Cizí krev - Kapitola III.

Cizí krev - Kapitola III.

                                                        III.

Nauéríel se hluboce uklonil. Stejně jako všichni elfové, kteří byli přítomni. „Mé jméno je Arlien Éveniel a spolu se svým mužem, králem Urwenielem, vládnu této říši. A vy jste?“ představila se královna elfů. Ještě než stačili Garrett nebo jeho přátelé cokoliv říct, se Nauéríel zeptal: „ Jak jste nás mohla očekávat, ó Osvícená královno?“ Královna se usmála.
Garrett v životě neviděl krásnější ženu. Její pleť byla dokonalá. Safírovýma očima, jako kdyby mu viděla až do samotného nitra. Byla štíhlá s pevným tělem. Pokud by Garrett někdy zahlédl anděla, vypadal by přesně takto.
Královna Arlien odpověděla: „Já i učenci Treveniela Moudrého jsme cítili probuzení moci Posvátných kamenů. Bylo zřejmé, že se brzy stane něco nezvyklého. A jíž včera jsem ucítila přítomnost těchto cizinců z jiného světa.“ Osvícená se při té větě podívala na Garretta s Deanem a Emerym. „Bude mi ctí znát vaše jména a slyšet váš příběh. A buďte někdo tak laskaví a sejměte jim ty okovy.“ Nauéríel se okamžitě otočil a sundal pouta Garrettovi a jeho kamarádům.
Když měl Garrett volné ruce, představil se: „ Jsem Garrett Oldknag.“ Při představování se mírně uklonil. Nevěděl proč, ale připadalo mu to tak správné. „Já Dean Little.“ Nenechal na sebe čekat Dean. Emery si mnul, již volná, zápěstí, než se vzpamatoval a řekl: „ Mé jméno je Emery Rollbear.“ Vládkyně elfů si je po jednom prohlédla a řekla: „ Ráda vás poznávám. Pravdou je, že bych podrobnosti o vašem příchodu chtěla slyšet co nejdříve, ale musíte být vyhládlí a určitě byste si chtěli dát koupel.“ Otočila se k elfím dámám za ní, které se objevili, aniž by to Garrett zaznamenal. „Dámy, přichystejte prosím občerstvení pro naše vzácné hosty a připravte jim horkou koupel. Rudieli, ty se vrať na stráž. Děkuji ti.“ rozkázala Arlien elfím sloužícím a veliteli stráží, který je předvedl.
Elfí služebné se seběhli kolem Garretta a jeho dvou přátel. „Pojďte prosím s námi.“ řekli usměvavé služebné. Všechny byli krásné, ale žádná se svoji krásou nemohla rovnat královnině.
Zámek byl větší než by Garretta napadlo. Procházeli dlouhými chodbami, některé byli křišťálové, jiné z bílého dřeva a u některých si Garrett nebyl vůbec jist, z čeho jsou vlastně stvořeny.
„Tudy prosím.“ uvedli je služebné do velké místnosti. Uprostřed místnosti byla velká horká lázeň a okolo ní mýdla. Z lázně se ještě kouřilo. Byla velká jako Emeryho zahradní bazén. „Zde jsou připravena mýdla a támhle v rohu máte čisté oblečení.“ ukázala jedna z elfek na jakýsi stojan. „Až budete hotovi, zaklepejte.“ s tím se elfí dáma otočila a odešla z místnosti.
„Konečně.“ zaradoval se Emery. Svlékl se a skočil do lázně. Garrett i Dean se začali také svlékat. Garrett si ještě před koupelí odmotal obvaz ze zad. Záda ho už vůbec nebolela. On i Dean do lázně vstupovali pomalu, aby si jejich těla zvykla na teplotu vody. V momentě, kdy byl Garrett až po krk ve vodě, ucítil okamžitou úlevu. Únava a stres z minulých dní, v mžiku zmizela.  Ponořil do vody i hlavu, aby si namočil vlasy a začal se mydlit. Vůně mýdla byla omamná a povzbuzující zároveň. Garrett ji nedokázal popsat. Snad nějaké citrusy a kokos? Pomyslel si, ale vzápětí si to rozmyslel.
„To je paráda, viďte, kluci?“ radoval se Emery. „To máš sakra pravdu.“ přitakal Dean. Garrett s nimi nemohl souhlasit víc. Umyl se, opřel se o hranu lázní a relaxoval. Jeho relaxaci však narušil Dean. „Jak nás mohla vycítit? Rozumíte tomu někdo?“ „Vždyť ještě ani nerozumíme tomu, proč jsme vlastně tu. Z ní mám konečně pocit, že se něco dozvíme.“ reagoval na Deanovi otázky Emery. „Souhlasím. Ona by nám snad mohla něco vysvětlit.“ souhlasil s Emerym Dean. „A všimli jste si, jak vypadá? To je ta největší kočka, jakou jsem kdy viděl. Ty oči a to tělo Ta prsa.“ rozplýval se Emery nad královnou. „Všímáš si někdy něčeho jiného?“ ptal se kamaráda Dean. „Občas.“ odpověděl smějící se Emery. „Je vskutku překrásná.“ přitakal se zavřenýma očima Garrett.
Po koupeli se šli obléct. Na stojanu s policemi bylo mnoho typů oblečení různých barev a materiálů. Volné kalhoty, punčochy, tuniky z hedvábí podobné látky a volné košile se sněrováním. Garrett byl rád, že je tu i čisté spodní prádlo. Byly to sice zvláštní dlouhé podvlékačky, ale i to bylo lepší než nic. Garrett si oblékl černé volné kalhoty a černou košili. Přes košili si ještě vzal zelenou tuniku s šedým vzorováním. Dole v malé skříňce byli kožené boty. Obul si ty, které nejlépe seděly, a podivil se nad tím, jak pohodlné jsou.
Dean si oblékl bílou košili a modrou kazajku. Kalhoty si vzal také černé. Emery si našel znovu žlutou košili a modré punčochy. Garrett s Deanem se na něj tázavě podívali. „No co, chci zapadnout a je to pohodlné.“ odpověděl na jejich tázavé pohledy. Dean i Emery si také našli kožené boty v dolní skříňce.
Když byli všichni čistí a oblečení, zaklepali na dveře. Dveře se otevřely a za nimi stojící elfky je vedli chodbou nazpět. Zabočili k širokým dvoukřídlím dveřím a skrze ně vstoupili do místnosti s velkým kulatým stolem. U stolu již sedělo několik elfů a rozprávěli spolu. Na stole byla přichystána velká spousta jídla. Ovoce, zelenina, lemové placky a další jim podobné a dokonce tu byli i mísy se sušenými červy. „Tady máš to maso, co jsi chtěl.“ zavtipkoval Garrett směrem k Emerymu. „Né, díky.“ Pozdravili a přisedli si k elfům. Elfové odpověděli na pozdrav, ale jinak si jich moc nevšímali. Pustili se do jídla. Garrett si okamžitě nabral na talíř sušené červy. Byli chutní a křupaví. K nim zakusoval lemové placky. Dean i Emery zůstali u ovoce a zeleniny. Emery však po chvilce také vyzkoušel červy. Zachutnali mu a několik jich snědl. V žádném případě ne však tolik, jako vyhladovělý Garrett. Někteří z elfů se viditelně podivovali jejich hltání. Hlad byl ovšem silnější než snaha o dobré mravy.
Elfové u stolu náhle vstali a uklonili se. Do jídelny vstoupila královna. Garrett se rychle také postavil a uklonil. Dean a Emery následovali jeho příkladu. „Děkuji, dámy, můžete jít.“ propustila královna u dveří čekající služebné. Ty opustily místnost a zavřeli za sebou. Spolu s královnou přišel i Nauéríel. Byl čistý a převlečený.
Arlien se posadila. U kruhového stolu byla přímo naproti Deanovi. Po jeho obou stranách seděli jeho kamarádi.  Po usazení královny se znovu usadili i elfové, kteří u stolu už byli. Čtyři muži a jedna žena. „Tak tedy k tématu.“ začala královna. „Nauéríel mi již pověděl o příchodu těchto tří pánů do našeho světa. Vážení hosté, co si naposledy pamatujete, než jste se ocitli v Drunielských lesích?“ Všichni elfové hleděli směrem ke Garrettovi a dvěma jeho přátelům. „Vraceli jsme se domů, když se nám…“ začal odpovídat Dean. „Zatočila hlava a my upadli do bezvědomí.“ dokončil Emery. „Zem pod nohama, jakoby se nám zhoupla. Měli jsme, nebo alespoň já, černo před očima.“ pokračoval Dean. „To i já.“ přidal se Garrett. „Já taky.“ souhlasil s kamarády Emery. „ Mhmm, zajímavé.“ řekl jeden z elfů s hustým černým obočím a černými vlasy po ramena. Pro elfa byly takto krátké vlasy nezvyklé.
„Je tomu již tisíce let, co Posvátné kameny ukázali svoji moc. Abyste chápali. Kameny mají sílu chránit tento svět před zlem. Svoji moc neprojevují jen tak. Vše co udělají, má svůj význam. Váš příchod, musí mít …“ elfovi s hustým obočím skočila do řeči, kromě královny, jediná elfka u stolu. „Jaký však význam? Jaký by tři cizinci mohli mít dopad na náš svět? Kameny mají Tsechianii chránit, jak můžou tři lidé ochránit tuto zemi před démony?“ ptala se pohledná elfka s bílými vlasy.
Odpověděla jí královna. „ Nikdo z nás neví, jaký dopad na svět a tvory v něm, bude mít jeho existence, Filien. Neznáme vůli Posvátných kamenů. Třeba tu Garrett, Dean a Emery mají jen někoho potkat a započít tak běh událostí, které změní nebo dokonce ochrání náš svět před démony jako je Horblar.“ „Mě by spíš zajímalo, jak se dostaneme zpět do našeho světa.“ vložil se do elfí konverzace Emery. „Jsme tu už čtyři dny a já chci vědět, jak se dostanu zpátky domů. Nemůžete někdo použít tu vaši magii a přenést nás zpět?“ „Takovou mocí bohužel nevládneme, mládenče.“ odpovídal Emerymu elf s hustým obočím. „Pokud vás sem přenesli Posvátné kameny, jen ony vás mohou dostat zpět do vašeho světa.“ „A co musím udělat, aby mě přenesli zpět?“ dožadoval se odpovědi Emery. „Něco.“ pokrčil rameny elf. „Nikdo z nás, nicméně neví co.“ odpověděl Emerymu. „No, tak to je paráda.“ ulevil si Emery.
Promluvila opět královna: „Vím, že to může být frustrující, přátelé, ale nemůžeme vám pomoci dostat vás zpět do vašeho světa. Treveniel Moudrý z nás rozumí nejvíce vůli Posvátných kamenů, ten je však spolu s mým mužem v říši lidí. Připravují se na bitvu. Ačkoliv nevím, proč vás sem Posvátné kameny poslali, jisté je, že vaše skutky, budou mít dopad na celý náš svět. Jinak by vás sem kameny neposlali.“ „Pokud mohu promluvit?“ ozval se stříbrovlasý elf s jizvou na tváři. „Už po příchodu těchto cizinců, jsem poslal svoji poštolku, aby předala zprávu Moudrému. Do dvou dnů by se nám měl ozvat.“ „Děkuji, Zeliene.“ řekla na jeho informaci královna Arlien.
Chvíli všichni mlčeli. Garrett a jeho přátelé přijímali zprávy, že se domů jen tak nedostanou. Když už to vypadalo, že nikdo nepromluví, Garrett řekl: „A co máme zatím dělat?“ „Můžete tu samozřejmě zůstat. Už jsem vám nechala zařídit pokoje. Pokud však budete chtít odejít, pochopím. Jste volní a můžete jít kamkoliv jen chcete. V našem městě nevyjímaje. Budu však velice ráda, pokud vyčkáte, alespoň na zprávu od Treveniela Moudrého.“ Přátelé se na sebe podívali. „Zůstaneme, Veličenstvo.“ oznámil Dean. „To ráda slyším. Dámy za dveřmi vás doprovodí do vašich pokojů. My tu ještě, spolu s Nauéríelem, probereme další události.“
Garrett s přáteli opustili jídelnu a nechali se služebnými vést chodbami do jejich pokojů. Po cestě se spolu bavili. „Posvátné kameny, tsss.“ řekl naštvaný Emery. Dean mlčel. „Zkusme to brát jako dovolenou.“ pokusil se odlehčit bezútěšnou situaci Garrett. „Dovolenou? Radši zmlkni! Co když tu zůstaneme napořád? A nepokoušej se mi říct, ať se uklidním.“ reagoval rozčilený Emery. „Počkáme na ten dopis a uvidíme co…“ Emery ho nenechal dokončit větu. „Další čekaní? Stejně se zase nic nedozvíme. Máme udělat něco. Něco!“ rozkřikl se. Elfky dělaly, že je neposlouchají. Garrett už raději nic neříkal. Nechali se zavést ke svým pokojům. Emery okamžitě zalezl dovnitř a práskl dveřmi. Dean poděkoval elfím služebným a se smutným obličejem se zavřel do svého pokoje. „Omlouvám se za Emeryho.“ řekl Garrett. „To nemusíš. Sice nevím, o čem jste se s královnou a Staršími bavili, ale i někteří z elfů nesou špatné zprávy také zle. Tuším, že váš návrat domů, se zkomplikoval.“ odpověděla mu jedna z elfek. „Ano, to zkomplikoval. Mírně řečeno.“ dodal s úsměvem Garrett. „Dobrou noc.“ pověděli si a Garrett vlezl do svého pokoje. Byl unavený, a tak si pokoj nijak neprohlížel a vlezl rovnou do postele. Velmi pohodlné postele, v níž okamžitě usnul.

 

Autor Gargak, 23.01.2022
Přečteno 119x
Tipy 3
Poslední tipující: Pasty, Marry31, mkinka
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Pěkně se četlo, mám ráda příběhy o elfech

24.01.2022 10:15:34 | Marry31

Děkuji

24.01.2022 20:42:34 | Gargak

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí