ popichoval mě Michael.

Měl pravdu nikdo už tu v tuto dobu nebyl. Byli jsme tu jen my dva a připravená žíněnka těsně u dveří.

,,Takže mě chceš učit?‘‘ zeptala jsem se.

,,No to si piš krásko.‘‘ odpověděl hrdě.

,,Upřímně tohle jsem ještě nikdy neabsolvovala.‘‘

,,Všechno je jednou poprvé.‘‘ zašeptal mi do ucha, když stál těsně za mnou.

Pousmála jsem se ,,takže?‘‘ odkašlala jsem si.

,,Jsem útočník a zaútočím ze zadu.‘‘ dal mi paži kolem krku. Instinktivně jsem obě ruce natáhla k jeho paži a pěvně ji uchopila.

,,Omyl.‘‘ znovu zašeptal.

,,Tak jak?‘‘ vydechla jsem v obavě, že mi opravdu ublíží.

,,To nechám mile rád na tobě.‘‘ v jeho hlase byla znát hravost.

V rychlosti jsem přemýšlela jak se z toho vymanit.

,,Píp. Čas vypršel.‘‘ zasmál se a mrštil se mnou o zem. Ještě, že tam byla žíněnka.

,,Au.‘‘ zamračila jsem se.

,,Znovu. Vstaň.‘‘ pomohl mi vstát a opět zaujal tu samou pozici.

,,Tři, dva, jedna a šup máš na to pár sekund.‘‘

Dupla jsem mu na nohu a otočila se. V obličeji jsem spatřila špetku bolesti.  Zareagoval rychleji než jsem čekala. Dlaněmi mě uchopil za zápěstí, které přišpendlil k mým bokům, za které si mě přitáhl těsně k sobě. Cítila jsem jeho chladný dech na tváři.

,,Tak co teď krásko.‘‘ usmál se.

Nemohla jsem se hýbat, byla jsem v pasti, ve které mě svíral a zřejmě se mu to moc líbilo.

,,Píp. Časomíra je opět v háji.‘‘ kousnul se vesele do rtu a shodil mě na zem, jenomže nečekal, že ho stáhnu sebou.

,,Au.‘‘ zasmál se

,,Ty máš co říkat,‘‘ pousmála jsem ,,to já jsem zavalená.‘‘ tentokrát už jsem se zasmála s nim.

,,Máš pravdu.‘‘ opět mě uchopil mě za zápěstí, které opětovně jako předtím svíral a držel nahoře na žíněnce, abych se nemohla hýbat. Zakrýval celé mé tělo.

,,Tak teď jsem vážně v pasti.‘‘ znovu jsem se zasmála.

Nic neříkal jen mě sledoval a nenápadně se přiblížil.

,,Michaeli,‘‘ pořád jsem se smála ,,pomoct.‘‘ usmála jsem se.

Lehce mi vtiskl polibek. Teď už jsem se nesmála, byla jsem zcela vážná a sledovala jeho další pohyb. Lehce mu cukali koutky, teď už se přiblížil mnohem jistěji. Pootevřel ústa a začal se vpíjet do mých rtů. Zavřela jsem oči a chtěla se oddávat jeho laskajícím polibkům. Nedokázala jsem na nic myslet, dokonce jsem se ani nebránila. Polibky jsem mu bez ostychu energeticky oplácela až mě to překvapilo. Odtáhl se a jemně mě kousl do krku, který pak následně zahalil šimrajícími polibky. Postupoval zpět nahoru k bradě, kterou jemně skousl a opět mě začal líbat. Tentokrát mnohem vášnivěji. Jeho horký dech se mi odrážel na mé už tak rozpálené, stěží jsem si uvědomila, že i mě se zrychlil dech.

Nikdo zalapal po dechu a hlasitě třísknul dveřmi. Trhla jsem sebou stejně tak jako Michael, moje oči směřovali na dveře, které už teď byli zavřené.  Začala jsem přicházet k sobě.

Co jsem to jen udělala? Vyděsila jsem se.