Fénixova šance Kap. 29: Severusovo rozhodnutí

Anotace: Severus si prochází těžkým rozhodnutím, které mu může změnit život

Sbírka: Fénixova šance

Kapitola 29: Severusovo rozhodnutí

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Pátek po vyučování. Od toho nešťastného incidentu v parku uběhlo několik dní. Několik dní, co o sobě Severus nedal vědět, ba dokonce ani neodpověděl na dopis, který mu Marylin poslala. Kromě ujištění, že se nezlobí a v žádném případě na něj nebude spěchat, obsahoval také tři varianty spojovacích ingrediencí do jejich lektvaru.

Každé slovo v tom dopise myslela vážně. Moc dobře si uvědomovala, že Severuse zahnala do kouta, ale udělat to musela. Potřebovali se pohnout dál. Už se v tom plácal moc dlouho. Bylo načase vyhnat ho z té pohodlné ulity a donutit ho, aby se postavil tváří v tvář skutečnosti, protože on by to sám od sebe nikdy neudělal. Možná, že ho tím rozzlobila, ale to bylo v pořádku. Hněv je důležitou součástí procesu uzdravení, proto si ho ani nebrala osobně. Ve skutečnosti to byl totiž jeho otec, na koho se Severus zlobí. Také by se zlobila na někoho, kdo jí vzal celé dětství a způsobil takové trauma, že by nebyla schopná žít normální plnohodnotný život.

A Marylin chtěla, aby Severus právě takový život žil. Ať už s ní, nebo s někým jiným. Byla odhodlaná mu pomoct i za cenu toho, že už by se pak na ní nedokázal každý den dívat a vědět, že zná všechna jeho tajemství. Neměla v úmyslu mu stavět do cesty další překážky v podobě pocitu povinnosti vůči ní, proto se rozhodla nechat to celé na něm. Zanechala impuls a on sám se nyní musel rozhodnout, zda její pomoc přijme, případně kolik jí toho řekne. On musel udávat tempo.

Marylin si povzdechla a nalila další sklenku červeného vína. Požitkářky se ve svých komnatách opřela v koženém křesle a přemýšlela o uplynulých dnech. Během vyučování několikrát potkala Jasona a měla z něj radost. Poté co mu řekla, že už by to mělo být v pořádku, dostal novou naději a opravdu se snažil. Čím dál častěji ho nyní potkávala ve společnosti přátel ze své koleje, i když předtím trávil téměř veškerý čas sám. Krůček po krůčku se snažil začlenit, což bylo dobře.

Přestože to s tím chlapcem tak dobře dopadlo, jí však nyní hrál na rtech lehce posmutnělý úsměv. Lhala by, kdyby řekla, že jí Severus neschází. Chyběly jí jejich rozhovory, polibky, ten jeho osobitý sarkastický humor a dokonce i ty jedovaté nerudné poznámky, kterými dával najevo pošetilost všeho a všech kolem sebe. Přesto však stále odolávala nutkání zvednout se a jít za ním. Tím by situaci nijak nepomohla. Další krok byl na něm a ona mohla udělat jen jedno. Dát mu čas. Tolik kolik bude potřebovat. Protože abyste někoho mohli zachránit, musíte si nejprve získat jeho důvěru. To je velmi ošemetný úkol ve společnosti, kde emoce jsou projevem slabosti.

*****

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů. Londýn…

Harry se v práci nemohl soustředit. Právě mu začala noční směna a jejich úkolem bylo na základě informací z knihovny na Newgrange, pátrat po komkoli, kdo by mohl mít motiv ke vpuštění démonů do tohoto světa. Kupodivu mu nedělo starosti, že veliteli už zase lže a ve skutečnosti celou dobu ví, kdo to má na svědomí, ale spíš Severus. Byl jako odjištěný granát, který při sebemenším otřesu vybuchne. Harry pořád nevěděl, co se stalo, ale s Ginny kolem něj poslední dny chodili po špičkách, aby ho snad zbytečně nevytočili. Čím déle to však trvalo, tím to začínalo být neúnosnější a on zvažoval přímý rozhovor. Koneckonců mu stejně potřeboval říct i to jméno, které s Ginny nakonec vybrali. Dosud na to kvůli jeho náladě neměl odvahu, ale potřeboval vědět, na čem jsou, aby měli případně čas požádat někoho jiného.

Kromě toho měl v hlavě rozhovor s Ronem, který se po své směně zdržel na ústředí, aby ho požádal o radu. O víkendu měl mít totiž rande.

„No teda kámo to je skvělý a řekneš mi kdo to je? Znám ji?“ zeptal se Harry celý nadšený z toho, že se jeho kamarád konečně rozhodl vylézt z té své kukly, kam zalezl po rozchodu s Hermionou.

„Pochybuju. Pamatuješ na ten zásah, kam mě odvolali při štědrovečerní večeři? Tak je to nejstarší dcera toho muže, kterého posedli. Jmenuje se Samantha O´Brianová. Je o rok mladší, než mi a chodila do Havraspáru.“

Harry si matně vzpomínal, že tam někdo toho jména byl, ale nemohl si vybavit obličej.

„To jméno mi něco říká, ale nevzpomenu si. Co vůbec dělá?“

„Bude zakládat speciální školku pro děti z kouzelnických rodin, u kterých se již projevila divoká magie. Díky tomu se ji naučí bezpečně zvládat, což značně uleví rodičům.“

„To je užitečné. Vzpomínám si, že jsem právě díky divoké magii jednou skončil na střeše školy, když mě honila Dudleyho parta. Učitelé samozřejmě nemohli pochopit, jak jsem se tam dostal. Nebo jsem během výletu do ZOO omylem nechal zmizet sklo v teráriu s hadem. A brzy budu mít syna tak se to bude hodit,“ ocenil Harry se smíchem, než se vrátil k tomu, co chtěl Ron původně. „Nevím ale, jestli jsem ten nevhodnější rádce Rone. Zas tolik zkušeností nemám. Asi bude nejlepší, když budeš sám sebou. Vezmeš ji někam na večeři, pak romantická procházka a kup jí kytku, tou nikdy nic nezkazíš.“

„Být sám sebou, to je právě to, čeho se bojím. Co když právě to ji odradí dřív, než spolu vůbec začneme opravdu chodit?“

„Pak pro tebe není ta pravá. Přetvářka je to nejhorší co může být, věř mi.“

„Asi máš pravdu,“ řekl nakonec Ron a opustil ústředí, zatímco Harry se vrhl do zadané práce, i když věděl, že naprosto nic nenajde.

Byla to neskutečná otrava. Skoro si přál, aby někde zaútočili démoni a on mohl do akce. To se ale bohužel nestalo a tak v závěru alespoň zase prověřil hlášení z Francie a Anglie, jestli se neobjevilo něco, co by mu napovědělo, kde hledat Malfoye. I to však bylo bez výsledku a jemu nezbývalo, než doufat, že alespoň rozhovor se Severusem něco přinese.

*****

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

Severus měl za sebou další probdělou noc. Byla sobota ráno. Ginevra ještě spala a on seděl sám u kuchyňského stolu, pomalu upíjel čaj a už asi po desáté četl dopis od Marylin, který přišel před několika dny.

Drahý Seve,

 Vím, že jsme se minule nerozešli zrovna v dobrém, proto mi dovol, abych začala ujištěním, že ti nic nezazlívám. Mám jen matnou představu, jak se teď asi cítíš a o čem přemýšlíš. Přesto chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe a vždycky budu bez ohledu na to, jak se rozhodneš.

Pořád si myslím, že na takové trauma by člověk neměl být sám, ale nechci na tebe spěchat. Dám ti tolik času, kolik potřebuješ. Nyní ti řeknu jen jednu věc. Pokud se mi svěříš, nebudu si klást žádné podmínky ani nároky, nebudu ti dávat ultimáta. Opravdu bych ti ráda pomohla a to bez ohledu na to, jestli se mnou potom ještě budeš schopný zůstat. Nechci ti přidávat překážky v podobě pocitu závazku vůči mně. Jde mi jen o to, aby ses toho závaží konečně zbavil a mohl normálně žít, jak si zasloužíš. Věřím, že ti dokážu poskytnout takovou podporu, jakou potřebuješ, aniž bych tě litovala. Chápu, že o to nestojíš.

Na závěr přidávám ještě své návrhy na vhodné spojovací ingredience, které by neměly příjemci nijak ublížit. U všech je však minimální doba zrání lektvaru 2 týdny, aby se všechny složky zdárně propojily a získaly sílu, kterou potřebujeme.

1. Krev salamandra, příp. Dračí krev
2. Žluč pásovce
3. Odvar z vlčích máků

1. S.: Ať už se rozhodneš jakkoli, víš, kde mě najdeš.

 S Láskou, tvá Marylin

Všechny tři varianty lektvaru už měl samozřejmě připravené a nyní dozrávaly v laboratoři. Největší naději Severus vkládal do salamandří krve, která by podle něj měla mít dostatečnou sílu, aby se spojila s magií příjemce a posílila ji. Po přidání totiž velmi příznivě reagovala s pírkem fénixe. Lektvar se poté celkově ustálil a vyzařovalo z něj opravdu velké množství magie, což bylo přesně to, co potřebovali.

Severus měl z takového úspěchu samozřejmě radost a už si plánoval, jakým způsobem by se dal výsledný lektvar nejlépe vyzkoušet. Zároveň to ale znamenalo, že už nemohl déle odkládat své rozhodnutí. Za prvé mu Marylin chyběla a za druhé ho její slova z toho dopisu donutila litovat svého unáhleného útěku. To jak se k celé věci postavila, ho velmi překvapilo. Její nesobeckost a podpora ho přiměly uvažovat nad tím, že právě s někým takovým by se jednou rád oženil. Ovšem v takovém případě měla právo znát jeho minulost, aby se mohla rozhodnout, zda mu vůbec může věřit.

On sám si sice nedokázal představit, že by po tolika letech mohl dojít klidu a smíření, ale co kdyby přece? A bude vůbec schopen se otevřít natolik, aby to ze sebe všechno dostal?

Ve chvíli, kdy už téměř dospěl k rozhodnutí, že se může alespoň pokusit, ho z úvah vyrušil Harry, který se zrovna vrátil z práce. Poslední dny se mu Nebelvír trochu vyhýbal. Nyní ale trval na rozhovoru, z čehož Severus neměl vůbec radost.

Ohledně žádosti, aby mu šel za kmotra, sice ochotně slíbil, že to při nejbližší příležitosti probere s Marylin, protože jméno, se kterým teď přišel, se mu zdálo opravdu dobré. O tom co se s ním poslední dobou děje už ale rezolutně mluvit odmítl. Svou minulost s Harrym rozhodně probírat nehodlal, přesto mu něco slíbit mohl.

„Zas tak dobří přátelé, abych s tebou řešil takto osobní záležitosti nejsme. Mám sice jisté problémy, ale již pracuji na jejich řešení, takže mě prosím omluv.“ S těmi slovy si Severus v rychlosti přivolal teplý hábit a zmizel ze dveří. Potterova překvapeného výrazu si přitom vůbec nevšímal. Musel se dostat za Marylin dříve, než si své rozhodnutí rozmyslí.

Poznámka autorky: Severus se rozhodl, takže není cesty zpátky, proto upozorňuji, že příští kapitola bude spíše pro silnější povahy. Čtěte raději o samotě.