HP Nový svět: Kapitola 28

Anotace: Schůzka řádu a plánování Harryho záchrany. Jaký důsledek měli Brumbálovi tajnosti a dokáže Harry udržet svou magii dost dlouho?

Kapitola 28: Magická past

Nikdy nemůžeme vědět, co nám zítřek přinese, ale naději potřebujeme všichni. Je to jako ranní déšť, jako pošeptaný slib, nebo dokonalá tečka na konci věty. A Severus Harrymu něco slíbil. Slíbil, že ho z toho dostane a ten slib hodlal splnit za každou cenu. Potřeboval ale, aby byl silný. Potřeboval, aby vydržel, proto to familiární oslovení. A právě proto, jakmile se dostal z ministerstva, udělal to jediné, co mohl. Svolal schůzi řádu a jako už tolikrát předtím se všichni sešli na Grimmauldově náměstí.

Pro Severuse tyhle schůze obvykle znamenaly nepříjemnou povinnost sdělit řádu všechny ty detaily ze setkání smrtijedů. Nerad si to přehrával znovu, ale bylo to nutné. Zavázal se k tomu. Tentokrát tady však byl z jiného důvodu. Museli naplánovat záchrannou akci. Nejprve si Albus Brumbál vyslechl obě verze toho, co se na ministerstvu odehrálo.

„Máš k tomu něco Severusi?“ obrátil se na něj ředitel, jakmile si vyslechl Lupina. Severus přikývl a krátce si srovnal myšlenky, než pokračoval:

„Oba jsme s panem Potterem pocítili nejasné nebezpečí, proto se nám zdálo vhodné zůstat v telepatickém propojení. Těsně předtím, než ho unesli, mi sdělil, že na něm plánují provést rituál magického přenosu.“ Všichni kromě Brumbála se po jeho slovech zatvářili zmateně. A jelikož se jedná o prastarý rituál černé magie, nebylo divu. Ani mnozí smrtijedi nevěděli co to je, proto to Severus vysvětlil:

„V tomto starém rituálu černé magie se opravdu jedná doslova a magický přenos. Bella hodlá pana Pottera obětovat a jeho magii převést na sebe.“

„Proč by něco takového chtěla udělat?“ Zeptala se zděšeně Molly Weasleyová.

„Obávám se, že to dává smysl…“ pronesl pomalu Brumbál a když viděl Severusův naštvaný výraz, tak pokračoval:

„Jak všichni víte, Bellatrix ukradla krystal, aby získala moc. Já se ale domnívám a Severus mi to právě potvrdil, že jí nebude poslouchat, jelikož ho nezískala regulérně. Jeho právoplatným majitelem je nyní Harry, on se ho dotkl jako první a protože splnil všechny zkoušky, krystal se napojil na jeho magii. Bella to nejspíš zjistila také, proto ho unesla.“

„Jak dlouho to víš Albusi?“ zeptal se Severus s potlačovaným vztekem. Od Harryho věděl, že už se touto teorií nějakou dobu zabýval a nikomu o tom neřekl. Neodpověděl ani nyní. Zřejmě si tak jako Severus uvědomil, co jeho tajnosti způsobili. Kdyby to býval řekl, všechno mohlo být úplně jinak. Mohli s tím nebezpečím počítat, udělat nějaké opatření. Prostě něco.

„Na tom nezáleží, už se stalo. Otázkou je, co s tím teď uděláme, protože já v tom Harryho nenechám.“ přerušil napjaté ticho Remus Lupin.

„Ať uděláme cokoli, ty s námi nepůjdeš Lupine! Blíží se úplněk, pokud jsi zapomněl.“ řekl Severus kousavě. Remus chtěl sice protestovat, ale Brumbál ho zarazil.

„Severus má pravdu, myslím, že je čas na tvou zdravotní dovolenou. Nech to na nás Remusi, mi z toho Harryho dostaneme.“ Řekl vlídně a Remus nakonec kapituloval. I když se mu očividně vůbec nechtělo, beze slova opustil shromáždění.

„Dobře to bychom měli. Teď to podstatné. Severusi máte nějakou představu, kolik máme času, nebo kde se ten rituál uskuteční?“ zeptala se Minerva svým přísným hlasem.

„Zajisté. Jsem expertem na černou magii Minervo, takže mám poměrně přesnou představu. Rituál se musí provést na určitém magicky silném místě v určitém čase. V tomto případě bych navrhoval zříceninu hradu Tintagel a sice o prvním jarním úplňku přesně v 5:45 ráno, což nám dává trochu času, abychom naplánovali strategii.“

„Souhlasím Severusi. Hrad Tintagel se nachází v Cornwallu nedaleko Merlinovi jeskyně, kde jsme hledali krystal. Jde o magicky velmi silné místo, takže pokud někde lze rituál provést, bude to právě tam. A já navrhuji nečekat příliš dlouho, protože jestli máme Bellu porazit, nemůžeme jí dovolit, aby ten rituál uskutečnila. Kdo ví, jak neskutečnou moc by s Harryho magií a krystalem získala.“ Brumbál nechal svá slova chvíli působit, ale dříve než stačil ještě něco dodat, ozval se Severus znovu:

„Potřebuji jen pár hodin na přípravu nezbytných lektvarů pro pana Pottera. I pouhá příprava na ten rituál si vyžádá svou daň.“ Řekl, a aniž by čekal na opověď odletaxoval se zpět do Bradavic a klidu své laboratoře. Stejně jako se Albus neobtěžoval nikomu zmínit o své teorii, on rozhodně nehodlal nikomu sdělovat, jak taková příprava probíhá. A on věděl, že to bude zlé. Budou chtít Harryho zlomit, aby se jeho magie nebránila přenosu. Takže ano, naprosto definitivně, Severus věděl, že tohle bude zlé.

*********************

Vím co to je. Vydrž, dostanu tě z toho.

Přestože mu to připadalo jako celá věčnost, co ho unesli, tahle slova si opakoval pořád dokola jako mantru. Bylo to to jediné, co měl, to jediné co ho udržovalo při smyslech a hodlal se toho držet. Pro Harryho to znamenalo naději a vědomí, že není sám. Vědomí, že je tu někdo, kdo udělá všechno proto, aby ho z toho dostal. Někdo kdo se nevzdá. A on věděl víc než cokoli jiného, že Severus Snape je právě takovým člověkem.

Byl připoutaný. Jeho hůlka byla samozřejmě pryč. Vzali mu ji. Kolem něj se nacházeli trosky nějakého hradu, v jehož blízkosti už jednou byl. Hrad Tintagel. A pak tady byla spousta smrtijedů v čele s Bellatrix Lestrangeovou. To Harryho nepřekvapilo, ale co od něj chtěla?

Odpověď na tu otázku ho napadla ve chvíli, kdy za ním přišla s jakýmsi lektvarem. Z její blízkosti, nebo to možná bylo bezvýchodností celé této situace, se Harrymu dělalo téměř mdlo. Když promluvila, nebylo to o moc lepší. Harry byl celý sevřený strachem.

„Vím, že jsme neměli příležitost se pořádně poznat a je mi líto, že k tomu ani nedojde. Je čas chytit magii našeho hosta do pasti. Vypij to!“ V tu chvíli Harrymu konečně došlo, o co tady jde. Ten krystal jí z nějakého důvodu nefunguje. Brumbál to tušil a ona teď potřebuje jeho magii.

„Ne když mi neřekneš, o co tady jde!“ bránil se Harry, i když tušil, že je to marné. Prostě mu ten lektvar nalila do krku.

„Ale beze všeho. Víš, mám takový problém a tenhle lektvar mi ho pomůže vyřešit. Krystal mě odmítá poslouchat. Zrovna mě, chápeš to? Jsi to totiž ty, kdo ho získal, je napojený na tvoji magii. Ano je to tak a neptej se, jak to vím, mám své zdroje. Ale tenhle lektvar z šupin mořského draka je řešení. Právě teď se tvoje magie začíná blokovat, dočasně samozřejmě. Nechci tě zbavit magie, alespoň ne úplně. Jen jí tak trochu chytím do pasti, abys k ní neměl přístup a já mohla provést ta správná kouzla. Až přijde čas, vezmu si tvoji magii chlapče!“ řekla Bellatrix a její šílený smích se Harrymu zahryznul hluboko do duše společně s nepopsatelným strachem. Vždyť magie bylo to jediné, co měl. Nemohl se jí vzdát. Musel o ni bojovat. Alespoň do doby než přijde záchrana. A ona přijde. Musí. On mu to slíbil.

 Vydrž, dostanu tě z toho.

A náhle Harry věděl, že magie není tak úplně to jediné co má. Má přece ještě jednu tajnou zbraň, o které Bella neví. Telepatii. A tak začal s její pomocí budovat úplně novou mentální bariéru, která mu měla pomoct udržet magii v bezpečí. Nebo alespoň základ. Za žádných okolností si nemohl dovolit o ni přijít. Prostě nemohl.

Po nějaké době, Harry byl tak zabraný do své mentální bariéry, že nevěděl, jak dlouhá doba to byla, použila Bella nějakou inkantaci, které nerozuměl. Muselo to být složité kouzlo, protože měla ve tváři výraz naprostého soustředění. A takřka ve stejnou dobu Harry ucítil, jak ho cosi pomalu opouští. Jako by něco nasávalo jeho magii a on s tím nemohl nic dělat, protože byla blokovaná tím lektvarem. Až do té doby si nedokázal představit, jak může ztráta magie bolet. Bylo to něco příšerného, jako by ztrácel část sebe a bylo to o to horší, že si naprosto uvědomoval co se s ním děje.

Na malý okamžik opět pocítil ten pocit marnosti způsobený mrazivým závanem beznaděje. Přesto nekřičel. Místo toho se celou svou bytostí soustředil na ta slova, která mu pořád dodávala naději. Vím co to je. Vydrž, dostanu tě z toho. S vypětím všech sil Harry potlačil bolest a uzavřel co nejvíce své magie za bariéru. V reakci na to se bolest stala ještě nesnesitelnější. Kouzlo se snažilo dostat za bariéru. Harry začal křičet, ale nepovolil. Držel se toho zbytku magie ze všech sil, i když tím prodlužoval své utrpení.

A pak najednou kouzlo povolilo. Ne že by to Bella vzdala, něco ji vyrušilo.

„Máme návštěvu. Rodolfusi zůstaň s ním, vy ostatní se mnou. Musíme zabezpečit krystal, než budeme pokračovat. Dochází nám čas!“ Harry její slova vnímal jen matně a nebyl si jistý, zda mu dávají smysl. Byl příliš vyčerpaný ztrátou magie, takže se sotva držel při vědomí. Jediné, co věděl jistě bylo, že jestli se Bella vrátí, aby dál odsávala jeho magii, už jí v tom nedokáže znovu bránit. Už tu bolest nevydrží znova. 

Vydrž, dostanu tě z toho. Vydrž, dostanu tě z toho. Vydrž, dostanu tě z toho…

Tak kde je? Přece mi to slíbil.