Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 10

Anotace: Popisuje dny, jež zbývají do konce prázdnin

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 10: Jiný úhel pohledu

Upozornění: Obsah 18+

„Jsou dva druhy zodpovědnosti. Jedním je příprava a druhým je uskutečnění. Příprava je tvou zodpovědností. Uskutečnění je Boží zodpovědností.“ (Sri Chinmoy- indicko-americký myslitel a duchovní učitel.)

 Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

Na Londýn pozvolna padal soumrak a suché ulice zkrápěl jemný letní deštík. Harry se vřítil do jídelny na Grimmauldově náměstí jako velká voda. Šel pozdě, s večeří už se čekalo jen na něj.

„Promiňte, jdu pozdě. Byl jsem ještě s Hermionou u Malfoye, aby ji nerozcupoval na kousíčky, až se bude chlubit svými znalostmi kouzelnických tradic,“ vysypal ze sebe zadýchaně.

Ginevra i Marylin ho svorně zpražily přísným pohledem, jelikož právě úspěšně uspaly malého Ignotuse. Nic se však nestalo. Chlapec nejevil známky, že by si Harryho příchodu vůbec povšiml a tak Severus odpověděl.

„Copak je Hermiona nesvéprávná? Pokud vím, Draco jí vždy pouze záviděl.“ I on nyní schválně použil její křestní jméno namísto příjmení. Musel si na to oslovení zvykat.

„To není, ale naposledy tam byla jako zajatec, když jsme pátrali po viteálech, což nebylo právě příjemné, jak jistě chápeš. Požádala mě o to. Pořád ale nechápu, co by jí zrovna Draco mohl závidět.“

„Oh, ten problém původně vzešel od Luciuse. Nesl velmi špatně, že by dívka z mudlovské rodiny mohla být chytřejší, než jeho bohatý synek. To on z nich udělal soupeře,“ vysvětlil Severus, zatímco se Harry konečně usadil k večeři.

Během jídla se domluvili na tradici pátečních večeří, což potěšilo hlavně Marylin. Chtěla vídat Ignotuse co možná nejčastěji a pokud možno pravidelně, aby jí nic neuniklo.

Teprve když všichni dojedli, uznal Severus za vhodné vyrukovat se svou teorií o portrétu. Nemohl si být jistý Harryho reakcí a tak ho raději nechal napřed v klidu najíst. A udělal dobře. Mladého Nebelvíra na celé věci naštvalo nejvíc to, že se o tom Brumbál vůbec nezmínil, když se ho ptal.

„Abych řekl pravdu, tvému portrétu jsem tehdy nevěnoval pozornost, měl jsem jiné starosti. Co říkáš, by docela dávalo smysl, ale co je na tom zatraceně tak tajného? Proč mi to Brumbál neřekl?“

„Protože to nevěděl jistě Harry, jak říkám je to pouhá teorie. V historii školy se nic podobného nikdy nestalo,“ pokusil se ho upokojit Severus. Marylin jeho snahu pochopila a přidala se.

„Ani nám profesorům nikdy neřekl, jestli je to vůbec pravda. Měli jsme jen ty spekulace. Kdybych nepotkala Severuse na Příčné dozvěděla bych se o jeho přežití najisto až z novin jako všichni ostatní.“

„No jo to je prostě Brumbál. Ale stejně je život jedna velká ironie nemyslíte? Žijeme jen proto, abychom jednoho dne zemřeli,“ řekla Ginevra zamyšleně.

Takovou úvahu od ní Severus nečekal. Ovšem, měla pravdu. I jeho už to párkrát napadlo.

„Docela hluboká myšlenka na Weasleyovou.“

„Jo jenže já jsem teď Potterová. Kromě toho jsem dlouho měla doma mistra ironie.“

„Pravda. Netušil jsem, že je to nakažlivé,“ řekl Severus a střelil pohledem po Marylin, která jejich přestřelku sledovala se zjevným pobavením. Dokonce i Harry se tomu navzdory svému rozladění zasmál. Zvláštní jak Albus i po smrti stále dokázal ovlivňovat jejich život. Tak by to nemělo být.

*****

Dům Talbot, hrabství Norfolk, Anglie…

V následujících dnech, jež zbývaly do konce prázdnin, se Severus zabýval hlavně přípravou výukového plánu pro nadcházející školní rok a také si procházel seznam Zmijozelských studentů. Pár jmen znal a s těmi ostatními mu do značné míry pomohla Marylin. Koneckonců učila je už loni, takže věděla, kdo má s výukou potíže, kdo naopak proplouvá snadno a kdo má sklony k neposlušnosti. Všechny tyhle informace chtěl Severus vědět a to včetně rodinných poměrů. Ty měl v seznamu okopírované od Minervy, zbývalo jen doplnit první ročník.

Marylin jeho zodpovědný přístup obdivovala. Nepochybovala o tom, že jako ředitel koleje musel být skvělý. Možná by se od něj mohla dokonce něco přiučit. Ji to teď totiž čekalo také. Domluvila se s Minervou, že po ní převezme Nebelvír, aby měla více času na povinnosti ředitelky školy.

„Vždycky jsi tak důkladný, co se týče svých studentů?“ zeptala se proto.

„Jistě. Brzy pochopíš, že být ředitelem koleje neznamená jen řešení studijních záležitostí, ale také těch osobních. Jsou to děti a zvláště ti mladší mohou mít potíže zvyknout si na nepřítomnost rodiny. I když Minerva to pokud vím neřešila, já to neberu na lehkou váhu. Jelikož to vždy ovlivní studijní výsledky, je dobré tomu věnovat pozornost.“

„To je dobrá rada, vůbec jsem netušila, že k tomu přistupuješ takhle. Děkuji ti Severusi,“ řekla upřímně Marylin. Jeho angažovanost ji trochu překvapila, ale alespoň teď pochopila, proč mu Minerva tu roli vrátila.

Jakmile Severus shledal, že si zapamatoval vše potřebné, začal pro změnu studovat jakousi knihu, která mu měla pomoci odhalit zdroj té kletby. Tady byla Marylin zase překvapená, že jí bez okolků vysvětlil, na co už při své návštěvě Bradavic přišel. Zřejmě se mu hodil druhý pohled. Jenomže pokud ta kletba nebyla navázána na nic v učebně ani v kabinetu, co zbývalo?

„Musí to být něco, u čeho měl sesílatel jistotu, že se za ty roky nepřestěhuje ani nijak výrazně nezmění a zároveň k tomu musel být snadný přístup. Nezapomeň, že Bradavice byly vždy chráněny silnou magií, která jen tak někoho nevpustila,“ přemýšlela Marylin nahlas a poklepávala přitom nehtem do desky stolu. Severus překryl její ruku dlaní, aby s tím přestala a nechal ji tam. Z výrazu jeho tváře bylo patrné, že ho právě něco napadlo a že to nebylo nic dobrého.

„Asi si na to přišla Mar. Bude se to muset ověřit, ale je teoreticky možné, že ta kletba je vázána na samotný hrad. Splňuje všechny body, které jsi zmínila,“ řekl Severus pustě, jakoby si právě uvědomil, jak velký problém by to znamenalo. Nemohli přece jen tak zdemolovat celou školu, aby kletbu zlomili!

„Máš pravdu, dává to smysl, ale jak to ověříš?“

„V síni zakladatelů, to je ta snazší část. Jak ji zlomit zatím netuším, ale přijdu na to,“ kývl Severus přesvědčeně. Asi to potřeboval. Bylo to snazší, než říct, že je to v háji.

„Síň zakladatelů? Tam jsem nikdy nebyla.“

„Já ano, párkrát. Jako ředitel za zády Carrowovým. Tenkrát v podstatě převzali školu a nebylo snadné se jim vyhnout, abych Harrymu poslal ten meč. Každopádně je to takové srdce hradu, zásobárna magie střežená zakladateli. Nikdo jiný, než ředitel školy nemá důvod tam chodit, ačkoli dostat se tam není příliš těžké.“

Tomu Marylin rozuměla. Ta velká spousta magie, která udržovala štíty kolem pozemků, se musela odněkud brát. Všechno v Bradavicích vyloženě jiskřilo magií. Zdi, věže, schodiště, neustále měnící svá místa, portréty, duchové, skřítci v kuchyni a další obyvatelé hradu. Prostě všechno. Magie tam neustále kulminovala, v podstatě nemohla být vyčerpána. Proto bylo potřeba jí někde shromáždit a odtud pak napájet štíty. Pokud tedy kletba byla navázána na samotný hrad, muselo to být právě tam, kde bylo shromážděno nejvíc magie.

Z myšlenek ji náhle vytrhl Severusův sametový hlas. Ani si nevšimla, že vstal ze svého místa, ale stál těsně za ní a nakláněl se tak, že jí jeho vlasy šimraly po tváři.

„Už na to nemysli. Až budeme v Bradavicích, zjistím víc, ale teď pojď.“

Neptala se kam a poslechla. Tomu hlasu se nedalo odolat. Zhrublý vášní zněl najednou tak svůdně. Nechala se tedy odvést do ložnice, svléknout šaty. To už samozřejmě věděla, kam Severus míří. Během chviličky byli oba nazí. Stáli u postele, bloudili po sobě rukama, vášnivě se líbali. Pryč bylo něžné milování, pomalé zkoumání. Nahradila to prostá živočišnost. Jako když vybuchne sopka a horká láva zaplaví údolí. Tak to bylo žhavé.

Stisknutí zadečku. Marylin ucítila prst mezi půlkami. Důrazný. Možná to i trochu bolelo. Překvapeně vyjekla a na oplátku kousla Severuse do prsního svalu až se mu na kůži objevily otisky zubů. Nevšímal si toho.

„Ohni se prosím,“ požádal chraptivě.

Marylin přešla k posteli, opřela se o ni rukama. Severus se postavil za ni. Chvíli se jen tak zezadu otíral penisem o její zadeček, napínal ji, ukazoval, co přijde. Možná taky dával možnost úniku. Nevyužila ji. Nakonec do ní zezadu pronikl. Vykřikla bolestí i vášní zároveň. Zažila toho mnoho, ale takový sex ještě ne. Ještě nikdo jí nezpůsobil tak krásnou bolest až to bylo vzrušující. Ta hranice byla velmi tenká a Severus ji očividně znal. Přirážel tvrdě, jednou rukou jí zároveň mačkal ňadro tak, že orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat.

„Omlouvám se, pokud to bylo příliš tvrdé. Klidně mi to můžeš příště oplatit, nebudu se zlobit,“ řekl Severus o chvíli později, když už vedle sebe leželi v posteli přikrytí dekou.

„Děláš si srandu? Ty přijdeš s tak vzrušujícím sexem a ještě se omlouváš? Za to bych tě měla potrestat,“ vrtěla hlavou Marylin a smála se. Ten člověk byl prostě neuvěřitelný.

Ach Seve, zřejmě mě nikdy nepřestaneš udivovat, ale báječně se k sobě hodíme. Pomyslela si spokojeně, ještě než se ponořila do spánku. A spalo se jí skutečně nádherně.

Poznámka autorky: Krátce z historie školy: Bradavice založili před více než tisíci lety čtyři největší čarodějky a čarodějové té doby- Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel. Podle nich byly také pojmenovány koleje.

Heslem školy je Draco dormiens nunquam titillandus – „Nikdy nelechtej spícího draka“.

Existuje dokonce hymna Bradavic (Hoggy Warty Hogwarts, česky Bradavice, Brada Bradavice)