Svobodná věda (I/30)

30.

Minule: Nimus dále pátrá po původci magického útoku na profesora Golmagna, nachází dům, v němž nalézá podivný kužel vysílající magickou energii na profesora. Tento předmět je ale ovládán na dálku, je třeba najít původce. Nimus putuje do Galdy, aby si půjčil sošku bohyně Jasny, zatím nejmocnější magický předmět, který měl kdy v rukou. Je však Jartenem odmítnut.

--- --- ---

Večerní díkůvzdání skončilo, Nimus odcházel od pramene s ostatními poutníky a přemýšlel o svých možnostech. Sošku si nesmí půjčit, to bylo jasné. Co kdyby si ale vytvořil její duplikát? Teoreticky by to mělo být možné. Nimus se vrátil k prameni a díval se na sošku ve výklenku. Stála tam nehybně bez sebemenších známek své magické moci. Nimus se snažil soustředit na sošku, aby si vryl do paměti každý sebemenší detail. Náhle se mu zdálo, že v mysli slyší slova zvláštních magických formulí. Bylo to něco nového, co nikdy neslyšel ani nečetl. Slova se vrývala do paměti, nebylo možné je zapomenout.

Nimovo vytržení přerušil příchod Trense a Jartena.

„Modlíš se, bratře Nime?“ zeptal se Trens.

„Možná by se tomu tak dalo říci, spíš soustředěně přemýšlím o sošce. Ptal jsem se pana Jartena, zda by mi sošku půjčil, a on odmítl. Myslím, že budete mít stejný názor, bratře Trensi. Jenže já musím pomoci svému profesorovi, který trpí z úradku nehodného magika, to snad pochopíte.“

„To chápeme,“ začal Jarten. „Jenže sošku vám půjčit nemůžeme, to snad dokážete pochopit zase vy.“

„Dobrá, nechci vaši sošku. Pouze bych měl rád svolení k vytvoření jejího duplikátu. Myslím, že nyní už vím jak to udělat. Nějak jsem zaslechl potřebné magické formule ve své mysli, když jsem meditoval tady u pramene.“

„To je ovšem něco jiného,“ řekl Trens. „Pokud se ti dostalo zjevení, pak je patrně vůlí naší Paní, abys duplikát sošky vytvořil. Souhlasíš, bratře Jartene.“

„O tom není pochyb, bratře Trensi. Mistr Nimus si může vytvořit duplikát sošky a ten si pak smí půjčit k nalezení léku pro svého profesora.“

Nimus si přinesl k prameni magické nářadí a pustil se do práce. Pomocí jedné zjevené formule extrahoval z umtaru kromtum a dal mu přesnou podobu sošky. Potom pronesl nad novou soškou další zjevené formule, soška při závěrečné formuli zazářila jasným světlem. Nimus provedl měření transletem a zjistil, že soška emanuje silným nábojem praenergie. Vzal sošku do ruky a vytvořil iluzi člověka s podobou profesora Golmagna. Iluzorní Golmagnus se rozhlédl kolem a dal se do řeči. Nimus iluzi zrušil, poslouchat skutečného profesora bylo vždy poučné, poslouchat jeho iluzorní kopii rozhodně nutné nebylo.

Nimus sbalil náčiní a vydal se od pramene ke srubu kněží, aby jim poděkoval. Jarten vyšel ze dveří a díval se na sošku v Nimových rukách.

„To je neuvěřitelné. Je jako pravá. Máte výjimečné schopnosti, mistře Nime. Můžete mi sošku na chvíli půjčit?“

„Jistě, můžete si ji prohlédnout. Ale není úplně stejná. Pamatuji si váhu původní sošky, tato je o něco lehčí.“

Jarten vzal sošku a zahleděl se do jejích očí. Modré oči bohyně se propalovaly do jeho mysli. Jarten najednou uviděl sám sebe, jak klečí před oltářem v chrámu v Harmelu a provádí obřad svatého pozdvihování. Potom se podíval dozadu celou prostřední chrámovou lodí a uviděl ženu v zadní lavici, jak drží v ruce translet a pronáší nějakou formuli. Jarten ženu poznal. Otřásl se a vidění skončilo. Nimus se na kněze starostlivě díval.

„Co se vám stalo, pane Jartene?“

„Viděl jsem viníka mého nezdaru v Harmelu. Byla to kouzelnice Evrena.“

„Evrena? Co vám provedla?“

„Ochromila mě a já jsem rozbil svatý kalich.“

„To je zajímavé. Tak Evrena? Myslíte, že proti vám něco měla kvůli té příhodě s panem Kulmem?“

„To já nevím, mistře Nime. Nikdy před tím ani po tom jsem se s Evrenou nesetkal, nechápu to, nic jsem jí neudělal.“

„Evrena je žena zvláštního charakteru. Je možná dobře, že jste mi ji připomněl. Byla velmi dobrá při lokalizaci osob, třeba mi pomůže najít magika, který stojí za utrpením profesora Golmagna. Musím jít, pane Jartene, půjčíte mi sošku?“

„Jistě, je vaše.“