Zkáza elfů: Poslední prorok

Anotace: 7: Proroctví

Sbírka: Zkáza elfů: Poslední prorok

7: Proroctví

Berëna netrpělivě poslouchala nudné proslovy na pohřbu Herëniqa. Nic z toho, co bylo řečeno, ji nezajímalo. Jediné, co chtěla slyšet, bylo jeho poslední proroctví. Nenáviděla nejistotu, do níž ji včera večer dostal Qelien tím, že řekl, že se Noëra domnívá, že v dopise může být něco jiného, než co jí Herëniq řekl. Nedělala si moc velké naděje na to, že díky dopisu získá vytoužené dítě, ale hlavně už to chtěla mít za sebou.

Byla oblečena do svých nejlepších černých šatů, které příjemně kontrastovaly s jejími bílými vlasy. Seděla totiž spolu s ostatními členy Rady hned pod Královnou a Dítětem, takže na ni všichni dobře viděli.

Už byl otevřen dopis a Girfien, slavnostně oděný elf a Berënin dobrý přítel, jej začal číst. To ona ho vybrala, věděla, že tím bude poctěn a že jí bude dlužit laskavost.

Bedlivě poslouchala každé jeho slovo. Slyšela Herëniqovu omluvu Noëře. Takže je to pravda, ještě mám naději, že tohle dítě bude moje!

Dostávala se do stále většího šoku, když sledovala, jak z druhé strany náměstí přichází lidský mladík, stejně jak bylo psáno v dopise. Neměla lidi zrovna dvakrát v lásce, připadali jí hrubí a oškliví. Člověk! Člověk rozhodne, to je neslýchané!

Když ale ucítila mohutný nápor magie v mladíkově těle, uvědomila si, že to nebude jen obyčejný člověk. Vznesl se a zvolal jména tří kandidátek na matku: „Noëra. Berëna. Sofie.“ Je tam moje jméno! Mám šanci!

Podle toho, co bylo v dopise, se musely tyto tři ženy vydat s tímto člověkem do Jeskyně osudu, kde z nich vybere tu pravou. Jeskyně osudu bylo mýtické místo, opředené mnoha legendami. Nikdo nevěděl, kde přesně se nachází. Vědělo se jen, že je někde v Severních horách. Cesta tam bude velmi nebezpečná a může trvat desetiletí, než Jeskyni najdou. Berëna ale byla připravena na cokoli. Ty dvě mladé děvky se mi nemohou rovnat v ničem, ve zkušenostech, v magické moci ani v odhodlání. Já jsem na to čekala déle, než jsou vůbec na světě!

Vlastně byla i trochu ráda, že po několika staletích opět opustí město a vydá se na dobrodružství, jako to dělávala, než vstoupila do Rady. Pohlédla na své dvě sokyně: ze Sofie nic neviděla, protože jí obličej zakrývala síťka, ale na Noëře ji zaujal její odhalený výstřih. Se vztekem si uvědomila, že v jedné věci se jí rovnat může: ve kráse. Je to opravdu coura, snaží se působit svůdně i na pohřbu. Ale vzhled jistě nebude hrát významnou roli na této výpravě.

Nyní, když lidský mladík, který všechny ohromil, ležel v bezvědomí na zemi, nepůsobil zdaleka tak zajímavě. Královna pokynula svým pomocníkům, aby ho odnesli do Paláce a ubytovali ho tam. Taková pocta pro člověka!

Dav se začal rozcházet a Alguirn jim sdělil, aby se dostavili do zasedací místnosti Rady.

„Vítám vás, ctění kolegové, na tomto mimořádném zasedání,“ řekl na uvítanou, když tam všichni dorazili. „Musíme najít odpovědi na spoustu důležitých otázek. Kdo je ten člověk, o němž mluvilo Herëniqovo proroctví a který narušil jeho pohřeb? Jak se dostal do Elvionu? Jaktože je tak mocný mág? A pošleme s ním tři elfky, z nichž jedna je členkou této Rady, hledat Jeskyni osudu?“ Pokynul Berëně, která se hlásila o slovo.

„Chtěla bych vyjádřit, ctění kolegové, že jsem více než ochotna vydat se hledat Jeskyni osudu, jak si přál zesnulý mistr Herëniq. Myslím, že nikdo z nás nemůže pochybovat o závažnosti situace a o tom, že to nejlepší, co můžeme dělat, je uposlechnout pokyny proroctví.“

„Slyšela jsem už dost proroctví, a to, co nám bylo přečteno, proroctví nebylo,“ řekla Zagera. Měla pravdu. Proroctví bývají formulována více básnicky, dávají různé možnosti interpretace a plně pochopitelná jsou až poté, kdy už je pozdě na to se jejich pokyny řídit. Nebylo pochyb, že dopis vycházel z Herëniqových vizí, když přesně věděl, kdy chlapec přijde. Nešlo ale o proroctví, nýbrž o pouhý dopis, který mohl více či méně vycházet z vizí o budoucnosti. To vše jim Zagera vylíčila.

„Dobrá, děkujeme kolegyni Zageře za příspěvek do diskuse,“ řekl Alguirn. „Mezitím, co mluvila, jsem dostal zprávu od svého prapravnuka Felidëa, který pracuje ve skladu oblečení. Tvrdí, že tomu člověku dal těsně před pohřbem oděv. Navrhuji jej předvolat a vyslechnout.“

Rada souhlasila a brzy se dostavil rudovlasý elf v duhovém oděvu. Člověk by to nepoznal, ale oni z drobných náznaků poznali, že je poměrně mladý, i když starší než třeba Noëra. Berëna měla pocit, že s ním před pár staletími spala, ale nebyla si tím jistá, mohl to být někdo, kdo se mu jen podobal. Byla už přece jenom poměrně stará a nemohla si pamatovat všechno. Jistě to ale měla uloženo na některém ze svých paměťových kamínků, na které si elfové jednou za pár staletí ukládali vzpomínky. Jediný, kdo je ale mohl číst, byl ten, kdo je tam uložil. Proto byly kamínky mrtvých k ničemu a byly mazány a znovu používány.

„Byl na cestě do Elvionu jako pomocník kupce, všichni kromě něj ale umřeli v Temném lese, prý je zabil děsovlk nebo co,“ začal mluvit Felidëus. „Přivezla ho sem elfka Oroniël a poslala ho ke mně pro oblečení. Víc nevím, snažil jsem se zjistit víc, ale spěchal.“ Takže buď mu na těch lidech, co umřeli v Temném lese, nezáleželo, nebo není tak mocný, jak se zdá.

Poděkovali mu a on odešel. Chtěli si předvolat zmíněnou Oroniël, ale nebyla ve městě.

„Dobrá tedy, už tušíme, kdo ten člověk je a jak se sem dostal. Více se od něj dozvíme, až se probudí. Nyní je otázka, jestli máme uposlechnout instrukce z Herëniqova dopisu. Je někdo proti?“ Nikdo se nepřihlasil, a tak Alguirn pokračoval. „Dobrá, kolegyně Berëna se již vyjádřila, že je ochotna vyrazit. Zbývá se ještě zeptat zbylých dvou zmíněných.“

Rada nemohla rozhodnout za ně a poslat je tam proti jejich vůli. Každý elf byl svobodný, a když něco nechtěl dělat, tak nemusel. Tím se Rada lišila od vlád v lidských zemích; nerozkazovala, jen vydávala doporučení a organizovala pohřby a jiné události.

„Dal bych jim nějaký čas na rozmyšlenou,“ navrhl Qelien. „Přece jenom jde o závažnou věc.“

„Právě proto musíme jednat rychle!“ zvolala Berëna.

„Navrhuji jim dát čas do zítřejšího úsvitu,“ řekla Celëstiel a ostatní souhlasili.

„Napadá mě, že pokud budu jediná ochotná jít, tak vlastně nemá ani cenu chodit, protože bude jasné, že si vybere mě,“ uvažovala Berëna. „Rada by mi to povolení v takovém případě mohla udělit rovnou.“ Věděla, že Qelien bude proti už jen z principu, ale zkusila to stejně.

„Nesmíme ale zapomínat na otce,“ dala se slyšet Zagera. „V dopise stojí, že jakmile tento vyvolený člověk vybere matku, bude již jasné, kdo se má státi otcem. Pravděpodobně tedy otce pozná až díky nalezení Jeskyně.“ Všichni souhlasili, že i kdyby byla jediná souhlasit, stejně by se musela výprava uskutečnit.

„A toho chlapce si předvoláme sem?“ zeptala se Felwen. „Nebylo by lepší, aby se s ním bavila jen jedna osoba? Tady by mohl být dost v šoku.“ Ostatní souhlasili.

„Ale kdo?“ zeptala se Berëna. „Já se s ním stejně budu muset seznámit, když spolu vyrazíme na tu výpravu, takže bych se s ním mohla klidně pobavit už teď.“

„Se vší úctou, kolegyně, ale možná by to chtělo někoho méně osobně angažovaného do celé této záležitosti. Navrhuji kolegyni Celëstiel, ta z nás strávila nejvíce času v lidských královstvích,“ prohlásil Kalyr. Ostatní souhlasili.

V tu chvíli všem přišla telepatická zpráva, že se mladík probudil. Celëstiel se za ním vydala do Paláce.