Svobodná věda (I/29)

29.

Minule: Nimus se konečně setkává s ředitelem Rabamagnem, velkého pochopení se u něho ale nedočká. Je opět na pátrání po viníkovi Golmagnovy nemoci sám.

--- --- ---

Páteční ráno v Harmelu bylo naplněno obvyklým shonem. Nima navštívilo mnoho klientů, měl se co otáčet. Odpoledne prověřil stav svých financí a pak si zašel koupit potřebné magické předměty pro cílený dálkový průzkum. Nová kormatová virgule reagovala obstojně na vlny praenergie ve městě, nejdražší však bylo visium, jímž bylo možno zachytit vzdálené děje prostřednictvím všeobecného umtaru. Vyleštěná koule kormatu se speciální příměsí a integrovaným řídící blokem ležela na Nimově stole, jakoby ho vyzývala k výpravě do dalekých krajů.

Nimus použil visium, aby se podíval na profesora Golmagna. Chvíli trvalo, než si na nový nástroj zvykl. Bylo třeba pronést speciální lokační magické formule, což Nimus nikdy před tím nedělal, takže se několikrát spletl a nahlédl do soukromí lidí, které rozhodně nemínil obtěžovat. Nakonec se mu podařilo zaměřit Akademii v Kremtu a profesorův pokoj. Golmagnus ležel na lůžku, starostlivá Alja stála opodál. V jednom okamžiku se zdálo, že si Alja povšimla magického sledování a upřeně se zahleděla do Nimových očí. Může džin zachytit v umtaru sledovací paprsek visia? To Nimus nevěděl, raději však sledování přerušil.

Marně se Nimus snažil zaměřit paprsek praenergie, který byl odpovědný za profesorovu nemoc. Byl příliš daleko a neměl žádné vodítko, musel se vydat do Kremtu a vést pátrání od Golmagnova lůžka. Alja se na Nima přísně dívala, profesor ležel a zdálo se, že spí. Nimus pomocí virgule zaměřil paprsek, zafixoval jeho charakter ve virguli a začal ho sledovat.

Párkrát se v prostoru Akademie ztratil, rušivé vlivy zde byly velmi silné. Opět zachytil vlnění paprsku a vyšel před jižní průčelí Akademie, jako kdyby ho virgule vedla přesně ke dveřím. Před Akademií ukazovala virgule stále k jihu, pouze mírně se stáčela k západu. Nimus nasedl do auta a vydal se po stopě.

Bylo to zdlouhavé a nepříjemné. Řídit a zároveň lokalizovat směr záření prostě nešlo, musel se zastavovat a virguli znovu zaměřovat. Projel středem Kremtu, virgule stále ukazovala původní směr. Po dlouhých třech hodinách se vyčerpaný Nimus ocitl na okraji Harmelu, virgule nyní ukazovala více k západu, jelikož hlavní silnice před Harmelem mířila téměř přesně na jih. Podle reakcí virgule bylo možné soudit, že zdroj paprsku je již blízko, Nimus se proto nevzdával a pokračoval po severních ulicích Harmelu.

Zastavil se před domem v Lišné ulici. Obešel dům a zjistil, že na jižní straně není po paprsku ani památka. Muselo jít o tento dům. Nimus zvonil, nikdo se však neozýval, zdálo se, že je dům prázdný. Vloupat se do cizího domu byl podle Nimova mínění menší hřích, než působit bolest druhému člověku. Přiložil k zámku příruční translet a opakoval formule pro otáčení segmentů zámku tak dlouho, dokud se dveře neotevřely.

V domě skutečně nikdo nebyl. Nimus prošel s virgulí kolem obytných místnosti a vstoupil do slušně zařízené magické pracovny. Virgule ukazovala na zvláštní předmět na stole, kužel z neznámého materiálu, který jasně emanoval velkou vnitřní magickou energií. Nimus vzal předmět do ruky, chvíli si ho prohlížel a pak zkusil několik formulí pro zastavení proudění energie z předmětu. Vůbec se mu nevedlo, kužel stále vysílal zákeřnou energii do Kremtu.

Nimus vzal kužel a vrátil se k autu, aby odjel do svého domu. Nyní byla přímo jeho pracovna místem, odkud se šířila bolest do Golmagnova břicha. Nimus zkoumal kužel transletem, použil všechny známé formule pro ovládnutí předmětu, nebylo to nic platné, kužel byl zřetelně ovládán nějakou silnou vůlí. Studium moudrých knih žádný pokrok nepřineslo. Kromě zjištění, že řízení kuželu je patrně prováděno na dálku z nějakého jiného magického předmětu. Neznámý magikus měl všechno dobře promyšlené, o tom nebylo pochyb.

Použití visia ke kontrole laboratoře, kde Nimus kužel našel, k ničemu nebylo. Do domu nikdo nepřišel, zdálo se, že neznámý už ví o Nimově návštěvě.

Probdělá noc vyústila do sobotního rána. Nimus vůbec nehleděl na cechovní zvyklost svěcení soboty a pokračoval v práci. Nakonec unaven usnul přímo na pracovním stole. Takto to dál nejde, pomyslel si. Musí najít nějaký silný prostředek, který by mohl prolomit bariéru k neznámému magikovi nebo alespoň k zařízení, které řídí kužel. Jediný magický předmět s nadprůměrnou mocí, který Nimus znal, byla soška bohyně Jasny.

Nimus vyrazil do Galdy, aby si sošku půjčil. Vzal si s sebou kužel a množství dalších pomůcek k rychlému zaměření neznámého pachatele. Jarten Nima přijal před večerním obřadem díkůvzdání a bylo na něm vidět netrpělivost. Když Nimus řekl Jartenovi o Golmagnovi a potřebě půjčit si sošku, dostalo se mu rázného odmítnutí.

„Mistře Nime, vy přece víte, jak je pro nás soška cenná,“ řekl Jarten. „Není to jen nějaký magický artefakt, který budeme půjčovat kdekomu. Je to vzácné spodobnění naší Paní, její milost k nám může ze sošky přímo proudit. Nemůžu vám sošku dát.“

„Ani když jde o zdraví a možná i život člověka?“

„Je mi to líto, mistře Nime. Je mi líto vašeho profesora, rád bych mu pomohl. Ale vzít sošku naší Paní a používat ji jako nějaký translet, to už nedopustím. Vám nestačí, že jste pomocí sošky svolával kletby na jiné lidi? Jak k tomu přijde naše Paní, že je v jejím jménu ubližováno živým bytostem?“

„Tentokrát by nešlo o svolávání kletby, spíše o její odstranění.“

„Přesto musím říci ne. Dávný vizionář, který sošku vytvořil, ji daroval našemu posvátnému prameni, a tam taky zůstane. Pokud chcete, můžete se zúčastnit dnešního večerního obřadu a poprosit naši Paní o dar prozření, které vám ukáže způsob, jak vašeho profesora zachránit.“

Nimus neměl co ztratit a tak se obřadu zúčastnil. Možná mu dobrá bohyně přece jen pomůže.