Lotte - 35. kapitola

Prskolet Romány » Fantasy

"Do Kruvalu? Vy jste se snad po-", Salamandra se zarazila v půlce věty. To, že je mrtvá přece neznamená, že může zapomenout na vychování. "Ehm, pomátl?", dokončila větu alespoň o něco mírnějším výrazem, než zamýšlela. Ne, že by to byla zrovna lichotka, ale pořád to byla ta lepší varianta.

 

 

 

"Nejela by tam sama, slečno Lendwirtová. Narcisa je velice zodpovědná žena. Navíc si myslím, že by jí to jedině prospělo.", Snape chtěl ještě pokračovat dál, ale Salamandra jej nenechala. Byla naprosto konsternovaná a vlasy jí zářily tak, že Snape musel přimhouřit oči.

 

 

 

"V čem by mohlo jako prospět malé holce, že ji pošlete na školu někam na Balkán? Navíc tu školu vede bývalý smrtijed! A jako doprovod Malfoyovic synek s matinkou! Jestli to uděláte, můžete jí rovnou rezervovat celu v Azkabanu!"

 

 

 

Severus Snape jen zakroutil hlavou a vyhrnul si rukáv svého netopýřího hábitu, aby odhalil předloktí. Salamandra zalapala po dechu. Jak je možné, že to nevěděla? No výborně, takže její holčičku vychovává zase jiný neznaboh. Kolik asi zabil lidí? Točila se jí z toho hlava. Pozorovala často, jak se Lotte věnuje. Nevypadalo to, že by se z ní snažil udělat smrtijedku junior. Přesto si nemohla pomoct. Co když ji tam opravdu pošle? Jak by mu v tom ona mohla vůbec zabránit? A co když se tam Lotte bude třeba líbit? Salamandru polila hrůza.

 

 

 

"Zajisté, Kruval je v podstatě továrna na hrdlořezy, černokněžníky a vůbec póvl všechno druhu.", odpověděl jí Snape posměšně. "Lotte vám pošle pohled.", dodal a prostě opustil prostor. Na tohle neměl nervy, ani náladu. Měl ji prostě postavit před hotovou věc. Byl by ušetřil sám sebe tohohle hysterického emočního průjmu. Beztak je Lottina matka dávno mrtvá, tak na její názor vůbec nemusí brát ohled. Ráznými kroky se blížil zpět ke svému kabinetu. Zlaté sklepení! Nechybělo mnoho a byl by se tam nahoře otrávil čerstvým vzduchem. A sentimentálními žvásty, ušklíbl se v duchu.

 

 

 

Vstoupil do své soukromé svatyně, zabouchl za sebou dveře a úlevně vydechl. Rozhodl se, že si závěr dne zpříjemní svou oblíbenou kávou. Chystal se ještě jít zkontrolovat Lotte, na všechny ty schody bude nějakou vzpruhu rozhodně potřebovat. Rozložil si Denního věštce. Potřeboval si vyčistit hlavu a tahle každodenní dávka blábolů k tomu byla jako stvořená. Blaženou samotu a klid přerušil nečekaný zvuk. Zaklepání sovího zobáku na sklo. To je dnes už druhá sova. Copak má narozeniny? Neochotně otevřel okno a převzal si od sovy drobný svitek pergamenu.

 

 

 

No výborně, když se mu konečně naskytne příležitost si chvíli odpočinout od té malé ženské, tak ho začne otravovat pro změnu jedna velká ženská. Naštvaně zavřel okno sově před zobákem tak prudce, že ptáka div neshodil z okenní římsy. Místo kávy si měl nalít něco ostřejšího. A rozhodně do většího hrnku! Vytočený k nepříčetnosti vyběhl ze svého kabinetu. Jestli mu jeho drahá chráněnka vymyslela zase nějaké neotřelé zpestření, chtěl to mít za sebou co nejdříve.

 

 

 

***

 

 

 

Vincentius Reilig po dlouhé době opustil svůj obchod, aby se podíval, jestli je to pravda. Prostě to musel vidět na vlastní oči. Tady v Obrtlé se nebude nikdo obtěžovat s opravou dříve než za týden. V tom lepším případě. Nebylo by nic divného, kdyby tam ta díra ve zdi strašila i několik týdnů. Proplul mlhou ve vstupu a prošel skrz mříž před ní, jako by tam ani nebyla. Být upírem s kouzelnickým nadáním mělo rozhodně své výhody.

 

 

 

Nevycházel ven často. Přes den to bylo příliš riskantní a v noci se věnoval zákazníkům. Jeho obchod měla okna dobře utěsněná, aby dovnitř nepronikl ani sebemenší paprsek sluneční záře. Stejně ale trávil většinu času v podzemní části svého obydlí. Tam měl svou laboratoř a cely se svými vazaly. Ty využíval nejčastěji k různým podřadným činnostem, kterými se nemínil obtěžovat, ale také k pokusům všeho druhu. Na někom své zboží přece testovat musí! A tu a tam také některého z nich zkoušel zkřížit s jiným kouzelným tvorem, ačkoliv v této oblasti zatím žádných úspěchů nedosáhl.

 

 

 

Prohlížel si otvor zející ve zdi před ním. Pěkný, pomyslel si a uznale pokýval hlavou. Nikdo se ani neobtěžoval odklidit z dláždění rozházené cihly, a tak celá scenérie zůstala zachovaná téměř v původním duchu. Jen některé menší kusy zdiva změnily své souřadnice, když o ně škobrtl některý z osamělých chodců. Upír nakopl jeden úlomek cihly a šoural se zpět. Takže jeho zabezpečení je funkční. Proč se k němu ale ta mrcha dobývala za bílého dne? Že by nebyla se službami toho genetického paskvilu spokojená? Uklízet ta věc uměla dobře. Jestli si od ní nechala i uvařit, tak byla asi dost překvapená. Škodolibě se uchechtl.

 

 

 

Sestupoval úzkou chodbou do podzemí k celám. Došel k jedné, označené číslem třináct. Opatrně nakoukl dovnitř. U většiny vazalů stačilo prostě jen zamknout dveře. Nebyli zatím na takové úrovni, aby dokázali slušně užívat magii. Tenhle se nějakým zázrakem naučil vysílat ohnivé jazyky. Nic moc příjemného. Musel tedy jeho celu zabezpečit také kouzly, aby se ten malý šikula nepropálil ven. Jeho dovednost byla sice oslnivá, ale potřeboval by ho ještě dostat pod kontrolu. Pak by mu stačilo odpravit zbývající břídily a namnožit si tohle roztomilé ohnivé zlatíčko. Ohnivý vazal spal.

 

 

 

***

 

 

 

Tak jo, jdeme na to. Lotte se zhluboka nadechla a soustředila svůj pohled na madame Pinceovou. V očích se jí rozvířily barvy a její vlasy se rozzářily. Fred a George stáli kousek od ní a napjatě sledovali celou scénu. Povede se jí to? Dokáže tu hypnózu ukončit? Prohrabávali se stohy knih o hypnóze celé odpoledne. Působení by mělo jít zrušit stejným způsobem, jako bylo navozeno. Ne, že by to už předtím nezkoušela. Buď se prostě jen málo soustředila, nebo ty knihy poskytují neúplné vědění. Jako pravděpodobnější se jevila ta první možnost. Dávala do toho všechno.

 

 

 

Bradavická knihovnice jako by zamrzla. Stála na proti malé kouzelnici s doširoka otevřenýma očima, ve kterých se odrážely barvy vířící v duhovkách hypnotizérky. Scéně už přihlíželi i ostatní studenti, kteří ještě v knihovně zůstali. Lotte se soustředěním třásla a po zádech jí začal stékat čůrek potu. No tak, no tak!, povzbuzovala v duchu sebe i knihovnici. Najednou se její tělo celé prudce napjalo a stejně nečekaně rychle se zase uvolnilo. Lotte měla co dělat, aby neupadla. Za to knihovnice vytřeštila oči ještě víc a s tichým zasténáním omdlela, zůstala tam viset přes pult jako hadrová panenka. Lotte se nezmohla ani na slovo. Cítila se vyčerpaná.

 

 

 

"Doběhněte někdo pro madame Pomfreyovou! Honem!", vzpamatovala se jako první jedna starší studentka Zmijozelu a Lotte se začaly pomalu podlamovat kolena. "A já zatím seženu profesora Snapea. Bude o tom chtít vědět.", ušklíbla se a vykročila z knihovny.

 

"Do háje!", zaklel George. "Měli bychom urychleně vypadnout!"

 

 

 

Fred přikývl. Pak se ale podíval na Lotte, jak se opírá o pult a stěží se drží na nohou. Hbitě jí přistrčil židli, na kterou se dívka okamžitě vděčně svezla. Poděkovala mu pohledem. Snažila se sice promluvit, ale nevydala ani hlásku. V krku měla sucho.

 

 

 

"To je dobrý. Děkovat mi můžeš potom.", řekl Fred. Jeho oči prozrazovaly nervozitu. Potřeboval se zdekovat. Snape by jemu i jeho bratrovi mohl přišít nějakou lumpárnu navíc.

 

"Běž-te.", zasípala Lotte a pohledem se snažila Freda přesvědčit, aby vzal její výzvu vážně. Chlapec tedy přikývl a dal se i s bratrem na ústup. Bylo to však pozdě.

 

 

 

"Weasley! Nikam!", křikl na zrzavé nezbedníky, ačkoliv momentálně vlastně docela nevinné, Snape. Rychlými kroky přešel k Lotte. Když zjistil, že je při vědomí a relativně v pořádku, otočil se rychle k bezvládné knihovnici. Obešel pult a opatrně ji položil na zem. Zkontroloval rychle životní funkce. Když už nic jiného, tak alespoň žije., oddechl si v duchu. Než stačil udělat cokoliv dalšího, do knihovny se vřítila udýchaná madame Pommfreyová. V mžiku stála u pultu a její přísné oči probodávaly profesorovy záda. Přísahal by, že to skutečně cítil. Trhl sebou a prudce se otočil.

 

 

 

"Zmizte.", přikázala mu lékouzelnice. Snape tedy poslušně opustil stále bezvědomou knihovnici, vzal do náručí svou chráněnku a odkráčel rychle z knihovny. Od onoho večírkového trapasu sice už uplynula dlouhá doba, přesto si Severus a Poppy stále nemohli ani pohlédnout do očí. On by na to už býval zapomněl, ale ona mu to nehodlala zapomenout do smrti smrťoucí.

 

 

 

***

 

 

 

"Otec mě chce poslat do Kruvalu!", vytahoval se Draco.

 

"A co tam jako budeš dělat?", zeptal se Crabb s výrazem naprosté nechápavosti. Člověk by byl skoro překvapen, že vůbec dokázal dát dohromady větu.

 

"Prý na stáž, říkal otec.", řekl Draco nevzrušeně. Sám totiž nevěděl tak úplně, co přesně by si měl pod pojmem stáž představit. Byl však skálopevně přesvědčený, že to musí být něco ohromného, protože jinak by se tím otec vůbec neobtěžoval zabývat. To bylo jasné.

 

"A co je stáž?", zeptal se Goyle s výrazem ne o moc chápavějším než jeho kolega.

 

"Prosím tě!", odfrkl si Draco a mávl rukou, jako by to mělo být každému dítěti přeci jasné. Jeho společníci jen pokrčili rameny. Nechtěli ho naštvat, a tak se raději tvářili, jako by jim hnedle bylo vše na slunce jasnější.

 

"A kdy tam jedeš?", zeptal se Crabb

 

"Ještě nevím, otec to musí nejprve celé projednat s ředitelem. Snad to stihne dřív, než mi přijde dopis z Bradavic. Matka si přeje, abych šel na školu tady v Británii. Kruval je daleko. Slyšel jsem, jak to na otce ječela včera večer."

 

 

 

Dveře do pokoje se otevřely a dovnitř nakoukla Dracova matka. Za ní někdo stál. Někdo vysoký v dlouhém hábitu nebo plášti. Pravděpodobně muž.

 

 

 

"Draco! Chlapci! Hádejte, kdo přišel!", řekla laskavě a rozevřela více dveře, aby si chlapci mohli návštěvníka prohlédnout.

 

"Strýček Severus!", vykřikl Draco a hnal se okamžitě k ledově se tvářícímu Snapeovi. Snape chlapce neohrabaně pohladil po vlasech a zakoulel očima. Co na něm ty děti milují. Jemu jsou naprosto ukradené. Pro svou chráněnku by se byl rozkrájel. Ta mu však bohatě stačí! Nepotřebuje, aby mu další děti projevovaly lásku. Neochotně přijal malou chlapeckou ruku do své a vydali se chodbou do jídelního sálu, aby všichni společně povečeřeli. Pak si měl s Luciusem pohovořit o té stáži.