Svobodná věda (II/12)

12.

Minule: Když jsou všichni hrdinové odměněni, dožaduje se Ostren prstenu. Král Grozmar se ale naštve a všechny vykáže z hradu. Ostren mu slibuje kletbu Beldanů.

--- --- ---

Dřevo praskalo v krbu, společnost, která se sešla v Nimumagnově bytě v Akademii, seděla v křeslech a věnovala se hovoru.

„Zapeklitá věc, takový prsten,“ řekl Golmagnus, když mu Nimumagnus vyprávěl o královském klenotu.

„A navíc králi Bojdry nepatří,“ konstatoval Ostren.

Krákora jen pokýval hlavou.

„Byla by tu jistá možnost, jak situaci vyřešit,“ řekl Nimumagnus.

„Ukradnout znovu prsten?“ zeptal se Golmagnus.

Nimumagnus zavrtěl hlavou a řekl: „Nikoliv. Mohl bych se pokusit vyrobit duplikát prstenu.“

„Vy byste to dokázal?“ ptal se udiveně Ostren.

„Nimumagnus dokáže ledacos. S výrobou magických artefaktů, respektive jejich kopií, má už zkušenosti,“ začal Golmagnus. „Jenže v tomto případě nemáte k dispozici vzor a prsten je dílo Beldanů, takže jen těžko najdete v knihách postup k jeho výrobě. A počítat s pomocí nějaké bohyně, jako posledně, taky nemůžete. Máte alespoň nějakou představu, z čeho je prsten vyroben, pane kolego?“

„Myslím, že prsten samotný je z kromta. Magicky ovlivnitelný kov, vzácný ale nikoliv pohledný. Důležitější je kámen. Jde o nějaký speciální krystal, který se volně v přírodě nenachází. Nedávno jsem četl o přípravě magických krystalů, můžu se pokusit napodobit původní kámen. Důležité jsou vlastnosti, prsten musí mít schopnost ovlivňovat druhé lidi a to i v rukách obyčejného člověka.“

„Jestli to dokážete, klidně vás prohlásím za krále magie,“ řekl s úsměvem Golmagnus. „Pokusit se můžete v každém případě, za pokus nic nedáte.“

Nimumagnus si opatřil potřebné chemické materie a nářadí a dal se do práce. Ostren zůstal v Kremtu, většinu dne proseděl u Nimumagna, do města se mu nechtělo a na toulky po okolních lesích byla zima.

Pochopitelně se musel Nimumagnus zapojit i do přednášek a praktik pro studenty. Dělil svůj čas na práci pro školu a na svoje bádání, žil opět klidným tempem, divoký týden honby za prstenem se ztrácel ve vzpomínkách.

Výroba magického krystalu začínala extrakcí kapalné letemry z umtaru. Následovalo přidávání různých ingrediencí a pronášení spousty magických formulí. Nimumagnus si připadal jako starý alchymista, v současnosti se magické chemii věnovalo jen málo profesorů a běžní magikové tuto disciplínu neprovozovali téměř vůbec.

Když měl Nimumagnus vyrobeno několik krystalů, zkoušel je uzavírat do připraveného kroužku z kromta a pak testoval vlastnosti výsledného prstenu. Dělal to tak, že si nasadil prsten, šel na přednášku, mezi řečí se na chvíli odmlčel, soustředil se a pokusil se svým vědomím poručit studentům, aby se postavili. U jednoho prstenu se mu to podařilo. Třída povstala jako jeden muž, nastal zmatek, ve kterém se studenti dohadovali, co se to vlastně děje. Nimumagnus se usmál a vysvětlil studentům, jak se věci mají.

Prsten otestoval ještě Ostren, bez potíží se mu podařilo přimět několik lidí na dvoře uprostřed Akademie, aby se otočili a poklonili se mu. Nimumagnus nebyl ještě zcela přesvědčen o spolehlivosti prstenu, protože Beldané mají magický talent vrozený. Testování na normálním člověku nepřipadalo v úvahu. Na Akademii se nikdo takový nenacházel a těžko bylo možné jít do města, půjčit někomu prsten a dlouze mu vysvětlovat, k čemu slouží a co je třeba udělat. Muselo se riskovat.

Ostren odjel spolu s Krákorou do Karny vlakem a šlo to tak daleko, že si Krákora dokonce koupil lístek. Jít na královský hrad a dobře se tam ukrýt před zraky hradních obyvatel nebylo v průběhu dne zase tak těžké, stačilo nenápadné přestrojení za sluhy. V noci potom Krákora prošel všechny královské komnaty a když se přesvědčil, že nehrozí žádné nebezpečí, zavedl Ostrena ke králi. Ostren si nasadil duplikát prstenu a na spícího krále seslal myšlenku naprostého klidu a tvrdého spánku. Potom králi stáhl z prstu pravý prsten a nasadil mu na stejný prst nový prsten Nimumagnův.

Oba spiklenci se opět schovali a ráno vyšli z hradu jako běžní sloužící, kteří spěchají za svými povinnostmi do města.

Na Akademii v Kremtu se konala tajná oslava. Golmagnus jen kroutil hlavou a divil se Nimumagnově úspěchu, Ostren byl spokojený, že může svému králi donést prsten a Krákora jen stál a obsluhoval společnost.

„Myslím, že můžeme poslat pozdrav králi Umarovi,“ řekl Nimumagnus.

„Král se vám jistě bohatě odmění, profesore, Beldané nezůstávají dlužni svým dobrodincům,“ pronesl slavnostně Ostren a uklonil se.

„Horší bude, jestli král Grozmar pozná, že je prsten falešný. Doufám, že s tím počítáte, pane kolego,“ řekl Golmagnus.

„Počítám, jistě. Je to pravděpodobné. Nový prsten však bohatě vyplní úlohu prstenu původního. Pokud nebude chtít král provádět nějaké jiné magické kousky, než je ovlivňování lidí, nemělo by mu vadit, že má jiný prsten.“

„Tím si nejsem tak jist, pane kolego. Králové jsou pyšní na své dědictví a podvod, byť byl spáchán s nejlepším vědomím a svědomím, nepřijmou. Musíme být opatrní, vážení. O záměně prstenů se nesmí nikdo dozvědět. Dbejte na to zvláště vy, vladyko Ostrene. Radost nad vrácením klenotu nesmí vést vašeho pana krále k nepřiměřenému jásotu. Nejlepší bude, když si to i vznešený Umar nechá pro sebe,“ řekl Golmagnus a tvářil se velmi vážně.

Ostren se vydal do své země. Pohrdl veškerými výhodami civilizace, vzal si jen nejnutnější jídlo a vyrazil pěšky do hor. Nimumagnus se dlouho díval za vyslancem pradávné kultury, jak kráčí kolem řeky k severu. Jedna etapa života se uzavřela. Nezbývá než doufat, že ta další bude alespoň stejně příznivá.