Svobodná věda (I/39)

39.

Minule: Nimus pomocí sošky odvolává magickou blokádu Akademie a pokračuje debata o možnostech nalezení Evreny.

--- --- ---

Byl už večer, když Nimus dovedl oba své partnery na hlavní náměstí v Barnu. Velkoměsto žilo večerním ruchem, který nebylo možné srovnat se zakřiknutým Harmelem. Nimus předstoupil před jeden starý dům a řekl několik magických formulí. Potom se soustředil, vzal původní sošku do obou rukou, stiskl ji a pronesl jednoduchou formuli.

„Co to bylo?“ zeptal se Rabamagnus.

„No, ona ta Evrenina soška je jen duplikát, že. Naše Paní Jasna mi vnukla myšlenku, abych sošku zabezpečil neutralizujícím příkazem. Můžeme jít za Evrenou, nic nám neudělá. Tedy pokud nezjistí, že je její soška nyní jen kus kovu,“ řekl Nimus nesměle.

Zastavili se až u dveří ve druhém patře. Rabamagnus zabušil na dveře a zvolal: „Evreno, tady je profesor Rabamagnus. Vyjděte ven a vzdejte se nám.“

Dveře se otevřely, Evrena vykoukla, usmívala se a pohrávala si se soškou.

„Ó jaká vzácná návštěva. To vás tak mrzí, že nemůžete čarovat, řediteli?“

Nimus vystoupil z pozadí a díval se upřeně na Evrenu.

„Ty jsi tu taky? A ten kněz? No vy jste opravdu nádherná trojka, jen co je pravda,“ řekla Evrena a začala se smát.

Přitom ale zamířila sošku na Rabamagna a uprostřed smíchu vyslovila formuli kletby. Rabamagnus jen zakroutil hlavou, Evrena se vyděšeně podívala na sošku, Nimus přistoupil k ní s původní soškou a pronesl formuli pro uvrhnutí magického kómatu. Evrena se sesunula na podlahu.

Mohutný Rabamagnus ji bez problémů zatáhl do bytu a položil na postel v ložnici.

„Co bude teď, mistře Nime?“ zeptal se ředitel.

„Necháme ji tady a půjdeme pomoci profesoru Golmagnovi. Pouze bych si od ní vzal jeden amulet. Předpokládám, že ji pan profesor obviní z ublížení na zdraví. Pak sem pošleme policisty s nějakým magikem, aby ji probudil. Nebo to uděláme jinak?“ ptal se Nimus s náhlým vědomím, že právě mluvil z patra k řediteli Akademie.

Rabamagnus se jen usmál a řekl: „Výtečné zhodnocení situace, mistře.“

Nimus sundal z Evrenina krku amulet se siluetou kuželu a praštil s ním o zem. Kormatový amulet se roztříštil na tisíc kousků.

„To bychom měli,“ řekl Nimus. „Nyní můžeme vyrazit do Kremtu, když pánové dovolí.“

* * *

Profesor Golmagnus seděl na nemocničním lůžku a s úsměvem vítal příchozí.

„Pane řediteli, je to pryč! Jsem opět zdravý. To jste dokázal vy?“

„Já ne, to váš ošetřující medikus Nimus. Já jsem mu jen trošku pomohl, když měl potíže.“

Jarten stál v pozadí a držel v každé ruce jednu sošku. Byly úplně stejné, malý rozdíl v hmotnosti nebylo vůbec cítit. Golmagnus si Jartena všiml.

„Dobrý Bože! Ony jsou ty sošky dvě?“ začal Golmagnus. „Víte jaká je to vzácnost? Pouze dávní magikové dokázali odvést takovou práci. Napřed extrahovat kromtum, pak na něho působit neznámými metodami, aby soška získala vynikající magické vlastnosti. Kolik úsilí, kolik probdělých nocí. A ony jsou ty sošky dvě! Předpokládám, že se jejich vlastnosti příliš neliší. Nebo se mýlím?“

„Vůbec se nemýlíte, pane kolego,“ řekl Rabamagnus. „Jsou to opravdu vzácné magické artefakty. Pouze s těmi starými magiky, to jste se trošku spletl. Tu druhou sošku vyrobil mistr Nimus.“

„Nimus? Co je to za nesmysl? Nime, nelžete nám!“

„No, co bych k tomu pověděl…“

„On vám nelže,“ řekl Jarten. „Vyrobil tu druhou sošku, naplnil ji magickou mocí a pak ji této moci zbavil. Nemohu ani poznat, která je původní.“

„To bude jednoduché, jedna je neutralizovaná. Podejte mi je, bratře Jartene, hned vám řeknu, která je pravá,“ řekl Nimus.

Vzal sošky do rukou, chvíli si je prohlížel, potěžkal je, znovu se díval. Rabamagnus i Golmagnus Nima pozorovali, Jarten pokorně čekal.

„Zvláštní,“ začal Nimus. „Jsou úplně stejné. Vsadil bych se, že jsem tu jednu neutralizoval a že by měla být lehčí, protože výsledný materiál nebyl úplně totožný.“

Jarten najednou pochopil.

„Obě sošky zpodobňují naši Paní. Když jsem je měl v rukou, cítil jsem nějaké napětí. To sama Jasna způsobila, že jsou sošky totožné.“

Profesoři i Nimus mlčeli. Některé věci se prostě vysvětlit nedají.