HP-Nová svět: Kapitola 12

Anotace: Lekce mentálních soubojů a setkání se smrtijedy. Dozvíme se, proč nebyl dobrý nápad použít znamení. A nebo ano? Názor si udělejte sami...

Kapitola 12: Nástupce

Přítomnost cizí mysli byla téměř hmatatelná. Zpočátku se profesor správně zaměřil jen na nastražené vzpomínky. Pak ale jakoby pochopil Harryho taktiku a  přitvrdil. Zpoza ohnivé stěny si jednoduše vytáhl další důležitější momenty z jeho života. Sirius propadává obloukem na ministerstvu, Harry nepříčetný vztekem běží za svou pomstou. Další vzpomínka…Harry demoluje Brumbálovu pracovnu a křičí, ředitelův stoicky klidný výraz ho dohání k šílenství. A další…Romantická chvilka s Elisabeth v komnatě nejvyšší potřeby.

„Dost!“

„Tak mi to vraťte, Pottere. Zaútočte na mne!“ ozval se arogantní hlas mistra lektvarů.

A Harry se vší silou opřel do své ohnivé zdi. Nechal profesora pocítit svůj vztek, propaloval mu ho do mysli silou duševního ohně a najednou byla situace obráceně. Tvář jedenáctileté Lily Evansové, její dlouhé zrzavé vlasy září ve slunečním světle, v ruce nadšeně svírá svůj první dopis z Bradavic. Dál… Lily je o něco starší, pořád stejně krásná. Z další vzpomínky je přímo cítit osamělost a smutek, Severus Snape právě přijal znamení zla. A další… Voldemort ví o věštbě, Snape zoufale prosí Brumbála, aby Lily, ochránil. A nakonec Snape jako špion a šílená bolest způsobená opakovaným Crutiatus. V tu chvíli Harryho spláchla obrovská vlna profesorovi nitrobrany, ukončila jejich spojení a Snape zřejmě pod sílou mentálního útoku omdlel. Harry ho pohotově probral pomocí aquamenti.

„Omlouvám se pane. Jste v pořádku?“

„Zajisté.“ Kývl krátce Snape. Ještě než znovu promluvil, použil na sebe sušící kouzlo a vypil jeden ze svých lektvarů.

„To bylo dobré pane Pottere. Oheň sám o sobě je velmi silný živel a ve spojení s mentálním soubojem může být smrtící zbraní. Ovšem vaše nitrobrana je stále poněkud nedostatečná. Schopného nitrozpytce taková zeď sama o sobě nezastaví. Doporučil bych vám vytvořit si druhotnou obranu vzpomínek za vaší ohnivou zdí. Někam je schovejte, připravte pasti. Lépe vám to půjde například během meditace, nebo po tom vašem běhu, když si vyčistíte hlavu.“

Harry stále ještě trochu vyvedený z míry tím, co se právě stalo, poděkoval profesorovi za radu. Zase se mu dostal do hlavy, viděl toho dost, ale Snape ho nevyhodil. Vlastně to vůbec nijak nekomentoval. Zdálo se mu to neuvěřitelné, nepravděpodobné.

Harry se zarazil s rukou na klice. Byl trochu v šoku, jinak by to, co právě vyslovil, nikdy neřekl:

„Byla moc krásná.“

„Prosím?“ Snape tázavě nazdvihl obočí.

„Moje matka“ vydechl Harry dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Čekal bouři, hněv, ale nestalo se nic.

„Ano to byla.“ Odpověděl profesor mírně. Tvář nečitelnou. Zachoval svůj stoický klid. V černých očích však bylo něco, co tam Harry nikdy neviděl. Náznak smutku, možná porozumění? Nevěděl.

„A teď pokud dovolíte, domnívám se, že je čas na večeři.“ Harry se úlevně zasmál, vděčný za změnu tématu a jako ve snách opustil pracovnu.

Ve velké síni vylíčil všechno svým přátelům. Hermiona, Ginny i Elisabeth svorně projevili obavy a pochybnosti co se týče plánu, který Harry před tím vyslechl. Proto už se jim raději nezmínil o své úvaze jak požádat ředitele, aby mohl být u toho. Napadlo ho, že by mohl zůstat zastřený jako záloha a použít svou schopnost telepatie, aby je upozornil, pokud by něco nevyšlo. Nemohl se ale rozhodnout, u koho má větší šanci uspět, jestli u Brumbála, nebo u Snapea, který celý plán vymyslel.  

Za Bradavickými štíty, v bezpečné vzdálenosti od školy se měl druhý den při západu slunce uskutečnit onen riskantní plán. Harry u toho byl také. Schovaný pod svým dokonalým zastíracím kouzlem pozorně sledoval okolí. Brumbál jeho nápad zpočátku odmítal, ostatně stejně jako celý plán, ale Severus Snape, který byl zrovna v ředitelně také, se Harryho zastal. Měl za to, že tajná záloha neuškodí, a kdyby se něco zvrtlo, může se Harry kdykoli vrátit do bezpečí ochranných štítů.  

Jakmile Albus Brumbál společně se dvěma bystrozory přivedl Červíčka, přistoupil Snape a přesně podle plánu aktivoval jeho znamení. V tu chvíli se Harryho řetízek, který dostal od Lenky a Nevilla modře rozzářil, jak rozpoznal přítomnost černé magie. Netrvalo dlouho a na místě se skutečně objevili očekávaní smrtijedi Avery s Mulciberem. Jejich překvapené výrazy, když spatřili zástupce Fénixova řádu, hovořili za vše.

„Pokud se dobrovolně vzdáte, ministerstvo k tomu přihlédne a sníží vám trest.“ Zkusila to Minerva Mcgonagallová po dobrém. Mulciber po ní v odpověď mrštil útočné kouzlo a její Perpetuum Protego se rozzářilo.

„To od tebe bylo chytré použít znamení Severusi. Že nás to nenapadlo, tahle informace se Temné paní bude jistě hodit.“ Ozval se Avery výhružně.

Temné paní? Co má tohle sakra znamenat? Snad nemyslí Bellatrix! Vyslal Harry naléhavou myšlenku Snapeovi, který s ním byl v telepatickém propojení.

„Tak Temná paní ano? Jistě nám velmi rád sdělíš co má naše Bella tentokrát za lubem, nemám pravdu Avery?“ zeptal se Snape temným sametovým hlasem, jaký u něj Harry ještě neslyšel.

„Ale jistě drahý Severusi. Nebude dlouho trvat a Bellatrix Lestrangeová nastoupí na místo lorda Voldemorta. Už k tomu chybí jen maličkost.“

A Harry se opět telepaticky spojil se Snapem. Budou vás chtít přesvědčit, abyste se k ní přidal. Mulciber myslí jen na to jak vás zabít pokud odmítnete. Má na jazyku Avadu.

Děkuji za varování pane Pottere. Pomyslel si Snape směrem k němu a sevřel ještě pevněji svou hůlku. Čekal. Jako všichni ostatní kolem. Hůlky připravené v pohotovosti.

„Bellatrix by byla moc ráda, kdyby ses k nám přidal Severusi. Dává ti šanci odčinit svou zradu, to je od ní velkorysé nemyslíš?“ pokračoval Avery nezměněným tónem. Jejich němou konverzaci nemohl zaregistrovat.

„Zajisté. Přesto si dovolím odmítnout.“ Oznámil Severus Snape bez jediného zaváhání. Minerva, Brumbál, Moody i Sturgis Tobolka jako zástupce bystrozorů se přikrčili v očekávání boje.

„Avada…“ víc Mulciber říct nestihl, protože Snape na jeho útok čekal.

„Sectumsempra!“ vykřikl a Muciberovi se na těle objevila spousta krvácejících řezných ran, jako od neviditelných nožů. Umíral. Nikdo nic neudělal, nikdo se ho nepokusil zachránit. Ani Avery ne:

„Tahle smrt je bezvýznamná v proudu času. Jakmile získáme Selaris, už nám nic nebude stát v cestě a na místo Temného pána se zrodí se královna. Temná jako ta nejčernější noc, krásná jako úsvit, strašlivá a mocná jako samotné základy země. Nikdo tomu nedokáže zabránit!“ pronesl Avery a jeho slova doznívala ještě dlouho poté, co se přemístil. Byla předzvěstí něčeho strašného, jako počátek nové války, o které již věštba nemluvila.

Selaris? Co to má být? Vyslal Harry němou otázku. Všichni mlčeli a on nechtěl být tím, kdo promluví první. Severus Snape mu odpověděl stejným způsobem: Netuším.