HP-Nový svět: Kapitola 20

Anotace: Vánoční atmosféra na Grimmauldově náměstí a útok na Severuse. Tohle začíná být vážné...

Kapitola 20: Krvavé Vánoce

Na Grimmauldově náměstí 12 vládla pravá vánoční atmosféra. Molly se už od samého rána věnovala společně s Kráturou přípravě hostiny. Ginny jí pomáhala. Harry většinu času posedával v obývacím pokoji a společně s Ronem a jeho bratry hrál společenské hry. Remus je pobaveně sledoval ukrytý za svými novinami. Nemohl si nevšimnout Harryho nervózního výrazu.

Harry si totiž připadal nepatřičně. Vůbec poprvé bude mít skutečné vánoce ve svém vlastním domě a místo, aby byl v jednom kole, jen tady sedí a hraje společenské hry.

„Uvolni se Harry, víš dobře, jak Molly špatně snáší pomoc v kuchyni. Ráno málem vyhnala i Kráturu.“ Snažil se ho Remus uchlácholit.

Odpoledne už to Harry stejně nevydržel a trval na tom, že pomůže alespoň prostřít stůl, rozvěsit na krb ponožky se sladkostmi a naaranžovat pod vánoční strom dárky. Samozřejmě si při tom vypomohl kouzly.

Ani se nenadál a přišel večer. Všichni byli slavnostně oblečení, z rádia zněly britské koledy a stůl se prohýbal pod hromadou jídla a pití, které nikdy nemohlo dojít, protože se samo doplňovalo. Všichni se skvěle bavili. Harry dokonce trval na tom, aby se Krátura posadil k nim a najedl se s nimi. Hermiona by na něj byla pyšná. Vždycky totiž zuřivě obhajovala domácí skřítky a jejich právo na svobodu a slušný život. A Krátura se navíc pod Harryho vedením úplně změnil. Už to zdaleka nebyl ten zapšklý nerudný skřítek ztracený kdesi v minulosti, kdy sloužil Siriově matce.

Přestože zábava pokračovala do pozdních hodin, druhý den vstali všichni časně natěšení na dárky, které se podle anglických tradic měli rozbalit až ráno. Každý s přítomných měl v ponožce hromadu sladkostí a Molly jako obvykle každému upletla svetr. To nebylo pro Harryho žádné překvapení.

Od Elisabeth dostal nádhernou vyřezávanou hrací skříňku, která hrála anglickou famfrpálovou hymnu. Uvnitř se otáčela pozlacená maketa zlatonky a přitom třepotala křidélky.

„Teda kámo, Elisabeth se vyznamenala, tohle je super.“ Okomentoval jeho dárek Ron. Harry s ním musel souhlasit.

„Jo to je. Víš ty co? Budu jí pouštět každý večer před spaním jako ukolébavku.“ Rozhodl Harry a společně se tomu zasmáli. Elisabeth prostě věděla co má rád.  A zatímco se všichni kolem něj zabývali svými dárky, on přemýšlel, co teď asi dělá a jak se jí líbí stříbrný náramek, který ji vybral.

*********************

Severus vánoce nijak nemiloval. Jako kluk je měl vždy spojené s neustálými hádkami rodičů a opileckými výlevy svého mudlovského otce, které nezřídka končili násilím na něm, nebo matce. A právě v takových chvílích tajně utíkal za Lily. Ona byla jeho bezpečným útočištěm.

Možná to bylo nyní důvodem k tomu, že se uvolil zůstat v Bradavicích a kontrolovat krystal místo Lupina. Kromě toho, někdo musel také dohlížet na studenty, kteří se rozhodli trávit svátky ve škole. A on ještě s několika málo profesory zůstával vždycky.

S myšlenkou na stupidní hudbu, která právě zněla hradem, aby nastolila vánoční atmosféru, si Severus uložil do hábitu Růžové štěstí- Merline jak infantilní název a vydal se k chroptící chýši.

Měla to být pouhá rutina. Jako už tolikrát předtím prošel Albusovými ochrannými kouzly rozprostřenými kolem chroptící chýše a pomocí své hůlky zkontroloval vnitřní štíty. Byly neporušené. Krystal byl v pořádku. Tak zase zítra.

A právě v tu chvíli se jako obvykle všechno pokazilo. Z vesnice k němu dolehly panické výkřiky, ve vzduchu byla cítit přítomnost černé magie. Smrtijedi. Útočí na Prasinky! Došlo Severusovi vzápětí. Rozhodl se bleskově. Albusovi poslal patrona s žádostí o posily a s napřaženou hůlkou se chystal vyběhnout ven, aby bránil vesnici. Byl naprosto klidný, počínal si chladnokrevně, ale na prahu se zarazil. Před ním stála Bellatrix Lestrangeová osobně. Mířila na něj hůlkou. Severus zacouval zpátky dovnitř, zaujal bojový postoj.

„Tak se zase setkáváme milý Severusi. Měla bych ti poděkovat, že si mě dovedl ke krystalu, ačkoli bych si jistě poradila i bez tvé pomoci.“ Severus neodpověděl, jen se přesunul tak, aby stál přesně mezi ní a krystalem. Pokud se k němu bude chtít dostat, bude ho muset zabít. Ale Bellatrix pokračovala v monologu:

„Ještě než to ukončíme, mám na tebe poslední otázku. Volala jsem tě, několikrát. Jak jsi dokázal odolat?“ Severus dal do odpovědi tolik arogance, kolik jen dokázal.

„Skutečně si myslíš, že bych byl natolik pošetilý, abych ti své tajemství prozradil? Já chyby neopakuji Bello.“ Vzápětí se chroptící chýší začal rozléhat její šílený smích, který Severuse dráždil.

„Petrificus totalus!“ pokusil se jí spoutat, kvůli případnému pozdějšímu výslechu, ale ona ho snadno odrazila. K čertu s Albusem, měl jsem použít smrtící kouzlo. Pomyslel si Severus naštvaně a vzápětí jako by mu osud chtěl dát za pravdu, Bella vykřikla:

„Venenata sagittae!“ a vzduchem zasvištěli otrávené šípy. Severus se ze zoufalství pokusil ještě o Protego. Marně. Na těle se mu objevila spousta krvácejících ran a cítil, jak se mu v žilách rozlévá jed. Sesul se k zemi a okrajem vědomí vnímal, jak Bella pomocí černé magie zničila štít chránící krystal. Nemohl nic dělat, protože kdyby se pohnul, zemřel by okamžitě. Severus tohle kouzlo znal. Když zůstane nehybně ležet, měl alespoň mizivou šanci, že ho Albus najde včas. A příště, jestli nějaké příště vůbec bude, použiji smrtící kouzlo.

„Promiň mi to Severusi, ale nemůžu riskovat, že by ses mě pokusil pronásledovat.“ Řekla ještě Bella, zatímco ji Severus bezmocně sledoval, jak mizí s krystalem.

*********************

Když přišla Elisabeth se svým otcem na návštěvu, byl Harry zrovna v posilovně. Fyzickou aktivitou si chtěl trochu zvýšit sebevědomí, aby zamaskoval obavu ze setkání s panem Carlislem. V tu dobu ještě nemohl tušit, jak krátká jejich návštěva bude. Rychle na sebe seslal čistící kouzlo a vydal se dolů.

Jeho hosté již seděli v obýváku nad šálkem čaje a vánočního cukroví. Zřejmě Remusova práce.

Že má Elisabeth na ruce náramek, který jí dal k vánocům, si všiml okamžitě. Vystavovala ho totiž obdivu, jakoby chtěla, aby všichni viděli, jak krásný dárek jí dal.

„Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat, byl jsem zrovna v posilovně.“ Vysvětlil Harry, ačkoli to podle jeho oblečení bylo zcela zřejmé.

„To je v pořádku mladý muži, všichni se musíme udržovat v kondici. Mimochodem já jsem Matthew Carlisle.“ Představil se, Harry mu podal ruku a při tom si uvědomil, jaké z něj vyzařuje sebevědomí. Pan Carlisle měl sametově černé vlasy, podobného odstínu jako Severus Snape, akorát výrazně kratší. A také se na rozdíl od něj tenhle člověk zřejmě často usmíval. Jen jeho oči dávali tušit, že si prodělal hluboký smutek. I na něm zanechala válka s Voldemortem své stopy.

„ Můj otec pracuje  pro odbor kouzelnických nehod a katastrof v útvaru pro nápravu nevydařených kouzel.“ Vysvětlila Elisabeth věcně a zářivě se na Harryho usmála. Pak si vzal opět slovo její otec:

„Má dcera mi říkala, že byste se rád stal bystrozorem.“ Harry pouze přikývl a on pokračoval:

„To je skutečně chvályhodné. Všechno, co jsem se o vás dozvěděl, dává tušit, že budete velkou posilou, pane Pottere. Na vašem ministerstvu sice pracuji teprve půl roku, nicméně vím, že od doby, co převzali do zprávy Azkaban, mají bystrozoři zoufalý nedostatek lidí.“ Tak tahle informace Harryho nepřekvapila. Psal o tom Denní věštec.

„Já vím pane, přesto to neberu na lehkou váhu. Vím, že bystrozorské zkoušky jsou náročné.“ Odpověděl Harry. Nemohl si pomoct, ale měl pocit, že udělal dobrý dojem.

Ještě několik minut si povídali a zrovna když Harry vysvětloval, že se Weasleyovi vydali navštívit svého staršího syna a jeho snoubenku, ozvalo se šustění krbu. Letaxová síť se právě aktivovala a do místnosti vešel Albus Brumbál. Podle toho jak vypadal, Harry pochopil, že se něco stalo. Dokonce odmítl nabízený šálek čaje a vánoční cukroví.

„Omluvám se, že ruším rodinnou pohodu, ale potřebujeme tě Remusi. Na Prasinky zaútočili smrtijedi a Bellatrix objevila naši skrýš. Zranila Severuse a zmizela i s tím.“ Brumbál o krystalu nemluvil schválně. Zřejmě nevěděl, kolik toho může před panem Carlislem říct a na představování nebyl čas. Na jeho sdělení jako první reagoval Remus Lupin:

„Cože udělala? Bude Snape v pořádku?“ vykoktal a Harry pochopil. Remus měl být přece na jeho místě. Samozřejmě že si dělal starosti. Jenomže v ředitelových pomněnkových očích bylo něco děsivého, něco co tam Harry ještě neviděl. Strach.

„Poppy s ním dělá, co může, ale není to dobré. Ošetřovna je navíc přetížená, kvůli útoku na Prasinky, musíme to zastavit.“ Harrymu se rozbušilo srdce náporem adrenalinu. Už nemohl zůstat stranou. Tohle začínalo být vážné. Rozhodl se okamžitě:

„Půjdu s vámi, pane řediteli.“ Oznámil. Jeho hlas nepřipouštěl námitky.

„Já také. Chci být lékouzelnice a madam Pomfreyová bude potřebovat pomoct. Omlouvám se tati.“ Přidala se Elisabeth a její otec to pochopil. Dokonce nabídl, že informuje bystrozorské oddělení a nemocnici svatého Munga. Brumbál pouze vděčně kývl. Bylo jasné, že budou potřebovat každou dostupnou pomoc.