Svobodná věda (I/23)

23.

Minule: Jarten jako nový velekněz přivádí k Jasně spousty lidí. Stane se proto cílem závisti místního kněze Velkého Tvůrce Dravida. Nimus se opět stará o své klienty.

--- --- ---

Nápor klientely na Nima neustával, nový mistr magikus se měl co ohánět. Dny plynuly, Nimus ošetřoval nemocné a na svá dobrodružství s mafiány pomalu zapomínal. Příliv klientů mu umožnil doplatit hypotéku na dům, určitým způsobem pomáhal i svému nájemci, jehož amulety se staly žádanými pro možnou spojitost se zázračným léčitelem.

Nimus byl nyní velice opatrný. Vedl si přesnou dokumentaci a najal sluhu, který seděl v předsíni a zapisoval si údaje o příchozích, aby měl mistr Nimus usnadněnou práci. Mnoho lidí se stávalo stálými klienty, byli rádi, že se o ně chtěl nový mistr dlouhodobě starat. To se samozřejmě neobešlo bez problémů. Sdružení praktických lékařů poslalo na Nima kontrolu ze zdravotního úřadu. Kontroloři prověřili Nimovy diplomy z Akademie i lékařské fakulty, hrabali se v dokumentaci a nakonec odešli bez zjištění sebemenší chyby.

Jednoho dne zvonil hned brzy ráno telefon, Nimus vstal, šátral kolem, došel ke stolu a ohlásil se: „Nimus, medikus, mistr magikus, prosím.“

„Tady je Alja, pane Nimus.“

Nimus se rychle probral.

„Alja? Odkdy džinové telefonují?“

„Když jejich pán potřebuje pomoc, je třeba udělat, co se dá,“ řekla Alja, jejíž hlas poněkud zakolísal.

„Dobře, Aljo, co se děje?“

„Profesor Golmagnus je nemocný. Bolí ho břicho, byl už u doktora, dostal nějaké prášky, ale lépe mu není. Vy jste medikus, jestli se nepletu.“

„Jistě, jenže já působím v Harmelu. Když pojedu do Kremtu, mnoho mých klientů odejde s nepořízenou, a to jim nechci udělat.“

„Pane Nimus, vy musíte přijít! Profesor Golmagnus vás potřebuje!“ zvolala Alja vysokým hlasem.

Na tohle nebylo co říci. Ječící džin, pouhá iluze člověka, která je tak oddána svému pánu, to nebylo normální. Nimus pochopil, že Golmagnovi je určitě dost zle, když nevolá sám. Oznámil svému sluhovi, ať všechny klienty odkáže na zítřek, sedl do auta a odjel do Kremtu. Přijel před Akademii a naštval pedela, když trval na tom, že musí parkovat u brány. Profesoři z neznámého důvodu auta neměli rádi.

Když přišel ke Golmagnovi, všiml si, že má Alja uplakané oči. Zakroutil hlavou a nechal se uvést k profesorovi. Ten seděl zkroucený za stolem, zřejmě se pokoušel pracovat a nemoc ho zaskočila.

„Nime! Co vy tu děláte?“

„To byste se měl zeptat svého džina, pane profesore. Volala mi, že mám přijít, protože vám je zle.“

„To že udělala?“ zeptal se profesor překvapeně a bolest opět zkroutila jeho tvář.

Nimus vytáhl svůj lékařský translet, požádal profesora, aby se opřel ve svém křesle a začal ho vyšetřovat. Pronesl několik formulí, kroutil hlavou a pak pokračoval, trvalo to skoro deset minut, na profesorovi bylo vidět, že trpí.

„Pane profesore, předně vám musím doporučit, abyste si lehl a odvolal všechny své přednášky a jiné pracovní povinnosti. Dále bych rád viděl váš amulet.“

„Amulet, no ovšem, mám ho tady ve stole.“

Golmagnus podal Nimovi amulet se sokolí hlavou, patrně dílo místního mistra.

„Pane profesore, ve stole vám amulet mnoho nepomůže, to přece víte. Měl byste ho nosit.“

„No když jinak nedáte, Nimusi, nasadím si ho. Proč ta starost o amulety?“

„Domnívám se, že vaše nemoc nemá přirozený původ. Veškerá moje vyšetření ukazují na bezchybnou funkci všech orgánů, na první pohled jste zdravý. Doktor by označil váš stav za takzvanou nedefinovanou chronickou bolest, já se domnívám, že vaši bolest způsobuje magie.“

„Proč si to myslíte?“

„Zachytil jsem tenký paprsek praenergie, který proudí do vašeho nitra. Bohužel nejsem schopen rozpoznat, o jaké působení se jedná a kdo to má na svědomí. Vezměte si amulet, třeba se vám uleví.“

Golmagnus si nasadil amulet a pronesl formuli uklidnění, aby mohl amulet působit bez ohledu na zmatenou úroveň praenergie proudící na Akademii. Úlevy se však nedočkal. Nimus opakoval vyšetření.

„Pane profesore, váš amulet zřejmě nedokáže působení nepřátelské magie vzdorovat. Jděte si lehnout, budu přemýšlet o postupu, který by vám mohl pomoci.“

„Myslíte, že mne mučí nějaký člověk z Akademie?“

„Nemohu to vyloučit, síla proudění by tomu mohla nasvědčovat. Nemáte tu náhodou nějakého zjevného nepřítele?“

„To si nemyslím. Běžné pracovní spory, někdy se pohádáme, to je normální. Pochybuji, že by někdo sáhl k tak drastickému prostředku.“

„Podívám se po okolí a prověřím prostředí i osoby na Akademii. Nejsem školený vymítač, takže možná nebudu úspěšný. Odvedu vás k vašemu lůžku a provedu lokální umrtvení nervů ve vašem břiše. Je to zásah dočasný, za několik hodin budu muset blokádu odvolat. Možná, že do té doby budu mít pachatele.“

Když Nimus odcházel, Alja ho sledovala pozorným pohledem.

„Co jste zjistil, pane Nimus?“

„Je to bolest magického původu. Ty náhodou nevíš, kdo nemá profesora rád?“

„Nevím. Možná nějaký jeho student?“

„Pochybuji, že by něco takového dokázal student. A taky proč? Že vyletěl od zkoušky? Nebo že se na něho profesor přísně podíval? Ne, to musí být někdo zkušenější.“