Svobodná věda (II/13)

13.

Minule: Nimumagnus vytváří duplikát prstenu a zamění jej s pravým přímo na králově ruce. Původní prsten si bere Ostren a vrací se ke svému lidu.

--- --- ---

Čas pokojně plynul. Koncem prosince oslavila Akademie svátek slunovratu, zima vrcholila. Nimumagnus se plně věnoval studiu a přednáškám, občas přicházeli nemocní studenti, dostalo se jim náležitého vyšetření a terapie.

Golmagnus často navštěvoval svého mladého kolegu. Vedli spolu dlouhé učené disputace, Nimumagnus se dozvídal mnohé věci, které se v knihách nacházejí jen stěží. Šlo hlavně o životní zkušenosti, zejména v oblasti vystupování před studenty a ostatními členy profesorského sboru, kde byl Nimumagnus stále nejistý.

Přezdívka Blekota nabyla nyní nového významu. Studenti se seznámili s Krákorou a postupně k němu získávali úctu, stejně jako k jeho tvůrci. Stačilo jen málo. Několik žáčků druhého ročníku se rozhodlo, že vyzrají na Nimumagnova džina a postavili mu do cesty poměrně propracovanou iluzi krásné rozkvetlé zahrady. Když se Krákora rozhlížel a pokoušel se orientovat, vyběhli kluci z úkrytu a začali do džina různě šťouchat a pár mu dokonce uštědřilo nějakou tu facku. Krákora se jen otřepal a odešel. Za pár dní se ztratilo několik studentů a co čert nechtěl, byli to právě viníci Krákorova ponížení. Vychytralý džin jim prostě oplatil stejnou mincí. Půjčil si translet a vytvořil iluzi bludiště, která studenty spolehlivě odvedla do sklepa a tam se za nimi znenadání zavřely skutečné dveře. Vyšetřování bylo jen krátké, Krákora se pochlubil Nimumagnovi a ten informoval své kolegy s náležitým vylíčením pasti na Krákoru. Studenti byli osvobozeni, nikdo je nelitoval ani netrestal. Krákoru od té doby nikdo neobtěžoval.

V únoru se znenadání objevil na Akademii hrabě Werka. Šel přímo za Nimumagnem a tvářil se vážně.

„Stala se zvláštní věc, pane profesore. Král si prohlížel prsten a znenadání v něm spatřil záblesk světla, který nikdy před tím neviděl. Král si myslí, že se s prstenem něco stalo. Požaduje po vás, abyste to vyšetřil.“

„Pane hrabě, věnuji se sice vysoké magii, ale nevím, zda se právě já hodím na znalce magických šperků.“

„Víte, pane profesore, já jsem poměrně opatrný muž a sloužím králi už spoustu let. Než jsem se za vámi prvně vypravil, dobře jsem si ověřil, že právě vy jste správná osoba v oblasti magických artefaktů. Nemyslete si, že se podaří utajit vrcholné mistrovské kousky nejlepšího magika v zemi. Vím o té sošce, viděl jsem ji, když jste zachránil království před divokým převratem. Proti moci té sošky neměla nejmenovaná magička žádnou šanci. Chcete ještě zapírat svoji odbornost?“

„Ne, máte pravdu, pane hrabě. Navštívím krále a na prsten se podívám.“

„To je dobře, mám vás přivést ihned, co nejrychleji.“

Nimumagnus požádal o svolení ředitele, Werka šel s ním a podpořil požadavek na uvolnění mladého profesora svojí autoritou. Rabamagnus, který toužil po kariéře nemohl vzdorovat.

Audience u krále byla opět tajná, vzdálil se i Werka.

„Profesore, já vím, že jsem vás odtud vykázal a nyní po vás chci, abyste mi pomohl. Můžete to považovat za vrtoch starého muže.“

„To bych si nedovolil, pane králi.“

„A dát mi falešný prsten, to byste si dovolil?“

„Nejste snad spokojen s funkcí prstenu, pane králi?“

„Ovšem že jsem. Je možná ještě lepší, než ten původní. Tak co? Jak to je? Kde je můj prsten?“

„Tedy, váš původní prsten patřil vlastně Beldanům. Proto jsem vyrobil tento náhradní a původní jsem vrátil beldanskému králi Umarovi.“

„Přestože jsem kategoricky něco takového odmítl?“

„I přesto, pane králi.“

„Je vám doufám jasné, že za to budete pykat?“

„Je mi to jasné. Spoléhám na vaši moudrost a spravedlnost. Máte prsten, který vám nikdo nemůže závidět ani na něj uplatňovat jakýkoliv nárok. Vyrobil jsem ho speciálně pro vás ve své vlastní režii a ke své vlastní záhubě.“

„Profesore, já nevím, jak vám mám na taková slova odpovědět. Jenže právo majestátu přesahuje jakoukoliv dobromyslnost. Musím vás uvrhnout do žaláře a obžalovat z podvodu. Je mi to líto.“

Král přikázal Nimumagna zatknout a odvést do hradního vězení. Nikomu nic nevysvětloval, jako vladař to neměl zapotřebí. Sny o demokracii a občanské rovnosti již mají trhliny. Tak to řekl beldanský král. Měl pravdu.