The chosen one 12

Anotace: Dnes jsem narazila na extrémní problém (napjaté ticho) OBLEČENÍ. Tak jsem to nějak napsala :). Nevim, jak stihnu napsat další kapitolu, i tahle je kratší, protože jsem na dovče na lodi. Užívejte si kapitolu i prázdniny!

Než jsem se dostala z dalšího šoku (tenhle den nepřežiju jestli mě překvapí něco dalšího, ať už sebenšího) Enru už mě vedl další chodbou. Po nějaké době cesty chodbami (ani jsme nemuseli vyjít na slunce) mě Enru dovedl do útulného pokoje.

"Nejraději bych začal s výcvikem už teď, ale musíš být už po dnešku unavená, tak se vyspi a ráno začneme" řekl. "Dobrou noc, Vyvolená" dodal. Nelíbilo se mi, že mě oslovuje Vyvolená, ale nijak jsem to nekomentovala. Bylo zajímavé jak se ke mně začal chovat mile, když věděl 'kdo jsem'. "Dobrou Enru" odpověděla jsem mu. Zamračil se. Něco jsem provedla? Nic ale neřekl a opustil místnost. Padla jsem do postele a i přes zahlcenost svého mozku jsem usnula.

Přišlo mi, že jsem spala jen pár minut a už mě Enru zase budil. "Vstávej, Vyvolená, tvůj výcvik začne za chvíli!" "Ještě počkej" zamumlala jsem do polštáře. "Oblečení je ve skříni, vyber si co chceš a za chvíli tě očekávám přede dveřmi" řekl a odešel. Chvíli jsem přemýšlela, že zůstanu v posteli, ale bůh věděl, jakou taktiku by nasadil pak. Po zvážení možností jsem se posadila. Teď bude asi nejmoudřejší ho poslouchat, alespoň dokud to tady lépe nepoznám. 

Pomalu jsem se zvedla. Přemýšlela jsem, co za oblečení bude ve skříni. Ušklíbla jsem se. Určitě tam bude něco, v čem budu vypadat jak princezna nebo pirát podle oblečení co jsem tu zatím viděla. 

Otevřela jsem skříň. Skříň ode mě dostala bonusové body za to, že v ní nebyl tunel ale oblečení. Byly v ní převážně šaty v nenápadných barvách, ale našla jsem tam i několik slavnostnějších. Vzala jsem si jednoduché, matně zelené šaty a nasoukala se do nich. Pak jsem vyšla před dveře kde čekal Enru. "Dobré ráno, Enru" pozdravila jsem ho. Znovu se zamračil. "Včera jsi byla unavená, tak jsem tě s tím nechtěl otravovat, ale máš mě oslovovat Strážce, Vyvolená" řekl. Jo takhle. "Opravdu musím? Nešlo by říkat si normálně jmény?" zeptala jsem se otráveně. "Musíme dodržovat etiketu" řekl mi stále zamračený Enru. Štvalo mě, že mě pořád oslovuje Vyvolená, ale nechtěla jsem se s ním hádat. 

"Pojď na snídani, pak zjistíme, jaký živel je tvůj" řekl a odvedl mě do kuchyně. Celou cestu jsem se snažila vymyslet, jaký živel je my nejbližší, ale na nic jsem nepřišla. Těšila jsem se, až 'svůj' živel objevím.