Hydroponic town X.- Poslední den nohama na zemi

Anotace: ...osudový okamžik...

Už se stmívalo. Tmavočerné mraky zakryly výhled na úplněk a ponořily do tmy celý Falldown bridge, bratříčka Fly bridge, který byl podstatně modernější a novější než tato ocelová polorozpadlina. Josh procházel ztichlými uličkami, chvílemi se mu noha nečekaně ponořila do kaluže a jeho oči sledovaly tabulky s názvy ulic. Vítr si pohrával s dřevěnými cedulemi, které dávaly na vědomí přítomnost hospůdek a barů. Byla to taková chudší část Hydroponic townu, teda pokuď mluvíme o těch uličkách u přístavu Goldenshade. Stačilo ovšem vyjít několik málo ulicí a stanuli jste před přepychovými sídly. Obrovské vily s terasami a balkóny, krásná francouzská okna, rozsáhlá zahrada s anglickým trávníkem, krb s posezením a samozřejmě nechyběl bazén nezapáchající chlórem. Josh došel k železným mřížím, za kterými se rozprostírala nádherná vila s jemně meruňkovým nádechem, a zazvonil na zvonek. Zanedlouho se otevřely dveře a z nich vyšla dívka s kaštanovými vlasy. joshovi zazářily oči štětím, jak se na sarrah celý den těšil. Doběhla k bráně jen v tričku, protože se Joshe nemohla dočkat, a otevřela mu.

,,Ahoj, broučku." přivítala ho s úsměvem a dala mu pusu.

,,Ciao, andílku." pozdravil Josh hned, jak měl ústa k dispozici, a také ji políbil.

Vzala ho za ruku a vrátila se s ním do vily.

Bylo tam krásně teplo a útulno. V krbu praskaly polínka a jiskry žhavily vzduch, ve kterém tančily. na krbové poličce měla vystavenou fotku, na které se krásně usmívala v objetí Joshe. Ten si odložil bundu a sedl si do pohodlné sedačky. Naproti němu byla zelinkavá stěna a sarrah s campari v ruce. Sedla si vedle něho a zadívala se mu do očí. pak už jen chuť jejich sladkých rtů.

Vstala.

,,Joshi, lásko, chci ti něco ukázat!" řekla mu se šťastným zábleskem v očích.

,,A co, miláčku?" ptal se Josh, který vůbec nevěděl, co má Sarrah na mysli.

,,Uvidíš, nech se překvapit!" řekal mu a táhla Joshe za ruku do kuchyně. Ukázal na parapet a Joshovi se náhle vytratil úsměv z tváře.

,, Co se děje, miláčku? myslela jsem, že máš ty kvítka rád jako mě, skoro jsem na ně žárlila." zklamaně se ptala Joshe. Bylo jí líto, že se joshovi nelíbí, protože mu chtěla udělat radost.

,,Lásko, ty kvítka, Hydrodendria jsem měl rád, jenže jsme před nedávnem zjistili, že nějak zmutovaly a jsou lidem nebezpečná." vysvětloval Josh a byl smutný, že se nemůže radovat ze Sarriny pozornosti.

,,Jak nebezpečné?" ptala se

,,Smrtelně..." řekl jí a nožem podřezal mladou sazeničku hydrodendrie.

,,Promiň, nevěděla jsem, že jsou takové." začala se omlouvat Sarrah, kdyžse stulila k jeho rameni.

,,Neomlouvej se, vždyť jsi to nemohla vědět, co je to teď za potvory. To já se ti omlouvám, že jsem ti to ještě neřekl. Promiň." omluvil se Josh.

Sarrah se mu zase zadívala do očí, pak se krásně usmála, jak to umí jenm ona a otisklamu na jeho rty lesk z jejích rtů...

***

Bylo brzy ráno. Sarrah ještě hluboce spala, zatímco se Josh holil v koupelně. pak sešel po schodech dolů do kuchyně, aby připravil snídani do postele. Přemýšlel, co má Sarrah ráda, ale napadaly ho jen ta jídla, které neměla v oblibě, jako třeba bábovka s rozinkami. Nakonec mu přišly na mysl špageti, ale asi to nebylo to pravé ořechové k snídani a navíc moc dobře věděl, že by se mu zaručeně nelepivé panzanni slepily v jeden žvanec. Nakonec uvařil kafe a k tomu udělal palačinky s jahodami. Všechno to vměstnal na modrý tác a otočil se k východu. Znenadání znejistil a zastavil se. měl takový nepříjemný pocit, že něco není v pořádku. jeho zrak rekognoskoval celou kuchyni, ale pořád nemohl přijít na to, co mu před chvílí přišlo tak divné. Ne příliš jistě začal sám sebe uklidňovat, že se nic zvláštního neděje, ale jakmile se odhodlal ke dvěma krokům dopředu, noha mu podjela po něčem kluzkém a on se zřítil i s tácek k zemi. Hlavou se udeřil o bílé kachličky, které se začaly zbarvovat do rudé poté, co si Joshova krev našla cestu z jeho hlavy. Cítil ale především příšernou bolest na nohách. Zvedl hlavu a podíval se na své končetiny, které ležely v kaluži žlutavé kyseliny, kterou viděl už tenkrát v přístavu. Pochopil, že už asi nikdy nebude moc chodit. Slyšel, jak Sarrah sebíhá schody.

,,Stůj!" zařval, aby ji varoval před kyselinou.

,, Co se ti stalo, miláčku?" zeptal se starostlivě a pohladila ho po tváři. pak si všimla krve a oči se jí zalily slzami.

,,Zavolám sanitku..." řekla a vzala si do ruky z kuchyňské linky telefon. Klečela tam a čekala, až někdo vyslyší její slova, přičemž jí slzy stékaly po tvářích přes třesoucí se rty a padaly na podlahu.

,, Neplač, andílku, nic se mi nestalo, to je dobrý." utěšoval ji Josh, když jí utíral slzy. ,,Pozor na tu žlutou kyselinu..." varoval ji ještě než někdo na druhé straně zvedl sluchátko a on upadl do bezvědomí...