Vlčí smečka / Kapitola 8.- Nová kamarádka?

Anotace: Asi po 20 min. pořád bloudíme v mlze. „Já to vzdávám!“ Řekne Elena. Všechny si řekneme, že to je k ničemu, že tady asi umřeme. Vtom vidíme, že ............

Asi po 20 min. pořád bloudíme v mlze. „Já to vzdávám!“ Řekne Elena. Všechny si řekneme, že to je k ničemu, že tady asi umřeme. Vtom vidíme, že nám svítí náramky. „Hm.. Co to může znamenat?“ Zeptám se. Najednou vidíme obrovské světlo. „Dobrý den.“ Řekne, neznáme světlo. Já asi krásou omdlím! Vidím neznámou ženu v krásných zlatých šatech, které se třpytí, střevíčky, jsou skleněné obalené ve zlatu a po kolena dlouhé zlaté vlasy. „Jsem vaše kmotra, a jak mě budete potřebovat, stačí 3 krát zavolat: Perlo Perlo Perlo!“ Řekne. „Wow!“ Říkám si v duchu. „A mohu se zeptat. Plníte přání?“ Zeptá se opatrně Sabina. „Samozřejmě.“ Řekne Perla. Vtom zmizí jako duch a mlha se ztratila. Vtom najednou! Vidíme velikou chatrč a pootevřené dveře. „Hm….“ Řeknu si. „Jdeme dovnitř?“ Zeptá se mě Sabina. Kývnu. Tak jsme šli. Vešli jsme do chatrče a vidíme všude jen samé pavučiny a pavouky. „Já se bojím!“ Řeknu. Vtom vidíme schody. „To budou schody na půdu.“ Řekne chytře Sabina. Jdeme pomalu po schodech a vtom vidíme velikánské krásné zrcadlo. „Co to je?“ Zeptá se Elena. Pokrčíme rameny. Sabina si zrcadlo pohladí a taky ho očistí od těch pavučin. Ale co to? Začíná mi být trošku špatně. Celý svět se točí, co to je?! Probudím se. Vidím kolem sebe malinký lesík. Vedle mě je Sabina a taky Elena. „Co se stalo?“ Zeptáme se naráz. „Hm…… To zrcadlo! Teleportovalo nás někde úplně jinde!“ Řekne úplně strašidelně Sabina.

Všechny se lekneme. „A jak se dostaneme domů?“ Zeptám se. „To nevím… Měli by, jsme, najít nějaké nové zrcadlo a zkusit jestli nás to nehodí zpátky domů.“ Řekne Sabina. „A co když umíme kouzlit?“ Vykulí na nás oči Elena. „Cože?!“ Zeptám se. „No… v nějakých pohádkách to tak je.“ Odpoví Elena. „Ale my nejsme v pohádce. DOUFÁM.“ Řekne Sabina. „Hele….. Měli by, jsme, si udělat nějaký bunkr nebo nějaký dům. Začíná se stmívat. “Řeknu a ukážu na západ. „Co kdyby nám pomohla Perla?“ Zeptáme se naráz. Všechny se zasmějeme. „Perlo, Perlo, Perlo!“ Všechny naráz. Vtom se objeví veliká zář. „Co potřebujete?“ Zeptá se mile Perla. „Potřebujeme pomoct. Teleportovalo nás zrcadlo a my nevíme, kde jsme.“ Řekne Elena. „Ach tak. Zrcadlo?“ Zeptá se Perla. „No zrcadlo.“ Řekne Elena. „Teleportovali jste se na ostrov a vašim úkolem je přežít.“ Řekne zvláštně Perla. „A proč?!“ Řekne velmi strašidelně Sabina. „Protože se jen couráte po obchodech!“ Řekne naštvaně Perla a zmizí. „Co se to sní, stalo?“ Zeptá se Sabina. „Netuším“ Odpovím. „Nejdeme si postavit ten dům? Už skoro vidím měsíc!“ Řekne Elena. „Tak jo.“ Řeknu a jdeme si najít něco, kde bychom mohli přespat. Jdeme a jdeme. Už je asi 1 hodina pryč. Vtom uslyšíme v, listnatým křoví šustění. „Co to je?“ Zeptá se vylekaně Elena. Pokrčím rameny. Vtom to na nás vyletí a všechny spadneme na zem. „Vy jste vetřelci?!“ Zeptá se holčička.

„Ne. Dovol, abychom se ti mohli představit. Já jsem Kate tohle, je Sabina a tohle je Elena.“ Řeknu a ukážu na ně. „Aha já se jmenuji Abby.“ Řekne. Prohlížím si Abby velmi pečlivě. „Hm… je celá oblečená v černém oblečení. Připadá mi jako nějaký Ninja.“ Říkám si v duchu. „Co tu pohledáváte?!“ Zeptá se divně Abby. „No víš….. to bys nám stejně neuvěřila, ale když to chceš vědět. Šli jsme k záhadnému zrcadlu a najednou nám bylo špatně teda aspoň mě a najednou jsme byli tu.“ Řeknu. Vykulí na nás oči. „V jakém roku jsme?“ Zeptá se Sabina. Abby pokrčí rameny. „Víte, já tady bydlím sama, matka se, utopila a táta odjel a už se nevrátil.“ Řekne smutně Abby. „To je mi líto. A kolik ti je?“ Zeptá se Elena. „No mě je teprve 10.“ Řekne Abby. Vykulíme na ní oči. „COŽE?! Deset a to jsi tu úplně sama?!“ Řekne Sabina. „ Jo, ale mě to až tak nevadí. Spíše mi vadí, že ta sopka vybuchne za tři dny.“ Řekne Abby. „Proč Perlo proč?“ Ptám se v duchu. „Nechcete jít ke mně domů? Je tu už docela zima a je tu tma.“ Řekne ochotně Abby. Pokrčíme rameny a jdeme za ní. Přišli jsme ke stromu a na tom stromě byl krásný malý domeček a z toho domečku viselo lano. „Tak polezte nahoru.“ Řekne Abby. Ne že bych byla výtečná v šplhání, ale vylezla jsem nahoru. „Tak tohle je můj dům“ Řekne Abby a ukáže dovnitř. „Wow!“ Řeknu. „Všude to je tak krásné ty to tu máš úplně krásně postavené!“ Řekne Sabina.

*Pokračování příště.*