The chosen one 22

Anotace: Jsem zpět s dalším dílem! Užijte si ho!

Od toho dne jsem se snažila ještě víc, než před tím. Vědomí, že mi někdo věří, mi neskutečně pomohlo. Ale i když jsem to zkoušela znovu a znovu, nešlo to. Jednou mě ale něco napadlo. Mohla bych zkusit udělat chodbu a pak...

Nechala jsem moře, aby se rozestoupilo a vstoupila jsem do něj. Šla jsem dál a dál, jako při tréninku. Když jsem se dostala hlavou až trochu pod úroveň mořské hladiny, zhluboka jsem se nadechla. Tohle musí vyjít.
Opatrně jsem nad sebou moře uzavřela tenkou vrstvou vody. To zvládnu. Pak jsem pomalu začala uzavírat tunel za mnou. To zvládnu. Cítila jsem se stísněně, když se tunel uzavíral. S tichým žbluňknutím se tunel uzavřel.

Stála jsem v moři, uprostřed své malé vzduchové bubliny. Zvládla jsem to! Byla jsem šťastná. Rozběhla jsem se za Enruem, který byl v domě. Už mě nechával chodit samotnou ven, když o tom věděl a byla jsem hned na pláži u domu.

Vtrhla jsem dovnitř. "Zvládla jsem to!" Vykřikla jsem na celou chatu. Uslyšela jsem líné otvírání dveří u Enruova pokoje, tak jsem vyběhla po schodech. "Zvládla jsem to, Enru! Udělala jsem si vzduchovou bublinu!" smála jsem se. Usmál se nadšeně zpátky. "Věřil jsem, že to dokážeš, ale chatu nám kvůli tomu bourat nemusíš" odpověděl mi pobaveně.

Usmála jsem se. "Můžu ti to ukázat? Můžu?" ptala jsem se nedočkavě. "Samozřejmě, Vyvolená" usmál se na mě. Schody jsem seskakovala po třech, zatím co Enru mě s pobaveným úsměvem následoval.

Vyběhla jsem na pláž. "Tak do toho" pobídl mě Enru. Zhluboka jsem se nadechla. Zvládla jsem to jednou, zvládnu to znovu. Vytvořila jsem svou chodbu a sebevědomě vykročila do moře. Když jsem nad sebou tvořila vodní stěnu, trochu jsem znervózněla. Co když to nezvládnu? Co když to před tím byla jen náhoda? Znovu jsem se zhluboka nadechla. Musím si věřit. To zvládnu.

Opatrně jsem uzavřela tunel. Mám to! Vyšla jsem zpátky na břeh. Enru se spokojeně usmíval. "Vidíš? Já ti říkal, že to zvládneš!" řekl nadšeně. "Jo! Díky!" objala jsem ho. Poprvé. Trochu ztuhnul, ale pak mě objal zpátky. Až pak mi došlo, co jsem udělala. Pustila jsem ho a odskočila od něj. Byla jsem rudá jak rajče. "Ehm, děkuju, že jsi ve mě věřil... ehm..." nevěděla jsem, co víc říct. Co se to se mnou děje?! "J-já si už asi dneska odpočinu" otočila jsem se a vyrazila k chatě.