Příběh Olenidiaru - Prolog

Anotace: Olenidiar je svět Lidí, Elfů, Asajů a dalších národů. Ani jeden z nich však světu nevládne, vládnou mu bohové v čele s Olenidem. Každý bůh má své priority, schopnosti a hlavně přívržence. Celý svět tedy zužují spory: "Který bůh je nejmocnější?"

Celý Příběh Olenidiaru tvoří prolog, epilog, tři intermezza a dvacet kapitol rozdělených na různý počet vhledů. Vhledy sledují příběhy jednotlivých postav, které postupně odhalují příběh celého světa - Olenidiaru. 

Následující část naleznete zde.

Více informací naleznete zde a zde.

Příběh Olenidiaru

Vláda Kladiva, rozkol Moci a vzestup Smrti

PROLOG

Zářivý paprsek osvítil temnotu a z čirého světla vznikl první bůh Olenid. Od té doby paprsek slábl, až zmizel úplně a temnotu prosvětloval jen první bůh. Z čirého rozmaru nebo nadpozemské moudrosti vyslal světélko ne větší než jablko do temnoty. Světlo rostlo a formovalo se, získalo zlatou barvu a sílilo. V okamžiku stála před Olenidem zlatě zářící postava,  Elorin, bohyně života, země, přírody a dobra, prohlédl si ji a promluvil k ní: „Jsem první bytostí v temnotě. Ty jsi má dcera. Společně vytvoříme svět a život a naplníme tak temnotu.“

 

 

 

***

 

 

 

  Elorin stvořila zlaté světlo, podobné tomu, ze kterého vznikla ona sama. Nechala jej rotovat v temnotě, až se světlo zakulatilo a zhmotnilo. Před bohy teď ležela slabě pulsující koule, bohyně z ní odebrala veškeré světlo a život, koule se začala propadat do sebe a její barva se ze zlaté měnila na bronzovou, až zhnědla úplně. Bohyně zažehla v srdci tělesa plamen a dosud křehká a slabá kůra se změnila v pevnou půdu. Pokryla tedy celý povrch koule vodou, aby její kůra ještě více zesílila. Z vody nechala čnít velké kusy země.

 

Oba bohové se odvážili vstoupit na právě zrozený svět, postavili se na vodní hladinu a napili se jí. Voda byla skvělá, ale stále neživá. Elorin vyslala mnoho malých jisker, některé dopadly na zem a změnili se ve zvěř, další padly do vody a proměnili se v ryby a zbylé jiskry stoupaly vzhůru, až se změnili v ptáky. Když oba spokojeni vystoupily na oblohu, vyslala Elorin zlatavé světélko do vody a větru, aby jim tak dala životodárnou moc.

 

 

 

***

 

 

 

  Elorin trávila většinu času na „světě“ a přemýšlela jak jej vylepšit a obohatit. Stvořila nová zvířata a nové rostliny, přesto však nebyla spokojená. Pozorovala zvířata a s hrůzou zjišťovala, že žádné není zdaleka tak úžasné, jak by si přála. Nemohla zasáhnout do již žijících tvorů, mohla ovšem stvořit nového a unikátního tvora. Po dlouhé rozpravě s Olenidem a ještě delším zkoumání nedokonalosti již žijících tvorů stvořila Elorin člověka.

 

 

 

***

 

 

 

  Člověk nebyl dokonalý, stále mu chyběla spousta věcí, na které Elorin v té době ani nepomyslela, neboť nemohla tušit, co lidský druh čeká v daleké budoucnosti, byla spokojená. Jeden nedostatek byl však nepřehlédnutelný, lidé se přes svoji tělesnou krásu a zdánlivou dokonalost chovali jako zvířata. I stvořil tedy Olenid Meledia, boha mysli, znalostí, diplomacie a moudrosti, aby nový druh naučil jak žít a využít svého potenciálu.

 

  Sestoupil Meledis na svět a učil lidstvo základům bytí. Naučil je řemeslům, způsobům obživy, stavbě a hlavně řeči a psaní. Elorin stvořila spoustu dalších lidí, ale Meledis nemohl učit všechny najednou a požádal tak Olenida, aby stvořil menší bohy, které Melediovi pomohou. Olenid mu vyhověl a dal Melediovi i Elorin moc tvořit nižší bohy, jejichž moc nebyla tak velká, přesto důležitá.

 

Když Meledis usoudil, že lidé umí veškerá základní umění, která prozatím potřebují, sestoupili všichni bohové na svět a stanuli před lidmi. Lidé pocítili potřebu dát oněm zářivým oblakům jména[1], aby si je lépe zapamatovali a jejich uznávání bylo o něco snazší. „Olae“ byl výraz pro pána nebo krále a „niid“ pro svět nebo domov. „Elor“ – země a příroda a „orin“ – matka. Meledis byl jednoduše výraz pro učitele. Nižší bohové byli pojmenovaní dle dovedností, které učili. Svět pojmenovali Olenidiar což volně přeloženo znamená „Dar od Krále Světa“.

 

Od té doby byli lidé schopní žít samostatně a začali se sjednocovat a rozdělovat na kmeny. Základním měřítkem bylo, co daný člověk uměl nejlépe. Vnikly tak kmeny kovářů, jezdců a mnoho dalších, které mezi sebou obchodovali. Bohům by se více zamlouvala jednotnost, ale rozhodli se čekat na další vývoj. 

 

 

 

***

 

 

 

  Elorin často pozorovala své milované lidi a čas od času jim pomohla nějakým zázrakem. To se Olenidovi nelíbilo, měl pocit, že by se lidem nemělo tolik pomáhat a že by měli být samostatní. Navíc Elorin jej přestala poslouchat a tvrdila, že ona sama nejlépe ví, jak se postarat o své výtvory. Rozezlil se tedy Olenid a rozhodl se, že Elorin zničí a na její místo dosadí poslušnější bohyni. Dal jí poslední možnost, aby se omluvila za svou neposlušnost. Elorin odmítla. Bez jediného slova vyslal proti Elorin záblesk světla nevídaných barev, byla to smrt. Záblesk ji zasáhl přímo, ale nezdálo se, že by Elorin utrpěla, snad jen na kus zlatého světla, který se vznášel opodál a ještě před chvilkou patřil jí.

 

Útržek světla z Elorin se pomalu začal zmenšovat a tmavnout. Když byl téměř pryč, byl černý jako sama temnota a počal se zvětšovat. Z čisté zloby, smrti a části Elorin se před nimi zhmotnila nová bohyně, kterou později lidé pojmenují Chéren. Olenid nerozuměl tomu, co se stalo, ale zařekl se, že již na Elorin nevztáhne ruku. Oba se poté smířili a raději dávali pozor na Cherén, která zatím kromě zvrácené povahy neprojevovala žádné zvláštní schopnosti.

 

 

 

***

 

 

  Po čase se vyskytl další problém, zvířatům a lidem nestačila pouhá potrava, která rostla na stromech nebo v zemi a Meledis hbitě poznamenal, že je potřeba, aby zvěř i lidé přijímali maso. Chéren okamžitě znala způsob, je nezbytné, aby zvěř lovila menší zvěř, stejně tak jako lidé budou lovit velkou zvěř. Elorin se hnusila představa, že by se její milované výtvory zabíjely a požírali mezi sebou a odmítala přistoupit na tak zvrácený návrh. Olenid však Melediovi důvěřoval více a rozhodl se, že mu vyhoví. Stvořil boha Elragena, pána lovu a boje.

 

  Elragen sestoupil na zem a naučil vše živé, které potřebovalo maso, lovit a zabíjet. Meledis potom učil, jak neplýtvat, jak zužitkovat vše, co nám mrtvý živočich dá. Chéren byla potěšena, když viděla jak tvorové na Olenidiaru loví jeden druhého, přesto se jí zdálo, že je nespravedlivé, aby lidi nelovil nikdo. Jala se tedy Elragenovi našeptávat.

 

  Elragen sestoupil na svět a poprvé poštval vlka proti člověku. Lidé se však brzy naučili bránit. Poštval tedy člověka proti člověku a stal se tak bohem války. Elorin s Olenidem zděšeně pozorovali dění na světě a snažili se zabránit vraždění. Avšak bůh války ruku v ruce s bohyní smrti byli nezastavitelní, dokud jim Olenid nepohrozil zničením. Co se stalo, nelze odestát, ovšem lze zastavit další hrozbu. Olenid dlouho rozmlouval s Elragenem, dokud nepřísahal, že nebude mrhat životem. Elorin se pokusila mrtvým vrátit život, ale nemohla. Podařilo se to jen zřídka, některé duše totiž propadli Chéren o čemž neměl nikdo zatím ani potuchy.

 

 

 

***

 

 

 

  Po událostech s Elragenem a Chéren došlo k velké hádce mezi bohy o tom, co je pro lidi nejlepší. Meledis nakonec navrhl stvoření boha, který bude určen přesně k tomuto účelu. Olenid sice váhal, nechtěl dalšího boha s takovou mocí, ovšem po čase se nechal přemluvit a stvořil Barna, boha spravedlnosti. Barnus se okamžitě chopil příležitostí a jal se s Melediem vymýšlet nejlepší řád a zákony pro chování bohů k lidem a lidí k bohům. Sestavili radu, kterou nazvali Boží Kruh, která sestávala z Olenida, Elorin, Meledia, Barna a Elragena, což Chéren velmi pobouřilo. Vznesla spoustu námitek a protestů, které nebyly vyslyšeny.

 

  Když se pokusila o napadení nižších bohů, neměl Olenid jinou možnost, než ji náležitě potrestat. Bál se, co by se mohlo stát, kdyby se znovu pokusil o zničení bohyně a tak jí „pouze“ zbavil boží podstaty a učinil jí člověkem, kterého vyhnal na povrch Olenidiaru, kde bude ponechána vlastnímu osudu. Tohoto kroku bude v budoucnosti velmi litovat, neboť tak ztratil možnost vzít Chéren její zhoubné schopnosti, o kterých neměl žádné tušení. To jediné jej snad omlouvá.

 

 

 

***

 

 

 

  Lidem se dařilo dobře, rychle se zotavili z bojů a dostávali se zpět do svého obyčejného způsobu života, kdy každý dělá, co umí. Elorin to viděla ráda. Jednou si však všimla čehosi zajímavého. Lidé vůči sobě projevují něco nevídaného. To něco nedokázala popsat, ale v budoucnu to „něco“ lidé i bohové nazvou Láska. Elorin viděla, co Láska dokázala. Dávala lidem radost a potěšení, klid a smíření.

 

Elorin tento div ukázala Olenidovi, ten po poradě s Kruhem rozhodl, že vytvoří bohyni, která bude tyto city kontrolovat, neboť by mohly být nebezpečné, avšak nedokázal to. Sestoupil tedy na svět a vyhledal jeden zamilovaný pár a čekal na správný okamžik. Přesně ve chvíli, kdy si onen muž i ona žena vyznávali své city, probleskl mezi nimi záblesk modravého světla, které lidský zrak nemohl postřehnout, ovšem boží zrak jej viděl zřetelně a boží ruka jej polapila, krátce na to oba zamilovaní zemřeli, to však Olenid považoval za pramalou daň. Se svým úlovkem se vrátil na nebesa a dlouhým formováním modrého světélka, se kterým nakonec musela pomoci i Elorin, stvořil bohyni Verenii.

 

Elorin poslala Verenii, aby rozdala Lásku a přátelství všem lidem a zkrášlila tak jejich bytí. Verenie byla Eloriina první nižší bohyně, ale když Elorin viděla, jak užitečná může taková pomocnice být, rozhodla se tvořit. Stvořila mnoho nižších bohů. Jeden vládl ve dne a další v noci. Dalších pět mělo za úkol měnit okolnosti žití, počasí. Společně s Meledisem stvořili i boha času.[2] A zažehli tak skutečné bytí, střídání denních a ročních dob a spousty dalších zákonů, které lidé považovali za zázraky a později za obyčeje. Následovalo další učení, neboť roční doby určovaly růst rostlin, který lidé mohli využít a jiné a jiné novinky.

 

  Elragen také nelenil a tvořil, ovšem pouze pro svůj prospěch. Stalo se, ale že se nižší bohové mezi sebou nesnesli. Neustále se přeli o to, kdo z nich je mocnější nebo důležitější a některé potyčky dokonce končili velmi nebezpečným bojem. Kruh rozhodl, že je potřeba vytvořit místo, kde se budou bohové hádat, aniž by ohrozili nevinné životy. Elorin tedy vybrala část světa[3] a společně s ostatními bohy vytvořili zvláštní bariéru, která neumožnila božím silám proniknout ven. Barnus ustanovil, že pokud mají nižší bohové spor, musí jej řešit tam, kdo tento zákon poruší, toho stihne nejvyšší trest. Nemohl předpokládat, že někteří bohové se tam přesunou nadobro.

 

Neboť se bohové rozhodli přijmout lidskou podobu, aby pro ně byl kontakt s lidmi jednodušší, potřebovali domov. Elorin s Meledisem tedy vybudovali vysoko na nebesích Nebeský Dům, sídlo bohů. Elragen společně s Barnem vytvořili a vycvičili armádu Strážců, kteří nebyli ani nižší bohové, ovšem jejich počet a moc měli ochránit nebesa před jakýmkoliv nebezpečím.

 

           

 

***

 

  Jak lidstvo rostlo a dovedností bylo více a více, starý jazyk už lidem nestačil. Potřebovali rychlejší, pružnější a obsáhlejší jazyk, s touto připomínkou volali nejvyšší učenci té doby k bohům. Meledis sestoupil a nechal si předvést, v čem přesně tkví problémy s jazykem. Stačilo pár příkladů a pochopil. Ovšem jak vytvořit nový jazyk, ať myslel, jak myslel, stále byl jazyk příliš složitý.

 

  Rozhodl se tedy pro dosud nevídané řešení. Vzal část své moci, konkrétně tu část, která uměla tvořit jazyk, a dal ji lidem. Kruh to velmi pobouřilo a Meledis měl spoustu vysvětlování, ale jak již bylo řečeno, nic nelze odestát. Jeho nejsilnějším argumentem byli události na Olenidiaru. Krátce poté co Meledis učinil tento radikální krok, lidé bez větších obtíží začali vymýšlet vlastní slova a vlastní způsob mluvy. Po několika letech Jazyk lidí vytlačil Starý jazyk.

 

 

 

***

 

 

 

  Kmeny rostly a stejně tak rostly i problémy a spory. Bohové se zařekli, že se nebudou do dění na Olenidiaru míchat a počkají, zda si lidé poradí sami. Elragen však slib porušil a nikým nepozorován přimíchával hněv a zášť do srdcí lidí, až rozpoutal válku. Válka jedny kmeny strhla a jiné pozvedla. V Kmeni Jezdců se zrodil muž, jehož matka pojmenovala Towen. Jedné noci i Elorin porušila slib a promluvila Towenovi do snu, poradila mu, jak ukončit válku, tedy sjednotit kmeny do jednoho a najít si své Věrné, kteří mu pomohou a budou stát za ním i ve zlých dobách.

 

  Towen se vydal na cestu mezi kmeny, oslovoval jejich náčelníky a navrhoval jim sjednocení, někteří přijali, někteří zvažovali a někteří odmítli. Nakonec našel i své věrné, Naraina Řečníka, Sistira Velkého Chodce, Asana Chytrého, Doraa Silného, Grinta Mlčenlivého, Taelara Ostrostřelce, Roshaha Válečníka a Kairin Laskavou. Každý promlouval ke svému kmeni a usiloval o uzavření míru. Postupem času mezi sebou jednotlivé velké kmeny uzavíraly příměří a menší kmeny se jim podvolily. Nakonec se kmeny spojily v jeden velmi mocný národ a do svého čela posadili Towena Sjednotitele. Nový kmen nesl název "Towenův Lid". Od té doby se vše datuje jako PS, po Sjednocení, a VU, věk učení. 

 

 

 

***

 

 

 

  Kvůli docházejícímu místu a potřebě rozvoje a možná i zvědavosti nebo boží vůli chtěl Towen probádat celý Olenidiar. Vyslal své Věrné na cesty. Narain a Sistir zůstali s Towenem, aby jej chránili, ostatní Věrní Towena poslechli a vyrazili. Kairin a Dora vyrazili na sever, když dojeli k velkým horám, Kairin se obrátila a směřovala své kroky na východ. Dora však našel stezku mezi horami a postupoval dál a dál. Mezitím Kairin s Melediovou pomocí postavila několik lodí a prozkoumala souostroví na východě.

 

  Taelar s Roshahem a Asanem jeli na západ, kde našli nádherný les plný divů a krás. Taelarovi to však nestačilo, toužil najít větší krásu a z lesů na západě se vydal na jih, kde také postavil lodě a vyplul. V moři nalezl ostrovy pokryté rudým pískem, bez stromů a květin. Pochopil, že to mu bohové dávají znamení, že není větší krásy. Vrátil se tedy.

 

  Asanovi však nezáleželo na kráse, chtěl moc. Pokračoval dále, až narazil na zemi pokrytou zlatým prachem. Věděl, že tady najde moc, kterou hledal. Vrátili se k Towenovi, jak bylo smluveno, všichni až na Grinta, který putoval sám kamsi mezi sever a západ.

 

Postupně mu každý z nich vychválil krásu a bohatství země, kterou objevil. Nikdo však nemohl říct kde ona země je. Dohadovali se takhle několik dní, až Meledis Sistirovi na chvilenku propůjčil svůj zrak a ukázal mu celý ostrov. Řekl mu, jak kreslit mapy a poslal jej zpět k Towenovi. Sistir ukázal mapu svým druhům, kteří do ní postupně dokreslili země, které našli. Towen rozhodl, že každý z Věrných dostane část Towenova Lidu a osídli svou novou zemi. Všichni však museli přísahat věrnost. Přísahali.

 

  Taelar se stal pánem Svatého Hvozdu. Asan požadoval vládu nad zeměmi písku, které pojmenuje Asanie, dostal, co chtěl. Dora byl pověřen úkolem, pokud se mu podaří projít Sněhohorami znovu a přežít zde, bude jejich králem. Kairin se stala Královnou Modrých Krajin. A Roshah, i přes svůj odpor a zklamání dostal na starost Rudé Ostrovy. Krajina Stínů, ve které se ztratil Grint byla zapovězena všem královstvím. A tak došlo k rozdělení Towenova Lidu a osídlení Olenidiaru.