Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 30

Anotace: Severus i Hermiona se konečně dozvědí pravdu. Jaká bude jejich reakce?

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 30: Pravda

 „V lásce, která má být trvalá, je nejhorší přechod od lži k pravdě.“ (Étienne Rey 1879–1965, francouzský spisovatel, dramatik a literární kritik)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Občas věci nejsou takové, jaké se zdají být a často jsme to mi sami, co nám brání vidět jiné možnosti. Hermiona se vlivem svých vlastních emocí zasekla na tom, že Justin zkrátka z nějakého důvodu nechce, odmítá ji, zatímco pravda byla někde úplně jinde, tak překvapivá a šokující, že by jí snad ani nenapadla.

Toho večera byli v jeho soukromých komnatách, aby si konečně promluvili. Dlouhou dobu se jí Justin vyhýbal, ale tentokrát už ho utéct nenechala.

„Nechceš mi už konečně vysvětlit, co se děje? Proč si mě minule odmítl? Nelíbím se ti snad?“ Otázky se z ní jen sypaly, lhostejné k tomu, že na to původně chtěla jít pomalu, jakoby sami toužily po tom být zodpovězeny. Možná to bylo způsobeno dlouhým odkladem tohohle rozhovoru, který Hermionu zanechával v neustálém napětí.

„Tak to není Hermiono, neodmítám tě. Jen jsi mě zaskočila a já…“ pokusil se Justin o vysvětlení, ale slova mu slyšitelně uvázla v hrdle. Očividně se mu o tom nemluvilo snadno, ať už šlo o cokoli.

„Ty co?“

Trvalo dlouho, než našel odvahu pohlédnout jí do očí a přiznat pravdu, za kterou se styděl. Nakonec ta slova vyhrknul tak rychle, že by mu ani nemohlo být rozumět, kdyby je téměř nezakřičel. K tomu je ještě navíc doprovodil rozčíleným bouchnutím dlaní o pohovku.

„Jsem ještě panic, stačí!?“

Hermiona na něj zůstala nevěřícně zírat. To vůbec neodpovídalo tomu, co o něm věděla ze svých školních let. Pokud si vzpomínala, ve škole vždycky patřil k těm klukům, kteří neustále pokukovali po děvčatech, předháněli se, kdo kterou pozve na rande a pod lavicí tajně prohlíželi hanbaté časopisy. Někomu by to sice mohlo připadat zvláštní, ale ano, i v Bradavicích se takové věci děly. Říká se tomu puberta, ovšem že by se zrovna on nikdy nedostal dál? To se jí zdálo… nepravděpodobné. Přesto nemohl být pochyb o tom, že Justin říká pravdu. To jak provrtával očima své vlastní boty, bylo dostatečně výmluvné.

„A proč… jsi mi to neřekl?“

„Protože jsem se styděl zatraceně! Jsem nejspíš jediný z našeho ročníku, kdo… to ještě nedělal.“

„Já… teda ne že by mě to nepřekvapilo, ale myslím, že to ničemu nevadí. Totiž určitě nejsi jediný, kdo čeká až na toho pravého s kým… však víš,“ vykoktala Hermiona ve snaze ho uklidnit.

Justin ovšem nijak klidněji nevypadal. „Nejde o to, že bych čekal. Prostě jsem zatím s žádnou nedošel tak daleko. Vždycky jsem na to šel pomalu stejně jako s tebou, ale asi jsem váhal až moc. Žádná z nich zřejmě nebyla natolik vyzrálá, aby to iniciovala sama takže…“

„… se s tebou rozešli,“ doplnila ho Hermiona.

Teď když už věděla, o co jde, se jí vlastně ulevilo. Tohle nebylo tak špatné, jak se bála. Justinova nezkušenost jí nijak nevadila, ostatně Ron na tom tenkrát nebyl o moc lépe, když spolu začínali.

„Justine, než půjdu, chci jenom říct, že mi to nevadí. Nemám v úmyslu se s tebou kvůli tomu rozejít. Naopak, teď když to vím, můžu se podle toho zachovat, být třeba trpělivější nebo tak. Přemýšlej o tom dobře?“ vyzvala ho, ještě než definitivně opustila jeho komnaty. Tentokrát už mnohem klidnější než při příchodu.

*****

Poslední týden před vánočními prázdninami utekl jako voda, alespoň to tak Severusovi připadalo, když se snažil dohnat všechny povinnosti, které během svého pobytu na ošetřovně zameškal. Kvůli tomu neměl ani čas pátrat po způsobech, jak pomocí černé magie zlomit kletbu. Slíbil Marylin i sobě, že to vyřeší co nejdřív, ale potřeboval trochu času na návštěvu Voldemortovi knihovny. Vše, co se dalo zjistit o kletbách a černé magii, najde tam a to včetně utajovaných informací. Rozhodl se na to tedy zaměřit hned po všech povinných Vánočních návštěvách.

V pátek při ranní kontrole na ošetřovně mu Poppy konečně oznámila, že je zcela zdráv a může vysadit léčivý lektvar. Ulevilo se mu. Žádné bolesti už neměl a každodenní návštěvy ošetřovny ho otravovaly. Při té příležitosti slíbil Poppy, že jí ještě dnes, než opustí Anglii, doplní zásobu základních lektvarů. Dělával to pravidelně jako laskavost už v době, kdy Lektvary učil. Jinak by se musely kupovat externě, což bylo zbytečně nákladné. Kromě toho co se týče jejich kvality, málokomu důvěřoval natolik, aby je s klidným svědomím dal studentům. Někteří rádoby lektvarový mistři totiž s oblibou nahrazovali kvalitní ingredience těmi levnějšími z druhé ruky, což mělo za následek snížení účinku výsledného lektvaru. On si na to však dával pozor. Pečlivě hlídal čerstvost i kvalitu všech přísad a jeho lektvary tak byly vždy naprosto spolehlivé.

Severus Snape byl v Bradavicích, nepočítáme-li Marylin snad jediný, kdo zvládal vařit víc lektvarů najednou. Vyžadovalo to velké soustředění a dokonalou znalost postupu jistě, ale mohlo to ušetřit i pár hodin času, což se mu nyní hodilo. Ještě dnes je totiž čekal přesun do Austrálie.

To odpoledne měl v soukromé laboratoři rozpracované hned tři lektvary pro ošetřovnu. Kostirost, který sám ještě nedávno užíval, lektvar na nachlazení a Esenci z třemdavy (1). Zrovna když v horních policích hledal Třemdavu bílou, zatímco dva zbylé lektvary se sami míchaly, všiml si úplně vzadu několika neoznačených flakónků. Vyndal je, aby zjistil co to je a chybu napravil. Bylo mu ale trochu divné, že by on nebo Marylin na něco takového zapomněli. Nejspíš si dovedete představit, jaké pak bylo jeho překvapení, když podle specifické vůně Macy Peruánské poznal, že jde o lektvar na podporu plodnosti. Nespokojeně zavrtěl hlavou. O tomhle se jeho snoubenka jaksi zapomněla zmínit. Prozatím však všechny flakónky odložil stranou a v rychlosti dokončil rozdělané lektvary. Teprve když byly hotové a odeslané na ošetřovnu, ji se svým objevem konfrontoval.

„Kdy přesně jsi měla v plánu mi o tomhle říct?“ vypálil hned mezi dveřmi do ložnice se dvěma neoznačenými flakónky v ruce.

Marylin vzhlédla od kufru, do kterého zrovna pomocí kouzel ukládala nějaké letní šaty a dárky do Austrálie. Z jeho zamračeného výrazu si nic nedělala, naopak se zatvářila úlevně. Severusovi to připadalo zvláštní, záhy však pochopil.  

„Dnes. Celou dobu přemýšlím jak ti to jenom říct. Tímhle jsi mi to usnadnil.“

„Hm, divil jsem se tehdy, že jsi mé odmítnutí akceptovala příliš rychle a snadno, jen jsem netušil, co uděláš. Jak dlouho to bereš?“ zeptal se a popošel blíž k Marylin tak, aby jí viděl do očí.

„Poprvé jsem si je uvařila krátce po tom nevydařeném rozhovoru o mých narozeninách, protože jsem věděla, že tě nemůžu nechat, aby ses na tom zasekl. Chtěla jsem ti to říct, jakmile budeš připravený. Omlouvám se, že jsem jednala za tvými zády Severusi,“ kála se Marylin a bylo na ní vidět, že už se v duchu obává následků.

Severus si dal s odpovědí na čas. Posadil se na postel vedle kufru, pokoušeje se srovnat si to všechno v hlavě.  Trochu se zlobil, že ho takto obešla, ale nechtěl úplně vyletět. Koneckonců už jednou jí řekl, že ho ta představa již tolik neděsí a nemínil znovu couvnout. Ani po tom, co se dnes dozvěděl.

„Abych řekl pravdu, nejsem z toho nadšený. Na druhou stranu kdybych se to dozvěděl dřív, nejspíš bychom se ošklivě pohádali. Tehdy jsem ještě skutečně nebyl připravený,“ řekl nakonec vcelku klidně. Připadalo mu zbytečné být zlý, když Marylin očividně od začátku věděla, že dělá chybu. Měla pocit, že musí něco udělat. Prostě se rozhodla bez ohledu na případné následky. Měl-li být Severus upřímný, nejspíš by jednal stejně.  

„A teď? Víš jistě, že teď už jsi? Nebojíš se třeba, že zdědí tvou temnou stránku, nebo tak?“ zeptala se opatrně a Severus věděl, že naráží na jejich rozhovor o strachu.

„Tu v sobě máme všichni a je jen na nás jak s ní naložíme. Já se tehdy rozhodl špatně, protože jsem byl osamělý. Naše dítě na tom nebude stejně, o to se postaráme. Takže ano, teď už jsem připravený.“ S těmi slovy se zvedl a odešel do laboratoře, kde všechny flakónky řádně označil. Poté se s nimi vrátil zpět k Marylin. Sledovala ho se zvědavým výrazem ve tváři. Neřekla však nic, jen čekala, co udělá. On se jednoduše usmál a přibalil flakónky do kufru k ostatním věcem.

„Pokud to má fungovat, měla bys to brát pravidelně,“ dodal na vysvětlenou, čímž si vysloužil prudké úlevné objetí. Marylin musela čekat daleko horší reakci, když ho teď samým ulehčením a radostí málem povalila.

„Děkuju. Pořád jsem ten rozhovor odkládala, myslela jsem, že budeš zuřit.“

„Na chvíli mě to napadlo,“ řekl Severus popravdě a oba společně se tomu zasmáli.

Nevěděl, jak dlouho zůstali v tomhle těsném objetí, zatímco na posteli na ně čekal nedobalený kufr. Na malou chvíli jim bylo i jedno, že mají přenášedlo naprogramované na určitou hodinu. Prostě jen toužili na krátký čas setrvat ve své malé soukromé bublině radosti a ignorovat okolní svět.

Severus velmi dobře poznal, že jí právě udělal obrovskou radost tím, jak souhlasil s něčím, na čem jí velmi záleželo. Vidět jí takhle šťastnou byl neskutečný pocit. A to ještě nevěděla, jaké překvapení na ni čeká v Cornwallu. Ještě že Severus nemohl vidět svůj výraz. Nejspíš se usmíval jako nějaký připitomělý idiot, ale bylo mu to jedno. Jen ji držel v té dokonalé bublině čirého štěstí a uvažoval nad tím, jaký to asi bude pocit, až budou tři. Ne najednou si vůbec nepřipouštěl, že by to také nemuselo vyjít. Na takové myšlenky tu momentálně nezbýval prostor, nemohly se sem k tomu štěstí vejít.

Bohužel čas utíkal neúprosně, takže se od sebe brzy museli oddělit a dokončit balení dřív, než se aktivuje jejich přenášedlo. Tentokrát Severus necestoval do Austrálie se strachem, co jej tam čeká. Ani z předávání dárků nebyl nervózní. Existovala sice možnost, že Mar bude protestovat kvůli tomu, kolik peněz utratil za dům, ale na to měl připravenou odpověď a přijatelný kompromis. Navíc tak trochu počítal s podporou jejích rodičů. S dobrým pocitem tedy schoval zlatou obálku s klíčem na dno svého kufru, který následně zavřel. Byl připraven.

Poznámka autorky: (1) Esence z třemdavy se používá k rychlému zacelení řezných ran. Hlavní ingrediencí je pravděpodobně Třemdava bílá (Dictamnus albus), které se lidově říká ohnivý keř, nebo také Mojžíšův keř. Hermiona s ní v HP7 vyléčila Ronovu ránu po odštěpení.

Kostirost je lektvar používaný léčiteli pro obnovu a srůst zlomených kostí. (Výskyt HP2, HP7)