II. Jen člověk

1.

Vyznat se v budovách magické Akademie v Kremtu je pro běžného smrtelníka značný problém. Najít místo nového bytu a kabinetu profesora Nimumagna je problém takřka neřešitelný. Přidělené místnosti v zadním křídle Akademie byly plné různého harampádí, prachu a pavučin. Nimumagnus si jen povzdechl a šel pro pomoc. Dostalo se mu jí pochopitelně od studentů, kteří sloužili profesorům jako levná pracovní síla. Nikdo si nestěžoval, udělat si oko u nového profesora nebylo od věci.

Když byl byt i kabinet náležitě vysmýčen, dojel si Nimumagnus do svého starého domu v Harmelu a odvezl si některé kusy nábytku, všechny magické předměty a knihy. Sluha najatý na evidenci klientů musel nyní klienty odříkat a posílat je za jiným medikem, což někteří přijímali poněkud neochotně. Ponechat si spolu s profesorským místem původní praxi v jiném městě nebylo možné.

Někdy uprostřed září byl již Nimumagnus zcela přestěhován, a tak se rozhodl dům v Harmelu prodat, což se neobešlo bez zájmu cechu. Getalk si byt prošel a posuzoval.

„Není to tu špatné, pane profesore, myslím že si kupce rozhodně najdete.“

„Už jsem si ho našel, mistře. Dům si chce odkoupit nájemce krámu Cepek. Zbohatl na svých amuletech natolik, že si to může dovolit.“

„No dobře, Cepek je koneckonců také členem cechu. Je to ovšem spíš obchodník, než magikus, raději bych tu viděl někoho vzdělanějšího.“

Nimumagnovi nastaly starosti s přednáškami. Musel se dlouze připravovat, jelikož vysoká magie byla i pro něho spíš novou vědou, než zažitým způsobem života a práce. Navíc si na něho Rabamagnus vymyslel další bič v podobě praxe medika pro profesory a studenty. Všechno pochopitelně v rámci jednoho platu, který sice nebyl špatný, ale příjmům zavedené praxe se vyrovnat nemohl.

Na první přednášce byl Nimumagnus tak nervózní, že koktal. To mu vyneslo přezdívku Blekota, které se už nikdy nezbavil. Dostal na starost studenty závěrečného pátého ročníku, kteří už ledacos uměli, takže se nemusel věnovat běžným věcem. Nicméně požadavky vysoké magie byly pro většinu studentů příliš náročné. Hned první předmět, příprava magických substancí z umtaru, se ukázal jako neřešitelný. Jediný kdo praktika zvládl byl samotný profesor. Tím se však nesměl dát odradit ani Nimumagnus ani studenti. V každém případě viděli, že to funguje, což jim dosavadní stroze teoretické přednášky ředitele Rabamagna poskytnout nemohly.

Rabamagnus si přijetím Nimumagna připravil půdu pro vlastní nerušené studium, jehož cílem byla nová akademická kariéra za hranicemi provinčního Kremtu. Nimumagnovi své záměry prozradil pod podmínkou, že to zůstane mezi nimi.

Nejlepšího přítele našel Nimumagnus v uzdraveném profesoru Golmagnovi. Ukázalo se, že se Golmagnus v mládí taky pokoušel o zvládnutí postupů vysoké magie a to ne zcela bez úspěchu. Hamelsit, letemru, kormat i kromtum dovedl extrahovat, zvládal i postupy hromadné magické ochrany a výrobu visií, což rozhodně nepatřilo ke schopnostem průměrného magika. Největším uměním Golmagna bylo vytváření spolehlivých iluzí. Tragicky zrušená Alja byla legendou, o které se na Akademii vyprávěly neuvěřitelné pověsti. Golmagnus byl zánikem Alji tak zničený, že si už nového džina nevytvořil a živou sekretářku si taky nenajal, takže k němu měli studenti nyní cestu naprosto otevřenou. Rabamagnus měl další důvod k závisti.

Navíc si Golmagnus pro svoje vzezření získal důstojnou přezdívku Bělovous, zatímco Rabamagnovi studenti neřekli jinak, než Pošuk.

Akademická kariéra byla pro Nimumagna celkem snesitelná, cítil se mezi studenty dobře a studium nových věcí mu nikdy problémy nedělalo. Začátkem listopadu se konala obvyklá slavnost uctění zemřelých, připomínali se magikové dávných dob, škola byla prodchnuta starobylou atmosférou. Nimumagnus si připomněl svá studentská léta a cítil se jako doma.

Bohužel osudy lidí jsou často ovlivněny tak, že se radostný život dlouho udržet nepodaří. Do Akademie v Kremtu zavítal hrabě Werka, mluvčí protokolu krále Grozmara III., a sháněl se po znalci vysoké magie. Rabamagnus poslal hraběte do pracovny profesora Nimumagna, Werka si prohlížel vybavení pracovny s nedůvěrou a požádal o speciální magickou ochranu proti odposlouchávání.

„Dobrá, nyní máme naprosté soukromí,“ řekl Nimumagnus poté, co prošel místnost křížem krážem s transletem a vyslovil několikrát ochrannou formuli.

„Pane profesore, mám pro vás úkol přímo od krále,“ řekl přísně Werka.

„To je zvláštní, pane hrabě. Myslel jsem, že Královská akademie magických umění v Karně poskytuje dostatek specialistů a kromě toho máte dvorní magiky. Proč náhle takový zájem o profesora z Kremtu?“

„Váš úkol je státní záležitostí nejvyšší priority a utajení. Z jistých důvodů se nemůžeme zcela spolehnout na naše vlastní magiky a Královská akademie se nesmí nic dozvědět z profesionálních důvodů.“

„Ale. Co by vám páni profesoři mohli udělat? Sesadit krále?“

„To není zcela vyloučeno, pane profesore. Záležitost se týká jistého překročení profesních zvyklostí, pro které cech magiků nemá vůbec pochopení.“

„Zatímco profesor z Kremtu to pochopení mít má, pokud tomu dobře rozumím. Už jsem se s tím setkal. Členové vlády, kteří si kupují amulety od černých magiků, například.“

„Pane profesore, přece nechcete obviňovat krále z nějakých zlých skutků?“

„To by mě ani ve snu nenapadlo, to vy jste přišel s porušením profesních zvyklostí, pane hrabě. Takže o co jde?“

„Slyšel jste někdy o prstenu moci, pane profesore?“

„Ovšem, četl jsem tu vynikající fantastickou knihu. Co s tím má společného král Bojdry?“

„On takový prsten vlastní, tedy spíše vlastnil.“

„Počkejte, to mi chcete namluvit, že žijeme v pohádce?“

„Nikoliv. Po pravdě ani tu pohádku neznám. Prsten moci je zvláštní magický artefakt, který umožňuje vládnout jistými magickými schopnostmi lidem, kteří nemají příslušné nadání.“

„Aha. Takže proto se bojíte akademiků z Karny. Docela to chápu. Magie je výlučná svobodná věda, která je přístupná pouze vyvoleným. Jisté technické prostředky, amulety, rotábula a podobné záležitosti každodenního života jsme běžnému člověku zpřístupnili. Ovšem vládnout magickou mocí, to je něco jiného. Na co král potřebuje takové věci? Nestačí mu jeho vladařský majestát?“

„Pane profesore, zahráváte si. Pohrdání moudrostí jeho veličenstva může být přísně potrestáno.“

„Dobře. Tak na rovinu: co po mně chcete?“

„Prsten moci se ztratil. Patrně byl ukraden. Král podobné znevážení své moci pochopitelně nemůže dopustit. Vaším úkolem bude prsten najít a vrátit králi.“