HP-Nový svět: Kapitola 8

Anotace: Podivná zpráva v Denním věštci a Harryho konkurz na famfrpál

Kapitola 8: Harryho nový tým

Hned následující den Harry vyhlásil na víkend konkurz do nebelvírského famfrpálového družstva. Už se totiž nemohl dočkat, až dá dohromady tým a začnou trénovat na nových košťatech.

V ten samý den se také objevil krátký článek v Denním věštci, který vyvolal debaty napříč celou školou:

MOZKOMOŘI VYHNÁNI Z AZKABANU 

Ministerstvo kouzel vydalo oznámení, na které kouzelnická veřejnost dlouho čekala. Mozkomorové (podrobnosti na straně 5 a 6), temná stvoření, která doposud hlídala Azkaban byli po porážce toho, jehož nejmenujeme vyhnáni z ostrova. Mluvčí ministerstva kouzel uvedla, že Azkaban teď bude nově patřit do správy bystrozorů. Kam přesně tyto nelidské přízraky zmizeli, nebo zda úplně zanikly, není dosud známo.

„Není známo, nebo to prostě jenom nechtějí říct?“ přemýšlel nahlas Seamus Finnigan.

„To nevím, každopádně to vysvětluje, proč bystrozoři zrovna teď nabírají tolik lidí. Říkal mi o tom taťka.“

„Já si ale myslím Rone, že se to netýká jen Bystrozorů. Obecně mi připadá, že po porážce Ty víš koho, se Ministerstvo kouzel snaží expandovat. Nabírají nové lidi, zakládají nová oddělení a rozšiřují pravomoci.“ Hermiona tím sice upřesnila Ronovu poznámku, ale otázku mozkomorů to samozřejmě neřešilo.

Dokáží bystrozoři uhlídat celý Azkaban? Kam doopravdy zmizeli mozkomorové a kde teď budou brát potravu? Nebudou teď pro Anglii znamenat mnohem větší hrozbu? Podobné otázky se teď šířili po celé škole, nikdo na ně neznal odpověď a nebylo jisté, zda ji někdy znát budou. Harry věděl jistě jen to, že jediný způsob, jak se jich zbavit definitivně je nechat je vyhladovět a zároveň nějak zabránit vzniku dalších, což není zrovna snadné. Proto se mu nezdálo moc pravděpodobné, že úplně zmizeli. Pokud ovšem nezačnou napadat veřejnost, bylo mu to jedno. Navíc po zbytek týdne měli všichni tolik práce se školou, že se na celý článek zase rychle zapomnělo.

V hodinách Obrany proti černé magii, Kouzelných formulí i přeměňování se šestý ročník zabýval neverbálními kouzly, což znamenalo spousty úkolů a procvičování po večerech. Jediný, kdo dosahoval alespoň částečných úspěchů, byla Elisabeth, což frustrovalo především Hermionu, která se do té doby mohla považovat za nejlepší z ročníku. Elisabeth navíc excelovala i v Lektvarech, díky čemuž si ji Snape oblíbil a dokonce mu ani nevadilo, že není ze Zmijozelu. To mohlo mít ale také něco společného s tím, že to uměla s lidmi a prostě věděla, jak se kterým profesorem jednat. Zdálo se, že jediný, kdo jejímu kouzlu nepodlehl, byl Draco Malfoy, který nevynechal jedinou příležitost jak se jí pokusit před Snapem shodit. Zřejmě se těžko vyrovnával s tím, že už není jediným oblíbencem tajemného profesora lektvarů.

Když ve čtvrtek dopoledne odcházeli z učebny lektvarů, měli všichni ohromnou škytavku poté, co úspěšně připravili škytací roztok. Tedy všichni kromě Malfoye, který měl akorát střevní problémy, což poskytlo Harrymu a Ronovi záminku se mu smát.

„Skutečnost, že se vám dvěma výjimečně něco povedlo, vás pokud vím, neopravňuje k tomu, shazovat jiné studenty. Příště bych vám mohl dát za trest vypít něco jiného, než jen nepovedený škytací roztok.“ Řekl jedovatě profesor lektvarů, který naneštěstí zrovna vycházel z učebny.

„Zvlášť je-li ze Zmijozelu že Pane?“ Na tuhle poznámku už ovšem nestačil Snape zareagovat, protože Harry chvatně odcházel a Rona táhl za sebou.

„Proč musí ten umaštěný smrtijed pořád nadržovat Zmijozelu?“

„Protože je to Snape Rone.“ Odpověděl s úsměvem Harry a pokrčil rameny.

„Neměl by sis to brát tak osobně Rone. Vydával se za smrtijeda příliš dlouho na to, aby dokázal tak rychle odhodit masku, kterou si vytvořil. Zvykl si na to a je to pro něj jednodušší, když v něm stále všichni vidí smrtijeda.“ Bylo to vůbec poprvé, co Elisabeth otevřeně vyjádřila svůj názor na profesora, před kterým jí ve vlaku varovali.

„A ty ne?“ zeptal se jí Harry se zájmem. Začínala se mu líbit čím dál tím víc, ale ta její neobvyklá vnímavost ho trochu děsila.

„Jistě že ne, stačí se mu podívat do očí. Občas se v nich objeví náznak pochopení, či pobavení.“

„Jsi neobyčejně vnímavá Liz.“ Harry schválně použil při té pochvale zdrobnělinu. Chtěl vědět, jak bude na jeho jemné náznaky náklonnosti reagovat. Na to aby se jí pokusil sbalit rovnou a otevřeně byl příliš nezkušený a pravděpodobně by to pokazil.

Další příležitost k projevům náklonnosti se mu naskytla v sobotu ráno, když si šel jako obvykle zaběhat na školní pozemky. U jezera totiž narazil na Elisabeth, jak cvičí jógu, což ho v první chvíli tak překvapilo, že zůstal tiše stát a jen ji obdivoval.

„Ahoj, ty taky chodíš cvičit?“ zeptal se po hodné chvíli.

„Jé ahoj Harry, vylekal jsi mě. Jógu cvičím jen příležitostně, když se potřebuju zbavit napětí a nervozity.“ Odpověděla Elisabeth a plynule přešla do jiné pozice. Harry začal se sérií stretchingového protažení, aby před ní jen hloupě nestál.

„Z čeho jsi nervózní?“

„Doslechla jsem se, že dnes odpoledne pořádáš konkurz. Ráda létám, tak bych to chtěla zkusit.“ Odpověděla nesměle tmavovláska.

„A na kterém postu bys chtěla hrát?“

„V útoku.“ Její opověď byla krátká a znělo to, jako by si sama nebyla jistá tím, co právě řekla.

„Útočníky potřebuju, z minulé sezóny zbyla v týmu jen Katie, takže tě tam rád uvidím.“ Řekl Harry radostněji, než původně zamýšlel.

„Už asi půjdu na snídani Harry, přidáš se?“ Harry jí místo odpovědi nabídl ruku. Elisabeth ji k jeho překvapení bez zaváhání přijala, jakmile si sbalila svou jógamatku, takže do Velké síně pak zamířili ruku v ruce ještě ve sportovním úboru.

Dopoledne si Harry napsal nějaké úkoly, aby hned po obědě mohl zamířit na famfrpálové hřiště. Jako první musel vyhnat čumily a prváky, kteří ještě ani neseděli na koštěti a ty co zbyli, nechal ještě několikrát obletět hřiště. Když vyloučil ty, kteří podle něj nemají dostatečné letecké schopnosti, například Romilda Vaneová, u které měl Harry podezření, že je tu jen kvůli němu, mohli společně s Katie přistoupit ke zkouškám na jednotlivé posty. Elisabeth si vedla opravdu dobře, byla rychlá a dokázala mrštně měnit směr a vyhýbat se potloukům. Kromě ní si Harry jako druhého střelce vybral Ginny.

Co se týče brankářů, tam Harry moc velký výběr neměl, pokud tedy nechtěl přijmout Cormaca McLaggena na kterého je alergický, nebo Levanduli Brownovou. Díky tomu dostal svou šanci jeho kamarád Ron.

Na odrážeče se nakonec nejlépe kvalifikovali Jack Sloper a Andrew Kirke, i když toto rozhodnutí nebylo lehké. Jimmi Peakes a Ritchie Coote také nebyli špatní jen měli problém dotáhnout akci do konce a na Harryho vkus postrádali týmového ducha.

Na závěr Harry požádal, aby zůstali na hřišti všichni, kteří se kvalifikovali, aby jim mohl ještě něco říct:

„Než se rozejdete, rád bych vám ještě něco řekl. Pro letošní rok jsem celému nebelvírskému týmu objednal nejnovější řadu Kulových blesků. Měli by být k dispozici do prvního tréninku, takže budete mít dostatek času si na ně zvyknout. S tím souvisí také fakt, že při prvním tréninku bude přítomen fotograf, aby s námi nafotil reklamní plakáty. Díky tomu jsem byl schopný vyjednat slušnou slevu. Nechci, abyste mi děkovali, jako kapitánovi mi záleží na tom, abychom vyhráli. Věřím, že s těmi košťaty letos dovedeme Nebelvír až k poháru.“

Mezi hráči to vzrušeně zašumělo, jak všichni vstřebávali jeho slova, a Harry byl na sebe pyšný. Podařilo se mu působit sebevědomě, jak si předsevzal. Rozhodl se, že se o to musí co nejdříve podělit s Hagridem, koneckonců byl nejvyšší čas ho navštívit. Od začátku školního roku s ním ještě pořádně nemluvil a měl pocit, že mu dluží vysvětlení, proč vlastně nepokračuje v Péči o kouzelné tvory. Pravdou bylo, že chtěl být bystrozor a na to jeho předmět nepotřeboval. Spíše se chtěl soustředit na jiné předměty, které potřeboval zlepšit, například Lektvary.