HP-Nový svět: Kapitola 19

Anotace: Loučení a začátek vánočních prázdnin. Tahle kapitolka bude ještě oddechová, ale příště už budu trochu zlá...

Kapitola 19: Nesnáším loučení

Poslední týden před vánocemi se neskutečně vlekl. Profesoři jakoby se rozhodli sabotovat osobní volno studentů a zadávali na prázdniny neuvěřitelné množství úkolů. Alespoň tak to Harrymu připadalo. Tohle bylo vůbec poprvé, co nezůstával přes vánoce ve škole a tak bylo jeho vzrušení stejně vysoké jako u většiny ostatních, možná vyšší. Jediný o kom Harry věděl jistě, že bude zůstávat v Bradavicích, byl Draco Malfoy, jehož otec tráví svátky v Azkabanu. Navíc to pro něj bylo zároveň nejbezpečnější, tedy za předpokladu, že se nechce přidat k Bellatrix a jejím stoupencům, čímž si Harry nebyl tak úplně jistý.

Jelikož Harry i Elisabeth chtěli před svátky stihnout ještě jednu lekci nitrobrany, tentokrát je profesor Snape pozval oba společně. Nejprve svým nitrozpytem osobně vyzkoušel obranu každého z nich.

„Vidím, že jste pokročil, pane Pottere. Kdybych se chvíli snažil, pravděpodobně bych vaši nitrobranu překonal a Pán zla jistě také, ale troufám si tvrdit, že Bella nemá šanci.“ Pochválil ho nakonec profesor a Harry byl rád, že dveře za ohnivou stěnou fungovali přesně jak měli. Potom procvičoval ještě chvíli s Elisabeth a v závěru lekce se Snape rozhodl vyzkoušet malý experiment s Harryho magickou telepatií. Nechal Elisabeth, aby na něm provedla nitrozpyt a Harry se měl pokusit přerušit jejich spojení telepatickým útokem. Zaútočil pomocí svého duševního ohně na Snapea tak jako už několikrát předtím, jenže tentokrát byl profesor do toho ještě zaměstnaný snahou odrazit Elisabeth, která měla v rámci pokročilého nitrozpytu za úkol najít v jeho mysli informaci o jeho dalším úkolu pro Řád. Harry schválně zeslabil duševní oheň natolik, aby Snapea pouze zaměstnal a pomohl tak Elisabeth. K jeho překvapení to vyšlo přesně, jak chtěl.

„Skvělé Harry, tohle mi pomohlo.“ Řekla nadšeně Elisabeth a pak se obrátila k profesorovi:

„To je velkorysý pane. Dobrovolně jste se přihlásil, že budete přes prázdniny kontrolovat úkryt krystalu namísto profesora Lupina, kterého Harry pozval na vánoce k sobě. Je to správně?“

„Ano správně, ovšem bez pomoci pana Pottera byste tu informaci ode mne těžko získala. Po prázdninách budeme tedy pokračovat, slečno Carlisleová. Ovšem pro vás pane Pottere je to veliký posun. Sám jsem si nebyl jistý, zda je něco takového vůbec možné, nicméně by se nám to mohlo hodit. To je letos ode mne vše.“ Snape je propustil mávnutím ruky.

„To vážně udělal? Myslel jsem, že Remuse nenávidí.“ Řekl Harry, jakmile společně s Elisabeth opustili jeho pracovnu. Ta jen pokrčila rameny. Na tohle odpověď neměla. Pochopit Zmijozela zjevně přeci jen není jen tak.

Zatímco většina studentů se o volných chvílích snažila nahnat úkoly, aby toho přes prázdniny měli co nejméně, Harry trávil takřka veškerý volný čas s Elisabeth.

„Harry mi dva se přece nemusíme loučit.“ řekla mu při jedné z jejich tajných romantických schůzek. Byli v komnatě nejvyšší potřeby a Harry si jí posadil na klín.

„To je dobře, já totiž opravdu nesnáším loučení. A ještě k tomu se děsím setkání s tvým tátou.“ Pro Harryho nebylo snadné přiznat, že se něčeho opravdu bojí, proto to zamaskoval humorným tónem. Zbytečně. Elisabeth byla příliš vnímavá.

„Ale no tak, kam se poděl můj statečný nebelvír?“ zeptala se a laškovně přejela prstem po knoflíčkách jeho košile.

„Statečný nebelvír má teď příliš práce s jednou moc roztomilou vílou.“

„Já že jsem roztomilá? Jen počkej.“ Závan neverbální magie a vzápětí Harry slyšel trhání látky, knoflíčky se rozsypali po podlaze a jeho košile se rozhalila.

„Já se tě nebojím.“ Řekl Harry s úsměvem a sledoval ruku zvolna zkoumající jeho hrudník. Nebránil se. Sám byl zvědavý, jak daleko Elisabeth ještě zajde. Poznávala ho a Harry si to naopak užíval.

„Možná bys měl. Rozhodně víc než mého táty.“ A stiskla bradavku. Harry se trhaně nadechl, ale neudělal nic. Sváděl souboj s vlastním sebeovládáním. Tahle provokativní hra ho začínala bavit. Milování byla jedna věc, ale tyhle mučivé provokace ve zdánlivé bezbrannosti byly napínavé. Harry se tomu poddal a vnímal vzrušení z neurčité představy.

Najednou se ocitl nahý. Elisabeth na něm, její ruce, ústa a jazyk byli všude. Harry se nedíval. Nesnažil se uniknout. Se zavřenými očima vnímal její jemné dotýkání. Po nějaké době už se neubránil sténání, nechal ji dovést ho svými ústy k vyvrcholení.

„Vidíš, říkal jsem, že se tě nebojím.“ řekl nakonec, jakmile trochu popadl dech. Vlastně nic podobného nikdy nezažil. Byl v oblasti romantiky i sexu ještě dost nezkušený, ale rozhodl se příliš nepřemýšlet a důvěřovat Elisabeth. A rozhodně nelitoval, natož aby měl strach. Harry se v životě bál hodně věcí, ale tahle k nim rozhodně nepatřila.

„Dobře vyhrál si statečný nebelvíre.“ A komnatou se rozlehl její zvonivý smích.

Harry byl ve svém domě na Grimmauldově náměstí 12 a nemohl uvěřit svým očím. Tentokrát se Krátura opravdu překonal. Všude po celém domě, na všech dveřích i na krbu byly rozmístěné věnce. Jmelí a větvičky cesmíny všude kam se podíváte. A tomu všemu vévodil veliký osvětlený vánoční strom. Harry mávnul hůlkou a začaroval ho tak, aby to vypadalo, že na něj sněží. Ano teď to bylo dokonalé.

Vánoční prázdniny začaly. Harry, Ron, Ginny i Remus se sem dostali společně letaxovou sítí rovnou z Bradavic. Ostatní Weasleyovi měli přijít co nevidět. Zrovna když Harry přemýšlel, jak asi začínají vánoce u Carlisleových, ozval se Ron:

„Ginny, nechceš mi říct co Ernie? Jak jste vůbec na tom?“ Ano tak tohle Harryho také zajímalo.

„Jsme dobří přátelé, on by nejspíš rád i něco víc. Já si nejsem jistá. Uvidíme, jak se to vyvine.“ Podívala se nervózně na svého bratra a nakonec na Harryho. Na toho se dívala déle.

„Proč si nejsi jistá, být tebou jdu do toho. Žiješ jen jednou.“ Řekl Harry a mrknul na ni.

„Když to říkáš.“ Odpověděla. Harry si nemohl pomoct. Znělo to smutně.

O hodinu později dorazili Weasleyovi. Přivítali se se svými dětmi, pochválili výzdobu.

„Hermiona s námi nebude?“ zeptala se Molly, když se všichni usadili v obýváku u krbu. Krátura hostům přinesl čaj a cukroví.

„Jela s rodiči lyžovat, uvidíme se s ní až po prázdninách.“ Odpověděl jí Harry a pomocí neverbální magie zapálil krb, i přesto, že mimo Bradavice kouzlit nesměl. Remus to nekomentoval.

„Lyžování, o tom jsem slyšel. Je to mudlovský sport že?“ zeptal se Arthur s plnou pusou.

„Jo to je, nikdy jsem nepochopil, jak to někoho může bavit. Jezdit na dvou klackách ze svahu dolů pořád dokola, jaký to má vůbec smysl?“ zeptal se Ron. Fred, nebo možná George ho poplácali po zádech a celá společnost se dala do smíchu. Kromě Arthura, který se tvářil zaujatě. Cokoli, co se jakkoli týkalo mudlů ho zajímalo. Molly raději změnila téma:

„To nevadí, mi také nejsme kompletní. Bill se rozhodl strávit vánoce s Fleur a její rodinou, Charlie musí zůstat v Rumunsku, přemnožila se jim tam dračí kolonie nebo co. No a Percy je prostě Percy. Ale to nevadí, však si to užijeme i tak.“ A Harry se na ní povzbudivě usmál.

„No a já jsem rád, že to dopadlo tak jak to dopadlo, jinak bych musel hlídat krystal. Takže ať už má Snape jakýkoli motiv, díky tomu tady můžu být s vámi. A na to si připijeme. Tedy pokud nám Krátura donese něco ostřejšího.“ Pronesl Remus a mávnul přitom na domácího skřítka. Ten se během chvilky objevil s několika sklenkami, ohnivou whisky a máslovým ležákem pro ty mladší.

„Výborný nápad, každopádně děkujeme za pozvání Harry. Jsem rád, že už zase žiješ. Tak na společné Vánoce.“ A Arthur pozvedl svou sklenku s ohnivou whisky. Ostatní ho napodobili.

„Jo jsem v pohodě, dokonce víc než v pohodě.“ Řekl Harry po přípitku trochu víc nahlas, než chtěl, protože ho slyšel Ron.

„Harry je totiž zamilovanej.“ Ginny se tvářila, že je zrovna velmi zaujatá nějakým vzorem na hrnku, aby se na něj nemusela podívat. Harry zrudl a zarputile mlčel. Naštěstí ho zachránila Molly:

„Slyšeli jsme o jakési Elisabeth, prý je moc hezká. Gratuluju Harry, jsme rádi že jsi šťastný.“

„Děkuju. Jo to asi jsem.“ Řekl Harry zamyšleně. Vlastně si nevzpomínal, kdy byl naposledy takhle šťastný. Vždycky tu bylo něco, co mu komplikovalo život. Nějaká hrozba. Tedy ne že by Bellatrix nevnímal jako hrozbu, ale bylo to přeci jen něčím jiné. Možná to bylo tím, že láska k Elisabeth byla prostě silnější. Ne nadarmo se říká, že láska je mocná čarodějka. Merline, já jsem asi vážně zamilovaný. Pomyslel si a rychle zaplašil myšlenky na Elisabeth, než si někdo všimne, že se tváří jako idiot.

„Tak děti nechci vás nějak omezovat, ale myslím, že je čas jít si lehnout. Zítra je štědrý den.“ Připomněla Molly. Všechny její děti se jako jeden muž zatvářili vzdorovitě, ale Harry s ní souhlasil. Už se nemohl dočkat své postele. Navíc čím dříve si půjde lehnout, tím dříve bude čas na dárky. A on si všech dárků opravdu vážil, možná proto, že on sám jako dítě žádné nedostával. Dursleyovi se nikdy neobtěžovali, ale to bylo pryč. Už se tam nebude muset nikdy vrátit. Říkal si Harry, když s krásným pocitem usínal.