Fénixova šance Kap. 36: Léčení

Anotace: Marylin dává Severuse do pořádku

Sbírka: Fénixova šance

Kapitola 36: Léčení

 

Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie…

Toho pozdního odpoledne vládlo v Norfolku krásné slunečné počasí, které zvěstovalo příchod jara. Včerejší pošmourno bylo pryč, jako kdyby ho někdo prostě odčaroval.

Marylin vyšla ven a s nervózním výrazem vysílala do okolí pátrací kouzla. Celý den se u ní střídala naděje se stále se stupňujícím strachem, že to Severus nedokáže. Ani příjemné sluneční paprsky nemohly zahnat myšlenky, jež se jí honily hlavou. Nedokázala si ani představit čemu všemu tam musí čelit. Představa, že ho ztratí, teď když se jí začal konečně otevírat, byla…nepopsatelná.

Tentokrát však její kouzla narazila na povědomou magii v blízkosti pozemku. Ihned se na to místo vypravila, nechávaje se vést hůlkou. Severuse našla během chvíle. Ležel v bezvědomí mezi stromy vně ochranné bariéry, kam se nejspíš z posledních sil přemístil. Nevypadal vůbec dobře. Na odhaleném hrudníku měl spousty spálených ran, na první pohled dost hlubokých.

„Ach Severusi, co ti to jenom udělali?“ zeptala se pro sebe, když na jeho bezvládné tělo vkládala Mobilicorpus, aby ho mohla dopravit do domu.

O chvíli později už Marylin chvatně prováděla diagnostická kouzla ve snaze zjistit rozsah škod. Magie zůstala neporušená, ale měl horečku pravděpodobně způsobenou infekcí. Rány sice už nekrvácely, přesto kouzla odhalila značnou ztrátu krve. Ten spálený vzhled ran jí dělal trochu starosti, netušila, co za zbraň mohlo tohle způsobit. Teď však nebyl čas nad tím příliš dumat. Musela se pokusit dát to co nejrychleji do pořádku.

Několika kouzly všechny rány pečlivě vyčistila a vpravila do těla několik lektvarů. Protizánětlivý, krev-obnovující, lektvar proti horečce a nakonec ještě bezbolestný doušek. Nechtěla totiž, aby měl bolesti, až se probudí, té si jistě užil už dost.

Potom na všechny rány velmi šetrně nanesla hojivý balzám připravený z listů akácie, měsíčku lékařského, arniky a řepíku (*), který se ještě na poslední chvíli rozhodla vylepšit odvarem z aloe vera na popáleniny. Celou dobu se ho přitom i přesto, že byl stále v bezvědomí, snažila dotýkat jen velmi jemně.

Teprve teď když měla základní ošetření hotové, poslala Harrymu přesně, jak se dohodli patrona na znamení, že se Severus vrátil a je naživu. Jakmile stříbřitý lev zmizel, obrátila se zpátky k nemocnému a nastavila kolem lůžka monitorovací kouzla. Nezbývalo nic jiného, než počkat než se Severus probudí. Pak teprve bude moci poslat Harrymu i sovu s podrobnější zprávou.

Jeho stav sice nebyl úplně nejlepší, ale i tak si Marylin mohla částečně oddechnout. Nepochybovala o tom, že ho vyléčí. Alespoň fyzicky. Pořád ale neměla tušení, čím si tam prošel a jak moc to poznamenalo jeho duši. Taková zranění často bývají horší, než cokoli, co krvácí.

 

Hodiny ubíhaly. Díky monitorujícímu kouzlu si Marylin mohla dopřát i krátký spánek. Severus se střídavě probouzel a zase usínal. Horečka sice klesla, přesto prozatím nevydržel vzhůru déle, než několik minut, během kterých si však Marylin pouze stihla ověřit, jak se cítí a jestli nemá bolesti. V pravidelných intervalech mu také natírala rány upraveným hojivým balzámem. Hojily se relativně dobře, akorát se začínala bát, že mu na místech, kde byly obzvlášť hluboké, zůstanou jizvy. Mohla sice zkusit přidat ještě levandulový a kokosový olej, ale moc velké naděje si nedělala.

Teprve v neděli odpoledne měla příležitost dozvědět se víc. Nejprve ale pomohla Severusovi do koupelny a připravila něco malého k jídlu.

„Díky, ale jsem zcela schopný chodit po vlastních,“ bránil se svým typicky jedovatým tónem. Tím však Marylin urazit nemohl, prostě to k němu patřilo a ona vlastně ani nechtěla, aby byl jiný.

„No jistě a pak tě tam budu někde sbírat. Ani náhodou. Kromě toho tvé rány ještě nejsou úplně zahojené, nerada bych, aby se znovu otevřely, takže tě prosím nech si pomoct.“

Na to už Severus nic neřekl. Dokonce později ani neprotestoval, když mu donesla jídlo až do postele. Bylo vidět, že při pohybu lehce přemáhá bolest, ale nestěžoval si a Marylin také nic neřekla. Severus Snape totiž patřil k těm lidem, kteří přehnanou péči nesnáší dobře. To musela respektovat.

Jakmile dojedl, Marylin se posadila k němu na postel. „Takže démoni. Chceš o tom mluvit?“

Severus pokrčil rameny. „Vlastně ani není o čem. Byl jsem na místě, jež mnoho lidí nazývá peklem. Démoni mi chtěli vzít magii. Neuspěli. K útěku mi dopomohla jedna z těch ztracených duší, co tam bloudí.“

„To je dost stručně řečeno. Severusi poslyš, ptám se kvůli tvému zranění. Nevím, jaká zbraň tohle způsobila, ale i přes mou snahu přidat do balzámu levandulový a kokosový olej na jizvy se bojím, že nepůjdou odstranit. Nebo určitě ne všechny.“

„To mne příliš nepřekvapuje. Pekelný bič je temná zbraň z jiného světa. Ani běžná léčivá kouzla příliš nefungovala. Podařilo se mi pouze zastavit krvácení.“

„Hm, to vysvětluje i to popálení. Je mi líto, s tím nic nesvedu.“

„To je v pořádku. Mužské jizvy jsou prý sexy,“ mrkl na ni provokativně Severus, v temných očích mu zaplálo.

Rozesmálo ji to. Byla to docela úleva. Čekala…vlastně ani nevěděla, co čekala, nejspíš trochu zklamanou, i když pečlivě ovládanou reakci. On to ale vzal klidně, dokonce to ještě obrátil v žert.

„Na tom něco bude,“ řekla chraplavě a pak se sklonila, aby ho mohla políbit. Vyšel jí vstříc.

 

*****

Polibek je spolu s objetím gestem lásky. Dokáže odolat času. Vzájemný pohled s očí do očí konkretizuje cit a spojuje svět jednoho člověka s druhým.

Severus do toho polibku vložil tolik lásky a vděčnosti, kolik jen dokázal. Vždyť ona mu právě zachránila život, co na tom, že bude mít pár jizev. To pro něj bylo zcela nepodstatné, nebyl marnivý.

Jako první se odtáhla Marylin. „Myslím, že je čas na balzám. Uděláš to sám, nebo mám já?“

„Milerád to nechám na tobě,“ odpověděl Severus bez zaváhání. Za normálních okolností by nejspíš pronesl nějakou příšerně jedovatou poznámku a odkázal dotyčného do patřičných mezí a hlavně bezpečné vzdálenosti. Měl rád, když si od něj lidé drželi odstup. Zvykl si na to. Jenomže tohle normální okolnosti nebyly. To byla Marylin a s ní to bylo v pořádku. S ní si mohl dovolit na chvíli zavřít oči a prostě si užívat péči.

Její doteky byly něžné jako pírko. Severus poznal, že se snaží způsobit mu co nejméně bolesti a musel říct, že se jí to dařilo. Pečlivě natřela každou z ran, jež stále ještě zdobily jeho hrudník, i když již nebyly tak odpudivé jako na začátku. Trvalo jí to možná déle, než bylo skutečně nutné, ale nestěžoval si. Ráda se ho dotýkala a on si to překvapivě užíval. Vydechl, když mastným prstem pohladila bradavku, která přitom poraněná nebyla. Marylin si všimla jeho reakce a tak to zopakovala.

„Nevzpomínám si, že bych v těch místech utrpěl nějaké zranění,“ poznamenal Severus, ale oči neotevřel.

„A to vadí?“ Její prst sjel provokativně až k lemu spodků, cestoval podél něj, aby se zase nekonečně pomalu vrátil nahoru nechávaje za sebou lechtivou cestičku vzrušení.

„Vůbec ne,“ řekl rozechvěle. Ruka se přesunula na obličej, lehounce stekla přes oční víčka, rty a pak ho prostě pohladila po tváři.

„Pořád to bolí? Řekl bys mi, kdyby ano viď?“

Otevřel oči, ruka zmizela. „Ovšem, ale není to nic, co bych nezvládl.“

„Tak fajn. Měl bys odpočívat. Já jdu ještě napsat dopis Harrymu, aby věděl, jak to vypadá.“ Zvedla se, ale Severus ještě na poslední chvíli zachytil její ruku.

„Mohla bys ho prosím požádat, aby sem přišel a přinesl mi nějaké šaty? Rád bych s ním také mluvil o našem plánu, je potřeba ho co nejdříve uskutečnit.“

„Jistě,“ přikývla s úsměvem, vyprostila ruku z jeho sevření, přikryla ho dekou a odešla do vedlejší místnosti, kterou si Severus v duchu pokřtil na terapeutickou.

Teprve nyní si uvědomil, jak dlouhou cestu ušel. Ještě nedávno ho každý dotyk znervózňoval natolik, že se mu instinktivně bránil. A teď? Jednoduše si to užíval, alespoň co se týče Marylin. Ona jakoby přesně věděla, co potřebuje. Bylo až děsivé, jak dobře ho za těch pár měsíců stačila poznat. Dokonce nebyla ani příliš starostlivá ačkoli o něj musela mít strach. Díky tomu byl schopen podřídit se její péči, i když si samozřejmě nemohl sem tak odpustit nějakou tu jízlivost. Byl prostě takový.

Pak tady byla ještě jedna maličkost. Čím dál tím víc mu začínalo docházet, že se jeho život změnil. Měl jiné priority, záleželo mu na věcech, které ho dřív nechávaly chladným. Například jak ho přijmou Kelleyovi. Ano, kvůli Marylin to pro něj nyní bylo důležité. V minulosti mu bylo obvykle jedno, co si o něm lidé myslí, ale teď vážně nechtěl, aby se jeho vinou s rodiči odcizila.

A ještě jedna věc se u něj změnila, jen si zatím netroufal říct, zda k lepšímu. Už tolik nemyslel na Lily. Znamenalo to snad, že je připraven jít dál? Na to si nedokázal s jistotou odpovědět, srdce a rozum se rozcházely a on se v tom nechtěl pitvat. Koneckonců podobné myšlenky ho nyní přepadaly hlavně proto, že neměl co na práci. Jistě věděl jen to, že bez Marylin už si svou budoucnost nějak nedokáže představit. Nakonec zavřel oči a oddal se spánku s rozhodnutím ponechat to prozatím na vůli osudu.

 

Poznámka autorky: Pomocí listů akácie léčili poranění a záněty už starověcí Egypťané. Arnika horská pomáhá taktéž při zánětech a tiší bolest. Vyznačuje se svými zářivě žlutooranžovými květy. Je jedovatá, při nesprávném dávkování hrozí otrava.