Svobodná věda (II/5)

5.

Minule: Nimumagnus přijíždí do Spindalu, kde v sídle hraběnky Ursaly nachází pouze mrtvého Rabana. Stopa vede do sousedního království Pangry. Nimumagnus a Krákora se tam vydávají a mají tak trošku problémy na hranicích.

--- --- ---

Pondělní ráno přivítalo Nimumagna pořádnou chumelenicí. Horské město Ultera bylo docela zapadlé, silnice do vnitrozemí ani do Bojdry se nedaly projet, Nimumagnus musel zůstat v hotelu a mohl jen nadávat na počasí.

Krákora mezitím lokalizoval místo pobytu hraběnky Ursaly ve vzdáleném městě Opália. Nimumagnus pomocí visia potvrdil Krákorovo zjištění, pozoroval hraběnku jak se baví v nějaké početné společnosti a mává kolem sebe prstenem. Všichni lidé kolem se hraběnce klaněli, nebylo pochyb, že Ursala ví o moci prstenu. Nimumagnus obohatil obraz visia o zvuk a další smyslové vjemy, nic nového však nezjistil. Hraběnka hovořila o samých hloupostech, její společnice na tom byly podobně. Nimumagnus náhled zrušil a šel na recepci poptat se po stavu silnice.

Odpoledne konečně mohli Nimumagnus a Krákora vyrazit do nitra Pangry. Když sjeli z hor, našli poměrně dobře udržované silnice a do večera byli v Opáliu. Krákora vedl Nimumagna k zámku na návrší nad jezerem. Ukázalo se, že šlechta Pangry proti magikům nic nenamítá. Nimumagnus byl přijat jako čestný host a musel se zúčastnit večerní recepce knížete Tulaka.

Krákora se vmísil do davu a bez problémů našel hraběnku Ursalu. Nimumagnus pohovořil s několika hosty a zvolna směřoval k místu, kde stála zasmušilá hraběnka. Na jejím drobném obličeji pod hřívou bujných černých vlasů byl patrný stín, skoro brečela.

„Hraběnka Ursala?“ zeptal se Nimumagnus s úklonou.

„Možná, kdo se ptá?“ řekla hraběnka ostře.

„Profesor magické Akademie Nimumagnus, k vašim službám, paní hraběnko.“

„Magikus? To by se mohlo hodit, před hodinou mi ukradli vzácný prsten s magickou mocí.“

„Obroučka z kromta, velký modrý kámen?“

„Ale. Vy jste už můj prsten viděl?“

„Omlouvám se za svoji přímost, paní hraběnko. Váš prsten patří ve skutečnosti králi Grozmarovi, kterému byl ukraden baronem Rabanem. Raději se nedomýšlím, jakým způsobem jste k němu přišla vy.“

Ursala si dupla a rozkřičela se na Nimumagna, až se ostatní hosté otáčeli.

„Vy darebáku! To vy jste mi prsten vzal, že je to tak? Jakým právem se pletete do mých věcí?“

„Paní hraběnko, prsten jsem nevzal, hledám ho zatím marně z pověření našeho krále. Musím vás varovat. Král se o všem dozví a smrt barona Rabana už vyšetřuje policie Bojdry. Pochybuji, že vám útěk do Pangry zachrání život. Přeji dobrý večer,“ řekl Nimu0magnus, popadl Krákoru za ruku a vytáhl ho ze zámku.

Stopa byla ještě teplá, Krákora se soustředil a navigoval Nimumagna ulicemi města a pak po hlavní silnici do metropole Pangry Radavy. Zloděj měl náskok a patrně rychlý vůz. Nimumagnus se hnal silnicí, projel bez zastávky Radavou a zamířil k jihozápadu, Krákora stále držel stopu, zdálo se, že musí zloděje co nevidět chytit.

Po dlouhé době, bylo už k půlnoci, ukázal Krákora na nenápadnou silničku do hor. Nimumagnus musel nyní pokračovat opatrně, neznámý terén a závěje však jistě zpomalí i zloděje.

Náhle se před autem objevila silueta několika lidí, Nimumagnus prudce zabrzdil a díval se do očí podivných stvoření s malými hlavami a mohutnými nadočnicovými oblouky. Pokračovat nebylo možné, bytosti mířily na auto kušemi a tvářily se vyzývavě.

„Pan nechť nám da prsten,“ řekl nejvyšší muž ze suity zbojníků.

„Nemám žádný prsten, sousedé. Honím zloděje prstenu krále Grozmara, musí být několik minut před námi.“

Nezmámí se začali bavit mezi sebou, bylo slyšet, jak obviňují jeden druhého, mluvili řečí Pangry i Bojdry a k tomu do své mluvy vkládali slova v neznámém nářečí. Nimumagnus stál u auta a čekal k čemu se zbojníci odhodlají.

„Tak co bude?“ zvolal Nimumagnus ostře.

Zbojníci nechali hádky a nejvyšší řekl Nimumagnovi: „Vás jsme nehledali, musíme se omluvit. Ale přesto musíte předstoupit před našeho krále, jelikož o prstenu víte. Já jsem vladyka Ostren. Vítám vás na území svobodného lidu Beldanů.“