Svobodná věda (I/33)

33.

Minule: Nimus nachází Evrenu, nechá se jí svést a teprve potom zjišťuje, že je to právě ona, která mučí Golmagna. Když posílá profesorovi zprávu, je Evrenou přistižen a ta na něj sesílá magické koma.

--- --- ---

Evrena uklidila Nima na otoman, podívala se na něho a odfrkla si. Ubožák, co se o sebe nedokáže postarat. Může ho tu nechat, tady ho nikdo hledat nebude. Sama se bude věnovat vlastním záměrům. Má sošku se zvláštními schopnostmi, Nimus jí ji přinesl až pod nos. Prý bohyně, co na tom záleží, hlavně když funguje.

* * *

Golmagnus se probral a posadil se na lůžku. Alja stála u něho, dívala se plná soucitu a hned přispěchala urovnat profesorův polštář.

„Aljo, ty jsi moje zlato, ještě že tě mám,“ řekl polohlasem profesor.

„Ráda vám sloužím, pane. Mám tu pro vás vzkaz od mistra Nima.“

„Nimus, ano, jistě. Co chce?“

„Odhalil původce vaší nemoci, pane. Je to nějaká magička Evrena. Znáte ji?“

„Ovšem, krasavice Evrena. Pěkná intrikánka. Svedla jednoho městského radního v Kremtu a začarovala ho, aby jí dělal otroka. Velký skandál. Musel jsem ji vyhodit z Akademie.“

Alja jen pokrčila rameny a chystala se profesora zeptat na jeho další potřeby. Vtom se jí udělalo zle a ona se bezmocně zhroutila do vlastního nitra jako přestárlá hvězda do singularity. Golmagnus se vyděšeně díval na zánik svého džina, chytil se za srdce a po tvářích se mu začaly kutálet slzy.

* * *

„Tohle přesahuje všechny meze,“ křičel Rabamagnus na svoji sekretářku. „Který darebák se mi cpe do mých magických pokusů? Hned svolejte profesorský sbor, tohle si nedám líbit!“

„Jistě, pane řediteli,“ hlesla sekretářka a sáhla po telefonu.

* * *

Profesorka Stelamagna právě předváděla speciální tón řídícího hlasu pro zaměření visia na určitou osobu. Studenti seděli u stolků připraveni pokusit se zaměřit svá visia na stejnou osobu jako profesorka. Stelamagna vyslovila formuli a jméno hledaného, podívala se do visia a zjistila, že se nic nestalo. Opakovala několikrát formuli, visium stále leželo bez jakékoliv změny, pouhá lesklá černá koule, žádný obraz. Nepomohlo ani jednoduché zaměření na sebe samu. Mezi studenty to zašumělo, někteří se pokusili na visiu vyvolat nějaký obraz, jenže taky neuspěli. Zazvonil telefon, Stelamagna zvedla sluchátko a vyslechla ředitelský příkaz svolávající profesorský sbor. Tohle není samo sebou, pomyslela si a rozpustila studenty.

* * *

Profesoři se sešli v Rabamagnově pracovně, chyběl pouze Golmagnus. Ředitel poslal pro kolegu sekretářku a věnoval se příchozím.

„Vážení, máme velký problém,“ začal Rabamagnus. „Nikde na Akademii nefunguje magie. Něco takového je naprosto nemožné, přesto je to fakt. Vypadá to, že veškerá praenergie přestala proudit, tohle může být konec naší profese.“

„Nebude tak zle, pane řediteli,“ řekl Qeramagnus. „Emanace praenergie nezmizela, můj amulet je stále nabitý. Jde spíš o nějaký druh blokády.“

„Blokády? To myslíte jako že někdo zablokoval magii na Akademii, pane kolego?“ vykřikl Rabamagnus. „Nemožné, nikdo nemá takovou moc.“

„Evrena,“ ozvalo se tichým hlasem ode dveří.

Profesoři obrátili hlavy a sledovali zchváceného Golmagna, kterého podepírala sekretářka ředitele.

„Zabila mi džina,“ řekl Golmagnus a zhroutil se na podlahu.