The chosen one 23

Anotace: Co tak říct na úvod... užijte si díl

"C-cože?!" zeptala jsem se nevěřícně. Věděla jsem, že to jednou přijde, ale tak brzy?! "Vyvolená, pojď se mnou" řekl mi Enru vážně. Slepě jsem ho následovala ven před chatu. Tohle je moc brzy! "Vyvolená?" Nejsem připravená! "Vyvolená!" zamával mi Enru rukou před obličejem. "Co?!" zeptala jsem se zmateně. "V rámci možností... máme docela štěstí. Hlavní město se totiž nachází u moře. Skřeti jsou teď asi pět dní od něj. Nechápu ale, proč táhnou na hlavní město..."

Snažila jsem se jo poslouchat a nepanikařit. "J-jak mám bojovat se skřety, když jsem je ještě ani neviděla?!" zeptala jsem se ho vyděšeně. "O to jde" odpověděl. "Nebudeš muset moc bojovat, to obstarám já. Budeš muset jen udělat pár triků s vodou. Všichni ti lidé ti věří, že tě seslali bohové, abys je spasila. Takže musíš vypadat sebevědomě. A navíc, skřeti o tobě nevědí. Vyděsí je to a možná se stáhnou. Rozumíš?"

Pomalu jsem přikývla. Chápala jsem, co tím myslí. Takže... jen působit sebejistě a... a udělat trik s vodou, jasně..." klepal se mi hlas. A to se ještě nic nedělo. "Vyvolená?" podíval se mi do očí. "Věř mi, budu tam s tebou... zvládneme to, ano?"

Bude tam se mnou, to zvládneme... "T-tak dobře..." vydechla jsem. "Skvěle. Dneska si sbalíme a poletíme do hlavního města" řekl mi. "Tak se běž sbalit, jo?" Sbalit si... Znělo to tak normálně, jakoby se nic nedělo... "J-jasně..." odpověděla jsem mu a vrátila se do chaty.

Vyšla jsem do svého pokoje a začala házet všechny svoje věci na postel. Věděla jsem, že nesmím zastavit, jinak se sesypu.
Po chvíli jsem byla hotová. "Enru?" zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. "Poletíme hned?" zeptala jsem se.

Dveře se otevřely. "No, měl jsem to v plánu...už tak se do hlavního města dostaneme pozdě večer, tak proč čekat tady? Navíc, musíš si tam trochu zvyknout..." Usmál se na mě, ale viděla jsem, že je taky nervózní. "A měla bys mi říkat Strážce, Vyvolená..."

To mě donutilo se usmát. Pořád stejný Enru. "Dobře, Strážce" zdůraznila jsem to slovo. "Hodná holka..." poplácal mě po hlavě. "Nějak sidovaluješ, nezapomeň, že jsem pořád Vyvolená!" zasmála jsem se. Jak to udělal? To mě vážně rozesmál, v téhle chvíli? "Tak si vem všechny svoje věci a jdeme ven" pobídl mě Enru a vyrazil po schodech dolů. Naposledy jsem nakoukla do svého pokoje. Zrovna jsem se tu začala cítit doma...