Ranyt: Proměna; Část XXXI.

Anotace: Pohle do temné posedlé duše na pozadí epického fantasy příběhu.

Sbírka: Ranyt: Proměna

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

S hlavou plnou myšlenek na svůj cíl probíhal Cynar chodbami tvrze. Hledal tajemnou elfskou čarodějku, kterou jeho otec bral kvůli jejím schopnostem všude s sebou. Měla mu otevřít portál do Kreasu, aby nemusel cestovat na koni několik dní. Našel ji v západní části stavby. Slušně ji požádal, aby mu otevřela bránu a ona bez okolků souhlasila. Prošel vykresleným kruhem v prostoru, který tvořil portál, a zmizel na jeho druhé straně.

Ocitl se přímo před katedrálou hlavního města. Mohutná stavba s množstvím věží a věžiček budila ohromující dojem. Před hlavními dvoukřídlými dveřmi se nacházelo schodiště ve tvaru půlkruhu, přilehlé k čelní straně chrámu. Nad vstupem bylo vytesáno mnoho nejrůznějších ornamentů a soch svatých nebo bájných bytostí. Pospíšil si po schodech nahoru, prošel dveřmi. Procházel hlavní lodí církevní stavby přímo k oltáři. Nekonala se žádná bohoslužba, takže v lavicích sedělo jen několik lidí, kteří sem přišli rozjímat v tichosti a o samotě.

Prošel za oltářem do místnosti pro mnichy a kněze, ze které se vydal točitými schody nahoru a po můstku do vedlejší budovy k pracovnám vysokých církevních hodnostářů. Mířil za jedním z nejvyšších – za arciknězem. Vysoce postavený muž ho dříve sám osobně vyučoval a trénoval. Jejich vztah byl zvláštní, Cynar v muži viděl spíše svého otce než nadřízeného, jehož je třeba poslouchat.

Zastavil před dveřmi do jeho pracovny, upravil se, zhluboka nadechl a zaklepal. Okamžik vyčkal a vešel. Kněz seděl za svým stolem a něco hledal v knize. Když si všiml chlapce, zvedl hlavu od textu. Přísně se na něj díval. Věděl, proč přišel. „Víš, Cynare,“ začal bez pozdravu, „odvedl jsi dobrou práci, ještě další tě však spousta čeká a já se bojím, abys na ni stačil. Ne, že bych ti nevěřil, vím, že nehledě na tvůj věk jsi schopný a talentovaný bojový kněz, osobně jsem tě přeci cvičil. Jde mi ale o to, že budeš muset čelit nepříteli, který není z masa a kostí. Lépe řečeno, on sice z masa a kostí je, ale tvůj skutečný nepřítel nebude osoba, s níž budeš bojovat, ale síla, která ji ovládá. A to nebývá vůbec lehký boj. Na druhou stranu,“ popošel k oknu, „nevím o nikom, kdo by se na tento úkol hodil lépe než ty.“ Otočil se se smutným úsměvem na tváři k chlapci.

„Děkuji, mistře,“ řekl podle zvyklostí Čistý.

„Myslím, že vím, kdo by ti mohl pomoci. Zřejmě ne on osobně, což je škoda, podle mě byste totiž společně tvořili dobrou jednotku, ale jistě ti poskytne nejlepší muže ze svého řádu. Krailer je nyní v sídle Jeho bojovníků, pokud vím. Máš ještě nějaké otázky? Ach ano, jistě,“ nervózně si prohraboval bílý vous, „vezmi si tohle,“ podával mu stříbrný řetízek bez amuletu či jakékoliv jiné ozdoby. Cynar dárek velmi ochotně přijal, s největší pravděpodobností se jednalo o nějaký magický amulet.

Rozloučil se mistrem, aby mohl jít plnit své povinnosti a osvědčit se jako schopný bojovník, nejen jako kněz, který nikdy nepoznal pravé dětství. Odešel z místnosti, rozhlédl se po dlouhé chodbě na obě strany. Zdálo se mu, že slyšel kroky, nikdo ale nevyšel. Rozhodl se tedy nevěnovat zvukům pozornost a vydal se do bašty Jeho bojovníků. Procházel okolo stejných dřevěných dveří několik křížení chodeb, než konečně zatočil doprava. Ještě projít dvorem a je venku z komplexu patřícího mnichům.

Procházel ulicemi Kreasu, tu krátkou procházku si ještě dopřát může. Největší město na kontinentu bylo ve svém největším rozkvětu. Bujel zde obchod mezi několika rasami, dokonce nebylo neobvyklé zahlédnout dokonce skřetího překupníka. Jen zde měli obchodníci všech ras od Talera II. protekci vykoupenou mnohonásobně vyšší daní. Blížil se ke královskému paláci obklopenému okrasnými zahradami a oborou vhodnou k projížďkám na koni. Musel uznat, že jeho otec má vkus, za dobu jeho vlády celá země prošla mnoha reformami a úpravami, díky nimž se stala nejbohatší a nejvýznamnější zemí na kontinentu.

Všecko je tak prosté. Došlo mu, že Taler postupně rozšiřuje svou moc i do ostatních zemí. Jako první byli zřejmě trpaslíci, s nimiž uzavřel spojenectví nejdřív. Pak zde byli elfové, tajemná rasa, která však stále zůstávala spíše samostatnou a jíž se z duše příčila jakákoli spolupráce s trpaslíky. Kvůli strachu z Arfarie však dokázali respektovat alianci s obyvateli podzemí pod horami. Dokonce spolu začínali obchodovat, což bylo velmi dobré znamení.

Již dávno minul rezidenci svého jediného žijícího rodiče, mířil dál, stoupal po cestě vinoucí se kolem malého pahorku. Nahoře se tyčila bašta Jeho válečníků. Příznačný název pro rytířský řád, který uctíval a za svého nejvyššího vůdce považoval Deirona – boha světla a léčitelské moci. Měl být nejvyšší z pětice bohů, kteří vládli Anhelu. Jeho moc byla naprostým opakem temnoty a smrti. Nejsilnější mniši nebo paladinové tohoto řádu dokázali přivádět k životu mrtvé. Nikoli však jako nekromancer, který vyvolal z mrtvých pouze tělo, u nich jde o naprosté vzkříšení s božským požehnáním. Téměř jako by se lidé znovu narodili.

Představený řádu měl být v kapli ve východní části tvrze, řekl mu to strážný u brány. Pospíšil si, aby jej zastihl, než dokončí své motlitby a odejde jinam. Obřadní místo nebylo bohatě vyzdobené, byly zde jen ty nejnutnější věci vyžadované tradicí či samotným obřadem. Na klekátku pod mozaikovým oknem na čelní straně jediné lodi budovy klečel Krailer. Mohlo mu být okolo třiceti, možná dokonce čtyřiceti let. Byl oblečen v brnění čistě stříbrné barvy, zdobeném zlatými symboly, jako by vydával dostatek světla na prozáření té nejhlubší noci.

Chvíli vypadal, že si knězovy přítomnosti vůbec nevšímá. Až po několika minutách paladin konečně zvedl hlavu a otevřel oči. Otočil se k Cynarovi. Vstal z klekadla a vydal se kaplí k chlapci. Široký úsměv vypovídal o radosti ze shledání. Ačkoli to sám nevěděl, byl Čistý pro mnoho duchovně založených lidí něco jako vzor. Nikdy nepoznal chtíč nebo hřích. Byl tedy i před Deironem dokonale čistý, podle toho si i vysloužil svou přezdívku.

I on byl rád, že se s bojovníkem znovu shledává. Znali se celý život, dospělý muž byl chlapci kmotrem, když byl křtěn. Pevně si stiskli a potřásli rukama. „Vítám tě tu, Cynare, co tě přivádí?“ ptal se urostlý válečník.

„Taler ani arcikněz ti nic neřekli?“ tázal se zmatený hoch.

„Kvůli tomu jsi přišel, úplně jsem na to zapomněl,“ zvážněl představený řádu, „mohu ti poskytnout nějaké své muže, potřebuji ale vědět, co víš ty...“

„Je to alespoň jeden člověk či možná jiná rozumně uvažující bytost, to nevím, každopádně má obrovskou moc. Nebo má alespoň přístup k síle nějakého boha. Jistě ale ne k Jeho síle, ta druhá je zkažená a mrtvá.“

„Hmm,“ podrbal se na spánku svatý rytíř. „Znáš podstatu a původ té energie?“ tázal se ještě Krailer.

„Neznám, já... nikdy jsem se s ní nesetkal, je to zvláštní, měl jsem již během výcviku přijít do kontaktu se všemi silami, abych věděl, jak v jednotlivých případech a konfrontacích postupovat, jenže tuto neznám.“

„Toho jsem se obával,“ odpověděl muž, „lhali ti, chlapče, lhali ale i mně, lhali všem. Tuto informaci nemá skoro nikdo na celém světě, ale bohů nebylo na začátku pět, nýbrž šest, respektive sedm. Anhel, praotec všeho, stvořil svých šest dětí, které se staly bohy. Jenomže Anhel byl krutý a vládl krvavému chaosu, ještě horšímu, než si dokážeš představit. Takže byl zabit. Na pomoc mu však přispěchal Šestý, který byl Pěticí svržen a uvězněn. Kdysi se ho pokusil osvobodit jistý Quirard, ale selhal, a jako následek tu máme Stěnu a svět na dvě poloviny,“ upřeně se zahleděl do chlapcových očí. „Nesmíme to dopustit znovu, můj milý. Za žádnou cenu, řekni si, co potřebuješ, všechno ti poskytnu, jen nesmíš selhat! Sleduj dotyčného a zbav svět dalšího zla.“

Vážnost, s níž pronášel každé slovo, byla děsivá. Bylo nanejvýš jasné, že vše, co řekl, myslí naprosto vážně. Cynar nasucho polkl, než se odvážil požádat o muže na cestu. Během několika minut měl k dispozici přesně ty, které potřeboval. Nyní mu už zbývalo jen všechno připravit.

Ještě toho večera seděl v sedle se svou malou skupinou válečníků, připraven k odjezdu. Pokud věděl, věci byly nachystány přesně, jak měly být. Každý muž měl to nejnutnější základní vybavení, nevěděli totiž, koho vlastně a jak daleko budou sledovat, proto musí jejich cesta začít znovu na místě, kde býval hvozd. Chlapec doufal, že tam ještě zachytí nějaké stopy, podle kterých by se mohl řídit a vést výpravu dál. Navíc si byl plně vědom, že musí uspět. Byl by jinak krutě potrestán, co je ale hlavní – nechal by chodit po tomto světě zlo.

Nikdo si nemohl dovolit pochybovat o správnosti rozhodování Pětice, proto musel být každý přisluhovač Šestého odstraněn. Pobídl svého oře k výjezdu ven z hradního komplexu. Pomalu cválali po hlavní třídě. Slunce zapadalo, nebe zbarvily krásné červánky do ruda. Davy lidí tlačící se ulicí směrem nahoru i dolů jezdce pozorovaly. Možná si někdo všiml, že poslední dobou zde projíždí mnohem více jezdců než dřív. Zřejmě jezdí na různé výpravy.

Bílá kápě přirozeně přitahovala pozornost kolemjdoucích. Někteří před ním skláněli hlavu v projevu úcty, jiní dělali, že si jej nevšímají, našli se i tací, kteří jím otevřeně pohrdali a plivali před něj na zem. Bylo mu to trochu líto, protože nikdy nikomu nic špatného neudělal.

U hlavní městské brány se jim dostalo zasalutování od strážných, kteří ji hlídali. I on mírně pokynul hlavou, aby prokázal vděk za projevený respekt. Ohlédl se, aby zkontroloval svou družinu. Jeli s ním tři bojovníci. Urostlí muži v lesklých brněních se zlatými symboly na bílých pláštích. Byli celí opancéřovaní, dokonce ani skrz přilbu nebyly vidět obličeje. Zlatá křídla po stranách helmy vypovídala o vysokém postavení v řádu a mnoha zkušenostech z bitev.

Nikoho lepšího si ani nemohl přát, paladinové byli velmi schopní válečníci, ale zároveň i léčitelé. Znovu otočil pohled před sebe. Zhluboka se nadechl, pobídl koně k ještě rychlejšímu klusu. Čekala je stejná cesta, jakou absolvovali již předtím. Nyní však bude pokračovat ještě dále. Možná dál, než mu bude milé.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz