Váš příběh - Kapitola VIII.

Mikia Romány » Fantasy

Anotace: Tato kapitola je kopií originálu zveřejněného na http://vaspribeh.wz.cz. Na uvedeném webu naleznete příběh vždy aktuální a svým hlasováním taktéž můžete ovlivnit jeho směřování. Těším se na spolupráci! :-)

Sbírka: Váš příběh

Nádech, výdech. Tma všude kolem. Nádech. Bolest. Ostrá bodavá bolest v koleni. Nesnesitelný tlak kdesi uvnitř hlavy. Výdech. Zde ho snad nenajdou. Konečně má krví zbrocený Myril alespoň chvíli klidu pro urovnání svých myšlenek. Musí uklidnit svou mysl. Musí postupovat rozvážně!

Zaútočil jako první. Nedokázal ze své duše vyhnat stíny pochybností a strachu. Ovládl ho pud sebezáchovy. Od Varga, stojícího před krbem zády k němu, ho dělily snad tři metry. Odrazil se a díky síle svých bot, vylepšených nití s karmiem věděl, že přistane nicnetušícímu Vargovi přímo za krkem. Tento odhad se ukázal osudově chybným těsně před touženým přistáním. Varg na jeho skok čekal. Když mohutná Vargova paže srážela Myrila na tvrdou zem, Varg se vítězoslavně zasmál.

Kroky. Těžké dunivé kroky a jejich ozvěny všude kolem. Rozzuřením vzrušené hlasy jeho pronásledovatelů. Kolik času mu v této chatrné skrýši zbývá? Musí zmizet. Nyní je důležité poznat ten správný okamžik a poté znovu bleskurychle vyrazit ze svého současného úkrytu do spleti temných ulic obchodní čtvrti královského města Regie. Je lovenou kořistí, vystrašeným zajícem pronásledovaným smečkou hladových vlků.

Děkoval bohům, že při nárazu na trdou podlahu dlouhého sálu neztratil vědomí. Jen díky tomu dokázal na poslední chvíli uhnout dopadu Vargovy okované boty na svou hruď. To siláka mírně vyvedlo z tempa a poskytlo Myrilovi několik cenných vteřin, aby se odkutálel pod mohutný dubový stůl. Varg přiskočil za ním a chystal se stůl zdvihnout. Myril jej zespodu popadl za nohy a díky síle svých karmiových rukavic jej trhem v mžiku skolil na zem. Varg překvapeně hekl, zalapal po dechu a mával kolem sebe obříma rukama.

Běží, sláva! Bolest v koleni je sice nesnesitelná, ale Myril ví, že se nesmí zastavit. Žene se jako vítr změtí neznámých křivolakých ulic kamsi do temného neznáma. Dokud běží, nedostihnou jej - vytovořil přeci jejich boty tak, aby nedosahovaly plného potenciálu. Nebude však moci běžet donekonečna. A co je nejhoší - je sám proti tlupě mnoha cvičených zabijáků, kteří jistě znají Regii o mnoho lépe než on. Mohou již čekat za následujícím rohem! Bolest v koleni mabírá na intenzitě a vystřeluje již do celé nohy. Adrenalin, který mu až do teď pomáhal bolest překonávat, je poražen. Noha se podlamuje a nadobro vypovídá službu. Myril nedokáže v plné rychlosti zastavit, klopýtá a po řadě kotrmelců mizí v hromadě starého harampádí. Opět tma. Tma a ticho.

Využil Vargovy chvilkové nepohyblivosti a vyrazil zpod stolu. Přiklekl svalovcovy paže a škrtil ho. Varg ani přes svou sílu nedokázal překonat tlak, kterým Myrilovy karmiové boty tlačily jeho paže k zemi, a tak se jen bezmocně svíjel a z úst mu ne všechny strany vystřikovaly zpěněné sliny. Po chvíli se přestal zmítat. Jeho odpor se rozplynul a Myril cítil, jak napjaté silákovy svaly ochably. Švec nečekal ani vteřinu navíc. Seskočil z bezvládného těla a vyběhl na první ze schodů vedoucích do horního sálu.

Vše zlé je k něčemu dobré, říká si Myril po probrání se pod hromadou harampádí. Poslední, co si pamatuje před tím, než v noci bolestí omdlel, je dusot nespočtu bot jeho pronásledovatelů, kteří se z opačného směru prohnali kolem jeho nového "úkrytu" a zmizeli v neznámu. Kdyby nazakopl, v několika okamžicích by se s nimi čelně střetl. Jak dlouho se poté nacházel v mbdlobách neví. Dle slunečního světla pronikajícího k němu škvírami mezi starými proutěnými koši, shnilou zeleninou a plesnivými kůžemi, předpokládá, že je již den. Noha nebolí - to není dobré znamení. Nebolí totiž ani nyní, když se do ní Myril vší silou štípe a škrábe. Nedokáže ji ovládat. Musí sehnat ošetření. Ale kde? Chrám Světla! No jistě, rada, kterou mu uzenář po Mafovi do sídla Společnosti poslal! V chrámu snad nalezne ošetření a úkryt, než bude připraven opustit město. Jenže jak se do chrámu dostat? Netuší, kde se nyní nachází. A Mistrovi rabiáti na něj jistě přes noc nezapomněli a hledají jej po celém městě.

Druhého schodu již nedosáhl. Cosi ho ohromnou silou popadlo za nohu a strhlo na schody. Varg?! Myril zalitoval, že před chvílí nevěnoval o trochu více času ujištění se, že silák skutečně dodýchal. Při dopadu na ostrou hranu schodu ucítil křupnutí v koleni. Následovala exploze ostré bolesti do celé nohy. Zuřivý výkřik přiškrcením zrudlého Varga. Myril instinktivně vykopl druhou nohou ve směru tušeného útočníka. Zasáhl přesně. Žebra zakřupala a silák se podruhé řítil k podlaze. Nepustil však Myrilovu nohu a posílen energií pádu, vymrštil Myrila vzůru. Švec přeletěl několik metrů od schodů a přistál na stole uprostřed podlouhlého sálu. Varg popadl jedno z polen připravených vedle krbu a vrhl ho po oběti, bolestivě se zmítající na stole.

Myril se neohrabaně prodírá ven z haldy odpadu. Dle polohy Slunce odhaduje, že je právě brzké ráno. Nádech, výdech. Bolest hlavy. Ulice je klidná, jen pekařští učni pilně pobíhají a na dřevěných vozících rozvážejí čerstvě napečené pečivo k zákazníkům. Domy jsou nízké, převážně dřevěné a již značně ožrané zubem času. Jistě již není v obchodní čtvrti. V okně přes ulici si Myril všímá stařeny, která patrně nemohla dospat a tak nyní se svou opelichanou kočkou sledují ruch ulice.

„Nojoo, panášku, pít se muší umět," posměšně pronáší bezzubá stařena Myrilovým směrem.

„Tržní náměstí - kudy?" vysoukal ze sebe trhaně švec. Až nyní si uvědomil, jak těžce ovládá obličejové svaly. A také jakou bolest uvnitř hlavy mu každý takovýho pohyb působí.

„Touhve uvicí dou ke štoce a pak požát potél ní. To nemůžou minout. Ae vypadaj došt potvhaně! Se pouvali, čo?"

Myril nehodlá investovat ani píď energie do odpovědi stařeně. Kyne na znamení díku a pomalu a malátně se souká zpod rozpadlého vozíku, který mu dosud zatěžoval hruď. Opíraje se o stěny domů kráčí dolů úzkou ulicí. Pravou nohu nedokáže ovládat a tak ji jen vleče za sebou. Lituje, že zahodil kovový pohrabáč, který jej omezoval v rychlém úprku. Teď by se mu podpěra hodila.

Myrilovi se zatmělo před očima. Poleno zasáhlo svůj cíl přesně - do levého spánku. Svaly vypověděly poslušnost. Již značně zkrvavený Varg k němu vratkým krokem přistoupil. Myril před omdlením cítil jeho smrdutý horký dech na svém obličeji. Varg jej popadl za obě nohy a nemilosrdně jej stáhl ze stolu. Tvrdý dopad na podlahu, při kterém mu zakřupaly snad všechny kosti v těle, probral Myrila ze mdlob. Rozhodl se použít Vargovu strategii hry na mrtvého. Byl nyní svalovcem tažen po zaprášené kamené podlaze ke krbu. Cítil, jak narůstá teplo vydávané jazyky plamenů. Ležel zdánlivě bezvládně před ohništěm. Začínal opět ovládat své namožené svaly. díky působení karmia rychleji, než předpokládal. Varg se přehraboval v polenech a vybíral to největší. Žádné mu nebylo dost dobré. Ve své omezenosti a pocitu zdánlivě jistého vítězství si chtěl poslední úder náležitě vychutnat, a proto věnoval výběru vražedného polena takovou pečlivost. Jeho nerozhodnost se mu o chvíli později stala osudnou. Myrilovu pozornost upoutal ocelový pohrabák Vargem naštěstí neobjevený. Byl opřený ve stínu krbu jen necelý metr od Myrilovy současné pozice.

Pouze úzký chodník odděluje hluboký příkop stoky od nejbližších domů. Zápach odpadů a splašek je to jediné, co registrují Myrilovy smysly. Jako ve snu se sune podél vlhkem a plísní prožraných stěn metr za metrem směrem, kterým tuší Tržní náměstí. Zesilující proud občanů Regie jej obtéká tak širokým obloukem, jak jen to úzký chodník dovoluje. Někteří si odplivují. Myrilovi jsou všichni ukradení, jen když nemá nikdo z nich výšku přes dva metry a černý oblek. Musí se co nejrychleji ukrýt do bezpečí!

Po rukojeti pohrabáče stékaly proudem krve unášené části Vargova mozku. Tak přeci jen tam nějaký mozek byl - zasmál se pro sebe Myril, jehož tělo se chvělo v euforické radosti z konečné porážky tohoto obra. Pevný kus železa protínal lebku až téměž k Vargovu nosu a byl zaražen tak pevně, že se ho Myrilovi podařilo vytáhnout jen s největším úsilím. Mohutný proud krve, valící se z rozpůlené lebky, omýval celé svalnaté tělo, které jakoby bylo úderem pohrabáče zmraženo - svaly se stáhly v nepovolující křeči. Mrtvý Varg tak nyní stál na místě a vyvolával dojem děsivé figuríny. Myril, který si byl v tuto chvíli konečně jist jeho smrtí, jej opřel o krb a poprvé si uvědomil že touto výhrou jeho cesta ke svobodě zdaleka nekončí. To nejhorší ho teprve čekalo. Začala se ozývat bolest snad z každé části jeho ošklivě potlučeného těla. Proč jen nabídku tehdy v hostinci přijímal?! Ale mělo by nějaký výsledek ji tehdy odmítnout? Myril si byl jistý, že by ho Mistrovi kumpáni do sídla Společnosti dostali nezávisle na jeho odpovědi - rozdíl by byl jen v bolestivosti způsobu dopravy. Nemá smysl o tom teď přemýšlet - důležitá je současnost! Ostražitě vystoupal po schodech do velkého sálu, kde v rychlosti pobral do vaku prvních několik předmětů, které se mu připletly do cesty - o svou odměnu nehodlal přijít! Znal jen jedinou cestu ze sídla Společnosti, proto se ukryl za dveřmi vedoucími na cvičný dvůr. Po nekonečných desítkách minut čekání se dveře otevřely a jeden z hromotluků vstoupil do velkého sálu. Ať už šel pro cokoliv, nikdy to zpět na dvůr nepřinesl. Omračující úder kovovým pohrabáčem pod temeno jej v mžiku zlomením vazu zbavil života. Myril z kapsy mrtvého vytáhl odemykací krystal a ten pomalu přiložil ke dveřím. Následující výjev zústane v paměti siláku navždy - z otevřených dveří se místo jejich kumpána nadlidskou rychlostí vyřítila drobná zakrvavená postava, která kolem sebe zuřivě máchala kovovou tyčí a hnala se k brance vedoucí ze dvora. Svalovec, který měl tu smůlu, že stál nejblíže této branky se zaskučením po úderu tyčí pod kolena poklekl k zemi a postava mu hbitě vyskočila na ramena. Útočník se z jeho ramen odrazil a těsně, ale přeci, se přenesl přes branku. Celý tento útok netrval déle naž několik vteřin. První se vzpamatoval Mistr:

„Co čumíte?! ZA NÍM!"

Na druhém břehu stoky se začaly městské hradby přibližovat, až nyní vedou přímo po okraji hlubokého kanálu. Brána! Myril nevěří vlastním očím - přes stoku vede úzká lávka, která je zakončena nevelkou bránou pro pěší. Brána je otevřena a na špalku u ní sedí jen jediný hlídkující voják. Starý voják. Velice unavený voják. Vždyť on spí! Myrilovi radostí poskočilo srdce v těle, zároveň se však ozývá opět tupá bolest odkudsi z jeho hlavy. Co ho čeká za branou? Nic než mučivá bolest, bezmoc mrzáka a postupná krutá smrt vyčerpáním? Potřebuje nutně ošetření! Ale dokáže se tímto svým tempem nezpozorován dostat až ke chrámu Světla? Podlamují se mu kolena. Svět se točí. Vše je náhle v jakémsi mlžném oparu.

* * *

Nejaktuálnější pokračování a více informací na vaspribeh.wz.cz

Autor Mikia, 12.04.2015

Přečteno 427x

Tipy 0