Svobodná věda (I/26)

26.

Minule: Jarten se vrací do Harmelu a je přesvědčen Lukretem, že se má dále věnovat svému povolání kněze Velkého Tvůrce.

--- --- ---

Harmelský kostel byl zpola naplněn, ve všední dny chodilo na bohoslužby jen málo lidí. Lukret s Jartenem vyšli do kněžiště a zazpívali úvodní sloku chorálu. Zpěv lidu naplnil chrámovou loď, bohoslužba začala. Z knihy předků předčítal tentokrát Lukret, odříkávání litanií zahájil Jarten.

Nastal okamžik svatého pozdvihování, Jarten se soustředil a kalich s posvátnou vodou se vznesl bez slovního pokynu do vzduchu. Bylo cítit napětí spojené s odevzdáním všech starostí Bohu. Jarten chvíli kalich ve vzduchu podržel a už se chystal vrátit ho na oltář, když jej najednou zasáhl nevysvětlitelný třes a křeč. Jarten se na chvíli přestal soustředit a svatý kalich dopadl na oltář a roztříštil se, posvátná voda stékala na zem.

Lidé vydechli, tohle se ještě nikdy nestalo. Jarten se vyděšeně díval na střepy kalicha, Lukret na nic nečekal a začal obřad žehnání. Vyděšený Jarten se po chvíli ke svému představenému připojil, lidé přicházeli pro požehnání, o nehodě nikdo nemluvil. Po závěrečném chorálu se kněží odebrali do přípravné místnosti a rozzlobený Lukret se pustil do Jartena.

„Pane kolego, tohle je neslýchané. Říkal jste mi, že rituál zvládnete, a já jsem vám věřil. Rozbitý kalich budeme muset nahradit, důvěru lidí si budeme muset znovu získat. Co jste to dělal? Vy nevíte, že se při svatém pozdvihování musíte vrcholně soustředit?“

„Pane faráři, měl jsem všechno pod kontrolou. Najednou jsem ale pocítil křeč, jakoby se na mě někdo rozzlobil a chtěl obřad zkazit.“

„Nevymlouvejte se, máte plnou hlavu všelijakých nesmyslů a bohyň, možná jste to nakonec udělal schválně.“

„To není pravda, nikdy bych něco takového neudělal. Musíte mi věřit, byla to nevysvětlitelná nehoda.“

„Podívejte, Jartene, s vámi jsou jen potíže. Napřed se stanete poustevníkem, pak veleknězem jakési bohyně, teď rozbijete svatý kalich, co bude následovat nyní? Podpálíte faru? Chtěl jsem vás přijmout znovu do našeho společenství, dal jsem vám šanci. Tu jste promrhal. Můžete si sbalit věci a odebrat se kam vás vaše srdce ponese. Zde už pro vás není místo.“

Trpký odsudek z úst faráře Jartena zaskočil. Jistě, stalo se mu neslýchané, všechno však lze napravit. Prostě by příště svaté pozdvihování nevedl. Muset odejít z fary, když tam byl odveden vlastně proti své vůli, to mu nepřipadalo správné. Rozhodl se přednést svůj problém biskupovi.