Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 31

Anotace: Den na pláži a nečekaný nápad jak zlomit kletbu

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 31: Nový plán

„Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.“  (A. C. Nor, český spisovatel, literární kritik a publicista 1903–1986)

Dům Kelleyových, Allen Avenue, Darwin, Austrálie…

V Darwinu se od jejich poslední návštěvy nic nezměnilo. Snad jen některá zvířata se uzdravila a byla propuštěna do volné přírody, ale na to byla Marylin zvyklá. Její rodiče to tak dělali. Zůstal jen fialový elektrický medvídek Shinx, kterého minule zachránili před pytláky.

Počasí bylo jako obvykle v tuto roční dobu nádherné a lákalo ke koupání. Marylin se toho rozhodla využít a většinu soboty tak strávila na pláži, jelikož byla vyhnána z kuchyně, kde se již připravovala hostina na večer. Severus statečně zůstával s ní.

„Víš, že jsem nikdy nebyl na dovolené u moře? Mohli bychom si v létě udělat nějakou svatební cestu, co myslíš?“ otázal se, když ještě mokrý usedl k ní na deku.

Až dosud se věnoval plavání, zatímco Marylin ho se zájmem sledovala. Ačkoli černé kraťasové plavky vypadaly podezřele nově, byl velmi dobrý plavec, to musela uznat. Ten návrh ji však upřímně překvapil. Severus se na celou tu věc s plaváním od začátku příliš netvářil a teď najednou chce na svatební cestu k moři?

„Myslela jsem, že to nemáš rád. Co ta změna?“

„Je to příjemný svalový relaxant,“ pokrčil Severus rameny, načež vzal do ruky opalovací krém a naznačil jí, aby se položila. Poslechla s radostí. Nic nenamítala, ani když Severus bez rozpaků rozepnul vrchní díl hnědých plavek, aby jí mohl namazat záda.

„A co znamení zla? Tady je to jedno, ale jak ho skryješ na veřejné pláži?“ zeptala se, zatímco si uvolněně užívala laskání. Severus se beze spěchu přesouval od jejích lopatek dolů ke kříži. Vždy přitom dokázal zatlačit na těch správných místech.

„Vymyslel jsem kouzlo, které ho skryje tak, že zůstane viditelné jen nám. Mám v plánu ho vyzkoušet, až půjdeme na ten vánoční plážový festival, o kterém si mluvila.“

„Tak v tom případě zbývá jen vymyslet kam.“

„Kam budeš chtít,“ řekl Severus a pokračoval s mazáním stehen a lýtek.

Marylin si tu pozornost užívala. V tuto chvíli pro ni nemohlo existovat nic lepšího, než soukromá pláž, sluníčko, voda a tahle smyslná masáž s opalovacím krémem. Jakmile s ní byl Severus hotový, trvala na tom, že mu laskavost oplatí jeho speciálním balzámem s vysokým faktorem pro bledou kůži. Dovolil jí to.

O něco později se jí dokonce podařilo udělat několik fotek pro Harryho. Měli i jednu společnou v moři, kterou jim s radostí udělala Ellen, když jim přinesla studené nápoje. Ta dávno přestala řešit otázky Severusovi minulosti a prostě měla radost, že je její dcera konečně doopravdy šťastná. Dávala jim to najevo všemi možnými způsoby. Někdy s tím byla dokonce dost otravná.

To se ukázalo i večer při vánoční hostině na terase. Dámy měli na sobě světlé letní šaty. Marylin červené, dlouhé, nespoutaně povlávající ve větru. Její matka poněkud střízlivější béžové v pouzdrovém stylu. Severus se své černé košile sice nevzdal, ale alespoň měla tentokrát krátký rukáv.

U stolu vládla příjemná atmosféra. Kelleyovi chtěli samozřejmě slyšet novinky ze života své dcery, přičemž Roberta obzvlášť zajímala ta záležitost s kompatibilitou magie, o které už něco málo věděl díky komunikačnímu zrcadlu.

„Když zvládáte telepatii, znamená to, že se k sobě opravdu hodíte. Znal jsem dvojici, která sice skvěle ovládala společná kouzla, ale telepaticky spolu nikdy komunikovat nezvládli, nebo ne takhle snadno jako vy.“

„To je skutečně zajímavé, mohl byste nám říct, co o tom víte?“ zeptal se Severus se zájmem. Marylin věděla, že jeho jediná znalost pochází od Rodolfuse a Bellatrix a ti zrovna moc sdílní nebyli. Proto nyní po nových informacích lačně skočil.

„Vlastně nic moc, ale její magie se prý postupem času vlivem vzájemného propojení změnila natolik, že potřebovala novou hůlku. Díky tomu mě docela překvapilo, že nezvládli telepatii.“

Severus se po jeho slovech náhle zasekl, sklenku vína na cestě k ústům. Vypadal, jakoby nad něčím horečně uvažoval. „Změnila magie, říkáte?“

Robert přikývl: „Ano. Stalo se snad něco Severusi?“

„Ne, jen mne něco napadlo. Nedělejte si s tím starosti,“ ujistil ho rychle, ale Marylin oblafnout nemohl. Ať už se ve své mysli zabýval čímkoli, znepokojilo ho to. Pochopila, že to zřejmě nechce rozebírat přede všemi, proto zatím pokračovala v uvolněné konverzaci se svými rodiči a čekala na vhodnou příležitost.

Dalším hlavním tématem, které její rodiče zajímalo, byla svatba. Ukázalo se, že Ellen má v hlavě spoustu nápadů na dekorace, barvy, styl šatů i květiny. Marylin si je s radostí vyslechla i přesto, že pokud šlo o šaty, neměli šanci se shodnout. Ona dávala přednost volné nevázanosti, zatímco její matka byla spíše pro upjatou eleganci. Prostě nebe a dudy. Ovšem co se týče floristiky, tam si Marylin byla jistá, že některé její nápady minimálně zváží. Bohužel nyní ještě nemohla vědět, jak velkou chybu s tím nadšeným přijetím matčina zapojení, udělala.

Jakmile slavnostní večeře skončila a Kelleyovi začali několika rychlými kouzly sklízet ze stolu, rozhodla se Marylin sobě a Severusovi zařídit trochu soukromí, aby si mohli promluvit. Tím zároveň nevědomky poskytla svým rodičům příležitost nachystat na ráno dárky.

„Co bys řekl na krátkou procházku po pláži před spaním? Řekneš mi, co tě napadlo.“ zeptala se svého snoubence, přičemž druhou část dodala pouze telepaticky. Severusovo rychlé přitakání dávalo tušit, že přesně na to čekal.

*****

Večerní moře bylo klidné jako hladký dotek jemného větru, hladící břehy svou láskyplnou náručí. Bohužel ani toto poetické přirovnání nemohlo prosvětlit temné myšlenky honící se Severusovi hlavou. Měl plán a vůbec se mu nelíbil. Plán, který zahrnoval černou magii, starodávný rituál a pravděpodobně smrt.

Stáli na břehu v mokrém písku, hleděli k tmavému obzoru a nechávaly vlnky, aby jim zlehka omývaly kotníky.

„Tak, teď jsme sami. Můžeš mi říct, co tě napadlo,“ pobídla ho jemně Marylin držíc ho přitom za ruku.

Severus jí za to byl vděčný. Aniž by jí cokoli říkal, uhádla jeho rozpoložení a zařídila, že si mohli promluvit v soukromí. Potřeboval znát její názor, proto promluvil bez okolků.

„I když se mi to příliš nelíbí, už asi vím jak zlomit kletbu. Napadlo mne to, když tvůj otec mluvil o těch dvou. Už víme, že kletba je vázána na samotný hrad, přesněji na jeho magickou podstatu. Zná mou magii a dokáže mne sledovat. V podstatě se tak dá říci, že na mě útočí magie hradu. Když ji změníme, zlomíme tím i kletbu. Jiná možnost podle mne není.“

„A jak to uděláme?“

„To je právě ten problém Marylin. Je to černá magie. U člověka na to existuje lektvar na principu smísení krve. Mi ovšem budeme muset obětovat doslova magické jádro nějakého kouzelníka, což jak nejspíš víš dotyčný většinou nepřežije.“

„Takže jde o nějaký starobylý rituál. Dokážeš ho vůbec provést?“

„Pravděpodobně ano, ale není to nic pěkného. Už jsem to jednou viděl dělat Pána zla. Musel bych si sehnat speciální rituální dýku a uvařit jeden lektvar. Udělám to, ale ne dřív, než si o tom zjistím všechno, co půjde. Musím vědět, jestli neexistuje nějaká možnost, aby to ten člověk přežil.“ Severus na ni naléhavě pohlédl. „Už nechci zabíjet Mar.“

Marylin se k němu po těch slovech otočila čelem a Severus měl co dělat, aby její pohled vydržel. Pátral v něm po nějakém zděšení, nebo alespoň vzdoru. Takovou reakci už zkrátka očekáváte od člověka, kterému jste právě oznámili, že nejspíš budete muset někoho zabít. V jejích očích však nic takového nenašel. Viděl jen pochopení, vyrovnanost a odhodlání.

„Já vím Severusi, taky z toho nejsem nadšená, ale občas prostě musíme dělat i věci, které nechceme. Pokud to bude nutné, použijeme někoho z Azkabanu. Harry by nám s tím jistě pomohl.“

Popravdě, Severus měl už jistou představu. Prozatím si ji však nechal pro sebe. Napřed potřeboval zjistit víc. A zaplašit temné myšlenky to stejně nijak nepomohlo.

„Zdá se mi, že to dělám až příliš často. Nechal jsem minulost za sebou, jenomže ona má zvláštní dar připomínat se vždy, když to nejméně čekám. Je to jako kdybych neustále balancoval na hraně propasti, stačí krok a spadnu do ní zpátky.“

Bylo to zvláštní, ale už jen tím že své myšlenky vyslovil nahlas, se mu ulevilo. Nebyl sám. Měl totiž vedle sebe člověka, který ho nikdy nesoudil a který ho přijímal takového, jakým byl i se všemi nedostatky a démony. Někdy zkrátka stačí tak málo, aby se člověk cítil lépe. Přesto se s pochopením a slovy útěchy šetří, tedy alespoň v Severusově světě tomu většinou tak bylo. Možná to ale částečně souviselo s tím, jak se před každým uzavíral. Dejte lidem důvod a nebudou se ani snažit hledat k vám cestu. Proč taky? Vždyť je tu tolik jiných, kteří o pomoc stojí.

„Ještě pořád z toho můžeš vycouvat. Jsem si jistá, že s tím jak ti to jde v laboratoři, bys snadno našel jinou práci. Já tě podpořím, ať se rozhodneš jakkoli.“

Marylin měla pravdu. Jistě že by to šlo. Mohl se na to prostě vykašlat, ať se s kletbou vypořádá někdo jiný, nebo třeba taky ne, když to šlo několik let, aniž by to ředitel řešil. Jenomže jak by se potom mohl podívat sám sobě do očí? Přece od toho neuteču, jakmile se objeví první problém. Koneckonců už jsem takové věci dělal. Severus si sám pro sebe přikývl.

„Dotáhnu to do konce, ale Minervě o tom plánu zatím nic neříkej. Dala mi sice volnou ruku, ale chci jí to říct teprve, až budu vědět víc.“

„Samozřejmě. Neboj se Severusi, zvládneme to,“ ujistila ho Marylin v pevném objetí. A to bylo už po druhé během jednoho rozhovoru, co k ní Severus pocítil vděk. Tentokrát pouze kvůli tomu, že byla a že ji nemohl zklamat ať by se rozhodl jakkoli.

V tom objetí setrvali ještě několik minut, než se odvrátili od moře a pomalými kroky zamířili zpět do domu.