Svobodná věda (II/2)

2.

Minule: Nimus, nyní už Nimumagnus, se seznamuje s profesorskou prací na kremtské Akademii magických umění. Ze své začínající práce je vyrušen hrabětem Werkou a má pro krále najít jeho zmizelý prsten moci.

--- --- ---

„Příprava na pátrání chvilku potrvá,“ řekl Nimumagnus Werkovi, a ten se vrátil do sídelního města.

Nimumagnus shromáždil potřebné vybavení včetně jedné ze sošek bohyně Jasny a dal se do vytváření džina, který by měl mít speciální schopnosti pro hledání magických stop.

Samotné vytvoření iluze bylo jednoduché, více práce dalo naučit džina vše potřebné pro detektivní práci. Nimumagnus využil znalostí z několika knih, pronášel nad džinem speciální formule, použil i sošku bohyně jako prostředek k vytvoření logických schopností džina. Když měl všechno hotové, odebral se k řediteli, aby si vyžádal volno na cestu do Karny.

„Brzy žádáte o volno, kolego, brzy. Ještě jste ani pořádně nezačal učit a už se chcete vzdálit?“ ptal se Rabamagnus.

„Je to ve státním zájmu, pane řediteli. Dostal jsem úkol od samotného krále, z toho se nemůžu vyvléknout.“

„Král? Co po vás chce?“

„To vám nemohu říci, celá akce podléhá přísnému utajení.“

„Poslyšte, Nimumagne, obávám se, že se pletete do nebezpečných věcí. Doufám, že jste si vědom horké půdy, na kterou vstupujete.“

„Plně si uvědomuji závažnost úkolu a možné riziko. Nechci vás do toho zatahovat, pouze žádám o volno.“

„Dobrá, máte ho mít. A vraťte se nám ve zdraví.“

Nimumagnus vzal veškeré vybavení i džina a odešel do města, kde měl zaparkované auto. Cesta do Karny byla dlouhá a plná zmatků. Napadl první sníh a cestáři si s tím pochopitelně nevěděli rady, takže kolony aut jen pomalu projížděly krajinou. Po devíti hodinách byl Nimumagnus konečně na sídelním hradě a začal se shánět po hraběti Werkovi.

„Vítám vás, pane profesore, už jsme vás netrpělivě čekali. Koho to máte s sebou?“ ptal se Werka.

„To je můj džin Krákora.“

„Krákora? Jméno jak pro havrana,“ konstatoval Werka pohrdavě.

„No a? Považuji havrany za vznešené ptáky. Kdybych si někdy musel nechat vyrobit erb, byl by na něm havran,“ řekl Nimumagnus přesvědčivě.

Werka jen kroutil hlavou a vedl magika a jeho džina ke královským komnatám. Sloužící ohlásil návštěvu králi, audience začala. Král seděl na vysokém trůně, jeho šedé vlasy i vousy visely na hlavě poněkud zplihle, velké břicho nedokázal zakrýt ani umně vyrobený oděv.

„To je ten magikus, hrabě?“ zeptal se král tichým hlasem.

„Ano, vaše veličenstvo, profesor Nimumagnus a jeho magický služebník Krákora.“

„Dobrá, ponechte nás o samotě, děkuji vám, hrabě.“

Král se postavil a vedl Nimumagna ke stolu s občerstvením.

„Berte si, profesore, musíme udržovat své síly, není-liž pravda.“

Nimumagnus se posadil naproti krále a vzal si nějaké ovoce. Král na něho nehleděl a ukrojil si velký kus pečeného masa. Chvíli jedli tiše, pak si král utřel ústa ubrouskem a zadíval se na Nimumagna.

„Jste mladý, profesore. Myslíte, že máte potřebné schopnosti pro splnění úkolu, který jsem uvrhl na vaše bedra?“ zeptal se král.

„To doufám, vaše Veličenstvo.“

„Když jsme sami, můžete mi říkat jen ‚králi‘, nepotrpím si na přílišné oficiality. Musíte mi můj prsten najít, profesore. Naprosto nechápu, jak se mi mohl ztratit, vůbec ho nesundávám. Museli mi ho stáhnout přímo z prstu, darebáci.“

„Můžu vás požádat o popis prstenu, pane králi?“

„Jistě. Obyčejný kroužek z nějakého podřadného materiálu a velký modrý kámen. Ten kámen by měl být zdrojem moci prstenu. Moc mi chybí, byl jsem zvyklý jen pomyslet a každý se přede mnou skláněl s nehranou pokorou. Prsten uměl zlomit i ty nejotrlejší zločince. Skláněli se přede mnou a vyznávali se ze svých černých skutků.“

„Kdo o prstenu věděl, pane králi?“

„Nikdo. Neví o něm ani moje dcera Zimika. Teď jsem musel říci všechno Werkovi, jenže to je naprosto spolehlivý člověk, který je mi oddaný i bez prstenu a podobných vymožeností.“

„Nemohl se někdo nějak domyslet, že máte zvláštní prsten? Nevystavoval jste ho na odiv před nějakým delikventem? Třeba mimoděk, víte, co asi myslím?“

„Chápu vás. Nebylo třeba na nikoho prstenem ukazovat, byl ovládán myšlenkou a přenášel moji vůli na druhé lidi, abych tak řekl, zcela automaticky.“

„Takže se dá předpokládat, že zloděj zatoužil spíše po penězích, než po magické moci. Kdy se to stalo?“

„Před třemi dny. Šel jsem spát a ráno jsem se probudil bez prstenu. Werka si myslí, že zloděj musel mít magické schopnosti, jinak si nedovede krádež vysvětlit.“

„Takže člověk, možná magikus, který má přístup do všech částí paláce, nebo je prostě velmi šikovný. Nějaká vodítka máme, Krákora by mohl najít zbytkové magické stopy. Pustím se do práce. Budu potřebovat nějakou místnost a odpovídající legendu o mém poslání.“

„To všechno vám Werka zařídí, profesore. Budeme vás vydávat za bezpečnostního konzultanta, který má prověřit zajištění hradu před magickým útokem. Děkuji vám, můžete jít.“

Werka čekal v předpokoji. Uvedl Nimumagna do komnat pro hosty a vyhradil mu jednu místnost v křídle pro strážné a magiky. Nejprve bude dobré se řádně vyspat, pomyslel si Nimumagnus. Krákoru prověřil, aby mezitím prošmejdil kdejaký kout hradu a pokusil se zachytit stopy po prstenu. Pro džina nebyl žádný problém dostat se, kamkoliv ho napadne, Nimumagnus ho pustil ze zřetele a v klidu usnul.