Cizí krev - Kapitola X.

Sbírka: Cizí krev

                                                          X.  

Všudypřítomná temnota a puch. Příšerná bolest hlavy. Věci, které Emery zaznamenal po probuzení jako první. Ležel na studené a vlhké zemi. Něco se dotklo jeho nohy a on do toho kopl. Ozvalo se zděšené zapištění. Krysy. A bylo jich tu víc. Emery se roztřásl strachy. Uvědomil si kde je a co se stalo. Skřeti! Kde jsou? Byl však sám. Kluci společně s elfy, mě určitě zachrání. Přece mě těm stvůrám nenechají na pospas. Brzy tu mohou zase být. Můžu utéct. Napadlo ho. Vstal a poslepu šel vpřed s rukama nataženýma před sebe. Chladná stěna. Emery šátral po stěně dál a hledal východ. Náhle to ucítil. Povrch, kterého se právě dotýkal, byl jiný. Dveře! Pomyslel si a začal hledat kliku. Nic. Nahmatal jen díru po klice. Zkusil do dveří zatlačit. Ty se však ani nehnuly. Zkusil to znovu a silněji. Pořád nic. Udělal asi tři kroky zpět. Chtěl udělat kroků víc, zarazil se však o stěnu za ním. Krysy kolem něj pištěli. Rozběhl se a vší silou ramenem narazil do dveří. Ozvala se jen rána, ale dveře se neotevřely. „Au.“ Emery si hladil bolavé rameno. Zpoza dveří se ozvalo skřehotání. Skřeti. Dusot nohou se blížil. „Už je vzhůru.“ ozvalo se. „Můžeme ho sníst?“ „Nemůžeme.“ „Ale proč? Arniwela dostali elfové s trpaslíky. Už toho člověka přece můžeme sežrat.“ „Nemůžeme! Chceš snad na nás seslat hněv Arniwelova pána? Musíme ho k němu dopravit!“ dohadovali se hlasy za dveřmi. „Ale proč? Vždyť je to jen člověk. Já mám hlad a chci maso!“ „Pán nás určitě odmění, když ho dovedeme až k němu. Bude nám vděčný. Třeba z nás udělá i generály jeho armád. Pak budeme mít jídla, že nebudeme vědět, co s ním.“  Skřeti se začali radostně smát. „Já si dám jako první nějaké nemluvně, až ze mě bude ten generál. Jejich křehké maso je prý tak lahodné.“ „Budeš mít nemluvňat, kolik budeš chtít. Jen nejdřív musíme doručit toho člověka.“
Skřeti otevřeli dveře. Emery byl přitisknutý na zadní stěně. Třásl se strachy. Skřeti se rozchechtali a vlétli do vězení. Začali Emeryho bít. Radovali se u toho. Křičeli a pištěli.
Když už se nepokoušel bránit, svázali ho a táhli pryč z vězení. Chodba, kterou ho vlekli, byla šerá, ale šlo v ní rozeznat obrysy. Kolem Emeryho bylo několik skřetů. Táhli ho dál do hlubin, dokud znovu neupadl do bezvědomí.