Ranyt: Proměna Část XII.

Anotace: Dvanáctý dl ponuré fantasy o zaprodanci jménem Ranyt.

Sbírka: Ranyt: Proměna

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Za pár minut už stál na návsi a hovořil k lidem, kteří proudili kolem. Štval je proti orkům. Zanedlouho se kolem něj vytvořil hlouček posluchačů. „Zničili vašim sousedům domov!“ promlouval k neustále se zvětšujícímu davu. „Musí být potrestáni! Hned! Ty bestie musí být zničeny!“ pokračoval a sliboval jim svou pomoc v boji, podněcoval tak nenávist v lidech, kteří začali skandovat.

„Nechte mě, abych vás vedl! Mým mečem padlo již bezpočet orků a jiných bestií! Mám za sebou tolik výprav a bojů, že je nelze ani spočítat!“ vychvaloval se, aby motivoval dav kolem. Již to nebyli poklidní vesničané, ale shluk lidí, kteří nechtěli nic jiného, než zničit své nepřátele. Poslouchala ho celá vesnice, shromáždila se před ním a hltala každé jeho slovo. Jelikož byl elf, viděli ho jako někoho výše postaveného než jsou oni sami.

Tasil z pochvy svůj meč a namířil jej k slunci. Světlo se od kovu odráželo tak, že to vypadalo, jako by celá čepel svítila. „Všechny je zabijeme! Za vaše domovy! Za vaše děti! Za lepší svět!“ řval z plných plic. Dav jásal, vykřikoval, všichni běželi domů pro zbraně a za několik minut stáli ozbrojení zase před ním. Vyzbrojili se, spíše vybavili rolnickým náčiním: měli cepy, srpy, kosy, jen několik málo z nich mělo skutečnou zbraň. Elfovi to však stačilo, on jen potřeboval, aby zaměstnali orky, zatímco on zabije vraha svých rodičů.

Armáda vesničanů se vydala na pochod k pevnosti nic netušících nepřátel. V jejich čele jel na černém panterovi Ranyt, který je všechny zmanipuloval. Zatím všechno vycházelo tak, jak mělo. Vedl dav lesem k místu, kde by podle mapy měla být orkská bašta. Procházeli lesem, za kterým stál cíl jejich cesty. Když minuli poslední strom, otevřela se před nimi travnatá plocha velká několik desítek sáhů, která se pozvolna stáčela dolů.

Elf opatrně nakoukl přes vyvýšeninu – skutečně, byla tam skála a u ní postavená pevnost. Nečekal ji ale tak obrovskou. Srdce stavby tvořila skála, která jako by byla rozštípnuta bleskem nebo jinou ohromnou silou na dva kusy. Menší kus ležel vylomený přímo před ní. Celý útvar vypadal, jako by někdo kus skály ulomil, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a nechal ji být. Po menší části skály se táhly mohutné hradby, které dosahovaly výšky minimálně tří sáhů, táhly se po celém obvodu a končily jakoby zapuštěné ve skalní zdi.

Jejich pokřivené stěny, vrcholky zdobené podivnými zakroucenými rohy i mohutnost budily respekt. Byly doslova posety malými okénky, ze kterých se mohlo střílet kuší nebo lukem.

Ranytovi bylo ihned jasné, že nemají šanci se dostat do pevnosti. Musel to však alespoň zkusit. Jestli se tomu dalo říkat pokus – čekala je spíš jatka. Neměl ani cvičené vojáky, celá akce byla odsouzena k neúspěchu.

„Na to musíme zavolat alespoň menší armádu!“ Ranyt se prudce otočil a hledal očima toho, kdo to řekl. Nakonec jej našel, byl to jen řadový sedlák s ustrašeným výrazem, který podkopával morálku a odhodlání ostatních. Elf musel všem ukázat, že se není čeho obávat.

Pokynul člověkovi ukazováčkem, aby přistoupil blíž. Ten nasucho polkl, ale poslechl. Ranyt se modlil ke všem bohům, tohle mu muselo vyjít. Vystoupil na vyvýšeninu, aby se mu otevřel výhled na celou pláň i s pevností. Slunce již zacházelo za obzor, vteřinu se díval do obrovské rudé koule, která bude brzy nahrazena tmou. Jeho pohled opět zabloudil k baště. Zkontroloval, že mu všichni věnují pozornost, požádal nezvaného hosta ve své duši o jeho moc. Doslova cítil úlisné pousmání uvnitř jeho duše, ale byl podivné, bylo cizí. Namířil svou čepel hrotem ke skrýši vraha svých rodičů.

Danira mhouřila oči ve snaze znovu uvidět přelud, který je oba zastavil. Ano, musel to být přelud, vždyť přece všichni onoho druhu, jehož zástupce se jí právě zjevil, už byli dávno pozabíjeni. Ale zdál se tak skutečný! I Kilein to očividně viděl. Nikde však nebyla po tvoru ani stopa.

Muselo se jí něco zdát, rozhodla se. Vydala se s vlkem k jejich příbytku, chtěla se spojit se svým mistrem a pro to bylo ideální místo právě tam. Ve stromové stavbě usedla na zem do tureckého sedu a hned začala s kouzlem. Několikrát se pokusila navázat kontakt se svým učitelem, ale neúspěšně. Jak procitla z transu, prudce otevřela oči. Zmateně mrkala.

Zklidnila se, znovu zavřela oči a pokus opakovala. Opět nic. Ještě jednou otevřela oči. Nastavila pravou ruku dlaní nahoru a začala potichu přerušovaně pískat. Už za moment jí na ruce seděl ptáček, kterému šeptala zprávu. Pozorně poslouchal a horlivě kýval hlavičkou, jakoby vyjadřoval souhlas a porozumění. Dokončila vzkaz, a opeřenec vyletěl oknem ven vyřídit, co mu právě bylo řečeno.

Kilein líně zavrčel a přesunul hlavu do pohodlnější polohy, ze které však stále bedlivě pozoroval Daniřino počínání s malým tvorečkem. Zívl, ale spíš jen proto, aby byl znovu podrbán za uchem.

  Novým partnerstvím Kilein bez boje tím získal nejvýše postavené místo v lese. Samozřejmě hned po Daniře, kterou byl ochoten ochraňovat; byla totiž až moc hodná a trochu naivní, takže se mohla snadno zaplést do problému.

Z přemýšlení ho vytrhl až její rozhovor s ptákem. Když odletěl, Danira se zvedla. Byl čas na další trénink. Její les trápila na východním konci nemoc, nic závažného, co by nedokázala vyléčit. I tak jí to ale zabralo několik hodin, než les úplně uzdravila. Celou tu dobu přitom jen seděla v tureckém sedu pod stromem. Vše organizovala a řídila z meditačního stavu, který druidi využívali pro kontakt s přírodou.

O možných nákazách se samozřejmě při výcviku učili. U této lesní choroby se jen obávala, aby se po čase opět nevrátila. Kvůli ní pomalu usychaly větve a celé stromy. Nyní však vše již bylo zase v pořádku, jak s radostí zjistila při procházce po právě vyléčeném úseku hvozdu. Byla nadmíru spokojená, opatrně vzala do dlaně růžový květ a přivoněla si k němu. Voněl tak krásně! Pustila jej, aby se opět vrátil na své místo. Nyní byl čas. aby prohlubovala své pouto se zemí a zdokonalovala se v jejím ovládání. Několik dalších dní strávila na mýtince, jež si vyhradila k trénování kouzel.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz