Ranyt: Proměna; Část XXV.

Anotace: Dvacátá pátá část temné psychologické fantasy prózy o zaprodanci Ranytovi.

Sbírka: Ranyt: Proměna

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

První den společné cesty byl již skoro za nimi. Nepromluvili spolu jediné slovo, pouze v tichosti zdolávali cestu. Ačkoli zbývaly už jen poslední zbytky světla, nezastavovali. Utábořili se, až když byla úplná tma. Ranyt rozdělal pouze malý ohýnek, sám ho nepotřeboval, myslel si ale, že se ženě uleví. Vypadala, že jí není nejlíp.

Veškeré zásoby jídla byly znehodnoceny, Ranyt se nabídl, že půjde na lov, druidka ho ale zadržela. Došla k nejbližšímu stromu, položila na něj dlaň a se zavřenýma očima něco mumlala. Žádala strom o ovoce. A skutečně se tak stalo. Ze stromu vyrašily pupeny a okamžik na to už dozrálé ovoce. Elf si lačně jedno utrhl. Zakousl se do šťavnatého plodu. Jak se pohledem přesvědčil, panter už byl dávno na lovu, vrátí se opět v noci.

Oba natrhali ještě několik kusů ovoce. Došli k ohni, kde se posadili. Chvíli jen mlčky jedli, než Danira prolomila ledy: „Kde ses tam vzal?“ otázala se.

„Vzal kde?“

„Ve hvozdu, kde jsme společně bojovali proti nemrtvým.“

„Vlastně ani nevím, „ výmluvně se na ni podíval, „něco mě tam přitáhlo. Každopádně je mi líto tvé ztráty, smrti přítele. A jak jsem pochopil, tak to byl asi tvůj hvozd.“

„Já... To je moje vina, to já jsem ve všem selhala.“ S těmito slovy odešla o kus dál, kde si lehla na zem. Ranyt věděl, že nemá cenu za ní chodit, jen by ji ještě více rozhodil a navíc se mu upřímně nechtělo se jí pokoušet utěšit. I on se proto uložil ke spánku. Měl za sebou náročný den a byl rád, že si může konečně odpočinout. Zítra už snad dorazí do města, kde se rozdělí a pak bude pokračovat sám jako předtím.

Další ráno již probíhalo o něco lépe. Posnídali znovu plody stromu, aby se posilnili před dlouhým cestováním. Elf se již nemohl dočkat pořádného kusu masa, který si dá v první putyce, kterou potká. Předtím však musel vyřešit spolujezdkyni. Podle toho, co mu řekla, jmenovala se Danira a byla čerstvě druidkou. Uklidnilo ho to, jelikož se o sebe dokáže postarat sama. Vlastně ani nevěděl, proč je s ním. Nenašel odvahu se jí zeptat.

Před nimi již byly vidět siluety věží a hradeb města. Nepotrvá dlouho a projedou hlavní bránou. Podle dostupných informací se toto sídlo nacházelo nedaleko Severních plání, kde se měl skrývat Firo'en Poute. Měl na mysli stále jen svou pomstu. Ani nevěděl, jestli ho chce vidět trpět, chtěl jen, aby zaplatil za své činy.

Přibližně v čase oběda projížděli provizorní bránou mezi palisádami a dřevěnými věžemi. Kolem dokola město bránily pouze pochybně vypadající zdi nebo palisády. Čekali kontrolu od stráže, jenže strážní jen nečinně stáli a s respektem je pozorovali. Začalo jim docházet, jakou pozornost zde asi budí. Dva jezdci na panterovi! Přičemž elfovi zpod vlasů čouhaly dlouhé elfské uši.

Opatrně sáhl pod záhyby pláště, aby se ujistil, že měšec je stále na svém místě. Skutečně tam byl a zdál se naplněný k prasknutí. Sehnat vše potřebné nebyl v žádném případě lehký úkol. Ani se jim to v podstatě nepodařilo. Ano, nakoupil zásoby věcí, koně zde však sehnat nemohli. Nikde nebyl k dostání. V celém městečku byl jen jeden.

Už když ho viděli poprvé, oběma se velmi zalíbil. Statný hnědák. Problém byl však v tom, že očividně patřil starostovi. Oba věděli, že nemá cenu pokoušet se ho koupit, museli ho získat jinak. Den se zatím již blížil ke konci, hledali tedy nějaký hostinec, kde by mohli přespat. Jeden byl na náměstí u studny.

Cena byla příznivá, takže neměli důvod hledat jinde. Hostinský je nedůvěřivě pozoroval, když je prováděl chodbami do pokoje. Zřejmě z nich měl strach. Pantera jim milostivě dovolil nechat ve stáji, stejně byla úplně prázdná. Potom je odvedl nahoru, kde jim nyní ukazoval pokoj, pro dva lidi možná až příliš malý.

Zanedlouho je opět nechal o samotě. Mohli přijít do přízemí, které celé tvořila hospoda. Nyní však jen mlčky stáli a dívali se na sebe. Ranyt se necítil ve své kůži, proto ukončil rozpačitou chvíli. „Možná že bychom toho koně mohli vzít,“ navrhl. Daniru už dávno napadlo totéž. Beze slova přikývla, nechtěla se však dostat do křížku s místními.

Museli vyjít ven, aby zjistili místo, kde je kůň ustájen. Procházeli se městem jakoby nic, jen pozorně sledovali každý roh, každý záhyb ulic. Často po očku nahlíželi i do oken, jestli neuvidí hnědé zvíře. Noc již vše zahalila. Museli se tedy vrátit, aby nebyli jako dva cizinci ve městě podezřelí svými nočními procházkami. Už teď na sebe upoutali více pozornosti, než by rádi.

Vyčkávali ve svém pokoji. Bylo zde místo akorát pro dva, aby si lehli pohodlně vedle sebe na zem. Neodpočívali, místo toho se Ranyt díval z okna na noční náměstí. Zatím po něm už několik hodin nikdo neprošel. Ani nevěděl, koho nebo co vlastně vyhlíží. Danira seděla opřená naproti dveřím. Hlavu měla zvrácenou dozadu, jako by sledovala něco na stropě. Občas prohodili pár slov, že by zde ale vedli bujarou konverzaci, to se říct nedalo.

Druidka přemýšlela, co bude nyní dělat. Do svého hvozdu se vrátit nemohla, už nebyl. Ztráta ji stále bolela, jakož i to, že přišla o Kileina. Napadalo ji jediné řešení. Dopravit se opět do kořenové věže, kde vyhledá svého mistra a vše mu poví. On snad už bude vědět, co dělat dál. Na mysl jí přišla další možnost. Byla to zvláštní možnost, doteď se jí moc nezabývala, ani nevěděla, jestli má její nápad nějakou naději na úspěch.

Elfa zas trápila její přítomnost. Nechtěl se jí zbavit, docela si rozuměli, navíc konečně nebyl sám. Kdyby ji vodil s sebou, znamenalo by to ale pro ni veliké nebezpečí. Zvláštní, několika desítek vesnických mužů mu líto nebylo, a nyní zde přemítal nad jednou ženou. Ani ji pořádně neznal, takže mu mohla být lhostejná. Pomůže pro ni získat koně a jejich cesty se zase rozdělí.

Napřímil se, aby si protáhl záda. Už se mu nechtělo víc čekat, museli najít toho zpropadeného hnědáka. Zbytečně tu jen marnili čas. Otočil se opět čelem do pokoje. Ujistil se, že dívka neusnula, aby zjistil, zda mohou odejít a hledat.

Jeden problém byl najít cíl, druhý, jak se dostat nepozorovaně z hostince. Ranyt otevřel jediné malé okno do pokoje. Vykoukl ven, aby se rozhlédl, jestli nikde nikdo není. Když se ujistil, že jsou ulice prázdné, uvázal k židli, kterou zapřel v pokoji o zeď lano a jeho druhý konec hodil z okna. Vybídl druidku, aby slanila jako první. Ta i se zavazadlem rychle slanila a ladně dopadla na zem. Elf ji ihned následoval.

O svůj provaz jistě přijde tak jako tak, alespoň jej vhodil zpět do okna pokoje, aby neplandal na noční ulici. Vyrazili zkusit štěstí na posledním místě, kde ještě měli něco do činění. Mířili k městské radnici. Kůň už nemohl být jinde. Stáli sami na hlavním náměstí před věžemi úřední budovy. Danira ji začala obcházet.

Za malou zahrádkou se skrývala stáj napůl zapuštěná v zemi. Z okna koulel očima hnědák. Ulevilo se jim, když ho konečně nalezli. Obešli celou předzahrádku, aby našli vchod do stáje. Naštěstí to byla normální dřevěná brána chráněná pouze závorou, kterou se dalo pohnout.

„Teď se musíme vrátit ještě pro Sairena,“ zašeptal, „podkovy jsou na dlažbě až moc slyšet, zatímco panter sem přejde potichu, s koněm musíme ihned zmizet.“

Vydali se v tichosti zpět k hostinci. Sairenova stáj však byla uzamčená na bytelný zámek. Zkontroloval, jestli někdo nejde, poté vytáhl ze svého zavazadla páčidlo. Neměl jinou možnost, zámek nikdy bez klíče neotevíral. Zasekl jeho kratší konec do mezery mezi křídly dveří a delším trhl.

Na třetí pokus se dveře se zavrzáním otevřely a mohutný zámek byl vylomený. Uvítala je šelma, která se před chvilkou vzbudila. Chvatně ji odvázali a utíkali zase k radnici. Od této chvíle se celá akce musela odehrát co nejrychleji. Zvedl závoru, zatímco Danira se ujala koně, vyskočila mu na hřbet a pobídla jej. Elf jel na svém panterovi. Mířili k nejnižšímu bodu palisády.

Podkovy řinčely o dlažební kostky. V oknech se pomalu začínali objevovat lidé se svíčkami. Naštěstí se již blížili k hranici osady. Zvířata malou překážku hravě přeskočila a uháněla krajinou dále do noci. Za sebou slyšeli pouze opožděně znějící poplašný roh. V takovéto vzdálenosti a rychlosti byli v bezpečí. Zastavovat ale ještě nějakou dobu nebudou.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz