Cizí krev - Kapitola XXVII.

Sbírka: Cizí krev

                                                      XXVII.

Rozbřesklo se. Ženy oplakávali své padlé manžely a syny. Vesničani odnášeli své mrtvé příbuzné, omývali je a někteří začali na místním hřbitově kopat hroby. Nálada, i skrze vítězství byla pochmurná a Morlen měl plné ruce práce s léčením všech raněných. Všeobecně však, byli všichni rádi, že přežili. Věděli, že mohlo být mnohem hůř.
Krumlor svojí silnou dlaní poplácal Gruba po zádech. „Nepřestaneš mě udivovat, skřete. Bojoval jsi vopravdu dobře.“ „I tobě to s tím pochcaným štítem docela šlo.“ Krumlor se zasmál a řekl: „Stejně ti za to jednou zpřelámu haksny.“ Poblíž sedící Thessaia se tázavě podívala na Garretta. Ten se v odpověď jen usmál a zakroutil hlavou. Thessaia vstala a šla ke Garrettovi. „Ten Borsk nebyl nakonec vůbec špatný. Zachránil mi život.“ „Jo, zdál se jako fajn chlap.“ „A to tě chtěl nejdřív zmydlit.“ „Jo.“ zasmál se krátce Garrett, než ho bolest tváře donutila přestat. Na pravé oko přes otok skoro neviděl.
„Nestihli jsme se předtím seznámit. Jsem Thessaia.“ představila se s úsměvem jinak vyčerpaná Thessaia a nabídla Garrettovi pravici. „Já jsem Garrett.“ řekl a potřásl krásné ženě rukou. Thessaia se něžně dotkla Garrettovi tváře. „Ten váš elfí léčitel by se ti na to měl podívat.“ „Jsou tu vážněji zranění, až ošetří je, dá do pořádku i mě.“ „Nikdy jsem neslyšela o člověku, který by dokázal pěstmi přemoci Anderelského náčelníka.“ Garrett pokrčil rameny. „Měl jsem zatracené štěstí. Nebýt toho nízkého trámu v tom domě, už bych tu nebyl.“ „Spousta dnes měla štěstí. A hlavně obyvatelé této vesnice, že jsi tu byl. Nebýt tvého vedení, skřeti by je rozsekali kdesi na útěku z vesnice.“ „A nebo jsem spoustu z nich odsoudil k smrti.“ řekl Garrett a s povzdechem si sedl. Bolelo ho celé tělo a při sedání zabolela hlavně žebra. „Takže ty jsi zaříkávačka.“ začal nové téma k hovoru právě příchozí Varlyen. „Ano. Drumla nám byl docela ku prospěchu, nemyslíš?“ odpověděla s okouzlujícím úsměvem Thessaia. „To rozhodně. Ze střechy jsem měl dobrý výhled. Mezi Anderelskými způsobil dobrou paseku. Počítal jsem je. Přežilo jich asi jen dvanáct nebo třináct. Rozhodně si napadení dalších vesnic teď rozmyslí. A ty, Garrette, tady máš.“  Varlyen podal Garrettovi Naueron. „Už ho neupouštěj.“ napomenul jej s úsměvem a vzájemně si pokynuli.
Odkudsi přiběhl Prasák a začal očichávat Thessaiu. „Ahoj, maličký. A ty jsi kdo?“ ptala se zaříkávačka a začal škrábat Prasáka po jeho malé hlavičce. Zvíře si ji zvědavě prohlíželo. „To je Prasák.“ řekl Grub. „A proč zrovna…“ „Protože má rád prasečí maso.“ odpověděli Garrett i Grub zároveň. „Aha. Teď je mi to jasné. Ahoj, Prasáku.“ Potkan ženě vyšplhal do klína a spokojeně se v něm uvelebil a nechal se dále hladit. Grub to trochu žárlivě pozoroval.
Vyčerpaný Morlen se později usadil vedle Garretta. „Tak ukaž.“ prohlédl si Garrettovu tvář a oko. „Hmm. Na tu tvář ti bude stačit má bylinná mast. Kouzlem jen urychlím hojení.“ „A ta žebra?“ Morlen prohmatal Garrettova žebra. Garrett se při jeho zkoumání šklebil bolestí. Morlen si povzdechl. „Na to budu muset použít magii.“ Přiložil ruce na zlomená žebra. Morlenovi dlaně zlatavě zazářily, a pak se ozvalo hlasité křup. Garrett zavyl, ale v následující okamžik bolest povolila a nakonec úplně zmizela. „Děkuji.“ Morlen jen pokýval hlavou. Byl celý bledý a třásl se. „Měl by sis odpočinout.“ „Ano, mám chuť prospat celé desetiletí.“
Ke dvěma sedícím přátelům se blížil pomalou chůzí starosta. Z bojů si odnesl ošklivou ránu na čele. „Chtěl bych vám poděkovat, přátelé. Nebýt vás, nevím, jestli bychom přežili.“ „I vy sám jste se o vítězství přičinil.“ namítl Garrett. „Sotva jsem zasadil ránu. Sám jsem jednu schytal.“ ukázal si na čelo. „Nebýt Varlyena a jeho mistrovské mušky, ten skřet by mě rozpůlil vedví. Už jsem mu děkoval a musím poděkovat i vám. Ve jménu celé naší vesnice. Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí říct.“ S těmi slovy se starosta rozloučil a zamířil ke své rodině.

Ubytování v hostinci, měla celá jejich družina včetně Gruba, zdarma. Krumlor si v prázdném hostinci naložil hromadu klobás, načepoval pivo a začal hodovat. Říhání střídalo hlasité mlaskání. Měl štěstí, že Morlen šel ihned spát, jinak by ho neustále napomínal. Grub nezůstal za trpaslíkem pozadu a sám se taky začal krmit. Spolu s Prasákem, který mu ujídal z talíře.
Varlyen a Garrett seděli u stolu společně s Thessaiou a Dinah. „A kam má ta vaše podivná sestava namířeno?“ vyzvídala Dinah. Varlyen se pokusil vyhnout odpovědi. „Vždyť to tu Krumlor už vysvětloval.“ „To máme opravdu věřit tomu, že si toho skřeta zkrotil a všem těm dalším blbostem, co nám tu navykládal?“ Thessaia se zachichotala. „Ti dva se nemají asi moc v lásce.“ „Díky nim není naše pouť nudná.“ odpověděl Garrett. „A řekla bych, že taky díky tomu, že se rád pouštíš do každé bitky.“ namítla Dinah. „A když jsi to znovu nakousl, kam směřuje ta vaše pouť?“ Varlyen se mračil do stolu. „Hledáme gnómy.“ „A pročpak?“ vyzvídala dál Dinah. „Dinah! Nebuď tak zvědavá. To je jejich věc.“ napomenula svoji přítelkyni Thessaia. „Skoro jsem kvůli nim a tobě natáhla brka. Snad nám můžou říct pravdu.“ ohradila se Dinah. „Má pravdu.“ Varlyen pohlédl na Garretta a zakroutil hlavou. „Bojovali jsme bok po boku, proč by to vlastně nemohli vědět?“ Garrett nečekal na odpověď. „Hledáme jeden prastarý kámen…“ „Jo, Diamant moci. Zaslechly jsme to už před bojem.“ zakřenila se na něj Dinah, když se na ni Garrett i Varlyen překvapeně podívali. „A k čemu ho chcete?“ „Chceme za jeho pomoci zabít Horblara.“ Dinah vyprskla smíchy. Thessaia ji musela pod stolem nenápadně nakopnout, aby přestala. V hlavě se jí začal rýsovat nápad. „Dinah se směje té náhodě.“ „Jaké náhodě?“ ptal se Garrett. „My po Diamantu moci pátráme také a to ze stejných důvodů.“ Dinah se na ni tázavě podívala. Obě věděly, že to není důvodem, proč po Diamantu moci pátrají.
„Víte…“ započala smyšlené vyprávění Thessaia „pocházíme ze zemí na severu. Nejmocnější a nejnadanější v magii z našich kmenů se nazývají druidové. Hrenek, druid z našeho kmene měl vizi. V ní viděl, že Horblar může být poražen jen za pomoci Diamantu moci.“ „To je úžasné.“ projevil svoji radost Garrett. Opět se ho chopila naděje, kterou pomalu ztrácel. „Nejmoudřejší z elfů měl tu samou vizi. To znamená, že to musí být pravda.“ „Horblar brzy vyrazí do boje na Šedavých pláních. Chce armády elfů a lidí zničit jednou provždy. Víme, kde bude a právě tam ho zničíme.“ vložil se do hovoru Varlyen, který svoji radost rozhodně neskrýval méně, než Garrett. „Můžeme tedy putovat společně?“ navrhla Thessaia. „Samozřejmě!“ odvětil až příliš rychle Garrett. „Morlena tyto novinky určitě potěší, až se probudí. Těším se, až mu je oznámím.“ radoval se Varlyen.

Zatímco si šli všichni, kromě Krumlora, který se stále cpal, odpočinout do svých pokojů, Thessaia a Dinah spolu tiše rozmlouvali. „Proč chceš jít s nimi?“ „Ty sama sis přece stěžovala, že nás mělo jít víc. Navíc by bylo asi dost divné, kdybychom šli náhodu všichni stejnou cestou, nemyslíš?“ „Ale my ten kámen nechceme k poražení Horblara. Chceme přece ochránit naši domovinu před temnotou, která ji obklopila.“ „Oni nemusejí vědět, že zvířata, stromy a rostliny u nás doma umírají. Že dříve jako křišťál čistá voda se dá stěží pít, a kdo se jí napije, týdny leží s horečkami, ze kterých se někteří ani neprobudí. Temná magie ničí naše domovy, ale jim stačí vědět, že máme společný cíl.“ „A co až ten Diamant najdeme, co potom?“ ptala se své celoživotní přítelkyně Dinah. „Nenápadně se vytratíme i s Diamantem moci. Nebudou to čekat. Proto si musí myslet, že jím Horblara chceme zničit také, a že pro jeho porážku uděláme cokoliv.“ Dinah se na svoji společnici spiklenecky usmála. „Ty liško podšitá.“ Thessaia se na ni vítězoslavně podívala. „A třeba se s nimi i trochu pobavíme. Ten mladý elfík vypadá, že by potřeboval trochu zaučit.“ „Dinah, ty jsi vážně příšerná.“ Dinah se zasmála a řekla: „I tobě by to prospělo. A Garrett na tobě může oči nechat.“ mrkla na svoji přítelkyni a vydala se pro láhev trpasličí pálenky. Thessaia se šťastně usmívala.

Garrett ležel v posteli a snažil se nevnímat svůj bolavý obličej. Měl pocit, že Morlenova mast vůbec nezabírá. Závěsy měl zatažené a v pokoji panovalo příjemné šero. Varlyen při spánku tiše oddechoval a Grub byl bůhví kde. Morlen měl tu smůlu, že byl na pokoji s Krumlorem. Ten se naštěstí pro Morlena, stále snažil dole v hostinci ujíst k smrti.
Postel nebyla kdovíjak pohodlná, ale Garrett se i tak spokojeně usmíval. Poprvé, od Nauéríelovi smrti měl pocit, že se vše zlepší. Společně s Thessaiou a Dinah najdou Drahokam moci a porazí Horblara. Zjistí, kde drží Emeryho a budou se moci vrátit domů. „Najdu tě, kamaráde a společně se vrátíme.“ zašeptal Garrett a otočil se na uzdravený bok a snažil se spát.
Probudily jej až paprsky zapadajícího slunce, které se draly dovnitř mezerou mezi tmavými závěsy z pevné látky. V pokoji byl sám. Sáhl si na obličej a zjistil, že otok trochu ustoupil. Tak přece ta mast k něčemu je. Pomyslel si Garrett a vstal z postele. Vyšel z pokoje a zamířil po schodech dolů do výčepu. Přeživší hostinský se svojí ženou a mladou dcerou hostil jeho přátele. Krumlor ztěžka oddechoval a držel se za svůj pupek. Grub se spokojeně ksichtil a Prasáka měl usazeného na rameni. Varlyen a Morlen se vesele bavili s Thessaiou a Dinah a hostinský jim vyprávěl zábavné historky. Bylo zřejmé, že se snaží nemyslet na své padlé přátele.
„Á, tady ho máme. Hrdina dne. Jak se ti spalo, Garrette? Bylo vše v pořádku? Co si dáš k jídlu? A k pití? Všechno je na mě.“ zahltil hostinský Marcus Garretta otázkami. „Spalo se mi dobře. Prosím, stačí jen voda a k jídlu cokoliv, čeho máš dostatek.“ „Hlouposti. Dostaneš mé nejlepší víno a má žena právě dělá pečeni.“ „Tu pečeni bych rád, ale k pití postačí voda.“ „Dobrá, dobrá, jak řekneš.“ souhlasil Marcus a spěchal do kuchyně.
Garrett si přisedl k přátelům. Obsadili dva stoly, které přirazili k sobě. „A co budete jíst vy dva?“ ptal se Garrett svých elfských přátel. „Marcusova žena dusí nějakou zeleninu z jejich zahrádky.“ odpověděl Morlen. „Předpokládám, že Varlyen už ti všechno pověděl.“ „Samozřejmě. Jsem rád, že tyto dvě krásné mladé a velice okouzlující ženy půjdou s námi.“ „To mě těší. Vypadáš už o mnoho lépe.“ „Až příliš mnoho léčení. Potřeboval jsem se pořádně vyspat. A taky mi udělalo radost, že Krumlor mlčí. Přejedl se natolik, že nemá ani sílu na jeho oplzlé vtipky a vychloubání.“ zasmál se Morlen. Krumlor si místo odpovědi jen mocně říhnul, čímž pobavil nejen obě dámy.
Pečeně byla výtečná. Výtečná bylo slabé slovo. Garrett se takto dobře nenajedl už dlouho. Naposledy ještě ve svém vlastním světě. A tak nešetřil chválou a hostinského Marcuse i jeho ženu to velice těšilo. „Upekla bych vám ještě nějaké buchty na cestu, ale Morlen povídal, že musíte brzy vyrazit“ nabízela Betty, žena hostinského. „To je bohužel pravda, ale pokud se tudy budeme vracet, určitě se rádi zastavíme.“ Betty se radostně usmívala. „To budeme rádi. Jste tu vždy vítaní.“
„Ano, shodli jsme se s Thessaiou a Dinah, že vyrazíme po setmění. Vyspaní jsme stejně všichni dost. Krumlor zatím vytráví a už jsme tu strávili až příliš mnoho času nazbyt.“ „Taky bych měla zkontrolovat Drumlu. Z bojů si odnesl pár šrámů. Nebylo by vhodné, přivést ho sem do vesnice.“ Krumlor si dlouze zívnul a řekl: „Na co tedy čekáme?“ A všichni společně, po rozloučení s Marcusem a Betty, opustili hostinec.
Několik málo vesničanů ještě odklízelo trosky vozů, a nebo se snažilo vrátit ke svým každodenním povinnostem. „Už odcházíte?“ spíše konstatoval, než se ptal místní řezník. „Zabalil jsem vám s sebou ještě několik kusů mého nejlepšího masa. Určitě vám přijde vhod.“ „Moc děkujeme.“ „Ále, není vůbec za co, to celá naše vesnice by vám měla děkovat. Doufám, že se ještě někdy shledáme a hlavně doufám, že za příznivějších okolností.“
K řezníkovi se přidalo několik dalších vesničanů. Mezi nimi starosta s rodinou, oba místní lovci a dokonce i babka kořenářka. „Šťastnou cestu!“ volali za nimi. Někteří se slzami v očích.

Jejich nově rozrostlá družina se vydala na sever podél lesa. Cestu jim osvětloval malý srpkovitý měsíc a Thessina hůl. Krumlor se vlekl pozadu a těžce oddechoval. Dokonce ani nereagoval na Grubovo popichování. Jen jednou si ulevil: „Ty skřetská holoto.“ Grub se chechtal a rázoval si to svižným krokem ke Garrettovi. „Povedený boj, jen co je pravda.“ pochvaloval si Grub. „Z čeho jsi tak nadšený?“ „Z čeho? Trpaslák drží hubu, nakopali jsme Anderelskejm a dobře se nakrmili. A plat taky nebyl úplně k zahození.“ „Jaký plat?“ ptal se překvapeně Garrett. Grub před ním zatřepal plným měšcem stříbrňáků. „Kde jsi to vzal?!“ „U starosty doma. Měl jsem pocit, že si to rozhodně zasloužíme. Teda aspoň já určitě.“ křenil se spokojeně Grub. „Ti lidé si zrovna prošli peklem!“ „A my jim z toho pomohli. Neboj, něco jsem tam nechal.“ „Snad tě aspoň nikdo neviděl.“ povzdechl si Garrett.  „Klídek, nedělal jsem to poprvý.“ Grub si začal hvízdat a Prasák mu u toho pobíhal po ramenou. „Mě z toho skřeta jednou trefí šlak.“ okomentoval to Morlen. Garrett pokrčil rameny a řekl: „To jsme dva.“
Z keřů poblíž se ozývalo šustění listí a praskání větviček. Skrze křoviska vyskočil velikánský medvěd. Prasák vypískl a schoval se Grubovi do kapuce. Medvěd zabořil svojí obrovskou hlavu do Thessaina podpaží. Thessaia ho hladila a u toho zkoumala zranění, jež utržil. „Jen povrchové škrábance zdá se.“ Thessaia si oddechla. Drumla obešel Thessaiu a šel se pozdravit s Dinah. „Nazdar, obře.“ zdravila se s medvědem Dinah a poplácala ho po hlavě. Drumla zamručel a začal si prohlížet ostatní. „To jsou naši noví přátelé, Drumlo. Není se čeho bát. A ani vy se ho nemusíte bát. Je to něžný obr.“ uklidňovala všechny Thessaia.
Drumla si očichal oba elfy a otřel se o ně svým velkým chlupatým tělem. Garretta si chvilku prohlížel a poté se zastavil před Grubem. Malý Prasák vykukoval zpod kapuce a třásl se. Drumla si odfkrnul a vracel se zpět za Thessaiou, když je zrovna dohonil Krumlor. „Hrom, aby vás všechny…, to nemůžete trochu zpomalit?“ Krumlor si všiml velkého medvěda „Tak to je ta potvora, co tam začala cupovat ty Anderelský prasata. No tebe je pořádný kus.“ zachechtal se Krumlor. Drumla si ho zvědavě prohlížel a ještě zvědavěji očichával. Krumlor si říhnul a zápach piva donutil Drumlu odvrátit se od něj. „Tak ses se všemi seznámil a můžeme pokračovat.“ rozhodla Thessaia.
Bylo těžké říci, jestli hlasitěji funí Drumla nebo Krumlor a valili se cestou podobně těžkopádně. „Nebýt té tvojí holé palice, skoro bych vás od sebe nerozeznal.“ posmíval se Grub. Thessaia se zachichotala. „Ty skřetská špíno, počkej, až mi vytráví a zmaluju ti ten tvůj nazelenalej ksicht!“ Grub se dál chechtal a Garrett, Morlen i Varlyen věděli, že každou chvílí opět započnou jejich nikdy nekončící rozepře a hádky.
Bylo pár hodin po půlnoci, když se rozhodli utábořit na malé mýtině mezi stromy na počátku lesa. Thessain kouzlem rozdělaný plápolající oheň ozářil okolí žlutým svitem. Dinah a Varlyen se odebrali nasbírat dostatek dřeva k udržování táborového ohně. Když se vraceli, Dinah nesla několik silných větví na otop. Její svalnaté ruce se leskly ve světle ohně a upoutaly Krumlorovu pozornost. „Vypracovaný svaly máš. Skoro jako naše trpasličí ženy. Moc pěkný.“ „Nech si zajít chuť, vousáči.“ odpověděla hned Dinah, aniž by se na Krumlora podívala. „Husté vousy jsou znakem pořádnýho chlapa. U nás trpaslíků jsou znakem i některých žen. Ne jako ti holobrádci tady. A to Garrettovo chmíří je taky pěkně k smíchu.“ Garrett se trochu zastyděl. Od opuštění Leveniany neměl čas oholit si jeho řídce porostlou bradu a těch pár chloupků pod nosem. Thessaia se na něj usmála a on měl pocit, že se červená.
„Na můj vkus jsi stejně moc malý, trpaslíku.“ odmítala Krumlora dál Dinah. „Vrůst není všecko, ale to bys poznala, kdybys zakusila pořádnýho chlapa. Co já už měl bab.“ „A prasat, ovcí a kdovíčeho ještě.“ rýpnul si Grub. Obě z žen se rozesmály. „Ty zelená držko! Vstaň a já ti ukážu!“ „Prosimtě zůstaň sedět, Krumlore. Ještě se z toho všeho jídla, co jsi spořádal, pozvracíš.“ usadil Krumlora zpět Morlen. „Stejně mu nakopu tu jeho špinavou prdel.“ Thessaia i Dinah se smáli a Krumlor začínal rudnout. „A vůbec, kolik bab jsi měl ty?“ Grub jen pokrčil rameny. „Nevím. Stovky?“ Krumlor se rozchechtal. „To určitě. Kdo by chtěl takovýho chcípáka, jako seš ty?“ „Víš, trpasláku, v jížních zemích se Celerenenští zabijáci těšijou velké popularitě. Kurtizány se o nás perou, když vstoupíme do nevěstince a každá mladá žena sní o tom, že ji jednou pomiluje nějakej proslulej zabiják.“ Krumlor se ušklíbl. „Kolik je vás vůbec v Tsechiánii?“ ptal se Varlyen. „Určitě desítky. Nevím přesně kolik. Já pracuju hlavně sám. Nejvýše postaveným je tady Shuck-nahn. Pro toho šmejda dělá hodně Celerenenskejch vrahounů.“ „To se u vás rozdělují nějaké hodnosti?“ „Oficiálně žádné, ale hodně záleží na tvým věhlasu. A ten černej magor je známej od Celerenenu až po Zrádná souostroví.“ „Ty ho asi nemáš moc v lásce, viď?“ ptala se Thessaia. „Vůbec. Je to ten nejhorší parchant jakýho jsem poznal. Zabíjí jen tak pro radost. S radostí mučí své oběti. Jednou jsem s ním musel pracovat na zakázce. Shrábnul většinu odměny a přitom jsem odvedl většinu práce já. Pobil jsem strážný a splnil kontrakt a on zatím znásilňoval paní domu. Je to proradnej had, kterej si libuje v otroctví, ale jeden z nejlepších bojovníků na jihu.“ „To jsme od těch žen trochu odbočili.“ zachechtal se Krumlor. „Já za ženský aspoň nemusím platit, skřete. Přiznávám, párkrát jsem to už udělal, ale jen když nebyla jiná možnost.“ „Lháři.“ zasmál se Morlen. Krumlor se pousmál. „Dobře, možná i když by možnost byla, ale ty se mi nemáš co posmívat. Sám sis to s náma v bordelu užil. Okusil jsi i lidský ženský a to i ženský kyprých tvarů.“ Krumlor se hlasitě smál svému červenajícímu se příteli. „Opili mě.“ bránil se Morlen. „Kecy, sám jsi to chtěl.“ smál se dál Krumlor. „A co vůbec ty, Garrette, už jsi někdy měl levnou holku?“ „Levnou nikdy a ani o to nestojím.“ „Nevíš vo co přicházíš.“ chechtal se Krumlor. „A co náš mladý elf? Ty jsi nějakou měl, Varlyene?“ Varlyen celý zrudnul. „No…já jsem ještě…no…neměl jsem příležitost být s dívkou.“ Krumlor zmlknul a až po chvilce ze sebe vysoukal: „Počkej, chceš mi říct, že jsi nikdy nelíbal nahý ženský tělo, nelaskal kozy a ani jiný šťavnatý části ženskýho těla?“  „Je mi teprve osmdesát šest. Nebyla možnost.“ „To je tak sladký.“ rozplývala se s úsměvem Dinah. Varlyen zrudnul ještě mnohem víc a Krumlor se smíchy nemohl ani nadechnout. „Možná bych tě mohla něco naučit.“ navrhla Dinah a zamrkala na Varlyena. Ten jen hlasitě polknul. „Tak tobě se líbí holobrádek. No dobře, přeju mu to.“ smál se neustále Krumlor. „Můžeme si spolu někde najít klidný stín, co na to říkáš?“ „Jen jdi, Varlyene, bav se, zasloužíš si to.“ pobízel mladého elfa Krumlor. „No…já nevím.“ Varlyen se podíval na Garretta. „Má pravdu, jen jdi.“ přitakal Garrett a Varlyen se celý nervózní postavil. Dinah ho nedočkavě čapla za ruku a vlekla ho za sebou někam do temnot lesa. „A my ostatní bychom měli jít spát. V poledne se vydáme opět na cestu.“ rozhodl Morlen a postupně začali všichni ulehat.
Thessaia spala schoulená po boku svého obřího medvěda. Garrett ji pozoroval. Byla tak překrásná a nevinná. Drumla otevřel jedno oko a tiše zamručel, což donutilo Garretta otočit se zády k nim. Než se mu podařilo usnout, vrátil se Varlyen. Jeho blažený výraz napovídal, že si skotačení s Dinah opravdu užil. „Garrette, spíš?“ ptal se šeptem Varlyen. „Ještě ne.“ „To bylo…to bylo naprosto neskutečné.“ vydechl mladý elf. „To jsem rád.“ řekl a Garrett a skutečně byl. Od smrti Nauéríela se Varlyen takřka neusmíval. A teď, se šťastným úsměvem na tváři a naprosto vyčerpaný, usnul.

Když se Garrett vzbudil, byl Drumla pryč. Thessaia i Dinah stále spaly a Morlen s Krumlorem si tiše povídali a chystali pro všechny snídani. „O čem se bavíte?“ ptal se tiše Garrett. „Doprovodím vás až k Dinelskýmu průsmyku. Odtud už budete muset beze mě. Měl jsem se zdržet jen na pohřeb prince Arniwela. Musím se vrátit ke svým povinnostem a informovat krále Theraka.“ „Škoda, zrovna jsem si na tebe začínal zvykat.“ zavtipkoval Garrett. Krumlor se zasmál a řekl: „Já každýmu dříve nebo později přirostu k srdci.“
K přátelům přisedl Varlyen, který se právě probudil. „Tak co, ty náš elfskej kanče?“ vyzvídal hned Krumlor. Varlyen se začervenal. „Bylo to úžasné.“ „Áhh, jak já rád vzpomínám na svoje poprvý.“ zasnil se trpaslík. „Byla starší. Měla dlouhé zrzavé copy, za které jsem ji mohl tahat. Ještě mi tenkrát ani nenarostl pořádný vous. Rostlo mi asi takové chmíří, jako teď Garrettovi. Rolina, sestra mého prvního velitele. Jak ta uměla pít a ty věci, co se mnou dělala.“ Krumlorův oplzlý výraz způsobil, že se Varlyen začal červenat ještě víc. „No co, udělala ze mě muže, tak jako z tebe Dinah.“ A Dinah, jako by zareagovala na své jméno, se probudila. „Co to vaříte?“ „Krumlor opéká buřty a já dusím zeleninu. Taky tu máme nějaké lemové placky.“ odpověděl Morlen.
Za chvíli probudila vůně pečených klobás i Thessaiu a Gruba. „Kde je Drumla?“ ptal se u snídaně Garrett. „Asi šel na lov nebo najít nějaké borůvky.“ odpověděla s pokrčenými rameny Thessaia. „Slyšel jsem o zaříkávačích, ale ještě jsem neměl tu čest se s nějakým potkat.“ začal Morlen. „U našeho lidu to není tak nezvyklé. Zaříkávačů není mnoho, ale každý z našich kmenů má alespoň jednoho.“ „Krotíte i jiná zvířata?“ zajímal se Garrett. „Ovšem. Většina zaříkávačů má ochočené horské vlky. Ti jsou nejsnáze zvladatelní. Jsou mnohem větší než psi a šikovný zaříkávač s jeho pomocí dokáže lovit a bojovat. Jsou věrní. Medvědi jsou o něco obtížněji zvladatelní. Mají rádi volnost a jejich síle se máloco vyrovná. A ti nejmocnější zaříkávači využívají divoké kočky z Ledových pohoří. Je těžké je ochočit. Jsou nevyzpytatelné a agresivní a skoro tak silné, jako medvědi, ale mnohem rychlejší. Drápy mají ostřejší, než ty nejostřejší meče. Ale jak jsem řekla, ochočit je dokáží jen ti nejmocnější z nás. Většina má vlky nebo orly. Ti jsou také velice užiteční.“ zakončila odpověď Thessaia.
Ještě krátce si povídali a po snídani vyrazili na cestu. Velký hnědý medvěd je brzy dohonil a spokojeně kráčel vedle své paní. Prasák, stále nejistý přítomností většího zvířete, byl pořád schovaný v Grubově kapuci. „Nemusíš se bát, maličký. Drumla ti nic neudělá.“ snažila se malého potkana ukonejšit Thessaia. „Ten jen tak nevyleze. V Celerenenu ho neustále proháněly místní kočky. Myslely si, že jde o normální myš, ale Prasák je Vanaranský potkan. Dokáže předběhnout i ty nejrychlejší koně a je stejně inteligentní jako psi a dožívá se i vyššího věku, než oni. Je opatrnej, až si zvykne, nedá tvému medvídkovi pokoj.“ zakřenil se Grub. „Vy a ty vaše potvory.“ zakroutil hlavou Krumlor. „Nejsou to žádné potvory, ale naši velice užiteční mazlíčci. Viď, Grube?“ „Přesně tak!“ souhlasil Grub s Thessaiou a mračil se na trpaslíka. 
Za denního světla bylo vidět, před nimi se rýsují, Trpasličí hory a následující den k večeru dorazili k jejich úbočí. Dinelský průsmyk ležel mezi dvěma horskými výběžky a za ním se rozkládala šedivá pustina a jako břitva ostré skály. „A tady se s vámi budu muset rozloučit.“ řekl Krumlor k překvapení dvou krásných žen. „Copak, vousáči? Bojíš se snad skal?“ dobírala si ho Dinah. „Ano, z toho průsmyku mi vopravdu běhá mráz po zádech, ale to není důvodem, proč vás opouštím. Musím se vrátit ke svýmu králi a svejm podzemním povinnostem.“ Krumlor se objal s oběma dámami a při objímání Dinah mu ruce sjely trochu níže, než měly. „Ruce pryč!“  „No jo pořád. Chtěl jsem si aspoň sáhnout.“ Varlyen sevřel ruku v pěst, ale pak se uklidnil. Krumlor se rozloučil s Morlenem a přátelsky se s ním objal a poplácal jej po zádech. „Dej na ně pozor. Víš, že Garrett se pustí do každé šlamastiky.“ zachechtal se. Stejně tak se rozloučil i s Varlyenem a Garrettem, jemuž se svojí holou hlavou opřel o hrudník a stiskl Garretta medvědím objetím. Poslední na řadě byl Grub. „Tebe neobejmu, skřete.“ „O to ani nestojím, trpasláku.“ Krumlor sevřel Grubovi pravici a mocně s ní potřásl. „Ani tohle jsem nikdy nečekal, že udělám.“ Krumlor se otočil a kráčel pryč. Když byl několik desítek kroků od skupinky přátel, zvolal ještě: „Hééj, skřete. Až se příště zase setkáme, zpřelámu ti ty tvoje křivý hnáty!“ a se smíchem odcházel pryč. Grub se také zasmál „Už se na to těším, Krumlore.“ řekl potichu.
O jednoho menší družina se otočila k průsmyku a váhala vstoupit mezi skály. „Tak vzhůru za gnómy!“ zvolal Garrett a vykročil vstříc nehostinným skalám a dalšímu dobrodružství.