Svobodná věda (II/14)

14.

Minule: Vše se vrací do starých kolejí, ovšem jen dotud, než král poznává, že je jeho současný prsten jiný než ten původní. Uvrhne Nimumagna do vězení.

--- --- ---

Nimumagnus seděl ve vězení již dva dny a stále se nedostavil žádný právník ani policista. Hradní stráž se o vězně vzorně starala, měl dostatek jídla, směl se procházet po chodbách vězení, dokonce mu poskytli slušné šaty a ty původní dostal zpátky pečlivě vyprané a vyžehlené.

Uvažovat o možnosti právní obrany před králem nemělo smysl. Žádný advokát by si něco takového nedovolil.

Večer se najednou objevil v cele Krákora. Prostě se prosmýkl před strážemi jako proužek dýmu a prošel klíčovou dírkou zavřených dveří.

„Nějaký problém, můj pane?“

„Krákoro, snad vidíš, jaký mám problém. Tohle je vězení. Sice fešácké, ale stále vězení.“

„To jsem si myslel. Uvažoval jste o použití svého tajného trumfu?“

„Jistě. Jenže mi sebrali translet a bez něho nemůžu čarovat.“

„Vím, kde je váš translet. Smím si ho půjčit, můj pane? Pochopitelně jen na provedení nezbytných opatření.“

„Dobrá, Krákoro, riskneme to. Sice mi to trochu zavání vzpourou, jenže král má své vrtochy, sám mi to řekl. Zablokuj prsten a vrať se na Akademii. Řekni Rabamagnovi, kde jsem. Pokud má trošku cti v těle, pokusí se svého profesora zachránit.“

V sobotu přišel do vězení Werka a dožadoval se rozhovoru s Nimumagnem.

„Pane profesore, král zjistil, že jeho prsten nefunguje. Rozkázal mi, abych vás požádal o nápravu.“

„V sobotu se nečaruje. A kromě toho nemám ani čím.“

„Král přikázal, abyste byl propuštěn z vězení a ubytován v hostinském pokoji. Mám říci jeho veličenstvu, že se zdráháte vyhovět jeho přání?“

„Klidně mu to řekněte, hrabě. Nějak to přežijeme.“

Ubytování bylo o dost lepší než vězení. Nimumagnus dostal zpátky úplně všechny své věci včetně obou transletů. Musel se ihned dostavit ke králi. Jen pokrčil rameny a šel.

„Profesore! Vy jste si dovolil vzdorovat mému přání? Vy nechcete opravit můj prsten? Nejste to nakonec vy, kdo ho pokazil?“

„Pochopitelně jsem musel prsten zablokovat. Příliš tvrdě vládnete své zemi, pane králi.“

„Cože? Co si to dovolujete? Kdo si myslíte, že jste?“

„Jsem profesor magie, pane králi.“

„A co z toho pro mě vyplývá?“

„Celkem nic, vy jste král a můžete si dělat co chcete. Přesto bych vám rád připomněl, že na svoji nadutost vůči magikům už doplatila řada vládců. O osudu slavného Randolfa I., který se nepohodl se svým dvorním čarodějem Hieronimmem, asi víte.“

„Vy mi vyhrožujete?“

„To bych si nedovolil. Nijak netoužím po tom, abych proti vám vystoupil. Nejsem chorobně ctižádostivý jako Evrena. Nabídl jsem vám čestně prsten, který by byl jen váš a plnil by všechna vaše přání. Vy jste ale tímto prstenem pohrdl. Já vám ho neberu, můžete si ho nechat, jenom prostě nebude plnit vaše přání.“

„Profesore! Dovolujete si přespříliš. Jenže já nemám na vybranou. Dobře poslouchejte: nevrátíte se sice do vězení, ale zůstanete na hradě tak dlouho, dokud můj prsten nebude znovu fungovat. Hradní stráž se postará o to, aby se k vám nemohl nikdo přiblížit a pomoci vám utéct. Ještě se uvidí, kdo má větší sílu!“

Nimumagnus jen pokrčil rameny a vrátil se do přiděleného pokoje. Dal se na vojnu, musí bojovat.