Fénixova šance Kap. 31: Testování

Fénixova šance Kap. 31: Testování

Anotace: Pojednává o tom proč Harry neuposlechl rozkaz velitele a co se od něj následně dozvěděl. Také se dozvíme, který lektvar bude nakonec použit k uskutečnění plánu.

Sbírka: Fénixova šance

Kapitola 31: Testování

 

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn…

Lidé se obávají změn, jelikož často znamenají opuštění známé jistoty-skok do tmy. Ovšem některé změny jsou dobré. Pomáhají nám se posunout, nezůstávat na mrtvém bodě. Například to, že byl Severus poslední dny jaksi vyrovnanější a také Ronův začínající vztah byly rozhodně dobré změny. Harry byl rád, že mu to se Samanthou nakonec vyšlo a začali spolu chodit. Už to s ním začínalo být k nevydržení.

To, že se Harry poprvé otevřeně vzepřel veliteli už ale tak dobré nebylo. Během nočního sledování podezřelého totiž porušil přímý rozkaz a raději s kolegy trénoval keltskou magii, i když věděl, že se na to určitě přijde. A přišlo. Hned ráno byl kvůli tomu i s celým týmem pozván na kobereček k veliteli. Tak trochu s tím od začátku počítal a byl odhodlaný prosadit si svou.

„Takže pánové, jak mi vysvětlíte tu vaši noční akci. Pokud vím, dal jsem vám jasný rozkaz sledovat podezřelého. Kingsley, vy jste měl za tým zodpovídat, tak čemu z toho jste nerozuměl?“

Jmenovaný nestihl odpovědět, Harry ho předběhl: „Za to můžu já, pane, přemluvil jsem je. Vím, že chcete dopadnout toho, kdo sem vpustil démony, jenomže i když budeme vědět, kdo je za to zodpovědný, nijak nám to nepomůže démony vyhnat, což by měla být naše priorita. Vyšetřováním se můžeme zabývat potom, nebo to nechte na těch, kteří se nezúčastní plánu. To je jedno, ale Severus je téměř připravený to spustit. Dnes budeme testovat lektvar, proto navrhuji se spíše soustředit na trénink, pokud tedy nechcete mít z poloviny zaměstnanců vraždící kouřová monstra.“

„Zdá se mi, že poněkud přeháníte, Pottere.“

„Při vší úctě veliteli, já myslím, že Harry má pravdu. Tohle bude něco úplně jiného, než všechna setkání, která jsme s nimi dosud měli. Nejspíš budeme čelit desítkám démonů najednou, a když všichni skončíme posedlý, nebo dokonce mrtvý, kdo ten plán dokončí?“ zastal se Harryho Sturgis a Kingsley ho při tom podpořil.

„Také souhlasím. Zdá se, že Snape je jediný, kdo dokáže otevřít bránu a přivolat démony. Na nás tedy zbyde ten nejtěžší úkol, všechny je zkrotit a dostat pryč odsud.“

Harry souhlasně přikývl. Když v noci tohle navrhoval, oba souhlasili, že ho před Gawainem podpoří a fungovalo to dokonale. Velitel nakonec nátlaku celého týmu podlehl.

„Možná na tom něco je, ale příště bych ocenil, kdybyste se mnou podobné věci napřed probrali namísto neuposlechnutí rozkazu. A když už jsme u Snapea, už jsem se rozhodl, co s ním uděláme. Svobodu si bude muset zasloužit, proto jakmile se postaráme o démony, budu trvat na výslechu pod veritasérem. Prozatím mu to ale neříkejte Pottere pro případ, že by vymyslel jak to obejít, ačkoli o tom pochybuji.“

To je jako kdybyste mi řekl, ať to udělám. Pomyslel si Harry. Nahlas však řekl: „To by mě ani nenapadlo, pane.“

Ne, rozhodně ho musel varovat. Znal to velmi dobře, často byl u takových výslechů přítomen. Veritasérum, tedy dokonalé sérum pravdy, dokonalejší než mudlovský detektor lži vás dokáže přinutit prozradit i ta nejtemnější tajemství. Stačí tři kapky a při správných otázkách odhalíte celou svou duši, přičemž si to až bolestně uvědomujete. Ať se snažíte sebevíc, nedokážete tomu zabránit. Harry si vážně nedokázal představit, jak by se tomu dalo odolat a bylo mu jasné, že u bývalého smrtijeda, který navíc držel veřejnost v přesvědčení, že je mrtvý, bude takový výslech obzvlášť krutý. Takže definitivně, Severus měl právo to vědět.

 

*****

Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie…

 Zima pomalu ale jistě ustupovala. Sluneční paprsky sice ještě úplně nehřály, alespoň už však nemrzlo a oni tak mohli lektvar pohodlně testovat venku. Jelikož na Talbotu k tomu byly ideální podmínky i dost místa, vpustila Marylin přes ochranná kouzla také Harryho.

Ten právě Severusovi oznámil záměr velitele bystrozorů. Marylin byla znepokojená, ačkoli sama takový výslech nikdy neabsolvovala. Jako zkušená lektvaristka samozřejmě věděla, co veritasérum dokáže. Severus to věděl také, přesto se nezdálo, že by ho ta zpráva nějak rozrušila. Mohl to samozřejmě skrývat, ona ho však znala natolik dobře, aby to stejně poznala. Oči ho většinou prozradily. Teď byl ovšem naprosto klidný.

„Jistě, něco takového jsem čekal,“ přikývl nevzrušeně.

„Severusi nevím, jestli si to uvědomuješ, ale během výslechu ti nemám jak pomoct. Můžu maximálně krotit tazatele, aby se držel pouze relevantních otázek, ale i tak je dost pravděpodobné, že vyjde najevo naše povědomí o Malfoyovi. Pak budeme mít průšvih oba.“

„Toho jsem si plně vědom a myslím, že tomu dokážu zabránit. Tvůj šéf byl od samého začátku poněkud průhledný, takže jsem si již dal dohromady plán.“

„Použil jsi snad nitrozpyt, aniž by o tom kdokoli věděl nebo co? Protože já až do dneška netušil, co má v úmyslu.“

Severus ostentativně zavrtěl hlavou: „Harry ty jsi idiot. Samozřejmě jsem nepoužil nitrozpyt, to bez Legilimens není možné. Jen chladná logika a pozorování. Byl jsem přece léta špehem.“

„A jaký máš plán?“ zeptala se Marylin dřív, než stihl také Harry vymyslet nějakou kousavou poznámku na oplátku.

„Chci se pokusit vše, co má být utajeno, ve své mysli jednoduše uzamknout i před sebou, abych to nemohl říct.“

Marylin se na něj podívala překvapeně. „A to dokážeš?“

„Nikdy jsem to nezkoušel. Je to velmi pokročilá nitrobrana, takže by možná bylo dobré si to natrénovat dopředu. Budeš mi nápomocná?“

„Velmi ráda Severusi,“ přitakala Marylin bez zaváhání, protože sama byla zvědavá, jestli to opravdu dokáže. Slyšela o tom pouze teoreticky, ale nikdy neznala nikoho, kdo by takto pokročilou nitrobranu skutečně ovládl.

„Výborně přejděme tedy k věci. Máme tři varianty lektvaru, proto navrhuji, aby každý z nás vyzkoušel jeden. Já začnu,“ řekl Severus a loknul si z červeně označené lahvičky, což byl odvar z vlčích máků. Ten nejméně pravděpodobný. Pak se obrátil čelem k Marylin. „Ideální bude použít nějakou velmi silnou kletbu, které Protego normálně neodolá. Zkus prosím Cruciatus.“

Marylin se zajíkla. Ne že by to nezvládla, jistě že uměla použít nepromíjitelnou. Nebála se ani, že na to někdo přijde. Ne tady. Jen prostě nechtěla Severusovi způsobit bolest, zvlášť když téhle variantě lektvaru sama příliš nevěřila. A z nějakého důvodu měla podezření, že to udělal schválně.

„Severusi já ne…“ pokusila se o protest.

„Bez obav, pokud je tento lektvar funkční, štít vytvořený takto posílenou magií by měl odolat. A pokud ne, kletbu prostě ihned ukončíš. Čelil jsem té kletbě tolikrát, že mě krátký nápor bolesti skutečně nepoloží. Požádal bych Harryho, ale ten nepromíjitelné neovládá.“

„To je bohužel pravda, dokonce ani na Voldemorta jsem je nepoužil,“ přisvědčil Nebelvír a zdálo se, že snad i úlevně.

Marylin, která nyní už neměla na výběr, se tedy zhluboka nadechla, vyčistila mysl, aby ji neovládaly emoce a zaútočila: „Crucio!“

Severus zkušeně během zlomku vteřiny vztyčil Protego. Kletba prošla skrz jako nůž máslem. Jeho tvář se sice zkroutila bolestí, zůstal však zticha a dřív, než stihl klesnout na kolena, Marylin sklonila hůlku a kouzlo ukončila.

„Tak tenhle ne,“ řekl rezolutně.

„Teď já,“ oznámila Marylin značně posílená Severusovou odvahou. Musela ho obdivovat. Namátkou vytáhl z hábitu další lektvar a energicky jí ho hodil. Ani stopa po předchozí bolesti. Tentokrát to byla žluč pásovce označená žlutým štítkem.

„Připravená?“

Odhodlaně přikývla a Severus zaútočil. V očích němou omluvu. Ani on z toho neměl radost, to bylo evidentní. Bolest ale nakonec nebyla tak strašná, jak čekala. Vlastně jen tlumeně pulzovala tělem, neochromovala, nechávala člověku jasnou mysl. Ovšem při dlouhodobém působení by vás nejspíš postupně udolala.

Po chvíli Severus kletbu ukončil a vyslal k ní tázavý pohled.

„Bylo to zvláštní. Cítila jsem to, ale dost tlumeně. Nebylo to hrozné.“

Severus přikývl a obrátil se k Harrymu, který měl otestovat poslední variantu s krví salamandra. Ta byla označená modře a přesně podle očekávání fungovala nejlépe. Ani po několika minutách působení kletby Cruciatus se nezdálo, že by mladý bystrozor pociťoval jakoukoli bolest, jeho Protego zářilo se stále stejnou intenzitou. Nejevilo žádné známky oslabení.

„Tak jo, můžeš sklonit hůlku Severusi. Myslím, že máme vítěze. Kdybych tě neznal, myslel bych si, že si tu kletbu nedokázal použít. Žádnou bolest jsem necítil, jen prudký nárůst magie po vypití lektvaru. Nevím, jak dlouho to vydrží, ale teď mám dojem, že bych dokázal porazit celou armádu kouzelníků a ani bych se nezapotil. Škoda, že jsem tohle neměl při souboji s Voldemortem.“

„To by ti příliš nepomohlo. Pán zla měl k dispozici daleko silnější prostředky, než je magii-posilující lektvar. Používal tu nejčernější magii, jakou si jen těžko dokážeš představit. Mé znalosti v tomto oboru jsou oproti němu nicotné.“

Marylin se při těch slovech lehce otřásla. Najednou byla ráda, že se v té době zabývala výzkumem a válka pro ni představovala jen každodenní hrůzné zprávy v Denním věštci. Nebyla v první linii tak jako Harry, nebo Severus. Pomáhala jinak. Vyvíjela lektvary, které pomáhaly v bitvě, případně po ní. Stejně jako teď.

Autor Marry31, 26.05.2023
Přečteno 78x
Tipy 4
Poslední tipující: Lůca, mkinka
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí