Svobodná věda (II/9)

9.

Minule: Hredel s Evrenou přijíždějí do Karny a Evrena pomocí prstenu proniká k princezně Zimice a uvalí na ni zakletí. Potom oba spiklenci unikají.

--- --- ---

Večerní Karna se utápěla ve tmě, kterou jen nesměle prosvítala záře lumin na kandelábrech kolem ulic. Krákora vedl Nimumagna ke královskému hradu. Nimumagnus nemohl uvěřit, že by snad Hredel s Evrenou chtěli prsten králi vrátit. Na točité silnici pod hradem uhnul Nimumagnus autu, které se divoce hnalo dolů, zabočil doprava a zastavil před hradem. Na bráně se ohlásil Werkovi, hrabě přišel po pěti minutách a vedl Nimumagna bez prodlení ke králi.

„Co se děje, pane hrabě? Proč ten spěch?“

„Stalo se neštěstí, pane profesore. Princezna Zimika se zbláznila.“

„Cože? Pane hrabě, co já s tím? Má král prsten? Už mu ho Evrena vrátila?“

„Jaká zase Evrena, pane profesore? Myslel jsem, že prsten máte vy.“

„Bohužel nemám. Jenže Krákora nás vedl sem, Evrena nebo Hredel musí být někde na hradě. Nevím sice, co tu chtějí, ale prsten mají oni.“

Ostren a Krákora následovali hraběte a Nimumagna až do královských komnat. Král stál nad lůžkem své jediné dcery, kolem pobíhali lékaři a magikové, hotový blázinec. Král se podíval, kdo že další to přišel a vykročil Nimumagnovi vstříc.

„Profesore, přicházíte jako na zavolanou. Werka mi říkal, že jste medikus. Musíte mi pomoci, Zimika je bez sebe, někdo ji musel uhranout.“

„Uhranout? Seslat kletbu? To by ledacos vysvětlovalo.“

Nimumagnus přistoupil k lůžku, vytáhl příruční translet, díval se Zimice do očí, pozorně přejížděl transletem kolem těla princezny a mumlal formule řídícím hlasem. Ostatní lékaři a magici stáli opodál a polohlasem si vyměňovali názory na nemoc královské dcery. Nimumagnus skončil vyšetření, protáhl se, mávl transletem a pronesl řídícím hlasem ráznou formuli. Zimika sebou trhla, zamrkala a dívala se vyděšeně na profesora a pestrou společnost.

„Co se děje? Co tu všichni chcete?“ ptala se pisklavým hlasem.

Král přistoupil k dceři, odstrčil Nimumagna a vzal Zimiku za ruku.

„Zimiko, moje holčičko, už je ti lépe?“

„Je mi dobře, otče. Proč je tu tolik lidí?“

„Měli jsme o tebe starost, byla jsi bez sebe, nevzpomínáš si?“

„Ano, máš pravdu, něco se se mnou stalo. Byla tu nějaká žena, něco udělala a pak se mi vše propadlo do mlhy. Byla jsem nemocná?“

„Ano, Zimiko. Byla jsi nemocná. Teď už jsi v pořádku, odpočiň si,“ řekl král, obrátil se k lidem v pokoji a přikázal: „Nyní se všichni odeberte ke svým běžným povinnostem. Profesor Nimumagnus tu zůstane.“

Když osaměli, vzal král Nimumagna stranou a zavedl ho do vedlejší místnosti.

„Co to bylo, profesore?“

„Magické šílenství. Černá magička Evrena utekla z vězení, kde byla kvůli působení magického utrpení jinému člověku. Její kolega Hredel jí sehnal váš prsten a ona tak pronikla bez problémů až sem a očarovala vaši dceru.“

„Tohle jí neprojde. Hned upozorním policii a budu trvat na exemplárním potrestání. Děkuji vám, profesore, že jste moji dceru vyléčil. Řekněte si Werkovi o odpovídající odměnu, nemusíte se uskromňovat, zaplatí vám, co budete chtít. Nyní se musím odebrat do své pracovny a zařídit zatčení té nehodné Evreny.“

Král odešel, Nimumagnus se domluvil s Werkou, aby zajistil odpovídající ubytování Ostrenovi a všichni usnuli pokojným spánkem, ze kterého se už neměli probudit.