Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 8

Anotace: Oslava Harryho narozenin z pohledu tří osob.

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 8: Mezi čtyřma očima

"Růst můžete pouze tehdy, pokud jste ochotni cítit se trapně a nepohodlně, když zkoušíte něco nového.“ (Brian Tracy americký motivační řečník a spisovatel)

Dům Weasleyových (Doupě), Vydrník svatého Drába, Anglie…

Anglie byla vždy známá svým chladnějším a velmi proměnlivým podnebím. Přesto i tady jste se mohli dočkat horkých letních dní, kdy netoužíte po ničem jiném, než se na chvíli schovat do stínu ideálně s nějakým ledovým nápojem. A právě takový den si vybral i Harry pro svou oslavu narozenin. Naštěstí o ledové nápoje nebyla ani v Doupěti, při velkém počtu lidí nouze. Byly neustále doplňovány kouzlem.

Druhým a největším štěstím podle Severuse bylo, že oslava probíhala venku. Uvnitř té příšerné haciendy totiž hrozilo, že vám spadne na hlavu. Nebýt to dům kouzelníků, nejspíš by se tak už dávno stalo.

„To je snad nejhorší dům v celé kouzelnické Anglii,“ odfrkl si pohrdavě Draco, který se tu objevil neznámo odkud a zřejmě si všiml Severusova pohledu. V ruce měl chlazený máslový ležák, oblíbený nápoj mladých.

Severus si nedokázal odpustit výchovnou poznámku, ačkoli sám měl na ten dům velmi podobný názor. „Ne každý si může dovolit luxusní sídlo i se služebnictvem Draco. Co tady vůbec děláš?“

Mladý Zmijozel pokrčil rameny. „Byl jsem pozván. Ginevra z toho chtěla udělat něco jako ročníkový sraz.“

Severus se teprve nyní detailněji zaměřil na přítomné hosty různě roztroušené po zahradě Weasleových, jelikož oslava neměla žádný jasně daný program. Bylo to prostě jen takové větší setkání přátel a bývalých spolužáků. Každý se bavil po svém a dárky byly předávány soukromě přímo Harrymu. Každopádně Draco měl pravdu. Skutečně tu byla snad většina Harryho ročníku bez ohledu na kolejní příslušnost, i když Zmijozel se zdál být ve značné početní nevýhodě.

„Ano vidím. Dokáži si představit, jak tě to pozvání nadchlo,“ poznamenal sarkasticky.

„Vlastně jsem nakonec rád, že jsem neodmítl. Všiml jsem si totiž něčeho velmi zajímavého. V Bradavicích se to začíná párovat, ještě než vůbec začal školní rok.“

„Zajisté máš na mysli něco konkrétního,“ pobídl ho Severus, přestože o drby a domněnky příliš nestál.

„Samozřejmě nevšiml sis, jak se Finch-Fletchley a Grangerová k sobě mají? To jak se k ní důvěrně naklání. Myslím, že je to očividné. Zkrátka bys měl asi vědět, že ty a tvá sexy snoubenka možná nebudete v Bradavicích jediným párem. Slyšel jsem, že Justin bude novým profesorem studia mudlů.“

Na poznámku o Marylin Severus nijak nereagoval. Nemohl mít Dracovi za zlé, že ji shledává atraktivní. Po zmíněné dvojici se ale diskrétně ohlédl, než znovu věnoval pozornost Dracovi.

„Možná by ses měl raději starat o sebe Draco. Zdá se mi, že pan Finch-Fletchley se pouze chová přátelsky,“ smetl to ze stolu Severus, protože co se jeho týče, nezáleželo na tom. Daleko víc ho zaujala informace, že budou s Justinem kolegové. Nějak si nedokázal představit, že by si zrovna on dokázal získat mezi studenty respekt. No uvidíme, třeba překvapí. Pokrčil nad tím nakonec rameny a vydal se hledat záživnější téma k rozhovoru.

*****

Hermiona se zamračeným výrazem pozorovala dvojici u stolu s občerstvením. Ron a jeho nová přítelkyně řešili s Harrym cosi nesmírně zábavného a objímali se přitom kolem pasu. Šokovalo ji to, vlastně aby byla přesnější, záviděla mu.

Vždycky si myslela, že bude ona první, kdo si po jejich rozchodu někoho najde a místo toho se zdálo, že se k tomu ještě ani nepřiblížila. Bylo to pro ni pokořující, vzhledem k tomu, jakou pověst Ron v Bradavicích míval. Proto jí rozptýlení od Justina přišlo nyní náramně vhod. Když na rameni ucítila jeho ruku, vděčně se odvrátila.

„Už máš někoho, kdo ti pomůže s tím poradenstvím?“ zeptal se mile.

„Popravdě nemám. Zvažovala jsem Marylin, ale nechci jí přidělávat práci. Bude toho mít jako ředitelka Nebelvíru i tak dost, do toho se stala kmotrou, je zasnoubená. Měla by řešit jiné věci,“ odpověděla rozhodně Hermiona a přitom se ohlédla za Lenkou, která se svým zasněným výrazem právě protančila kolem. Se žlutými šaty a velkou slunečnicí za uchem rozhodně poutala pozornost.

„A kdo říká, že to musí být někdo z Bradavic? V podstatě potřebuješ jen konzultanta. Co třeba Malfoy?“

Hermiona na něj vyvalila oči. Lenku tím ztratila ze zorného pole. „Cože Draco? To myslíš vážně?“

„Jasně proč ne? Ne že bych ho měl rád, ale je čistokrevný a zakládá si na tom. Ten bude vědět všechno.“

Na tom něco je. Uvědomila si Hermiona s mírnou nelibostí. Draco Malfoy pro ni byl vždy synonymem povýšenosti, arogance a otevřeného nepřátelství. Spolupracovat s ním by znamenalo tohle všechno spolknout a vzdát se hrdosti. Na druhou stranu jeho znalosti starých kouzelnických rodů a tradic jen tak někdo neměl, bylo by tudíž pošetilé váhat.

„Hm, nemám z toho radost, ale asi máš pravdu. Půjdu se ho hned zeptat, před chvílí jsem ho zahlédla, jak mluví se Snapem,“ řekla Hermiona, pohladila Justina po ruce, věnovala mu vděčný úsměv a zmizela v davu.

Jelikož si čtenář jistě dokáže průběh toho rozhovoru docela dobře představit, nebudu jej zatěžovat podrobnostmi. Postačí myslím, když řeknu, že Draco nakonec trochu neochotně souhlasil a přesunu pozornost k rozhovoru, který je podle mého soudu pro náš příběh o něco zajímavější a hlavně daleko důležitější.

*****

U samého okraje pozemku, trochu stranou od ostatních se procházela Marylin s kočárkem a pokoušela se uspat Igniho, zatímco Ginny se věnovala hostům. Nebrala to jako využívání, ne ani náznakem. Těšilo ji to.  

Právě pozorovala Severusova bývalého žáka, toho, který se jí snažil vlichotit na svatbě, jak se baví s Hermionou. Zatímco ona vypadala kvůli něčemu nesvá, Draco se tvářil, jakoby se v téhle společnosti ocitl omylem. Bylo to jako reklama na směs nekompatibilních světů, kde elegance tančila s trapností, a pohrdání se míchalo s nucenými úsměvy.

Z úvah ji vyrušil Harry, který se tvářil velmi podobně jako Hermiona. Marylin díky tomu získala pocit, že ji čeká nepříjemný rozhovor.

„Jak bylo v Austrálii?“ zeptal se na úvod zřejmě, aby tím oddálil skutečnou pointu.

„Nenudili jsme se, Severus udělal dojem.“

„Skutečně? To mi budete muset někdy vyprávět. Jinak děkuju za pomoc. Pro Ginny bylo náročné zorganizovat celou tuhle oslavu a při tom sebou všude nosit Igniho. Je dobře, že si teď může oddechnout.“

„Vždycky ráda pomůžu, pohlídám ho, když bude potřeba a tak. Je to zlatíčko, usnul během chvilky.“

„Venku na čerstvém vzduchu usne snadno, ale měla bys ho vidět doma. Tuhle jsem s ním chodil po domě přes hodinu, málem jsem byl rychlejší,“ řekl Harry se smíchem.

Marylin se taky zasmála, i když jí bylo jasné, že proto za ní nepřišel. A protože ji zajímalo, co za touhle zdvořilou úvodní konverzací vězí, rozhodla se mu pomoct.

„Tak jsme si odbyli trapný úvod a teď mi řekni, o čem chceš mluvit doopravdy,“ pobídla ho.

Harry si povzdechl a trvalo ještě hodnou chvíli, než spustil: „Došlo ti to hm? Je mi to trochu trapné, ale jde o Severuse. Možná už sis všimla, že co se týče citů a partnerského života, je abych tak řekl… trochu marný.  Prostě, takový život má úplně jiná pravidla, než na co byl dosud zvyklý. Je to pro něj nové, takže…no zkrátka jsem chtěl požádat, abys s ním měla trpělivost. Naučí se to ale…možná to bude chvíli trvat.“

Marylin po celou dobu jeho proslovu cukaly koutky úst a přemýšlela, kolik přemáhání ho asi muselo stát, aby za ní vůbec přišel. To důvěrné oslovování ji netrápilo, byla přece kmotrou jeho dítěte, takže bylo na místě, ale o partnerské rady skutečně nestála. Byly zbytečné. Věděla velmi dobře, koho si bere a že soužití s ním nebude vůbec snadné, přesto si byla jistá, že to zvládnou. Časem.

„Hezky sis to připravil, ale já myslím, že vím do čeho jdu Harry. Dokonce bych si troufla tvrdit, že znám Severuse lépe než ty.“

Pravda byla, že Harry ve skutečnosti o jeho minulosti věděl velké kulové. To málo co se měl šanci dozvědět, mu poskytlo pouhé hrubé obrysy jeho motivů a obav. Ve skutečnosti to byla, ona, kdo se dokázal dostat víc do hloubky, až za tu masku chladné nepřístupnosti za kterou se schovával.

„To je možné, i tak bych se ale vsadil, že ti toho ještě spoustu neřekl.“

Marylin pokrčila rameny. „Nemusí to říkat, mluví za něj jeho oči.“

„Ty ovšem o jeho minulosti moc neřeknou.“

„Mýlíš se Harry. Vím toho o jeho minulosti docela dost. Kromě toho mě nezajímá, kým byl, nebo co udělal, zajímá mě jen kým je teď. A naučím ho, aby to viděl stejně.“

„Tak to ti přeju hodně štěstí. Severus je ten nejtvrdohlavější mezek, jakého jsem kdy poznal,“ zasmál se Harry.

„Ano to vím. Takže ti děkuji, ale myslím, že to zvládneme.“

„Tak dobře, nebudu se do toho plést. Jen jsem nechtěl, aby to nakonec ztroskotalo na něčem, na co on třeba ještě není úplně připravený.“

„Já ho ale do ničeho netlačím Harry, a kdyby náhodou ano, stačí, aby něco řekl, a zpomalím. Zkrátka to nech na mě ano?“ řekla Marylin už trochu důrazněji, aby mu dala najevo, že tenhle rozhovor považuje za ukončený. Byla trpělivá, ale tohle skutečně nebyla Harryho věc.

„Dobře, jen…neříkej Severusovi, že jsem o tom s tebou mluvil. Myslím, že bude lepší, když to zůstane jen mezi námi.“

„Jistě,“ přisvědčila Marylin ochotně. Dokázala si představit, jak by ho podobné vměšování naštvalo, zvlášť potom jak reagoval na Harryho rozhovor v novinách. Takže naprosto definitivně, tohle Severus skutečně vědět nepotřeboval. Rozhodla se Marylin a přitom si vzpomněla, že v celém tom trapném rozhovoru zapomněla na dárek.

„Abych nezapomněla, něco jsme ti z Austrálie přivezli, ber to jako dárek k narozeninám.“

Harry balíček rozbalil s úsměvem. Ten se ale změnil přímo v hurónský smích, když viděl fotoalbum se skákajícími klokany.

„Děkuji, i když mi něco říká, že to je spíš dárek pro vás dva. Každopádně slibuju, že budeme všechno fotit a taky vás budeme pořád zvát na večeři,“ řekl mezi záchvaty smíchu.

Marylin neměla možnost nějak zareagovat, protože jeho hlasité veselí přitáhlo Severuse.

„Ať se tu stalo cokoli, musí to být skutečně nesmírně zábavné,“ poznamenal se zdviženým obočím a Harry se začal smát nanovo. Marylin najednou nemohla jinak, než se k němu přidat a tak Severus pouze konsternovaně zavrtěl hlavou a zase se vzdálil. Nemusel přece chápat všechno.