Ranyt: Proměna; Část LXXXV.

Anotace: Temná psychologická fantasy mapující cestu duše posednuté zapomenutým bohem.

Sbírka: Ranyt: Proměna

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Na to mu elf odpověděl zcela jinak, než by i sám předpokládal. Po té dlouhé době... Po veškeré té bolesti... Po tom všem, co jsem zažil, ji neopustím! Už jen proto, že mě několikrát zachránila. Nebudeme si na nic hrát, oba víme, že mi docela přirostla k srdci. Náhlé doznání překvapilo i jezdce samotného. Ihned se otočil směrem k Daniře. Seděla v sedle se zamyšlenou tváří a dívala se do země. Očividně nad něčím přemítala.

Obrátil pozornost zpět k rozhovoru s mocným společníkem. Jak myslíš, elfe. Očividně neměl žádný zájem na tom, aby ho přesvědčoval. Alespoň ti povím, co tě čeká. Nebude to lehký boj, to ti říkám rovnou. Firo'en Poute není žádný amatér. Popravdě, ani to nebude někdo, koho bys čekal jako vraha svých rodičů. Teď se bůh prozradil. Bylo zjevné, že celou dobu všechno věděl a řídil jeho kroky podle svých potřeb. Dovedl jej ale za vrahem, což v podstatě byla jeho část dohody.

Víš, kdo to je?! Víš, kdo je Firo'en Poute?! Ptal se v duchu rozčílený válečník.

Jistě, že vím... dostalo se mu odpovědi slizkým hlasem.

Prozraď mi tedy, kdo to je! Snažně tě prosím, sám nejlíp víš, co všechno jsem musel vytrpět. Celou dobu jsi mě pozorně sledoval, vím to.

Odpověď, kterou dostal, ho opět vrátila do reality a připomněla mu, s kým se vlastně baví. Samozřejmě, že ti mohu prozradit, kdo je to. Vím o něm vše. Ale neudělám to, přišel bych o mnoho zábavy. Ano, jsem celou dobu s tebou, ale nemáš mi co vyčítat, kdybych nebyl, neměl bys šanci přežít. Jistě bys zemřel po zásahu ohnivou koulí, kdybych do tebe nepumpoval svou energii.Tedy kdo ví, jestli by tě vůbec nějaká ohnivá střela měla možnost zasáhnout a zda by jsi neumřel již dávno předtím. Jeho další slova už zněla jeho nefalšovaný výsměch, který se navíc ani nepokoušel zakrývat. O bolesti nevíš vůbec nic, maličký elfe. Věř mi, nevíš o pravé bolesti.

Po zemi se stále častěji válely kameny a hromady písku. Zdálo se, že se blíží k poušti. Neustále však drželi směr k místu, na kterém se měl vrah skrývat. Cítil, jak se blíží. Brzy zde svůj díl práce dokončí. Neustále si v hlavě promítal stovky možných scénářů na souboj mezi ním a mordýřem rodičů.

Prostředí kolem se zatím razantně změnilo. Ocitli se v poušti, stále se ale blížili k městu. Míjeli písečné duny. Některé z nich se mohly rovnat pahorkům, které se tyčily v jeho rodné zemi. Přiblížili se k světlehnědému pohoří, jež se táhlo přes celý obzor.

O několik písečných dun dále spatřili malý tábor. Další obyvatelé této strany světa, po předchozích zkušenostech se k nim nechtěli ani přiblížit. V kožených stanech zde sídlily humanoidní bytosti, jež vzhledem nejvíc připomínaly hady nebo jiné plazy. Zjevně měli mezi sebou jisté společenské konvence a vztahy. Nejvroucnějším elfovým přáním bylo, aby si jich nevšimli.

Jako by to na sebe ale přivolal. Nejprve jeden z hadích lidí chvilku těkal pohledem sem a tam jejich směrem, až si jich všiml. Poté svůj objev sdělil druhému a zpráva se začala šířit jako požár. Plazí bytosti patrně nikdy elfa nebo člověka neviděly. Pozorovaly je jako nějaké boží dopuštění, s nefalšovaným odporem v plazí tváři. Několik z nich ale skočilo do písku a ohromnou rychlostí se k nim blížili, napůl se plazili, ale pomáhali si svýma dvěma rukama.

Podivný pohyb, při němž kroutili celým tělem, dokázal velmi rychle překonat krátké vzdálenosti. Pronásledovatelé se k nim nebezpečně rychle blížili. Zdálo se, že je každou chvilku dohoní. Z úst jim neustále vystřeloval rozeklaný jazyk a úzké zorničky se rozšířily do stran při pohledu na oběť.

První z příšer se dostala až za Daniřina koně. Otevřela ústa s ostrými zuby do ohromné šíře. Rychlejší z obou ale byla druidka, která mávla holí a do plazova chřtánu narazila magická střela. Bestie se stáhla zpět, nepřestala je však pronásledovat. Připojilo se k ní ještě několik druhů.

Dvojice rychle prchala na svých zvířatech před dravými hady. Pokaždé, když měla příležitost, vyslala dívka směrem k dravcům nějaké útočné kouzlo. Jednoho plaza se jí už dokonce podařilo zneškodnit. Ranyt jí bohužel zatím nemohl pomoci, protože nebyli dostat blízko, aby na ně dosáhl svým mečem. Vyjeli na písečný vršek. Pronásledovatelé se už nejspíše vzdali, jelikož je nikde neviděli.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz