Přes překážky ke hvězdám (IV.)

Předvolání na velitelství nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát jsem v Kainových očích zahlédla znepokojení, které tam jindy nebývalo. Bylo nezvyklé, že jsme na misi byli včera a většinou nechávají alespoň den pro odpočinek. A to zejména v případech, když se setkáme s nějakým monstrem, jako my s Šeptounem. Další podivná věc byla, že předvolání dorazilo jak na jeho, tak na mé jméno. Sice jsem již byla plnohodnotný Čistič, ale v týmu pod vedením Kaina. Tudíž nám vždy přišlo jen jedno předvolání. Nebyla jiná možnost, než dorazit na velitelství, abychom toto klubko nesrovnalostí rozmotali a přišli mu na kloub.
Budova velitelství byla ještě honosnější než základna Strážců a Luxarů. Byla ve stylu klasicizujícího baroka a na první pohled působila monumentálně a důstojně. Její průčelí zdobily vysoké sloupy, trojúhelníkový štít a štuková výzdoba v tlumených odstínech slonové kosti. Vnější část budovy byla ohromující, ale mnohem dechberoucí byl samotný vnitřek. Rozlehlý vstupní sál se stropem ve výšce dvou pater, kde se přirozené světlo rozlévalo skrze vysoká oblouková okna. Naproti hlavnímu vchodu se nacházel recepční pult, elegantně zasazený do prostoru mezi dvěma širokými, dvoukřídlými schodišti, která se zvedala po stranách do galerie. Interiér kombinoval světlé mramorové podlahy, zlacené lišty a decentní fresky s motivy řádu a moci. Právě v tomto místě jsou příchozí rozesíláni do přilehlých jednacích místností, jejichž dveře lemují hlavní sál. Nacházela se tu i velká obřadní síň, která byla využívána pro sňatky, udělování ocenění či pasování kadetů na Strážce či Luxary.
Došli jsme přímo k pultu, kde seděla lidská dívka Seraphina v modrých barvách Strážců. Měla na sobě elegantní oblek, který obepínal její štíhlé tělo a bujný výstřih. Zrzavé vlasy měla smotané do uhlazeného drdolu a rudé rty kontrastovaly s její bílou pokožkou.
„Salve Seraphino,“ řekl Kain a opřel se o pult, „přišlo nám povolání, nevíš o co se jedná?“
„Salve!“ usmála se na nás, „hned se na to podívám. Morric… Morric,“ opakovala si naše příjmení a hledala v systému. Mírně se zamračila a podívala se na nás. „Moc informací tu není, ale jednací sál máte stejný. Je to šestka a jsou tu již téměř všichni čističi. Takže se brzy dozvíte více,“ usmála se a stáhla si k sobě papíry, které jí ležely na pultu od předchozího návštěvníka.
„Jednání nemá žádný název?“ zeptal se Kain.
„Čištění sektorů,“ ušklíbla se Seraphina a zastrčila si uvolněný pramen vlasů za ucho. „Jedná se asi o rychlou akci. Proto tu zatím není nic zadáno. To je normální.“
„Děkujeme Seraphi,“ poděkovala jsem a uzavřela tak Kainovo vyptávání, jelikož se za námi začala tvořit fronta.
„Není zač! A hodně štěstí!“ usmála se a já odtáhla Kaina směrem k průchodu na chodbu, která vedla do šestky.
„To bude nějaká rychlá maličkost,“ pokusila jsem se uklidnit Kainovo přemítání nad nevyřešitelným.
Strčila jsem do honosných dřevěných dveří se zlatou číslicí šest. Před námi se otevřel malý jednací sál se stoly uprostřed a deseti polstrovanými židlemi. Všechno působilo velmi elegantně, ve stylu budovy.
Část tohoto Nidaru byla pojmenována jako Ruina, a to z důvodu, že se zde nacházelo velké množství opuštěných, ošuntělých budov, které se po vyčištění od monster a rozšíření ochranného pole zrekonstruovaly podle dochovaných záznamů. Líbilo se mi, že se na celkovou historii této planety nezapomnělo. Že stále můžeme obdivovat krásu starých slohů.
Posadila jsem se ke stolu, u kterého seděli další tři Čističi. Kain si našel místo vedle Leandera a vedle mě tak zbylo poslední volné místo. Leander s Kainem začali zdvořilou konverzaci a já si mezitím prohlédla zbylé kolegy. Byla jsem mezi nimi jedinou dívkou, což nebylo nijak zvláštní. Většinou se k Čističům hlásili převážně muži s nižšími schopnostmi Luminárů, zranění Luxaři, kteří již nemohli vykonávat svou službu, či ti, co už nemohli dohnat vzdělání Ochránců. Kvůli tomu se také k povolání Čističů přistupovalo jako k podřadnému, i když bylo stejně důležité jako jakékoli jiné. Ženy se většinou snažily dostat na pozice, jako byla Seraphina – hodnost Strážkyně, ale nepracuje v terénu, udržuje systém a plní sekretářskou činnost.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil poslední z Čističů s mluvčím velitelství. Čistič se posadil vedle mě a mluvčí přešel před nás, abychom ho všichni viděli. Jmenoval se Roric. Jeho modrá uniforma mu vykreslovala nafouklé břicho. Byl menšího vzrůstu a vlasy mu pomalu ustupovaly z čela a odkrývaly tak plešku na temeni hlavy. Vrásky a šediny napovídaly o jeho vyšším věku. Lidé byli oproti Luminárům křehcí. Nedokázali pracovat s energií, kterou měli v těle, byli náchylnější, pomalejší a nežili tak dlouho jako Lumináři. Oproti tomu si dokázali užívat života a nebyli tak často zatrpklí jako Lumináři. Na venkovní mise se spíše vysílali Lumináři. Byli odolnější a jen tak něco je nerozdrtilo.
Roric se na nás mile usmál a podíval se do papírů, aby si připomněl vše důležité, co se nám chystá říct.
„Salve! Všichni jste asi napjatí, o co jde tentokrát. Nebudu to tedy okecávat a pustíme se rovnou do základních informací,“ položil mapu sektoru za ochranným polem na stůl, abychom všichni viděli, o čem mluví. „Předešlého dne se Luxaři činili a vyhladili dvě menší hnízda v našem sektoru. Blíží se zkoušky kadetů, takže pro vás to znamená více práce po jejich tréninku.“ Postupně ukázal na místa, kde byla hnízda vyhlazena. Byly dál od sebe a jedno bylo několik stovek metrů od místa, kde jsme včera potkali Šeptouna.
„Tak proto jsme měli včera tak nemilé překvapení,“ zašeptala jsem Kainovi a usmála se.
„To vysvětluje vše…“ oplatil mi úsměv.
„Ještě dnes se tedy vydáte na čistku těchto dvou míst. Nemusíte se obávat, jelikož se jedná o hnízda, budete mít doprovod Luxarů, kdyby se nějaký zbloudilec objevil,“ pokračoval v proslovu Roric a pohupoval se na patách. „Jedna skupina bude pod velením Kaina Morrica a o druhou se postará Leander Cross.“
„Konečně ses dočkal velení,“ poplácal Kain Leandera po zádech.
„Kaine, ty jsi s Finem a Einarem, a Leandere, ty máš Nyssu a Lea. U Ochránců máte připravené vybavení a za dvě hodiny byste měli čekat před bránou. Prosím, proveďte čistku ukázkově, aby mohlo Lumóre znovu posvětit prohnilou půdu,“ zakončil Roric řeč a Kain na něj udiveně mrkal. „Nějaké otázky?“
„Nestala se chyba v rozdělení týmů?“ zeptal se Kain Rorica.
„Morricův přístup k čistce se vedení líbí a jsou nadšení, že už máš vyučenou neteř, která na vše pod vedením Leandera může dohlédnout,“ řekl nacvičenou větu z papírů. „A teď mými slovy, Kaine. Nyssa je špičkový čistitel a nemůže být věčně ve tvém stínu. Ber to jako zkoušku, jestli se naučila vše, co je potřeba. Navíc bude mít s sebou stádo Luxarů, tak není, o co se bát.“
„Tento postup bych měl nejdřív schválit já,“ řekl Kain neústupně.
„V první řadě, to vedení rozhoduje. Ty to jen můžeš doporučit. Nezapomínej, kde je tvé místo,“ řekl Roric s trochu povýšeným tónem, což u něho není běžné chování.
„Kaine, já to zvládnu…“ ujistila jsem ho, ale sama jsem z postupu byla zaskočena.
„Prosím, vydejte se pro vybavení, času není nazbyt,“ řekl Roric s mírnějším tónem.
Vyšli jsme z místnosti a na Kainovi bylo znát napětí a nesouhlas se systémem. Jako Luxarovi mu kdysi projevovali úctu. Mohl získat zlaté lemování, ale mort měl jiné plány. Svými drápy mu uštědřil hluboké sečné poranění stehenní oblasti a tím i přetrhal vazy. Díky pokročilé medicínské pomoci není na Kainovi nic poznat, ale běh, delšího stání či jen změna počasí ho umí potrápit. Snaží se to před ostatními maskovat, aby neztratil svou hrdost a vážnost, ale dost často si všímám, jak nadlehčuje bolavou nohu a občas rozmasírovává bolavé svaly. Ale na druhou stranu se tak seznámil s Faelan. Rozuměla jeho pocitům a pomohla mu v nejtěžších chvílích, když odstoupil od Luxarů. Lepší přejít k Čističům, než klesnout ve své hodnosti mezi namyšlenými Lumináry, kteří hledí jen na hodnost.
Vyšli jsme z budovy vedení a vydali se směrem k Ochráncům. Prolomila jsem nepříjemné napjaté ticho: „Stejně by se to jednou stalo. Navíc, jsi mě naučil vše důležité a k tomu všemu tam bude Leander. Vycepoval jsi ho stejně jako mě. Není čeho se obávat…“
„Neobávám se o tvé dovednosti v boji. Včera jsi předvedla, že jsi bojovnice, kterou nezastaví ani nepříjemné poranění. Bojím se spíš tvých poznámek a urychleného jednání,“ řekl Kain a já mu dala za pravdu.
„Slibuji ti, že budu tichá jako myška, poslouchat rozkazy a třikrát si rozmyslím, než něco řeknu.“
„Nezapomeň na to, co dokážeš, a užívej to s rozvahou!“ řekl, zastavil a pohlédl mi upřeně do očí. Od budovy Ochránců jsme byli jen kousek, ale stále v dostatečné vzdálenosti, aby nás nikdo neslyšel.
„Tak jak jsi mě učil,“ usmála jsem se a on mě pohladil po rameni.
„Pojď… Soren mi pro tebe něco vyrobil. Chtěl jsem to sice schovat na později, ale teď se to hodí více,“ řekl a já zmateně svraštila obočí.
„Co?“ zeptala jsem se.
„Uvidíš,“ poplácal mě po rameni a znovu jsme se dali do pohybu. Po chvilce jsme došli k Sorenově dílně, která byla hned za vstupem do hangáru Ochránců. Měli zde zaparkované potřebné vozy, sklad s potřebnými materiály a své vlastní dílny.
„A! Kaine! Přijde mi, že tvou tvář vídám častěji než svou drahou Ellen!“ pronesl Soren a promnul si prošedivělý plnovous. Kain mu vtípek oplatil zasmáním. Soren byl člověk a jeho tmavě hnědé oči vždy zářily úsměvem. „Včera jsem kouknul na to vozidlo a bude problém v motoru…“
„Bude oprava složitá?“ zeptal se Kain.
„Budu to muset ještě rozebrat a pak se uvidí,“ odpověděl.
„Máš tu pro mě ještě schovaný ten balíček?“ zeptal se Kain.
„Jasně,“ řekl a ohnul se ke skříňce pod pracovním pultem, „myslel jsem, že to bude až na narozeniny.“
„Myslím, že teď se jí to bude hodit víc,“ pousmál se Kain a Soren přede mě položil velkou papírovou krabici.
„Co to je?“ zeptala jsem se rozpačitě.
„Jen to otevři,“ pobídl mě Soren, „nesežere tě to!“ zasmál se. Nadzvedla jsem víko krabice a uviděla hnědý kožený korzet, který byl na první pohled vyztužený jako brnění Luxarů. Vzala jsem jej do rukou a cítila sílu krystalů Luminoru. Byl pevný, ale přesto příjemně lehký. Pod korzetem se nacházelo brnění na ramena s nárameníky ze stejného materiálu. Nechybělo ani pouzdro na stehno pro mé dýky. Pod brněním se ukrývaly i černé kožené kalhoty a pevná halenka.
„To je výstroj?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Je vyztužená Luminorem a tady…“ sáhnul do svého arzenálu zbraní a ke krabici položil dlouhý meč v pochvě, který jsem si mohla připevnit k boku, aby mi nepřekážel, když budu potřebovat použít plamenomet.
„Soren celý oblek upravil tak, jak potřebuješ. Když nemohu být s tebou, chci, abys alespoň byla pořádně vybavená!“ řekl Kain a já ho láskyplně objala.
„Děkuji!“ zamumlala jsem mu do ramenou a odtáhla jsem se. „Sorene, jsi kouzelník!“ usmála jsem se.
„Není vůbec zač. Běž si to obléknout, než vyrazíte!“ řekl Kain a já vše poskládala zpět do krabice. Meč jsem si ihned připevnila k boku.
„Tam se můžeš převléknout,“ řekl Soren a ukázal směr, kudy se mám vydat.
Nadšeně jsem našla převlékárnu a s nadšením začala stahovat staré oblečení. Z krabice jsem si vyndala všechny části brnění a postupně si je začala oblékat. Na pravém stehně jsem stále měla šrámy ze včerejška a při dotyku lehce pobolívaly. Každopádně jsem se hojila rychleji než jakýkoli člověk. Natáhla jsem si černé kožené kalhoty, halenku a divila se, jak mi všechno krásně sedí. Zašněrovala jsem se do korzetu a pečlivě připnula zbylé části zbroje. Své dýky jsem přesunula do nového pouzdra na stehně. Uhladila jsem si rozcuchané vlasy po oblékání a sepnula vrchní část, aby mi prameny nepadaly tolik do obličeje. Staré oblečení jsem naskládala do krabice a meč si připnula zpět k boku. Vytáhla jsem jej z pochvy a obdivovala, jak se pod umělým světlem leskne jeho nabroušené ostří. Cítila jsem, jak má energie prostupuje mečem a tvoří z něj tak smrtelnou zbraň proti monstrům. Svou brašnu s protijedem a esencí jsem si připnula zpět kolem pasu. Posbírala jsem všechny své věci a vydala se zpět za Kainem a Sorenem s nadšeným výrazem na tváři.
„Je úžasné! Ještě jednou moc děkuji!“ usmála jsem se.
„Ať slouží,“ oplatil mi úsměv Soren.
„Musíme se připojit k ostatním,“ pronesl Kain, jelikož byl nejvyšší čas vyfasovat ochranné masky, regenerační rozprašovače a krystalové plamenomety.