Svobodná věda (II/6)

6.

Minule: V Opáliu, městě v Pangře, potkává Nimumagnus konečně hraběnku Ursalu. Ta je celá zničená, že jí někdo ukradl prsten. Anabáze pokračuje a Nimumagnus s Krákorou se nedopatřením dostanou na území lidu Beldanů.

--- --- ---

Ostren vedl Nimumagna pěšky celou noc lesními chodníčky, auto musel magikus zanechat na silnici. Nimumagnus byl naštvaný, prsten mu unikl o vlásek a teď je sám v moci Beldanů, svízelná situace. Krákora byl klidný, správného džina hned tak něco nerozhází.

Nimumagnus pochopitelně o Beldanech slyšel, považoval je však za bytosti z pohádek podobné lesním elfům. Realita byla o poznání krutější. Divocí lidé připomínající přerostlé opice, vládci neproniknutelných hvozdů na pomezí Bojdry a Pangry. Byl div, že se vůbec dožili doby současné civilizace.

Beldanské město Kladika bylo postaveno z dřevěných domů uprostřed lesa. Ostren vysvětloval Nimumagnovi původ a účel jednotlivých staveb a vůbec nebral ohled na to, že unavený magikus jen tak stojí a neposlouchá. Nakonec se Ostren slitoval a přivedl Nimumagna k jednomu domu, kde čekala prostá snídaně. Vladykova žena se motala kolem a hovořila s mužem neznámým jazykem.

Bez dalšího odpočinku odvedl Ostren oba návštěvníky před krále do vznešeného domu s vysokými sloupy a bohatě zdobenými dřevěnými stěnami. Král Umar stál uprostřed síně a zvědavě si magika prohlížel. Pak stočil oči na Krákoru a podivně se usmál.

„Magikus Nimumagnus a jeho věrný sluha Krákora,“ začal král. „Jaká vzácná návštěva! Poslední dobou za námi mnoho lidí nechodí. Ani se nedivím. Moudrost Beldanů upadá, rodí se stále méně dětí, lesy přestávají poskytovat plodiny a zvěř k našemu živobytí, naše klenoty jsou rozkradené. Vím proč jsi přišel, mistře Nimusi. Hledáš vzácný prsten moci pro svého krále. Prsten, který kdysi vyrobili Beldané a lidé jim ho ukradli aby si zabezpečili svoji vlastní moc. Co mi k tomu řekneš, profesore?“

„Skutečně hledám králův prsten, máš pravdu, Umare. Jenže právě díky tvým mužům jsem propásl jeho zloděje.“

„Zloděj jako zloděj, jaký je v tom rozdíl? Sleduji vaši anabázi. Během několika dní byl již prsten ukraden třikrát a dokonce kvůli tomu tekla krev. Vy lidé si nevážíte vzácných darů minulosti. Jenom toužíte po moci a zlatě, jak pomíjivé! Když jste nám povraždili mamuty, museli jsme se uzpůsobit a přežili jsme díky naší moudrosti a znalosti přírody. Co se díváš tak vyděšeně? Ty nevěříš, že jsme tak dlouhověký národ? Vaše civilizace se střídají, magikové přicházejí a odcházejí, vzácné poklady se ztrácejí. Beldané to všechno pozorují a žijí. To je to nejdůležitější: přežít. I nynější krizi překonáme, jako jsme přestáli všechno před tím. Něco ti řeknu, magiku: až padne váš král, nastane pro Bojdru těžká doba. Vaše sny o demokracii a rovném občanství už nyní mají trhliny. Žádný prsten tomu nedokáže zabránit.“

Nimumagnus mlčel. Zjistil, že se v Beldanech značně mýlil, soudit podle vzhledu nebylo moudré.

„Nemáš mi co říci, magiku? To nevadí. Ty jsi zvláštní člověk, Nimusi. Dokázal jsi vytvořit bytost, která není z masa a kostí a přesto ti věrně slouží. Kdysi jsme i my dokázali něco podobného. Krákora ti ještě v mnohém pomůže a to i v případech, kdy by si pouhý člověk neporadil.“

„Jak to můžeš vědět, Umare? Vždyť nás sotva znáš.“

„Když poznáš jednoho člověka, je to jako kdybys poznal všechny. Před mnoha lety jsem se zahleděl do očí lidské ženy a ona se stala mojí manželkou. Žili jsme spolu na čtyřicet let, ona potom zemřela a já jsem zůstal sám. Na první pohled to bylo k ničemu, naše děti byly zrůdy, které se nemohly dožít dospělosti. Přesto jsem dobře poznal lidský charakter a nyní už vím, co bude třeba udělat s lidmi a co bude potřeba udělat s Beldany. Všechno má svůj čas. Až tvůj čas nadejde, budeš mít své ruce na tepu dějin. Dokážeš to zvládnout? Obávám se, že ne. Jsi příliš poctivý pro divoký svět lidí. Pamatuj Nimusi: pokud najdeš prsten a vrátíš ho Beldanům, navždy s tebou bude naše přízeň. I kdyby se proti tobě postavili všichni lidé, u nás najdeš útočiště. Nyní tě propustím a pošlu s tebou vladyku Ostrena, aby se postaral o doručení prstenu do mých rukou. Musí napravit, co zkazil. Základní otázka přežití. Můžeš jít.“

Umar pokynul rukou a odešel. Nimumagnus s Krákorou vyšli z paláce a Ostren jim poskytl pozdní odpočinek ve svém domě. Ve středu ráno vyšli na dlouhou cestu k silnici, Ostren bez problémů našel Nimumagnovo auto a s viditelnou nechutí se posadil na zadní sedadlo. Krákora navigoval, museli přes hory do Bojdry a tam do města Slazeru, kde se měl nacházet zloděj prstenu.

Když ho našli, zjistili, že se jedná o mladého hocha, který neměl nejmenší tušení o významu ukradeného šperku. Prodal ho za sto korun nějakému obchodníkovi z Barnu a ani se nepokoušel smlouvat.