Lotte - 10. kapitola

Anotace: Nenechte se odradit počáteční depresí, vystřídá jí tvrdá realita. Závěr si pak krapet osladíme.

Grenadina zdrceně seděla ve svém pokoji. Stejně jako každý den za poslední měsíc. Přestala vycházet z domu, přestala mluvit, neodpovídala spolužačkám na dopisy. Mechanicky scházela ráno, v poledne a večer do jídelny, aby absolvovala další trapnou večeři s rodiči. Tíživé ticho, které už se nešťastní Chattybabblerovi ani nesnažili prolomit. Od chvíle, kdy Grenadina zjistila, že její plán s obrazem nevyjde, ztratila zájem o celé prázdniny, o veškerou zábavu, o cokoliv. Salamandra se neukázala.
Možná jen nedokázala najít způsob, ale možná se na ni taky vykašlala. Přemýšlela, jestli se vůbec chce vrátit do Bradavic. Až dostuduje a bude muset školu nadobro opustit, jejich přátelství tím beztak skončí.

***

Mania Deepgulfová marně vyhlížela sovu z ministerstva. "To není možné!", nemohla uvěřit. Zdálo se, že na ministerstvu její zprávu vůbec nevzali v potaz. Třeba jim nebyla doručena. Sova zabloudila. Možná někdo jen zapomněl dopis předat nebo tak něco. Možná, možná, možná. Vždyť už to posílala nejméně čtyřikrát! A v tom posledním dokonce celou situaci popsala, ačkoliv jí bylo velmi nepříjemné, že by si kdokoliv na ministerstvu nyní mohl přečíst, čeho se stala obětí. Nechtěla, aby všichni viděli, jak zranitelná její mysl je.

Skutečnost byla naprosto odlišná. Na Odboru péče o nezletilé kouzelníky její zprávu samozřejmě dostali. Nejprve však kontaktovali Albuse Brumbála, jakožto ředitele školy a přímého nadřízeného profesora Snapea. Profesor Snape však popřel, že by měl byť jen tušení, co by se mohlo slečny Deepgulfové tak hluboce dotknout. Dle jeho názoru zkrátka jen neunesla fakt, že vybrali jinou kandidátku. "Severusi, ta žena tvrdí, že jste jí bez jejího svolení nahlédl do myšlenek. Vím dobře, že toho jste schopen. Naopak, jste v tom, řekl bych, velmi dobrý. Můžete mi odpřísáhnout, že jste to neudělal?"

"Samozřejmě."

A tak se ministerstvo, na základě záruk vyslovených profesorem Brumbálem, rozhodlo případ zamést pod koberec. Uzavření případu dostal na starost nějaký mladý asistent, který však, pod náporem podřadných úkolů služebně starších kolegů, zapomněl informovat stěžovatelku o tom, že pro její obvinění není dostatek důkazů. A tak slečně Deepgulfové nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že její příkoří zůstane nepomstěno.

Jediné, co by mohlo v této věci něco změnit, by bylo svědectví někoho dalšího, někoho důvěryhodného. Jenže Poppy Pomfreyová se Severusem stále nemluvila. Byla na něho naštvaná za to, jak zneužil svých schopností a naprosto duševně odrovnal jednu z kandidátek. A také stále nevěděla, jak to bylo s tou snídaní, takže se cítila dosti zmateně a nevěděla, jak s ním teď mluvit. Prozatím se mu vyhýbala. Slečna Deepgulfová ji považovala za nějakou podřadnou asistentku bradavického učitele Lektvarů, a tudíž jí ani nepřišlo na mysl, aby ji žádala o pomoc. Očekávala prostě, že by stála za svým šéfem.

***

Salamandra se dívala na spící Lotte. "Je tak krásná!", pomyslela si. Každou noc teď trávila v Casa Lotte u postýlky své dcerky. Kdykoliv uslyšela sebemenší zvuk, okamžitě se schovala do nejbližší škvíry - pootevřená zásuvka, váza s květinami, záhyby záclon. Bylo jen otázkou času, kdy na chvíli poleví v ostražitosti a nestačí se včas ukrýt. Chůva ji uvidí a bude po tajnostech. Jako by nestačilo, že Denní věštec už o kauze napsal první poslední, co se kde dalo vyšťourat. Teď by se pro změnu psalo o novém bradavickém duchovi.

Jednou se to provalí. A až ta chvíle přijde, všechno se změní. Bude se pohybovat po hradě, jak bude chtít. Bude se všemi zdravit. A až utichne šum spekulací a otázek, kvůli němuž se tak dlouho schovávala, bude jako kterýkoliv jiný duch na této škole. Možná, že by to nebylo tak špatné. Nebyla by aspoň tak osamělá, když ani nemůže být v kontaktu s Grenadinou. Co ta asi teď dělá? Určitě na ni bude parádně naštvaná.

***

Byl poslední den prázdnin. Severus Snape zaklepal na dveře domu Poppy Pomfreyové v Bristolu. Nic. Chvíli tam stál, toporný s kamenným výrazem ve tváři jako socha. Zaklepal po druhé. Stále nic. Otočil se tedy, že odejde. V tom zavrzaly dveře. Severus se otočil, hleděl do překvapených očí Poppy Pomfreyové.

"Co tady-?"

Než stačila doříct svou otázku, její bradavický kolega ji popadl do náruče a vášnivě ji políbil. Zavřela oči a nechala se tou vášní unášet.

***

"Ach můj bože!" vydechla Poppy Pomfreyová. To musí přestat. Při první příležitosti po návratu do Bradavic, vyhledá Severuse a uhodí na něj, jak to s tou snídaní bylo. Protože další noc s takovým snem už by nemusela přežít ve zdraví. Trochu ji mátlo, že její snové já polibku absolutně nevzdorovalo. Ještě uvěří tomu, že ona cítí něco k němu. To je ale pitomost. Vstala a před snídaní ještě zkontrolovala, jestli má sbalené opravdu všechno. Nic nechybí, výborně. Odešla do kuchyně udělat si poslední prázdninovou snídani.

"Ale čert vem toho netopýra! Nejdřív se půjdu podívat, jak nám vyrostla Lotte.", řekla sama sobě, s úsměvem na rtech pokračovala ve své ranní rutině a přemýšlela. Stará se ta záhadná Snapeova Indka o Lotte dobře? A jak zvládne Lotte vyrůstat na hradě? Nepochybovala o tom, že je to lepší varianta než kouzelnický sirotčinec. Je to lepší než jakýkoliv sirotčinec. Ale nebude nakonec osamělá?

Bude to mít těžké. Vyrůstat na hradě. Na obrovském hradě, který každé léto zeje prázdnotou a nabízí jen prázdno a chlad. Všichni ji budou považovat za miláčka učitelů a někteří jí to budou závidět. A když ne to, tak si budou držet odstup kvůli jejímu poručníkovi. Jak by mohla být normální, když za její výchovu zodpovídá nejděsivější člen profesorského sboru?