(6) Irina

Anotace: - Výkřiky ze tmy - Už dost! Chtěla jsem vykřiknout, bohužel jsem se zmohla jen na to, že jsem zavřela oči a rukou si promnula spánky. Najednou se mi chtělo zvracet, srdce mi bušilo jako o závod, všechno se točilo. Proč?

Sbírka: Výkřiky ze tmy

Scarleta to chtěla probrat v soukromí, takže jsme se prodraly skrz hlouček na tichou chodbu, kde nebyla ani noha.

,,No tak mluv.‘‘

,,Dnes to udělám.‘‘ usmála se jako by čekala, že budu jásat s ní.

,,To je všechno?‘‘ zamračila jsem se.

,,Nebuď hloupá Irino, moc dobře vím, že někde hluboko v srdci to taky tak cítíš.‘‘ mluvila přesvědčivě.

,,Mlč.‘‘ odsekla jsem.

,,Ne!‘‘ vykřikla ,,my obě to moc dobře víme. Buď teď se mnou, a nebo později. Jednou se to stane a ty tomu nezabráníš. Jednou to budeš muset udělat ať už kvůli sobě nebo kvůli někomu jinému. Víš to!‘‘

,,Dost!‘‘ poplašeně jsem se na ni dívala. Nevěřila jsem slovům, která vypustila z úst.

Jednou to budeš muset udělat.

Musela jsem nad tím přemýšlet. Co když má pravdu? Co když to opravdu chci? Ne ona lže! Nechce jít sama a já jsem jediná, kterou má. Nesmím se nechat přesvědčit.

Vítězně se usmála a našpulila rty ,,nebuď hloupá.‘‘ zašeptala.

,,Lžeš.‘‘ probodávala jsem ji pohledem, poznala to, neboť sebou škubla.

,,Tvoje volba, ty pak budeš litovat, protože já už tam pak pro tebe nebudu.‘‘

,,Já nikdy neodejdu. Pochop to!‘‘

,,Podívej se na sebe a na mě Irino. Obě dvě jsme sirotci-‚‘‘

,,To je každý!‘‘

,,Obě dvě jsem intrikářky, myslíš si, že o tobě a Sebastianovi nikdo neví? Jsi lhářka! Lžeš svojí nejlepší přítelkyni,‘‘ zlomyslně se usmála ,,a proč? Protože se ti to líbí, dělá ti to potěšení.‘‘

Mlčela jsem.

,,Miluješ, když všem kolem sebe můžeš ublížit. Schválně kolikrát jsi přemýšlela o tom, že by jsi zabila Madlinsnovou?‘‘

Polkla jsem a v obličeji se mi objevilo zhnusení.

,,Irino ty jsi schopná vraždit, nebojíš se tak pojď, tam se za takové věci netrestá, ba naopak.‘‘ ta zmije mě lákala jako nějaké malé dítě na dobrotu. Upřímně jsem byla už ve stádiu někde mezi tím říct ano a ne. Měla pravdu. Její slova se do mě zabodávali jako nějaké malé špendlíčky, všechno, co řekla byla pravda. Nebála jsem se zavraždit, dokonce jsem se ani necítila provinile, to ale přeci není důvod k tomu, abych odcházela.

,,Ne Scarleto. Je to pouze jen a jen tvoje volba. Tvůj problém je, že si neuvědomuješ, že pak už nebude cesty zpět.‘‘

Úsměv ji zmizel a na místo něj se objevil vztek ,,nu dobrá tedy.‘‘

,,Můžeš být ráda, že to nejdu nahlásit.‘‘

,,Proč by jsi to dělala? Jednou za mnou stejně přijdeš.‘‘

,,Nemíním poslouchat tvoje hloupé kecy.‘‘ odsekla jsem podrážděně.

S úsměvem jen zakroutila hlavou.

,,Už mě neotravuj.‘‘

,,Dneska je tedy poslední večer, kdy mě vidíš.‘‘ pronesla až příliš smutně.

,,Tak nazdar. Měj se tam krásně.‘‘ odstrčila jsem ji pryč a vešla do hlučného sálu. Byla jsem tak rozhořčena, že jsem si musela nalít něco silnějšího. Potřebovala jsem trochu uklidnit.

Někdo mě ze zadu objal ,,tady jsi, hledala jsem tě.‘‘

,,Mluvila jsem se Scarletou.‘‘

,,Proč?‘‘ pustila mě a já se mohla otočit.

,,Chtěla se mě na něco zeptat, nic podstatného.‘‘

Klarysa se usmála a napila se punče ,,já se divím, že si s ní vůbec v kontaktu, vždyť je to mrcha.‘‘

,,Jo to tedy je.‘‘ na ex jsem vypila panáka a nalila si dalšího, který mi ukradla Kath.

,,Ten je můj.‘‘ mračila jsem se.

,,Potřebuju ho víc.‘‘ odsekla a hodila ho do sebe.

,,Co se děje?‘‘

,,Co se furt staráte?‘‘ vyštěkla na nás. Její reakce mi ublížila, měla jsem ji ráda, možná až moc. Nikdy jsem ji takovou neznala. Nikdy se takhle nechovala až do doby, kdy poznala Dereka.

Ten hajzl.

,,Irina má pravdu, co se zas děje?‘‘ mračila se Klarysa.

,,Dejte mi laskavě pokoj. A nestarejte se. Je to jen můj život!‘‘ hodila do sebe dalšího panáka.

,,Měla by jsi se uklidnit.‘‘ mluvila jsem tiše a chladně.

,,Víš, co mi můžeš.‘‘

,,Už nepij.‘‘ nevěřícně kroutila hlavou Klarysa.

,,A co jako?‘‘ byla podrážděná.

,,Odvedu tě na pokoj.‘‘ navrhla jsem.

,,Nejsem opilá!‘‘ vykřikla a otočila se k odchodu.

,,Jsi chováš se hrozně! Akorát se ztrapňuješ.‘‘

,, Zmlkni.‘‘ zmizela v davu.

,,Mám o ni strach.‘‘ řekla jsem na konec.

,,Kašli ji.‘‘ převrátila oči Klarysa.

Smutně jsem si povzdechla a napila se punče.

,,Tady jste.‘‘ ozval se Sebastian a objal Klarysu kolem ramen.

,,Ano.‘‘ usmála se na něj Klarysa.

,,Chtěli bychom ti něco říct.‘‘ začal Sebastian.

,,A?‘‘ popohnala jsem je.

,,No víš,‘‘ usmála se ,,jsme spolu. Oficiálně.‘‘ zamrkala.

Zamrazilo mě a celý svět se semnou zatočil. Vše bylo najednou tak zpomalené až na myšlenky, které se mi honily hlavou. Křičely jedna přes druhou, hlava se mi nafukovala, cítila jsem, že za chvíli praskne. Bylo to jako zlý sen, ze kterého jsem nemohla uniknout, neboť to byla hořká realita. Asi jsem začala pociťovat, jak mi alkohol stoupal do hlavy a na místo, aby situaci ulehčil ji ještě zhoršil. Špatně se mi dýchalo, potřebovala jsem na vzdych. Je to jen sen. Nic z toho, co jsem dnes slyšela není pravda. Uvědomila jsem si, že v tu chvíli se mi zhroutil svět.

Dneska to udělám.

Je to jen můj život.

Oficiálně.

Už dost! Chtěla jsem vykřiknout, bohužel jsem se zmohla jen na to, že jsem zavřela oči a rukou si promnula spánky. Najednou se mi chtělo zvracet, srdce mi bušilo jako o závod, všechno se točilo.

Proč?

Jak?

Jak jsi mohl?

Prosím už dost, prudce jsem si skousla spodní ret, neboť jsem pocítila hořkou, štiplavou pachuť v ústech.

***

,,Neměli by jsme.‘‘ zašeptala jsem se a pocítila neuvěřitelnou euforii.

,,Pšt.‘‘ zašeptal mi do ucha a políbil mě na krk.

Ležela jsem na břichu a pomalu oddychovala, paprsky slunce mi dopadali na holou kůži přes otevřené okno. Ve vzduchu byl cítit příjemný letní podvečer, v dáli jsem slyšela zpívat ptáky, kteří se chystali ke spánku, slyšela jsem vítr, který narážel do korun stromů, slyšela jsem jak se o sebou třou listy. Slastně jsem si povzdychla. Na nic jsem nemyslela, tolik jsem si přála, aby tenhle pocit nikdy nezmizel, aby to takhle zůstalo navždy. Žádné starosti a myšlenky. Jen pocit hlubokého uspokojení.

Jemně i přejížděl rty po páteři, cítila jsem jeho chladný dech na své rozehřáté kůži, která se ještě chvěla. Jemně jsem zaryla nehty do postele, když se bříšky prsty dotýkal mých nahých boků, neboť to krásně šimralo.

Vlasy mi odhrnul z ramen, kterých se potom začal dotýkat něžně prsty a později i horkými rty.

,,Jsi tak krásná a dokonalá.‘‘ šeptal mi do kůže.

Zmohla jsem se jen slastné mručení.

,,Tvoje kůže je jemná jako satén, miluju tvoji krásnou vůni,‘‘ jemně mi skousnul ušní lalůček ,,tvoje oči, tvoje ruce a dokonalé nohy.‘‘ šeptal téměř omámen.

,,Blázínku.‘‘ zasmála jsem se tichým smíchem.

Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by Sebastian mohl být tak něžný. Nebyl – až do teď jako vždy, když už bylo po všem. Potřeboval si mě uchlácholit, dat mi pocit, že není krutý tak jak mi před chvilkou ukázal. Prostě to tak má rád. Neměla jsem mu to za zlé spíš naopak, tolik jsem milovala tvrdost, kterou používal.

,,Chci, aby to tak bylo navždy.‘‘ zašeptala jsem, aniž bych si to uvědomila.

Mlčel nic neříkal, jen mě laskal.

Otevřela jsem oči a pohlédla na něj.

Já chtít mohla, ale on to takhle nechtěl. Nechtěl být svázaný, jak mi tolikrát říkal, chtěl být volný jako pták, chtěl si užívat, nechtěl mít povinnost. Možná proto to tak bolelo. Tu bolest jsem si samozřejmě nepřipouštěla, potlačovala jsem ji, koneckonců jsem to byla já , kdo ho přesvědčoval, že já o to taky nestojím.

,,V pořádku?‘‘

Musím být silná.

Jen jsem s úsměvem pokývala hlavou na souhlas a znovu si lehla na břicho.

***

,,V pořádku?‘‘ zeptala se nejistě Klarysa.

,,Em,‘‘ odkašlala jsem se ,,samozřejmě.‘‘ zasmála jsem se. Polkla jsem tu nepříjemnou hořkou pachuť, která mě již štípala v krku.

,,No nevypadala jsi tak.‘‘ zamračil se Sebastian.

Měla jsem chuť křičet ,,jsem na vás pyšná a jsem moc ráda, že jste spolu.‘‘ lhala jsem jako, když tiskne.

Klarysa vypadala, že se uvolnila a políbila mě na tvář.

,,Moc vám to spolu sluší.‘‘ pokračovala jsem ve svých lžích a přitom mu hleděla hluboko do očí, jako bych chtěla, aby pocítil to nepříjemné bodnutí.

,,Děkujeme.‘‘ odvětila a vášnivě ho políbila.

Neusmívala jsem se, spíš jsem se odhodlala k dalšímu panáku.

,,Páni Irino ty se nezdáš.‘‘ zasmál se Derek.

Otočila jsem, abych mu vynadala, ale všimla jsem si jednoho detailu ,,ty jsi převlečený?‘‘

Moje otázka ho vyplašila ,,eh.‘‘

,,Proč?‘‘ už si toho všiml i Sebastian.

Překulil oči ,,nějakej idiot do mě strčil a já se polil červeným vínem.‘‘

,,Idiot.‘‘ kroutila hlavou Klarysa.

,,Doufám, že to pustí.‘‘ odvětila jsem suše, protože se mi na tom něco nezdálo.

,,Určitě pustí.‘‘ zasmál se Sebastian.

,,Když se použije správný přípravek tak ano.‘‘

,,No uvidíme.‘¨natáhl se pro punč a napil se.

,,Jdeme tančit?‘‘ zeptal se Sebastian Klarysy.

,,Jasně.‘‘ a táhla ho mezi hlouček.

,,Kde máš Kath?‘‘

,,Jak to mám vědět?‘‘

,,Už není tvoje dívka?‘‘ hleděla jsem na něho.

,,Je ale nevím, kde je.‘‘ usmál se na mě.

 

 

,,Zdravím Irino.‘‘ usmála se na mě dívka, která mě vytrhla ze vzpomínek. Probodávala mě pohledem, její rudé oči mi působili snad až nevolnost. Stěží jsem si všimla, že v jídelně už jsme jen my dvě.

,,Scarleto.‘‘ odvětila jsem.