Lotte - 9. kapitola

Anotace: Kdo je tajemná kandidátka se zvláštním jménem?

Už to vypadalo, že profesor Brumbál dnes bude za stolem ve své pracovně i nocovat. Naštěstí ale i jeho přemohla příroda. Přeci jen i takový mocný kouzelník musí respektovat fyzické potřeby svého těla. Salamandra byla štěstím bez sebe. "Sláva močovému měchýři!", pomyslela si a jala se co nejrychleji opustit pracovnu. Brrr, kdyby mohla spát, určitě by se jí o tom zdálo celou noc. Zdá se, že být duchem má i své výhody.

 

Plížila se podél zdí, aby přeci jen snad nebyla spatřena. Že na ní v pracovně mohlo hledět bezpočtu portrétů ředitelů, si příliš nepřipouštěla. Vycházela prostě z toho, že i kdyby současnému řediteli řekli o její posmrtné existenci, stejně by ji hned tak nenašel. Navíc mohli ji přeci prozradit dávno, zatímco se schovávala v myslánce. Že by všechny portréty ještě spaly? Snad. Leda, že by o ní už Brumbál dávno věděl.

 

"Ale jak by na to, sakra, přišel?"

 

***

 

Tohle sobotní ráno nestálo za nic. Severus Snape zůstal ještě několik minut ležet na posteli a zíral tupě do stropu. Ne že by se nebylo na co dívat. Klenba jeho sklepního bytu byla z architektonického i estetického hlediska dosti zdařilá. Nicméně teď by stěží vnímal, i kdyby tam seděla obří akromantule, natož obdivovat umění gotických stavitelů. Celou noc usilovně přemýšlel nad otázkami, které položí kandidátkám. Navíc stále nepřišel na to, odkud zná tajemnou Ghandíu Daridru. Nemohl uvěřit, že si někoho s tak neobvyklým jménem není schopen vybavit.

 

Konečně přesvědčil své tělo, aby opustilo postel. Mechanicky spáchal ranní hygienu a oblékl se. Ani se nenasnídal, jen posbíral všechny pergameny s poznámkami a vydal se rovnou na ošetřovnu. Poppy Pomfreyová na tom naštěstí byla o něco lépe. Proháněla zrovna několik bradavických domácích skřítků, obtěžkaných balíky s dupačkami, dudlíky, plínami a vůbec vším, co taková novorozená slečna může potřebovat. Lotte si v klidu hověla v Poppyině náruči a cucala si palec. Než se profesor Snape stačil vzpamatovat, strčila mu lékouzelnice dítko do náruče a odvelela ho do Casa Lotte, jak z legrace Lottině bytu přezdívala.

 

"Můžeme?" zeptala se poněkud podrážděně.

"Jistě." odvětil profesor Snape a pokusil se o úsměv, což se projevilo podivným protažením úst. Nezvedl koutky úst nahoru, jako každý jiný člověk, ale spíš jako by je chtěl prostě jenom od sebe co nejvíce oddálit.

"Mimochodem, už jste si vzpomněl, kdo je ta kandidátka s tím podivným jménem?"

"Nikoliv."

 

Poppy Pomfreyová pro tu chvíli snahy o rozhovor vzdala. Nebavilo ji dolovat z jejího kolegy každé slovo. Ta cesta se zdála být nekonečná. Velmi se jí ulevilo, když konečně došli ke Casa Lotte, kde vše svítilo novotou. V kuchyni byl jídelní stůl se čtyřmi židlemi, kde byla prostřená snídaně pro dva. Chvíli na sebe jen hleděli. Těžko soudit, čí výraz byl překvapenější. Profesor Snape tedy raději odnesl spící Lotte do jejího pokojíku, uložil ji do postýlky a zase pokojík rychle opustil, neboť jeho prosvětlenost mu působila skoro až úzkostné pocity. Navíc nijak zvlášť nefandil růžové.

 

Snídaně proběhla v napjatém tichu. Ani jeden se neodvážil zeptat toho druhého, jestli s tím náhodou nemá něco společného. Oba se cítili nepříjemně a trapně. Ticho nakonec prolomil Severus: "Navrhuji objasňování této poněkud zvláštní situace odložit a raději se zabývat tím, na co se při pohovorech s kandidátkami zaměříme." Poppy Pomfreyová jen přikývla. Sice se jí zdálo, že je Severus stejně zaskočený jako ona, ale jistá si nebyla. Díky jeho skoupé mimice byla značně na pochybách, jestli v tom náhodou nemá prsty. Nikdy ji nenapadlo, že by k ní třeba mohl něco cítit. Byla z toho nervózní a tak trochu i vyděšená, ale souhlasila, že se budou raději věnovat povinnostem spojených s budoucností malé Lotte.

 

***

 

Ghandía Daridra vstoupila do hostince u Tří košťat. Několik lidí se na ní otočilo. Její tmavorůžové sárí se zlatou šerpou prostě muselo upoutat pozornost. Nechala zvědavce bez povšimnutí a usedla k nejbližšímu volnému stolu. Těšila se na máslový ležák. Tady mívali vždycky nejlepší. Byla trochu nervózní. Neměla strach z pohovoru. Byla si celkem jistá, že má slušnou šanci uspět. Nicméně hořela zvědavostí, jestli ji Severus Snape pozná. Z jeho škrobené a formální pozvánky k pohovoru nebylo patrno, že by tušil, o koho se jedná.

 

Paradoxně byl profesor Snape jediným člověkem, kdo mohl tušit skutečnou identitu Ghandíi. Jméno Ghandía Daridra patřívalo její babičce. Uchýlila se k němu, když v šestnácti opouštěla školu, domov i zemi. Už ji tam nic nedrželo. Její matka byla mrtvá a otec pro ni od té doby také. Když přišla na to, že je stoupencem lorda Voldemorta a má dokonce na rukou krev její matky, své manželky, neviděla jinou možnost než utéct. Bála se, že by mohla dopadnout stejně jako ona. Neměla v plánu se přidat ke stoupencům Pána zla, stejně jako její matka.

 

Kromě toho ale také neplánovala se nechat zabít, a tak vytáhla ze skříně matčina sárí a rozhodla se uprchnout. Poprvé v životě byla ráda, že její otec trval zarputile na tom, aby ona ani její matka nenosily tradiční indické oblečení. Její matka sice vyrostla v Anglii, ale než poznala Glena Rosebloodyho, nosila sárí zcela běžně. Kvůli němu se pak začala oblékat jako ostatní čarodějky v Anglii a zcela se ztratila v davu. Indka nebyla v kosmopolitní Británii ničím nápadným. A stejně tak vypadala i Ghandía. Školní uniforma, pečlivě zapletené copy a proboha nic připomínajícího Indii kromě snědé pleti a černých vlasů. Když si však vlasy rozpustila a nalíčila se, byla k nepoznání.

 

A to se jí náramně hodilo. Dala tehdy sbohem Estelle Rosebloodyové a jako Ghandía Daridra se vydala hledat, kde začít nový život. Na světě byli jediní dva lidé, kterým se kdy svěřila. Její tehdejší blízká kamarádka, která krátce po její odchodu padla s celou rodinou za oběť Voldemortovým stoupencům a Severus Snape. Tehdy do něj byla platonicky zamilovaná. Dnes už dost dobře nechápala proč. Nicméně mu nechala zprávu o své nové identitě, aby ji mohl případně kontaktovat. Nestalo se tak. Netušila, že se později stal Smrtijedem a že by stačilo málo a její otec by ji našel. Žila prostě s tím, že o ní nestál.

 

Zaplatila a zvedla se k odchodu.

 

***

 

Slečna Mania Deepgulfová se zdála být tak dokonalá, až to bylo k neuvěření. Na každou otázku odpověděla přesně tak, jak si Poppy představovala. Skoro se začala obávat, zda jí děvče nečte myšlenky. Věděla všechno, co bylo třeba, měla bohaté skutečnosti, skvělá doporučení a navíc byla absolventkou Zmijozelu, což oceňoval hlavně profesor Snape. Ten také pojal k mladé ženě značnou nedůvěru, a tak trošku jí nakoukl pod pokličku. Slečna Deepgulfová se roztřásla a přiznala, že na svou příslušnost ke Zmijozelu nikdy nebyla zrovna hrdá, že byla černou ovcí rodiny, kde po staletí všichni patřili do Nebelvíru a že se s tím dodnes nevyrovnala.

 

Severus Snape jí velice citlivě požádal, zda by počkala venku, než si promluví s dalšími kandidátkami a že je pak informují všechny společně, pro kterou z nich se rozhodli. Slečna Deepgulfová opustila Casa Lotte zdrcená, otřesená a bez sebevědomí.

"Bylo to nutné, Severusi?" osopila se na něj rozčílená lékouzelnice.

Ne že by to mělo nějaký účinek, neboť profesor Snape jen pokrčil rameny a šel pozvat další kandidátku.

 

Quendoline Mindholowová se vbelhala dovnitř. V obličeji byla celá rudá a těžce přerývaně oddechovala. Vyjít tolik schodů pro ni byl nadlidský výkon. Byla téměř neschopna hovoru. Po chvíli se jí zničehonic protočily panenky a omdlela. Bradavická lékouzelnice Poppy Pomfreyová konstatovala totální vyčerpání a téměř zástavu srdce. Okamžitě začala s oživováním. Když se podařilo s vypětím sil stabilizovat životní funkce staré ženy, uložila ji prozatím za pomoci domácího skřítka, který měl do té doby na starost Lotte, do ložnice pro chůvu a tam o ni dále pečovala.

 

Profesor Snape zůstal na poslední pohovor sám. Prkenně došel ke dveřím a pozval poslední kandidátku. Nevěnoval jí jediný pohled, ani když se oba usadili u jídelního stolu. "Takže, povězte mi, slečno-", profesor Snape se zarazil. Poprvé se podíval třetí kandidátce do tváře.

"Estelle?"

"Poznáváš mě, Severusi? To je překvapující. Když dovolíš, to jméno již nepoužívám. Jmenuji se nyní Ghandía Daridra a jsem žena bez rodiny, závazků, vlastně i bez minulosti. Byla bych ráda, kdyby to tak zůstalo. Víš sám proč."

"Taky tě rád vidím, Ghandío." zasyčel a vrátil se zpět k pohovoru.

 

Nebylo mu moc příjemné, jakým tónem s ním mluvila. Pravda byla, že na jeho sovu čekala tehdy zbytečně. Zjevně to měla stále v paměti. Nicméně musel uznat, že ze všech tří kandidátek je Ghandía nejvyrovnanější a také jaksi nejpoužitelnější. Sice absolvovala Havraspár, který samozřejmě Zmijozelu nesahá po kotníky. Ale pořád lepší než chůva, která má ze Zmijozelu trauma nebo chůva, která stěží přežila cestu do Casa Lotte, natož samotný pohovor. A samozřejmě - hlavně, že to není absolventka Nebelvíru!

 

Z dětského pokojíku se ozval pláč. "Jdu tam." oznámila Snapeovi Ghandía. V pokoji se sklonila k Lotte a opatrně ji vzala do náruče. Pláč ustal. Usmívala se a potichounku něco miminku povídala.

"Půjdu se ještě poradit s Poppy a pak oznámíme výsledky." řekl profesor Snape a odešel.

"Kdo myslíš, že to vyhraje, krásná malá slečno? Drž mi palce." políbila dítko na čelo a obrátila se k přebalovacímu stolu.

 

***

 

"Myslím, že slečnu Mindholowovou budeme muset nechat převézt ke svatému Mungovi. Kdyby vás to náhodou zajímalo, profesore. Už víte, odkud znáte tu Ghandíu Daridru?"

"Zdá se, že jsem se musel zmýlit. Zřejmě mi to jméno jen připomíná něco jiného."

Poppy Pomfreyová pokrčila rameny a dál se věnovala zemdlelé slečně Mindholowové.

"Je všechno v pořádku, Poppy?" zeptal se profesor Snape. Její podráždění bylo tak zjevné, že to zaskočilo i jeho.

"Samozřejmě. Běžte raději oznámit slečně Daridra, že ji přijímáme. Nebo jste snad vybral jinou kandidátku?" odbyla ho. "Tak už jděte, já tu mám plné ruce práce."

 

Slečnu Deepgulfovou však na chodbě hledal marně. Čekání ji obtěžovalo a uráželo, a tak odešla sama. Tím se vše zjednodušovalo. Stačilo říct Estelle, vlastně Ghandíi, že je přijata a pak jí ukázat pokoj. Až ho tedy Poppy uvolní. Kdo by čekal, že to bude takhle jednoduché. Zaplavil ho pocit úlevy. Byl přesvědčený, že teď bude mít klid. Bude prostě jen vyzvedávat peníze z banky a podávat ministerstvu hlášení o tom, jak se daří zajišťovat prospívání Charlotty Lendwirtové. Zdálo se, že to bude brnkačka.

 

Ještě musí urovnat to ranní nedorozumění s Poppy, ale to má čas. Důležité je, že má to mrně s krku, protože ještě jeden jediný den by musel poslouchat Poppy mluvit o tom, kolik je s dětmi práce a byl by to on, koho by vezli ke svatému Mungovi.

 

***

 

V pondělí ráno přiletěla sova slečny Deepgulfové na odbor Péče o nezletilé kouzelníky s následující zprávou:

 

"Vážení,

 

ráda bych podala stížnost na poručníka slečny Charlotty Lendwirtové, profesora Severuse Snape. Jedná se o incident, k němuž došlo při pohovoru ohledně místa chůvy pro výše zmíněnou nezletilou kouzelnici. Vzhledem k delikátnosti situace bych však ráda učinili osobně, pokud možno co nejdiskrétněji.

 

S úctou a upřímnými pozdravy

 

Mania Deepgulfová"