Svobodná věda (II/4)

4.

Minule: Nimumagnus s Krákorou cestují do Králce, kde se setkají s hluchým sluhou a Krákora se seznámí s duchem baronky Glabaly, s níž krátce pohovoří a najde další stopu.

--- --- ---

Spindal je městečko uprostřed hor. Nimumagnovo auto šplhalo do kopců a každou chvíli klouzalo po ujetém sněhu. Zámeček hraběnky stojí přímo na náměstí, Nimumagnus se ohlásil sloužícím, ti mu však řekli, že hraběnka není doma.

Krákora větřil čertovinu.

„Můj pane, měli bychom se tam vnutit, něco není v pořádku.“

„To je práce přesně pro tebe, Krákoro. Projdi to tam a pak za mnou přijď do tamhleté restaurace. Mám už toho harcování po světě poměrně dost a navíc je neděle, takže si chci oddychnout.“

Nimumagnus si dal dobrý oběd, který stál poměrně dost peněz. Od krále pochopitelně neviděl ještě ani korunu, dokud nejsou výsledky, nejsou ani peníze. Krákora přišel za hodinu a tvářil se opět ustaraně.

„Krákoro, hledíš na mě jako boží umučení, co se zase děje?“

„Hraběnka doma není, můj pane, v tom mají sloužící pravdu. Zato jsem našel Rabana. Leží v posteli a je mrtvý.“

„Mrtvý? To ho jako trefil šlak, nebo co?“

„Já nevím, můj pane, vy jste medikus.“

Šéf místní policie byl řádně nevrlý, když ho Nimumagnus vytáhl z odpolední siesty. Přibral kolegu, který sloužil na stanici, a vymohl si vstup do zámku.

Raban ležel v posteli a zdálo se, že jen spí. Nimumagnus vytáhl svůj medicínský translet a začal zjišťovat příčinu smrti. Když barona obrátili, ukázalo se, že je to zřejmé i bez transletu. Baron byl zavražděn dýkou, která ho bodla do zad.

První podezřelý byl samozřejmě Nimumagnus, protože ten o mrtvém věděl dříve než ostatní. Odvolávat se na svědectví hluchého strážného, nebo dokonce ducha baronky Glabaly nemělo smysl. Naštěstí to nebylo nutné. Přivolaný patolog určil dobu smrti na čtvrtek odpoledne, kdy byl Nimumagnus prokazatelně na královském hradě. Policista neměl odvahu žádat o svědectví krále nebo jeho pravou ruku Werku, a tak Nimumagna propustil.

„Co uděláme teď, Krákoro?“ zeptal se Nimumagnus, když osaměli.

„Vy mě asi nebudete mít rád, můj pane, jenže já jsem si jistý, že stopy prstenu vedou do Pangry.“

„Do Pangry? A na Měsíc ne?“ ptal se Nimumagnus naštvaně.

„Nikoliv, můj pane. Hraběnka i s prstenem odešla přes hory do Pangry. Můžete se přeptat visia, potvrdí vám to.“

„No dobře, já ti věřím. Myslíš, že se dá teď v zimě přes hory přejít?“

„Asi ano. Všiml jsem si ukazatelů u cesty, silnice vede průsmykem kolem Ďáblovy hory a pak dolů do města Ultery.“

„Ďáblova hora, k čertu, to zase bude cesta!“

Nimumagnus hnal auto do kopce a nadával. Byl už skoro večer, tma padla na krajinu a silnice nestála za moc. Na bojderské straně hranice projeli bez problémů, celník v Pangře už tak přívětivý nebyl.

„Pan jest magik?“ ptal se při prohlížení Nimumagnových dokumentů.

„Ano, jsem profesor magie z Kremtu.“

„U nas nimame radi magikov,“ konstatoval celník dotčeně. „Kdo jest ten druhy pan?“

„To je můj džin Krákora.“

„Džin? To jest co?“

„Magický sluha,“ povzdychl si Nimumagnus.

„Pan džin nima dokumentov, nimuže do Pangry.“

„Dobrá, máte nějakou flašku?“

„Pan mysli lahiev?“

„Ano láhev.“

„Pan nechť pojde se mnou.“

Nimumagnus kývl na Krákoru a oba šli za celníkem do jeho kanceláře. Celník vytáhl prázdnou láhev od minerálky.

„Vlez dovnitř,“ řekl Nimumagnus Krákorovi.

Krákora se protáhl hrdlem a zmizel v láhvi.

„To jest nejake čary, pane?“ ptal se celník nevinně.

„Ano. Nyní pan džin není, můžete mi dát razítko do pasu a nechat jít? Nebo si na vás mám stěžovat na vašem konzulátu? Jak se jmenujete?“

„Pan nimusi byť tak prisny, moje meno jest Harl.“

„Pane Harle, vyšetřuji jisté záležitosti z pověření našeho krále Grozmara III. Pokud to bude nutné, můžu se odvolat třeba až k vašemu králi. Tak co, pustíte mě?“

„Pan muže jit do samochoda a jet,“ řekl celník a bylo vidět, že dostal strach.

Nimumagnus sjel dolů do města, popleskal na láhev a osvobodil Krákoru. Ten se tvářil náležitě dotčeně.

„Krákoro, nedívej se tak na mě, snad se tak moc nestalo.“

„Už jste někdy byl v láhvi, můj pane?“

„Nebyl, my lidé se tam nevejdeme.“

„Tak nevíte, o čem mluvíte,“ řekl Krákora a odvrátil se.

Nimumagnus pokrčil rameny a vydal se hledat hotel. Ještě štěstí, že v Pangře přijímají bojderské koruny bez námitek.